Každý z nás disponuje neuvěřitelnou kapacitou zdrojů myšlení.
Jack Canfield

můžete zdarma dostávat na e-mail.
Pokud je chcete dostávat, pošlete prosím prázdný mail na motivacni.citaty@centrum.cz

Když jsme chodili do školy, systém nás naučil, jak používat mozek. Učil nás, jak zaznamenávat do paměti, počítat atd. Ale nedotkl se mysli. Mysl dokáže přemýšlet a dostat se všude kam chce. Mysl umí i zjistit , kde jste a umí vás přenést tam, kde chcete být.
Sám vyzbrojuješ mysl silou, jedině veliká a čistá myšlenka přitahuje velké výsledky, nesmíš se cestou zpronevěřit, tady neexistují výmluvy, jakmile někoho poškodíš, přestáváš používat tento systém a jsi v úplně jiné dimenzi. V dimenzi bez nároku na dlouhodobý úspěch. Tvoje zdroje myšlení vnímají vše.
Mysli a jednej tak, abys měl život jednoduchý. Tím ho budou mít jednodušší i ti kolem tebe. A pro tyhle dva důvody se o všechno snažíš.

Co chceš?
A co očekáváš?

“Pane doktore, pane doktore, je to se mnou tak zlé?”
“No, tramvajenku na příští měsíc si už raději nekupujte.”

Máš schopnost cítit se z minuty na minutu skvěle, jen té schopnosti musíš využít.

Ta schopnost je ti vlastní, jen si připomeneme postup. Vybav si situaci, kdy ti obrazně celý svět ležel u nohou. Olympiáda úspěchů, maturita, první stotisícová výplata… Cokoliv. Vybav si ten okamžik do všech podrobností (měl by se ti opět zrychlit tep, stejně jako tehdy). Cítíš jak ti pumpje žilou to nadšení? Ta radost?
Jsi tam bráško, to je pozitivní emoční koupel.
Koupej se v ní tak často, jak ty sám chceš.

Tak to byla jednou opět ukázka skvělé marketingové práce. Pivovar Černá Hora praskal ve švech. Lidi jásali, pili, zpívali atd. Křtilo se pivo, otvírala se výstava, přijeli umělci (tři pódia měli k dispozici) a od rána do večera měli co dělat.
Tak jako se dělal Pivní máj namísto Prvního máje, tak tentokrát se na Svatováclavské hody opravu hodovalo. Klobouk dolů, to byl nabitý den. Dokonce i moje zlatíčka večer usnuly jako na povel.
A teď podrobněji k tomu co jste někteří propásli. Ráno jsem já i s miláčky vyrazil do ČH aby na vlastní kůži viděli skvěle fungující marketing. Borci nejdřív okukovali atrakce (stánkaři a kolotočáři evidentně vstávali dřív než my), ale při prvním občerstvení ve Zpovědnici (část pivovaru) pochopili, že bude i spousta jiné zábavy. Než jsem se převlékl do dresu Pivní pomoci už přišli, že je zde Dalibor i s tou paní z televize (Dalibora Gondíka už znali, Aduš - Adélka byla pro ně zatím jen paní z Rad ptáka Loskutáka).

Jejich nadšení hned ráno nebralo konce ale po prvních vypitých sodovkách (v pivovaře Černá Hora se vyrábí i skvělé limonády) se ujali role fotografů a tak jsme se mohli věnovat zahájení Pivní pouti.
Na koloběžku Kvasarku jsme naložili první soudek s borůvkovým pivem (Modrá luna) a hurá před pódium. Tam jsem zvýšil Daliborovi povědomí o funkčnosti tohoto piva, začež se mi “odměnil” tím, že nejenže řekl že to pivo má vliv na lepší zrak a na potenci, ale veřejně mne pasoval na sympatického odborníka v této oblasti.
Pak se ale rozjel program naplno a tak jsme si broukli s Aduš a Daliborem kousek songu (oni teda několik celých, já jen ten kousek - ale koukat Aduš zblízka do očí je pohled pro Bohy a tak díky i za ten kousek) a u toho jsme společně rozdávali šťastlivcům u pódia první vzorky “borůvkového".
Následovala Eva Pilarová a náš první oddech, borci chvíli vydrželi sledovat klenot hudební scény ale pak mne hned odtáhli k atrakcím a pumpovali mne co to dalo.

Naštěstí se ale objevil Michal Nesvadba a ten to s dětmi umí tak, že borci už zapomněli i fotit. Pak už to bylo v rychlém sledu, kluci lítali od pódia k pódiu a vychutnávali si na živo všechno co znají z CD a televize. Na fotkách je pak vidět kdo byl koho příznivec.
Michal Hrůza si naklonil Zdenečka.

Když zpívali Gondíci, nadšení borci opět nefotili (tady je ale vidět jak mistrně využívali protekce a zabírali nejlepší místa pro poslech)

Petr Bende zaujal všechny…

Terezka Kerndlová - tak zde je vidět že nejvíc učarovala tatínkovi…

Taky jsme odskočili za Banjo Bandem Ivana Mládka…

… a Jankem Ledeckým.

Mezitím se křtilo borůvkové pivo. Na pódiu byla vidět elita. Italský velvyslanec v ČR, vedoucí Krajského úřadu pan Jiří Crha, jeho zástupce pan Venclík, jeden z bratrů Čadíkových (u této příležitosti předával šek na víc než 700.000,- Kč pro nadaci), samozřejmě starosta pan Hlavička a ředitel černohorského pivovaru pan Jiří Fusek. Bylo tam hostů… Bohužel tady borcům selhala technika a tak vám můžu jen vyprávět, že se křtilo mečem, rukojetí i srdcem mistra templáře.

To nejlepší na závěr.

Relativně nejnovější přírůstek do naší rodiny (2005) - tedy spíše my do jeho (jak jsme se stali rodinou najdete zde) Daniel Nekonečný. Jeho vystoupení je opravdu obřad. Viděli jsme se po třech letech a tak se konečně seznámil se svými (adoptivními) synovci. Z něj teda byli borci nadšení.

Byla to úžasná tečka na závěr celého programu.
A co mám na závěr já? Úžasnou větu. Pronesl ji zástupce templářského řádu jako součást křtu:
Jedno je Pivo Černohorské, jeden je papež v Římě.

Doktor: “Mám pro vás špatnou zprávu: máte stejně jako já Alzheimerovu nemoc.”
Pacient: “Cože to mám?”
Doktor: “Kdo co má?”

Dostal jsi úžasný dar, obrovské bohatství, pocit pohody. Nenech si ho nikdy nikým vzít.
Dan Nekonečný

Zaslouží-li si někdo být mým bratrem, pak je to Dan Nekonečný za svou neutuchající energii, vášeň pro život a neskonalý optimismus. Včera jsem se s ním zase po třech letech viděl a opět to stálo za to. A na závěr úžasná motivující a ujišťující věta do života. Co víc si může člověk přát než být adoptován optimistou.

Lékař: “Tak se na to podíváme do knihy… zelený penis - nutná amputace,… fialový penis - nutná amputace, modře pruhovaný penis - nutná amputace,… ááh, tady to máme: bílý penis - amputace NENÍ nutná…”
Pacient: “Díky Bohu!”
Lékař: “…upadne sám od sebe!”

Osvojíš-li si umění rozhodovat se sám za sebe, osvojíš si umění vítězit sám nad sebou.

můžete zdarma dostávat na e-mail.
Pokud je chcete dostávat, pošlete prosím prázdný mail na motivacni.citaty@centrum.cz

Určitě znáš lidi, kteří se v restauraci ze všeho nejdřív zeptají: “co si dnes dáš?” a pak řeknou: No, to si dám taky.”
Jsou to lidé, pro které je těžké rozhodnout i takovou maličkost, co vlastně budou jíst. Všimni si pak na jejich životě, že se podřizují všemu, neumí se rozhodovat a tak vítají rozhodnutí druhých.
Ono není vždy jednoduché se rozhodnout, natož pak správně a ještě rychle. Pomáhá k tomu intuice, čím víc jsi on-line při prožívání života, tím líp se rozhoduješ. Ale intuici ovlivňuješ svým pozitivním nebo negativním myšlením. Z toho tedy vyplývá, že chceš-li se naučit rychle a správně rozhodovat, potřebuješ k tomu taky myslet pozitivně.
Matrix nás obklopuje a zásobuje přes TV, internet atd., ale jsi to ty, kdo se rozhoduje co budeš sledovat, co číst atd.
Ti, kdo podlehnou a odevzdají se, ti to mají jednodušší Rozhodují za ně druzí, nemají žádnou zodpovědnost, minimum on-line prožívání…
Ty jsi se rozhodl mít to akčnější a ještě to řídit. Nezbývá než ti poblahopřát.

Jak jsi se rozhodl naložit s dnešním dnem? A jaké předpokládáš prožitky on-line?

Soudce se ptá ženy:
“Takže vy tvrdíte, že jste viděla na obalu namísto “Podávat s ledem” text “Podávat s jedem” a žádáte aby to soud vzal jako polehčující okolnost?

Mysl, která je nejvíce zbavena všech neharmonických a neklidných myšlenek, vyvíjí nejvyšší sílu.
Prentice Mulford

To, co tě nejvíc brzdí je negativní záchytný bod v mysli. Vysvětlím blíž, když sjíždíš na lyžích kopec, jsi schopen jej sjet jen když natočíš lyže do jakéhokoliv úhlu směrem dolů. Dokud totiž stojíš kolmo ke svahu, budeš stát. Ničeho se nedržíš a přece stojíš. Je to takový negativní záchytný bod ve vztahu ke tvému sjezdu z kopce. Jakmile ale začneš měnit úhel lyží pomalu se začneš rozjíždět. Není důvod se bát, víš přece, že můžeš kdykoliv nastavit opět hrany kolmo ke svahu.
V životě je to stejné. Můžeš hodiny stát a můžeš během pár minut zdolat “černou sjezdovku". Výsledek je ten, co jsi chtěl, buď stojíš, nebo si užíváš té jízdy. Jsi-li zbaven strachu jedeš rychle (víš že ten záchytný bod můžeš kdykoliv použít). Pokud ti ale tvoje negativní myšlenky zaberou operační paměť, stojíš s lyžemi kolmo ke svahu života…
Stejně sjedeš, tak proč se neuvolníš a neužiješ si to s tím nejlepším náhledem?

Dovedeš označit své negativní myšlenky? A dovedeš pak ty označené vyměnit za pozitivní?

Celá kauza se dostala až k soudu.

Předseda senátu vyslechl nejprve hajného.

Hajný: “Pane předsedo, bylo to jako normálně. Jdu po lese, slyším kukačku, tak jsem po ní bouch. No jak jsem měl tušit, že je to Koktavej Ferda".

Ferda: “Papapane přředssedo, tototo bybyloo ttak. Jájá jssem šššššššel dododo leesssa s tou Mamarušškkou. Zazaved ssem jiji dodo kkkřřoví a susundal jssem jí kkakalhotky .Papakk jíjí popovíddám: Mamarušškko, tyty máš tatak krásssnou kukuku … a vvttom jsssem jíjí dodostal".

Včera jsem po dvouměsíčním čekání na opravu webu přijal nabídku jednoho ze svých čtenářů, Romanovi. Během pár hodin odvedl vynikající práci a skvelyden.cz je opět s historíí a plně funkční. Navíc jsme se domluvili na novější verzi systému, na které začneme příští týden dělat.

Za tu ochotu i rychlost se sluší poděkovat a tímto tedy Romane děkuji za excelentní zásah a těším se na další spolupráci.

Zároveň se všem omlouvám, že období červenec až září je neúplné, tyto stránky “plním” už čtyři roky sám a tak to i zůstane, bude tedy chvíli trvat než přenesu motivační citáty z tohoto období do systému.

Do každého životního období vstupujeme poprvé, proto nám tak často - nezávisle na počtu prožitých let - chybí zkušenosti.
Rochefoucauld

Každý okamžik našeho života je nový. Jen my rozhodujeme jestli ho prožijeme stejně jako dřívější okamžik, nebo jestli tomu dáme “větší šťávu". Zkušenosti získáváme každou vteřinou a tudíž by náš život měl gradovat. De facto máme příležitost pracovat neustále na lepších vteřinách a dnech příštích.
Je na nás jestli toho využijeme…

Muž jde zapnout televizi před fotbalovým zápasem a křičí na manželku, která je v kuchyni:
“Drahá, chceš mi ještě něco říct, před začátkem fotbalové sezóny?”

Mnozí měří jen podle úspěchů a neúspěchů, a nevědí, jak blízko k sobě mají hodnoty prožitků.

Reinhold Messner

můžete zdarma dostávat na e-mail.
Pokud je chcete dostávat, pošlete prosím prázdný mail na motivacni.citaty@centrum.cz

můžete zdarma dostávat na e-mail.
Pokud je chcete dostávat, pošlete prosím prázdný mail na motivacni.citaty@centrum.cz

Prožitek je zisk ve firmě zvané život. Klasická firma jako největší hodnotu zisku používá peněžní zisk, člověk jako samostatná osobnost to povýšil. Vydělá peníze ale největší zisk je prožitek. Ti moudřejší vyhledávají jen pozitivní prožitky.

Co se asi stane, když umíme žít on-line a prožívat každou vteřinu? Získá ten život větší smysl? Ano a navíc pak nebude tolik záležet na počtu neúspěchů. Prožitek je to nejlepší, co si můžeš ze života odnést.

Vova kdysi říkal, že když už jsi v totálním stereotypu, dělej všechno jinak. Ráno vstaneš a jdeš pozpátku do koupelny (a začíná dobrodružství), zuby si čistíš levou rukou (a dobrodružství pokračuje), jdeš do kuchyně pozpátku (cesta není tak stereotypní, už začínáš opravdu prožívat každý opatrný krok) a tam přichází adrenalin. Všechno co jsi dělal doteď pravou děláš levou (adrenalin s příborovým nožem, to zde ještě nebylo…). Zapomeň na ostatní, nech auto doma a jdi pěšky do práce, samozřejmě obráceně (všimne si toho jen asi pět lidí ze sta - je to vyzkoušené, mimochodem pošli číslo které napočítáš ty). To je úplně jiná cesta (doporučuji neměnit zvyk chodit na zelenou). Práci u počítače si zpestříš tak, že si otočíš klávesnici (ale to je nových písmenek…). Prostě nic neděláš automaticky jak jsi se naučil, všechno obráceně. Rozpumpuješ mozek a ještě si užíváš. Voloďa tomu říkal “ulítne ti střecha". Samozřejmě, když to umíš prožít. Je to relax za pochodu, úžasná legrace a spousta zážitků, které ti doteď unikaly.

By mne zajímalo, jestli už sis otočil tu klávesnici, když jsi to teď četl (neboj nikdo si toho nevšimne).

V kolik hodin chodí spát Michael Jackson?

Až se velká ručička dotkne malé ručičky…

Každý problém obsahuje semínko příležitosti, které by mohlo změnit náš život.

Mark Victor Hansen

Ve skutečnosti problémy neboli výzvy jsou užitečné, pokud jim nepodlehnem. Takový problém/výzva určitým způsobem způsobí napětí našeho duševního i fyzického potenciálu, který bychom předtím nevyužili a možná se tak ani nikdy nedověděli, že jej vlastníme.

Zkus si vzpomenout kolik věcí už jsi dokázal překonat, co tomu předcházelo (nebyly to ty problémy?), kolik vítěství jsi díky nim dodnes prožil?

A co dnešní výzvy? Nebo za minulý týden. Co jsi dokázal nového? Co tě k tomu vyburcovalo?

Do lékárny vstoupí ustaraný chlapík a paní magistře povídá:
“Prosím vás, mohla byste mi něco dát na… víte… totiž .nooo…totiž já trpím soustavnou erekcí…”

“Tak to vám mohu dát byt, stravu a pět tisíc měsíčně.”

Příklady zanechávají trvalejší dojem než kritika.

Jsi příkladem. Ať chceš nebo nechceš. Svým dětem, svým kolegům, svým přátelům.

A teď co jsi schopen ovlivnit. Jednak ten základ, jestli jsi obdivuhodným příkladem nebo odstrašujícím. Pak jestli to, čím jsi příkladem dáváš dalším k dispozici, neboli můžeš být úspěšný, můžeš znát know-how které tě k úspěchu dovedlo, můžeš mít informace, které jiní nemají. A ty jim to k dispozici můžeš dát (prodat) a nemusíš. Jedna pravda je jistá. Ty, pro které jsi skutečným příkladem, namotivuješ svou osobností tak, že budou chtít být tak dobří jako ty. Měl bys vědět, že ti skutečně namotivovaní tvoje know-how potřebují a buď jim ho dáš (a staneš se v jejich životě nesmazatelnou ikonou) nebo jim ho nedáš (a oni se ho budou léta učit z knížek a stanou se dobrými - jen tebe už nebudou potřebovat a hvězda pohasne).

Poslední věc, kterou bys měl vědět, jestliže jim to svoje know-how dáš (prodáš), urychlíš tím celý vývoj - i svůj.

V čem jsi příkladem svým dětem? A někomu dalšímu?

Pán má papouška a ten umí říci jen: “Komunisti jsou svině.”
Má přijít návštěva. Majitel tedy zavře papouška do lednice. Když návštěva odejde, vyndá papouška z lednice a slyší:
“Komunisti jsou hodní hoši. Komunisti jsou hodní hoši!”
Majitel nevěří svým uším: “Vždyť jsi jim dřív nadával, co že jsi změnil názor?”
Papoušek: “Sibiř naučí. Sibiř naučí.”

Jedinečnou stránkou lidské existence je schopnost tvořit. Žádné dvě lidské bytosti ani jejich myšlení nejsou stejné.

Sang H.Kim

můžete zdarma dostávat na e-mail.
Pokud je chcete dostávat, pošlete prosím prázdný mail na motivacni.citaty@centrum.cz

Vším co jsme prožili, jsme získali nějaké informace. Ale teprve to, jak s těmi informacemi zacházíme nás formuje o dalších dnů. Zkrátka jestliže něco víme nebo umíme a nepoužíváme to, je to stejné jako bychom to nevěděli nebo neuměli. A nastává zvláštní otázka: “Nebylo to jen marnění času, to naše sbírání zkušeností, které nepoužijeme dál k tvoření?”

Kolik životních zkušeností jsi použil na vytvoření něčeho lepšího (vztahy, práce….)?

Do taxíku vběhne úplně nahá dívka a zadá adresu.
Taxikáři to nedá a ve zpětném zrcátku si dívku prohlíží.
Dívka po chvíli mlčení znervózní: “To jste ještě v životě neviděl nahou dívku?”
“Ale jistě, jen tak přemýšlím odkud vytáhnete peníze na zaplacení.”

Na vrcholu Sněžky
potkal jsem dva ježky.
Vyšlápli tam pěšky,
mají život těžký.
Pomohly by běžky
nebo koloběžky…

Už dlouho jsem miláčkům sliboval výstup na nejvyšší horu, a tak když to šlo udělali jsme si radost všichni. My výletem, firma školením, no prostě stoprocentní skvělé dny.
Už při zahřívací vycházce byli borci fakt namotivovaní. Dokonce tak, že mne přemluvili, abychom tréninkově z Pece na hotel šli pěšky a to rovnou po sjezdovce Javor (to je ten hustej kopec na konci Pece pod Sněžkou). Bylo vidět, že máme natrénováno, protože jsme to zvládli a borci ještě měli úsměv na rtu.

Cestou jsme se najedli čerstvých borůvek a s fialovým jazykem dorazili na Kladenku. To byla úleva, teda pro mne, borci byli neúnavní. Okamžitě pozměnili jídelníček a tak zaslouženě dostali extra menu.

Před tím ještě objevili dole perfektně vybavené sportovně-relaxační centrum a šli hrát ping-pong.

Pak znaveni a zmoženi velkou porcí jídla zalehli, aby byli fit pro den následující.

A došlo na den D. Borci namotivovaní, že budou na nejvyšším vrcholu naší krásné země udávali tempo jak zkušení horští vůdci. Bodejť by ne, měli slíben sestup do základního tábora a odtud přesun na Růžovku lanovkou. Cestou se z nich stali skoro věřící - málem dali na modlení, když jsem jim řekl, že je dost velký vítr a že možná Růžová hora bude posledním místem kontaktu s lanovkou. Jako správní optimisté se vzájemně ujišťovali, že vítr bude nahoře slabý a pojede tedy lanovka až na nahoru na Sněžku.
Tady je vidět pohled z lanovky na Růžovou horu, dole je Pec pod Sněžkou.

A tady už jsme fičeli nahoru na Sněžku, mladí optimisté tedy ztišili vítr a to byl jejich další vynikající výsledek.

Za odměnu stanuli na nejvyšším vrcholu země. Hrdostí na to znásobili mou radost, neboť si na vrcholu dali nejen čokoládu (což jsme čekali), ale rovnou celé jídlo (a to včetně polévky, což jsme nečekali - oni polívkám moc nedávají). Tím jsme také zjistili, že nahoře na Sněžce se najíte levněji než dole v Peci (i napijete).
Na fotce jsou spolu s výhledem do Polska…

…a tady s výhledem na tu naši krásnu republiku.

Sestup jim šel hodně rychle. Oni si borci pamatovali (rok), že jsem jim říkal, jak jsme sbíhali od Batizovského plesa při sestupu z Gerlachu. Nic nepomohlo že jsem jim vysvětlil, že tam jsme museli, protože po koupeli v nejstudenější vodě v karpatech jsme byli tak promrzlí, že jsme nemohli jít pomalu. Borci to chtěli zkusit a tak jsme tedy sestup zrychlili. Abych si odpočinul, musel jsem je zastavit z důvodu focení.

Cestou jsme se zastavili ještě na oblíbených borůvkových knedlících na Růžohorce, ale po vydatném jídle na Sněžce už nebylo místo a tak jsme tu porci dali na tři talíře. Borci pak opět nasadili tempo, ale tentokrát už z důvodu účasti na bobové dráze. Tuto atrakci vřele doporučuji každému, kdo si umí vychutnat adrenalin v krvi. Excluzívní jízda (na fotce Zdeneček naplno až do brzdícího boxu)…

… a Čenda s o něco chladnější hlavou.

Výstup na Kladenku jsme zvládli opět v rekordním čase a tak následovala relaxace v hotelovém bazénu…

…vynikající večeře (tentokrát na grilu)…

… a před spaním setkání a fotka s vynikajícím kuchařem (kluci byli opravdu v akci).

Co dodat na závěr. Tohle byl víkend, který každému doporučuji. Hory, spousta jídla (tam se dělají tak dobrý věci a takový porce, že to si zaslouží zápis do Guinnesovy knihy), skvělý vzduch, perfektní obsluha…

Jak říkal pan Slanina: “Přijďte pobejt na Kladenku.”