Mám velké představy a uvádím je ve skutečnost.

Kdysi jsem psal, že není čas dělat malé věci. Život je krátký a je třeba dělat velké věci. Ty malé jsou zde pro ty, kteří si nevěří.
Nedávno jsem svým známým představil tři životaschopné projekty. Mí známí reagovali tak jak jsem předpokládal. Ti slabší říkali, že to nebude fungovat. Střední třída sebedůvěry říkala, ať jim to přijdu ukázat v plném běhu. Jen ti nejsilnější měli otázky proč, jak, kdy… a na závěr potvrdili, že to fungovat bude.
První projekt už běží a my nestíháme. Druhý projekt nabíhá zítra, podporuje první a připravuje půdu pro třetí. Vzájemně se budou doplňovat. Sám sobě jsem musel vysvětlit, že druhý projekt bude druhý a ne třetí. I ostatním. Projekt, který zítra nabíhá je totiž charitativní….

P.S. Mimochodem hledám lidi nadšené pro pomoc druhým.

Co se asi bude muset stát, ab většina lidí myslela ve velkém (tedy do hodně do budoucnosti i do šířky)?
Jak jsi na tom ty? Přemýšlíš o dnešku, o zítřku, o víkendu, o dovolené nebo o tom co z tebe bude za tři roky?

Nikdy není pozdě pustit se do nadějného zaměstnání.
Jack Canfield

Heslem sociální dmokracie je jistota. A lidi tomu věří. A říkají: stát se o mne postará.
Ale stát se nestará. Neumí se postarat o ty, kteří mu nosí největší daně a neumí se ostarat ani o ty, kteří to skutečně potřebují.
A je to správné, stát má jinou funkci. Je na nás, abychom se postarali o sebe sami. Příležitostí je kolem tolik, že je těžké si vybrat. Pokud nevíme co chceme. Pokud to víme, vybíráme. Vybíráme naději s možností rychlého malého výsledku nebo s možností pomalého velkého výsledku. Už toto rozhodování mluví o nás. Hledáme jistotu, nebo jsme ji našli v sobě a věříme si.
Nikdy není pozdě a teď je navíc ten správný čas.

Už jsi se do něčeho pustil?
Nebo ještě rozvažuješ?
Nebo ses ještě nedostal ani k rozvažování?

Jsou tací, kteří přijdou k moři, ale vodu v něm nevidí.
Židovské přísloví

Lidi se naučili potlačovat svá přání natolik, že už nevěří ani možnosti, že by se jim splnily. Osvěta (televize) to vydatně podporuje. Zkoušel jsem napočítat kolik je v jednom nejmenovaném seriálu úspěchů a neúspěchů. Zvítězily neúspěchy. Tak jsem pochopil, že když si člověk chce zchladit žal nad nějakým neúspěchem, stačí sednout k seriálu a on nám řekne, že být neúspěšný je vlastně normální. Nechce se mi platit koncesionářské poplatky na to, aby někdo v lidech utvrzoval vědomí, že je všechno k ho….
Bavme se spíše na jméno prosperita. Je spousta příležitostí jak uspět. Dnes stačí tak málo, aby člověk něco dokázal, že je ostuda se o nic nepokusit. Rozjeli jsme projekt www.navzdykrasna.cz a výsledek je ohromující.
Mám v hlavě víc takových projektů, nemá smysl je nechat ležet ladem, má-li někdo chuť uspět, napište mi – zdenek@skvelyden.cz

Co myslíš, je krize opravdu krizí, nebo je to vyčištění společnosti od neúspěšných projektů? Ty silné zůstanou (slabé padnou) a vyrostou nové, kvalitnější a dostupnější. Je to tak?

Přizpůsobení se jeden druhému není ani tak láska, jako spíše ztráta osobnosti.
Auguste Comte

Nejhorší co se nám může stát je to, že necháme rozhodovat o své hodnot a schopnostech někoho druhého. Dřív to možná byli rodiče, teď je to možná náš partner.
Na našem podceňování máme svůj podíl i my. Je třeba si odpovědět, proč se dobrovolně vtěsnáváme do mylné představy, kterou si o nás udělal někdo jiný. Proč se neodvážíme vystoupit z prostoru, který nám vymezili jiní a rozhodovat o sobě sami.

Přijímám odpovědnost za naplnění svého života, nebo se schovávám za autoritu druhých?

Pravé štěstí spočívá v radostech z vlastní povahy.

Kdo ti může poskytnout větší rozkoš nad vykonaným dílem, než ty sám? Každý rozhovor, každé slovo, každý dotyk, každý výsledek – prostě všechno čeho dosáhneš, to ti udělá větší radost, než když toho dosáhne druhý. Víme to, dokonce je nám to tak blízké, že si přisvojujeme úspěchy druhých (jen u vlastních dětí to neděláme).
Pojďme si přisvojit povahové rysy, které nám umožní zářit štěstím z vlastního pocitu dokonalosti nebo cesty k dokonalosti.

Nesvaluješ náhodou odpovědnost za svůj život na druhé?

Dnes nemohu být pro všechny vším, mám-li být tím, kým mám být.

Potkal jsem ženu a ta dělala osm druhů podnikání (bez zaměstnanců), tedy na vlastní bulvy jsem viděl, jak ten člověk lítá z místa na místo s osmi složkama. Každá z těch věcí se týkala jiného oboru a každá směřovala jinam. Ono není problém dělat víc věcí, které se vzájemně podporují (školíte, podporujete nové technologie, děláte servis klientům), ale v jednom oboru.
Položil jsem jí otázku, kdy je spokojená a s čím. Řekla mi, že spokojená je pouze o víkendu. Tedy když se věnuje sama sobě.
Pamatuj, že i tvá práce je věnování se sama sobě a to formou služby jiným. Tedy seberealizací v tom kterém oboru. Když tví koně táhnou jeden vůz zaráz do čtyř světových stran, nepohne se vůz nikam.
Buď tím kým jsi, kým chceš být. Spousta lidí má svou práci a odpoledne věnují třeba budováním sítí v multilevelu nebo dělají účetnictví, je důležité vědět, že obě práce musíš dělat soustředěně. Nejdřív dělej jednu a pak druhou. Ale obě naplno.

Víš kým chceš být? Děláš pro to maximum a s plným soustředěním?

Co si dokážeš představit, to dokážeš zrealizovat - nepotřebuješ se o tom nechat ujišťovat od druhých.

Spousta lidí, kteří chtějí něco dokázat má tendenci udělat obrovskou chybu. Poradit se s nezkušenými. Máš jasnou vizi, máš nějaké informace a věř mi, že pokud máš tohle, jsi na nejlepší cestě to dokázat.
Zkus si představit, že pěstuješ nádhernou orchidej. S kým se budeš radit o tom jak ji pěstovat? S člověkem, který je pěstuje léta nebo s člověkem, kterému uschnul i kaktus?
Chceš-li něco dokázat, a potřebuješ se poradit nebo potřebuješ povzbudit, jdi za tím, do už ve tvém oboru něco dokázal. Poradí ti z praxe. Nechceš přece zahodit svou životní příležitost jen proto, že se necháš odradit od člvěka, který tomu vůbec nerozumí.

Tak s kým se budeš radit? Překonáš ostych? Zbavíš se toho co nás naučili, tedy ptát se svých nejbližích bez ohledu na to zda nám mohou dát fundovanou odpověď?

Dnes vypnu automatického pilota a svůj let budu řídit sám.
Josef Schultz

Něco nás učili (známí nebo neznámí), učili nás to k našemu nebo něčí prospěchu. A my jsme to přijali nebo nepřijali. Někdy se nám to líbilo a někdy ne. Někdy jsme znali výsledek toho co nám to přinese a někdy neznali.
Je lehké přijmout cizí pravidla, pokud se nám to hodí. Je to jako zapnout autopilota. A přitom umíme řídit lépe než programátor, který nás nezná. Pojďme svůj život řídit tak, abychom opravdu byli spokojeni. Abychom když někomu pomůžeme byl vidět výsledek a aby i on věděl cenu výsledku. Abychom prožívali to co skutečně chceme prožívat a ne to co chtějí prožívat ti druzí. Ať si to prožívají, ale pokud chtějí naši účast ve hře, muí tam být pro nás odměna prožitků, které my chceme. Jinak nás ta hra nebaví.
Je jen na nás jestli vymyslíme jinou, atraktivnější pro všechny. Bez autopilota….

Co bys změnil, kdybys mohl vypnout toho autopilota a začal řídit svůj život tak jak opravdu chceš?

Řešení otázek mého života není jedno zablesknutí v mé hlavě, ale mozaik každodenních myšlenek, zkušeností, proher a úspěchů.

Někdy se nám zdává, že nás jakoby osvítil blesk z jasného nebe. Nápad nebo řešení. Ono to není z jasného nebe, ono je to výsledkem všech dosavadních našich životních akcí. Úplně jiné myšlenky má člověk, který na sobě pracuje, čte knihy osobního rozvoje, nebo se jen tak posunuje dopředu po jedné větě, po jedné myšlence, jko to dělám na Skvělém dnu, a úplně jiné myšlenky má člověk, který celé dny sedí u televize a hltá seriály.
Každým jídlem, každým dezertem taky rozhodujeme o našem zdraví nebo nadváze, kažým pohybem navíc podporujeme svou vitalitu atd atd.
Pojď se na to ale podívat jinak. To co děláš dnes a zítra a pozítří atd, to jsou ty základní kameny toho, jak budeš myslet a jak se budeš chovat a jak budeš vypadat za měsíc.

Když si napíšeš na papír co jsi dělal včera a pak si vedle napíšeš co lepšího bys pro sebe mohl udělat dnes, bude to rozdíl?

Vždy se snažím o vnitřní pravdivost svých slov i postojů. Dnešek je pro zdokonalení mé snahy tím správným dnem.

Někteří lidé o sobě říkají věci, které nejsou pravda. Například, já jsem rozený nešika, na co sáhnu to zkazím atd atd. Programují se a časem z nich ten opravdový nešika může být.
Já je učím zase zpět nebýt. A mám na to úžasnou větu. “Co bys řekl na to, kdybych o tobě říkal veřejně to, co mi tady teď tvrdíš? Líbilo by se ti to?” Jasně že nelíbilo a my máme první zamyšlení. Kdo jím projde, většinou jde rychle napravit v optimistu, už proto že chce aby se o něm veřejně říkalo něco jiného.
Skromnost stranou, co umíš, to dej světu vědět ať si tě zaškatulkuje správně.

Už sis zkusil napsat na papír, co bys chtěl aby o tobě říkali?
A na co čekáš? Nemáš tužku? Papír? Nebo jiná výmluva?

Dnešní den přinese řadu příležitostí jak mohu ještě lépe posloužit sobě i ostatním. A já těchto příležitostí stoprocentně využiju.

Už dávno jsem se rozhodl zbavit pohodlnosti a negativních lidí kolem sebe. A pořád jsem dělal vyjímky. To ale jednou pro vždy skončilo. Bylo mi snad tisíckrát řečeno, že umím během pár vteřin namotivovat člověka k čemukoliv co sám dlouho odkládal.
Jediný okamžik, kde jsem já ztrácel energii byl ten, když jsem byl nucen poslouchat negativně smýšlející lidi. Samá stížnost na život a samé vzlyky, většinou sebou tahají minulost do přítomnost (tedy to nejhorší - fakt výběr). Od včerejška dávám negativně “nabitým” lidem jen minutu. Pak je upozorňuji, že mohou mluvit i pozitivně a s výhledem do budoucna. Když mi začnou vysvětlovat, že tak musí smýšlet, popřeji jim hodně štěstí a odcházím se věnovat těm, kteří to chtějí změnit.
A je to úžasné, Spát jsem šel naprosto šťastný, neztrácel jsem totiž čas tím, co mne brzdí a unavuje. Naopak zbylo mi víc času na namotivování těch, co to pro začátek potřebovali.
A dnes v tom budu pokračovat. Tenhle život je úžasný. Je to nakažlivé.

A co ty, budeš dnes motivovat nebo demotivovat? Který výsledek je už od pohledu přínosnější pro všechny?

I chyba může být užitečná dokud jsme mladí, ale nenosme ji s sebou do stáří.
Johann Wolfgang von Goethe

Chyby jsou naše poučení. Kdykoliv uděláme chybu a poučíme se, zamezíme tak možnosti aby se opakovala. Když se nepoučíme, opakujeme chybu pořád dokola. A pak nás ten život nebaví a nenaplňuje. Abychom to napravili, poučíme se. Nastupuje další level. Postupně se poučujeme a vstupujeme do dalších levelů. Stručně se tomu říká osobní rozvoj tou nejdramatičtější metodou.
Ta jednodušší je poučit se i z chyb, které dělají druzí, abychom je nemuseli opakovat také a nezdržovali se.

Vybavíš si poslední tři chyby co jsi udělal a najdeš v duchu lepší řešení?
(Hele, hned se nerozváděj :-)

Humor je jak mocnou zbraní, tak pádnou odpovědí.
Agnes Varda

Proč se smát? Smích udržuje životní vyrovnanost a významně podporuje emocionální zdraví. V okamžiku kdy se směješ (ne vysmíváš) procvičuješ i bránici. Celý proces smíchu je úžasně nakažlivý (chřipka může takový přenos jen závidět) a ty se tak paradoxně staráš o emocionální zdraví i ostatním.

Mimochodem, kdy ses naposledy zasmál sám sobě? (Víš že to zmírní pocit trápení, zoufalství atd a navozuje mysl k hledání řešení?)

Některé charaktery jsou nezlomné - protože jsou pružné.
S.J.Lec

Správně postavený most musí mít pružnou konstrukci a pod těžkými auty se musí nepatrně prohnout. Neohebný materiál nevydrží tolik jako ohebný.
Být pružný, neznamená být nemastný, neslaný nebo nerozhodný. Člověk může být jak pružný tak důsledný, tolerantní k druhým, respektující názor. To co je neohebné, to se snadno zlomí.

Co ty, respektuješ ostatní? Jejich růst? A sám, rosteš?

Pokud nemáš jiný nástroj než kladivo, budeš se na každý problém dívat jako na hřebík.
Abraham Maslow

Někdy se na svoje výzvy (problémy) díváme s odstupem a vidíme, že jsme na jejich řešení nepoužili ten nejlepší nástroj. Ale co už s časovým odstupem naděláme - nic.
Proto je tak dobré sem tam se podívat jakoby z jiné perspektivy a ještě před začátkem řešení problému. Já tomu říkám na seminářích “Výstup z lomu". Představ si, že pracuješ v kamenolomu. Jsi tam někde dole a vnímáš jen těch pár desítek metrů kolem sebe. Když ale vyjdeš nahoru na hranu lomu, vidíš vše pod sebou jako na dlani, tedy vidíš i to co jsi neviděl, a vidíš to s přehledem i s nadhledem. A vnímáš, že existuje více řešení.
Pak už jen stačí vybrat…

Zkusil jsi někdy vidět svůj život z nadhledu? A přišel jsi na to, že to není tak bezvýznamné jak to vypadalo?

Každým rozhodnutím měníš život k … (jasně, že k lepšímu).

Všechno co v životě potkáváš buď přijmáš nebo míjíš nebo nepřijímáš. Když se ti něco líbí, přijmeš to. Když tě to neosloví, míjíš se s tím. Když se ti něco nelíbí, odmítneš to.
Mně se líbí usměvaví lidé, optimisté, příroda, mořský příboj atd.
Míjím spoustu věcí.
Nelíbí se mi lidé, co hledají problémy tam, kde žádné nejsou.

Co se líbí tobě? Tedy co vlastně přijímáš a vyhledáváš?

Daleko zdravější než zdravý rozum je zdravý nerozum.

No čemu se dnes říká rozumné? Být průměrný, nevyčuhovat z davu, rozumně utrácet…
Dnešní motivační citát byl původně aforismus, ale lidé, právě lidé z něj udělali motivační výzvu. Já když vidím kdo všechno se dnes chová “rozumně” a k čemu to vede, tak už radím blízkým chovat se nerozumně.
Cesta k prosperitě vede cestou nerozumnou, tedy cestou která mění pravidla - ty pravidla, které vedly ke krizi. A měnit pravidla je nerozumné…. Jenže přinesou nový výsledek.
Zdravý nerozum nám umožní rychleji a lépe osedlat divoké mustangy a jet do dálky, až tam, kde se můžeme dotknout nebe.

Tak co ještě dodnes děláš rozumně, aniž by to přinášelo výsledky? A co by se stalo, kdybys to dělal zdravě nerozumně?

Kadý den je jen jednou za život.

můžete zdarma dostávat na e-mail.
Pokud je chcete dostávat, pošlete prosím prázdný mail na motivacni.citaty@centrum.cz

Využívej příležitostí, které ti dává dnešní den. Zítra se nemusí opakovat. Všechno je to o tom, jak moc chceš změnit život k lepšímu. Nepromrhej žádný den, mohl by ti chybět.

Víš jak úžasný pocit to je, když neodkládáš na dny příští, ale žiješ on-line a naplno?

Odvaha neznamená nemít obavy, ale překonat je.

Pouze skuteční mistři optimismu nemají žádné obavy. Všichni ostatní je sem tam, nebo více mají. Důležité je, jestli obavy nebo pochybnosti prožíváš nebo jestli hledáš řešení.
Srovnání je jednoduché, podívej na dnešní novináře. Kdo z nich píše o prosperitě (jakožto řešení krize) a kdo se jen koupe ve slovech krize a obtíže bez náznaku řešení. Jejich postoj k životu je jasný, umí jen omílat slova a ve skutečnosti tím, že neustále píší o krizi namísto aby psali o řešení, dělali rozhovory s těmi co si krizí firmy prošli a hledali řešení, podporují myšlení národa o hrozné krizi.
Krizi vyléčíš prosperitou, nenávist láskou, pochybnosti jistotou.

Jak přemýšlíš ty? Snad ne jako ta větší část novinářské obce…

Optimismus je nejpříjemnější forma odvahy.

Optimisté mají obrovskou výhodu. Oni sice řeší všechno to co musí řešit každý člověk, ale řeší to v pohodě a v každém okamžiku vidí ten nejúžasnější možný výsledek. Když ho pak dosáhnou, jsou nadmíru spokojeni, zatímco pesimisté říkají, že je to náhoda, nebo že to stejně není možný.
Optimismus ti dává větší klid, a otevírá bránu tvořivosti.

Na co že se to dnes podíváš a úžasným optimistickým náhledem? To bude pak rozlet…

Na máchův máj vzpoměl jsem si zas,
když přišel květen – lásky čas.
Však letos nezní tu hrdliččin hlas,
to já řvu kolem jako ďas.

A báseň píšu zmámen tvým světem,
snad může za to i ten i ten květen,
já do tvých vlasů jsem teď vpleten,
a připadám si něžně spleten.

Jsi jako víla ozdobená lilií,
a já tě měl tak blízko na chvíli,
snad vánek větru rozptýlí,
ten pocit kdy láskou jsme tak opilí.

Opilí láskou nepotřebují záchytku,
spíš přes ploty lezou pro kytku,
na lásku myslí i ve fitku,
a srdíčka kreslí na omítku.

I když jsou vzhůru, tak stále sní,
a lehce vzdušné zámky staví,
když potom v objetí spolu tkví,
čímž zhmotnění svých snů slaví.

S čím dodnes hráli bylo jim jedno
v balíčku karet teď sahají pro eso,
a láska už není podstatné jméno,
odteď je navždy láska sloveso.

Svůj úspěch hodnoťte podle toho, čeho jste se pro něj vzdali.

Nejčastěji se vzdáváme svého pohodlí, abychom naštěstí zjistili, že jsme udělali něco pro ještě větší pohodlí.
Život je úžasný, něčeho se vzdáš a ono se to vrátí několikanásobně.
A nejlepší na tom je, že to platí i o čase.

Čeho ze svého pohodlí se vzdáš pro ještě větší, zajištěnější a klidnější pohodlí v budoucnu?

Pokud opravdu jsme to, čím jsme, pak bychom do toho měli vložit ještě mnohem víc, než tak činí většina z nás.
Mark Victor Hansen

Znáš to, ráno vstaneš a s radostí se těšíš na ten dnešní den. S radostí děláš svou práci, s radostí vítáš každého klienta (neboť je to každý klient, kdo ti umožňuje uspět a učit se ještě víc uspět), s radostí se pouštíš do oběda, s radostí si vychutnáváš odpolední kávu (radost z vůně, radost z chuti….), s radostí se vracíš k rodině, s radostí s ní podnikáš to, co vás naplňuje, s radostí vidíš každého, koho potkáš (protože ti zase dávají příležitost k radosti i do budoucna). Celý den jsi prožil s radostí a s radostí i uleháš, neboť se těšíš na tn úžasný spánek a hlavně, těšíš se na další úžasné ráno, protože s radostí přivítáš další den….
Mezitím vším tě všichni obdivují, protože pro ně je radost se na tebe dívat jak miluješ a prožíváš život. Nech je, ať se od tebe nakazí a přidávej víc a víc radosti, aby věděli i oni, že to může být ještě úžasnější.

Budeš úžasným příkladem radosti ze života? (bacha to budeš automaticky úplně pro všechny - rodina, kolegové, sousedi- ono to nejde dělit, buď máš bezpodmínečnou radost ze života nebo nemáš)

Klíčem ke dveřím prosperity je radost.

Když jsem tuto větu pronesl na semináři, nikdo nechápal. Co má společného radost s prosperitou?
Každé ráno, když se probouzím, mám první právo volby. Budu mít buď skvělý den (a ten mám každý den), nebo něco opačného. Proč můžu a nemusím mít každý den prosperující den?
Už první věta startuje můj organismus a moje nálady. Můžu si říct, že prosperita se dnes dotkne mého života ve všech směrech - obchod, vztahy, zdraví atd. můžu z toho mít radost, protože na takový den se člověk opravdu těší s radostí. Když mám radost, tělo je v úplně jiné konstelaci než když je v depresi nebo smutku. S radostí dělám všechno co mi ten den přijde pod ruku. Lidé vidí to mé nadšení a nejen, že je to láká, oni ten úžasný způsob života začínají kopírovat. Tak jednoduše potom nastává ta situace, že jsou kolem mne jen pozitivně smýšlející lidé. Ti nenapravitelní pesimisté odcházejí, protože kdykoliv mne chtějí zásobovat “sračkama", přerušuji je a ukazuji jim na těch jejich problémech příležitosti. To málokdy unesou a hledají někoho, kdo bude jejich problémy, které sami odmítají řešit, donekonečna poslouchat. Oni také vytváří optimisty, protože jejich nekonečné stěžování si většinu lidí natolik unaví, že se jim začnou vyhýbat a hledají někoho kdo má aspoň trochu optimistický pohled na svět. A pak i oni prožívají radost. A jejich den se mění k lepšímu.
Jednou budou mít všichni od rána radost jako jejich vlastní psi…

Zkus se zamyslet: existují lidé, kteří žijí život v tichém nebo hlasitém zoufalství z nenaplněných představ o práci, vztahu atd., jen proto, že do práce nebo vztahu zapomněli zařadit radost?
A teď ta otázka na tělíčko, dáváš do toho radost vždy a všude i ty?

Okázalému úspěchu předchází neviditelná ale okázalá duševní příprava.

Jak může vypadat taková neviditelná okázalá duševní příprava? Psal jsem o tom vícekrát, ale budu o tom ještě psát mockrát, protože nejčastější chybou naší duševní přípravy je … pochybování.
Okázalá duševní příprava spočívá v tom, že si dovedu úspěch prožít předem, představit si to a zažít ty pocity úspěchu už při přípravě. Když je dokážeš dokonale prožít aniž bys použil pochybnosti, zůstává ti zafixován ten pocit naplnění a tvoje podvědomí začíná pracoat na tom abys to prožíval naplno co nejčastěji a v reálu co nejdřív. Zeptej se těch, co je jim příjemné večer u televize chroupat něco slaného- sladkého. Zazdili to do hlavy jako příjemný pocit a NEZAPOMENOU to dokupovat…
Zafixuj si úspěch bez pochybností, prožívej ten stav dokončení a NEZAPOMENEŠ dělat to, co tě k tomu příjemnému pocitu vrací.

Tak co zazdíš do hlavy ty? Co tam bude za dokonalou okázalou duševní přípravu?

Dívám se na sebe očima úspěchů současnosti a budoucnosti.

Odhoď černé brýle neúspěchu svých počátků a zbav se všech omezení, které pro tebe dodnes platily jen proto, že jsi je přijal za vlastní. Ode dneška je všechno jiné. A je to lepší. Každou vteřinou.
Ode dneška za vlastní přijímáš neomezenou svobodu. Veškerá omezení umíš přeměnit na příležitost a to ti dává ještě větší sílu.

O kolik to bude ode dneška lepší, svobodnější a volnější? Kolik vteřin, minut nebo hodin přidáš denně vlastnímu prožívání života?

Abych se mohl rozhodnout lépe, musím nejprve vyloučit špatná rozhodnutí.

Každý z nás někdy udělal špatné rozhodnutí. Možná to byla špatná volba zaměstnání, možná špatné rozhodnutí stran výběru partnera, možná jen rozhodnutí něco neudělat namísto udělat, což by pro nás dnes znamenalo příjemnější život.
Je důležité si uvědomit, všechny špatná rozhodnutí a postupně je vyměnit za lepší. Pokud to jde tak rovnou za nejlepší. Ale hlavně vyloučit ty špatná rozhodnutí - označit je a nahradit správným. Tužka a list papíru ti pomůže víc, než jen obyčejné přemýšlení.

Co myslíš, jde vyloučit špatné rozhodnutí lépe, když si představíš dvě rozdílné budoucnosti? Tu s tím špatným rozhodnutím a tu s tím správným (lepším, nejlepším)?

Jsou okamžiky, kdy stojí za to podstupovat riziko a dělat šílené věci.
Paulo Coelho

Všichni to známe, okamžiky kdy se nedíváme napravo nalevo a jdeme bezhlavě za něčím co v nás už na dálku probouzí úžasný prožitek. Když jsme zamilovaní, tak máme chuť dělat šílené věci a děláme je. A máme plno úžasných prožitků. A dokud žijeme těmi prožitky, jsme navrcholu. Pokud do toho přidáme očekávání, dostaví se někdy zklamání. Většinou jen proto, že jsme to očekávání nezveřejnili i druhé straně a ta nám do hlavy neviděla, takže ani nemohla splnit nějaké konkrétní očekávání. Prožitek je i tady na naší straně. Přiznáme-li si chybu, příště to napravíme, nepřiznáme-li si chybu, nenapravíme to a kritizujeme. A máme prožitek další. Už se nám moc nelíbí a přitom opět provozujeme šílené věci.
Celý život je úžasný svými šílenými okamžiky, které nás vytrhují z “normality".
Záleží jen na nás jestli si tu “šílenost” budem řídit a mít dokonalé prožitky, nebo jestli to bude neřízená střela, která nám jen umožní život strávit.

Prožíváš šílenosti, které ti umožňují prožitek, nebo se necháš vláčet osudem v rámci nepsaných pravidel?

Svému cíli se vždy musíš poddat bez výhrad.
Paulo Coelho

Zkus si představit svůj život jako říši snů. Jako neomezenou říši s neomezenou mocí. Jediné co ti může zabránit v tom, abys dosáhl maxima je rozpolcenost tvé říše. Takže paradoxně jednotnost (tvoje soustředění se) je branou k naplnění.

Tak co soustředíš se, nebo máš rozpolcenou říši mysli?

Síla spočívá už v moci tvého rozhodnutí.

Napíšu ti jen dvě důležité věci.
Máš právo volit - svoje rozhodnutí.
A ta důležitější, máš i schopnost volit.
Záleží jen na tobě jestli si uvědomíš, že i když nerozhoduješ sám a necháš rozhodnutí na druhých, rozhodl jsi. Rozhodl jsi, že rozhodovat budou druzí.
A to je nejnešťastnější využití svého práva volby rozhodnutí.
A to nejšťastnější je volit - intuitivně a správně pro plnohodnotný prožitek svého vlastního života.

Rozhoduješ se za sebe vždy a všude? Nebo připouštíš vyjímky?

Zázrak života pochopíme jen tehdy, když dovolíme, aby se stalo nečekané.

Každý den podstupujeme riziko, že se něco v našem životě změní. Slovo riziko jsem napsal záměrně, proč to pochopíš na konci.
Každým nákupem podstupujeme riziko. Někdo to riziko vnímá jako riziko, že se bude mít líp, někdo hůř. Diabetik, který neumí zkrotit své chuťové vášně podstupuje riziko, že se mu stav zhorší, obézní člověk podstupuje riziko, že bude po čokoládě ještě silnější. Stejně tak při kvalitním nákupu (třeba zelenina) podstupuje obézní člověk riziko, že začne hubnout.
Někdo podstupuje riziko v zaměstnání. Někdo podstupuje riziko lepšího zaměstnání tím, že jej shání, připravuje se, učí se něco nového.
Co je konečným výslekem rizika? Změna. V karetních hrách mohou nastat dvě změny. Vsadil jsem a buď budu mít víc, nebo prohraji vloženou částku. Životní výsledek je ale jiný. Riziko se mění vždycky v zisk a my sami určujeme svou aktivitou jestli bude minimální nebo maximální.
Není na koho se vymlouvat, máme to ve svých rukou (a nohou, hlavě….)

Co riskuješ tím, že se něco nového naučíš? A co tím, že něco nového vyzkoušíš?

Vpřed nás nevede vysvětlení, ale naše vůle jít dál.

Když máš vůli, děláš (cokoliv).
Když nemáš vůli, musíš mít neutále vysvětlováno proč máš někam jít, proč máš něco udělat (je to pro tvoje okolí docela náročné a nezáživné).
Když máš obrovskou vůli, letíš životem vpřed jako střela. Jako dobře řízená střela. Možná někteří budou tvrdit opak, ale to jsou právě ti, které nežene vpřed vůle, ale neustálé vysvětlování.

Co tebe žene vpřed? Vlastní vůle? Blahopřeji.