Martin Luther kdysi řekl: “Kdybych věděl, že zítra umřu, ještě dnes bych zasadil jablůňku.”
A já se ptám, proč nezasadit “jablůňku” jen tak a ještě se dožít sklizně? Co vy na to?
Ptá se jeden kluk doktora:
“Pane doktore, může desetiletá holčička otěhotnět?” ptá se Pepíček.
“Nemůže,” odpoví mu doktor.
“Vyděračka!”
Byl jednou jeden chlapec, který měl špatnou povahu.
Jednoho dne mu jeho otec dal pytel plný hřebíků a řekl mu: “Pokaždé, když s někým ztratíš trpělivost, zatluč jeden hřebík do zahradního plotu.”
První den chlapec zatloukl 37 hřebíků. V následujících týdnech se chlapec postupně učil ovládat a počet hřebíků v zahradním plotě byl stále menší. Naučil se, že zatlouct hřebík je namáhavější než se ovládnout.
Konečně přišel den, kdy chlapec už nemusel zatlouci žádný hřebík.
Přišel za otcem a ten mu řekl, aby teď každý den jeden hřebík z plotu vytrhl, když se ovládne.
Po nějaké době mohl chlapec otci říct, že všechny hřebíky z plotu už vytrhl.
Otec mu ukázal na zahradní plot a řekl: “Můj synu, dobře sis počínal, ale i přesto - podívej se na ten plot, jak je plný děr. Už nikdy nebude jako dřív. Když se s někým pohádáš a řekneš mu něco zlého, zanecháš v něm ránu. Když do člověka zabodneš nůž, můžeš ho sice zas vytáhnout, ale rána tam pořád je. Nepomůže, když se mockrát omluvíš…, rána zůstane. Slovní rána je stejně bolestivá jako ta tělesná.”
Přátelé jsou vzácnými drahokamy - umí tě rozesmát, dodají ti odvahu, jsou připraveni ti naslouchat, když je potřebuješ, podporují tě a otvírají ti své srdce…
Kdykoli jednáš se svými přáteli, pamatuj na plot a hřebíky.
Na nic už nečekejte a ukažte svým přátelům,
ať už jakýmkoliv způsobem,
jakou pro vás mají hodnotu…
…a odpusťte jim všechny díry,
které zanechali ve vašem zahradním plotě…
Promarněný čas znamená pouhou existenci, využitý čas znamená život.
Edward Young
Nekažte si život představama o neštěstí a smůle, které vám nehrozí.
Manžel navštíví lékaře své manželky.
Lékař: “Tak ten test jsme u vaší paní už udělali. Bohužel se nám pár výsledků promíchalo, tak teď nevíme, zda má vaše paní Alzheimerovu chorobu nebo AIDS.”
“Co mám, proboha, dělat?” ptá se zděšeně manžel.
“Nejlepší bude, když odjedete s paní na výlet a necháte ji někde daleko od domova. Pokud najde cestu domů, už bych s ní nespal.”
“Představěj si, Kohn, já vám takhle jednou sedím v zahradní restauraci, když si vtom ke mně přisedla taková pěkná dívenka. Tak jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, potom jsme navštívili kino, odtud jsme přešli do baru na skleničku, pak jsem ji pozval k sobě domů a tam jsme se třikrát, představěj si, Kohn, třikrát jsme se pomilovali.”
“Já jim úplně věřím, že seděli v zahradní restauraci, i to, že si k nim přisedla dívenka (i když, chudinka, asi musela mít šedej zákal), věřím jim i to, že byli spolu na zmrzlině, i u nich doma, věřím jim i to, že se spolu třikrát pomilovali, ale co jim nemůžu věřit, Roubíček, nemůžu jim věřit to, že byli spolu v kině!”
“Himlhergot, Kohn, když mi věřej, že jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, že jsme šli do baru, pak jsem ji pozval k sobě domů a dokonce i to, že jsme se tam třikrát pomilovali, proč mi ausgerechnet nevěřej, že jsme byli spolu v kině?!”
“To když voni, Roubíček, ještě mohli třikrát, to ještě žádný biografy neexistovaly.”
Naděje je společná všem. Kdo jinak nic nemá, má alespoň naději.
Plutarchos
Jako protiváhu všech životních trampot dala nebesa člověku tři věci: naději, spánek a smích.
I.Kant
Ale toho spánku s mírou… Výmluvy typu: Já když spím, tak se usmívám, jsou cestou k tomu jak prospat naděje.
Život člověka má smysl, když po něm na světě zůstane o trochu víc lásky a dobra.
Muž se ptá manželky:
“Bylas u toho sexuologa? Co Ti řekl?
“Byla… Viš, řekl mi, že to, o čem jsme si celá ta léta mysleli, že je orgasmus, bylo jen astma.”
To takhle přijde jednou student práv ke státním zkouškám, posadí se a zkoušející mu dá otázku: “Tak mi třeba vysvětlete, co je to podvod.”
“Podvod je, když mě teď necháte propadnout.”
Zkoušející vyletí: “Cože!?”
“No podvod je přeci, když zneužijete nevědomosti druhého k tomu, abyste ho poškodil.”
Nezbytným krokem k tomu, abyste od života získali věci, po kterých toužíte, je rozhodnout se, co vlastně chcete.
Ben Stein
Prožijte tento den jako by byl vaším posledním. Mohl by být.
Richard Carlson
Vážně zkuste se zamyslet, co byste dělali, kdybyste věděli…
Rodina? Byli by jste jen s ní?
Přátelé? …
Mladý, pětadvacetiletý Žid si přisedne v rychlíku ke staršímu pánovi, rovněž Židovi.
Po několika minutách jízdy se mladý Žid zeptá staršího: “Kolik je hodin?”
Starší Žid mlčí a neodpovídá.
Mladý Žid si pomyslí: “Zřejmě cizinec.” Zopakuje svou otázku německy, anglicky, francouzsky atd.
Ale starší Žid na nic nereaguje. Těsně před cílovou stanicí vstoupí do vagónu průvodčí a oznámí: “Blíží se konečná, budeme vystupovat.”
Starší Žid povídá: “Děkuji, pane průvodčí.”
Mladý Žid se rozhořčeně obrátí na staršího: “Se mnou, člověkem stejné víry nekomunikujete, a s průvodčím ano?”
Starší Žid klidně odpoví: “Podívejte, mladý muži. Vy jste se mě zeptal, kolik je hodin. Kdybych vám odpověděl, zeptal byste se mě, kam jedu. Oba víme, kde tento vlak končí, tak byste to hned uhodl. A určitě byste se chtěl u mě ubytovat na noc. A vzhledem k tomu, ze mám doma hezkou dceru, určitě byste si s ní chtěl něco začít.
A uznejte sám: můžu já dát svou jedinou dceru Židovi, který v pětadvaceti letech nemá své vlastní hodinky?”
Tatínek nevěřícně valí oči:
“Cože? Dvě stovky chceš? Když jsem já byl malý, říkal jsem si o pětikoruny!”
“No dobře, tati, ať je po tvém. Můžeš mi dát čtyřicet pětikorun?”
Dnes jsme na místě, kam nás zanesly naše včerejší myšlenky. A zítra se ocitneme tam, kde nás zavedou myšlenky a sny a dneška.
Blaise Pascal
Jóóó pátek! Jeden z těch dnů, co je tak miluju.*
Hodnotí se pracovní týden, připravuje příští týden a plánuje se víkend. Relaxace, pohoda, to všechno se v člověku odráží už při tom plánování.
Plánujete si taky takový skvělý víkendy jako já?
Taky prožíváte to nadšení už při plánu?
Přeji vám nejen smělé plánování, ale i neskutečně skvělý víkend.
* Seznam dnů, které miluju: pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota a neděle
Žena k muži: “Igore, máš mě ještě rád?”
Igor: “Stručněji! Co chceš koupit?!”
Aby výrobci alkoholu prokázali vyšší odpovědnost za své produkty, rozhodli se na návrh Lékařské asociace umístit na všechny lahve alkoholu tato varování:
Varování č. 1: Konzumace alkoholu může způsobit pocit, že šeptáte, když nešeptáte.
Varování č. 2: Konzumace alkoholu je hlavní příčinou toho, že při tanci vypadáte jako debil.
Varování č. 3: Konzumace alkoholu vás může přimět vyprávět jednu a tu samou nudnou příhodu pořád dokola, dokud vám kamarádi nerozbijí hubu.
Varování č. 4: Při konzumaci alkoholu snadno uvěříte, že vaše ex-přítelkyně (ex-přátele) nebo kamarádi umírají touhou po tom, abyste jim ve čtyři ráno zavolal.
Varování č. 5: Konzumace alkoholu vás může zanechat v němém údivu, co se to proboha stalo s vašimi kalhotami.
Varování č. 6: Konzumace alkoholu vás může dovést k přesvědčení, že dokážete konverzovat s příslušníky (příslušnicemi) opačného pohlaví bez prskání.
Varování č. 7: Konzumace alkoholu může způsobit, že se ráno probudíte a uvidíte něco opravdu strašného (jméno toho si však nebudete pamatovat).
Varování č. 8: Konzumace alkoholu je obecně hlavní příčinou nevysvětlitelných spálenin od koberce objevujících se na čele.
Varování č. 9: Konzumace alkoholu ve vás může vyvolat iluzi, že jste silnější, krásnější a chytřejší než ten obrovskej chlap, co sedi v rohu.
Varování č. 10: Konzumace alkoholu vás může přivést k domněnce, že tlustí a hnusní lidé jsou štíhlí a atraktivní.
Varování č. 11: Konzumace alkoholu může vést k tomu, že se u vás doma najednou objeví několik dopravních značek.
Varování č. 12: Při konzumaci alkoholu snadno uvěříte tomu, že se lidé smějí s vámi.
Když nevíte kam jdete, tak vás žádná cesta nikam nedovede.
Henry Kissinger
Pracujte na sobě neustále, když polevíte nebo budete brát vše jak to přijde, budete spíše zpracováváni.
K lékaři přijde starý muž, že má 75 let, nikdy mu nic nebylo, ale teď ho píchá.
“Vy že máte 75 let? Jak jste se dokázal udržet tak svěží?”
“Když jsme se před 50ti léty s mou ženou brali, slíbili jsme si, že se nebudeme hádat, že raději jeden půjde ven. To víte, pane doktore, padesát let na čerstvém vzduchu organismu prospěje.”
Starý Žid Kohn v New Yorku telefonuje do Kalifornie, když najednou z ničeho nic je hovor přerušen.
Kohn se rozčiluje: “Operátore! Okamžitě mě znovu spojte!”
“Je mi líto, pane, ale budete muset hovor uskutečnit znovu.”
“Co to po mně chcete? Koukejte mě znovu spojit!”
“Je mi líto, pane, budete muset znovu zavolat.”
“Operátore? Víte co? Vezměte telefon a strčte si ho do pr****!” A Kohn práskne sluchátkem.
O dva dny později někdo zvoní, Kohn otevře a venku stojí dva urostlí montéři a jeden z nich říká: “Jdeme vám vymontovat telefon.”
“Proč?”
“Protože jste slovně napadl operátora č. 28, což je porušení smluvních podmínek naší společnosti. Ale kdybyste chtěl zavolat a omluvit se, ještě vám telefon na chvíli necháme.”
Kohn vezme telefon, vytočí číslo na operátora a povídá: “Dejte mi operátora 28. Haló, to je operátor 28? Pamatujete se na mne? Před dvěma dny jsem vám řekl, abyste si vzal telefon a strčil si ho víte kam? No, tak se připravte. Už vám ho nesou!”
Čas není stroj, v němž se přesívá písek. Je to žnec, jenž plní svůj snop.
Antoine de Saint-Exupery
Nezapomeňte milovat život a vše co do něj patří. Jen milující člověk má dost síly vykonat dobré dílo, o které svět opravdu stojí.
Starší muž přijde k čarodějnici a ptá se jí, zda by dokázala sejmout z něj hroznou kletbu, která ho sužuje už čtyřicet let.
Čarodějnice se zamyslí a povídá: “Zřejmě ano, ale musela bych znát úplně přesně slova kletby.”
“To vám mohu zopakovat třeba hned:
“A protože jste splnili všechny podmínky stanovené zákonem, prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené.”
Po milování říká kovboj paničce, která ho sbalila: “Víte, ranč je pro mě to jediné, co v životě mám. Chci umřít s botama na nohou.”
Když oba zaslechli na příjezdové cestě auto, žena povídá: “Tak se honem obujte. To je šerif, můj manžel.”
… slečna Kateřina Stehlíková z firmy Adecco spol.s r.o. (personální agentura).
BLAHOPŘEJI a posílám slíbený dárek
A otázky na jubilejního návštěvníka? (po mailu)
Co vám Skvělý den dal (a vzal)?
Dává mi krásný náhled na svět. Jsou zde moudra a motivace, který zlepší každý den. Člověk se dobře naladí.
Chodíte na Skvělý den často?
Snažím se pravidelně každý den, ale ne vždy to vyjde.
Jak a kdy jste se dozvěděla o Skvělém dni?
Někdy v srpnu na Zpovědnici (zpovednice.cz)
Těšíte se na dárek?
Ohromně. Pošlete mi to do agentury (do večera bych nevydržela). Co je to za dárek?
Nechte se překvapit, je to ale skvělá věc (jak jinak na Skvělém dni). Je něco, co vám zde chybí?
Návštěvní kniha.
Děkuji za zodpovězení otázek a buďte ve střehu, 20000. návštěvník dostane zase dárek
…mívám když vidím Baby Standu a jiné celebrity na fotkách tak nějak netradičních. Netradičních tím, že jde o fotomontáže.
Samozřejmě slzy, které mám v očích, jsou slzy smíchu.
Dnes vám chci představit stránky, jejichž autor fotomontáže dělá. A nejen že je dělá, on je i umí.
Na první pohled jen zábavné obrázky zpravidla skrývají hlubší smysl a jsou i podnětem k zamyšlení. Rozděleny jsou tématicky do devíti kategorií a v aTeově galerii je jich více než 1.500.
Ukázka (jak jinak než s Baby Standou) je navíc varovným prstem těm, co nechodí k volbám. Na autorově webu je dílo nazváno Sňatky z rozumu. Já jen doufám, že český národ má rozumu víc a nikdy to už nepřipustí.
Nicméně pozvánka na web www.ateo.cz platí a stojí za to si jej projít.
Kdo je a zůstane k sobě i k jiným pravdivý, má nejkrásnější vlastnost největších talentů.
Goethe
Pospícháte? Pořád?
Ale víte, že pospíchat umí každý?
Správná otázka pro sebe by teda měla znít: S čím si pospíšit?
Přeji skvělé rozhodování.
Manželé se pohádají. Manžel má ráno důležitou schůzku a tak napíše vzkaz:
“Andulko vzbuď mě ráno v 6 h.” a dá vzkaz do kuchyně na stůl.
Ráno se probudí, sluníčko vysoko nad obzorem. Přijde do kuchyně a na stole leží vzkaz: “Franto, vstávej je 6 h.”
Nevyčítej bohu, že stvořil tygra, ale poděkuj mu, že mu nenadělil křídla.
Kněz a rabín, kteří byli dlouho přáteli, se vždycky hádali do nejmenších detailů a drobností, která víra je ta pravá.
Jednoho dne jeli spolu autem a nějaký ožrala to do nich na červenou napral.
Jejich auto udělalo tři kotrmelce a skončilo na střeše. Oba se vyhrabali ven, překvapeni, že vůbec přežili. Kněz se okamžitě pokřižoval a všiml si, že rabín taky.
Tak hned volá: “Konečně! Buď požehnán náš spasitel. Konečně jste prozřel, konečně jste uviděl Světlo!”
“Ech, cože?”
“No, vždyť jste se pokřižoval!”
“Pokřižoval? Ale ne, já jen kontroloval, jestli je všechno v pořádku - brýle, rozkrok, peněženka a hodinky.”
Jdu spát a koukám, že ještě nedošel mail s motivačním citátem.
Byl odeslán dnes ráno. Přes server Tiscali.
Nekamenujte mne, až vám dojde v noci (posledně to bylo v 03,00hod.).
Nemám s nočním doručováním nic společného.
Budu spát.
Nechám si zdát o tom, přes koho posílat MC.
Snad se mi nebude zdát o České poště…
Tak zima obarvila celou krajinu na bílo. Úžasný obraz.
Až na ty silnice.
Dnes jsem s láskou vzpomínal na dobu, kdy jsem měl Subaru Legacy (auto s náhonem na všechny čtyři kola).
To byla pohoda (to auto neuvěřitelně sedí) a jistota. Člověk zjistil, že to klouže až když vystoupil z auta.
Tak ještě to motto:
Airbag si člověk kupuje s přáním nikdy jej nevyzkoušet, ABS využije občas, ale stálý pohon všech kol využívá každý den.
A fotku Imprezy (pro ilustraci)
Je lépe být otcem velkých činů, než pouze synem velkých otců být.
Zeyer
Každý den se naučte tři slovíčka v cizím jazyce. To je jednoduché. Za rok budete umět tisíc slov a s tím se docela slušně domluvíte.
P.S. V případě, že byste dělali deset slovíček, zvedne se Vám totálně sebevědomí a hlavně budete se umět do roka opravdu skvěle domluvit.
V den, kdy přestanete hořet láskou, mnozí zemřou chladem.
Francois Mauriac
Jedni manželé měli dvojčata, jejichž jedinou společnou vlastností byl vzhled. Když bylo jednomu horko, druhému byla zima. Když se jeden smál, druhý brečel. Jeden byl optimista a druhý pesimista.
Jen tak ze zvědavosti zkusil tatínek experiment na jejich narozeniny. Tomu pesimistovi doslova naplnil pokoj všemožnými hračkami, zatímco optimistovi dal do pokoje hromadu koňského hnoje.
Když se chlapci vrátili ze školy, šel se tatínek podívat, jak zareagují. Pesimista seděl v pokoji mezi hračkami na zemi a plakal. Tatínek se ptá, proč synek pláče.
Synek povídá: “Všichni mí kamarádi mi budou závidět. Budu si muset přečíst spoustu návodů k použití, než si budu moct začít hrát. Pořád budu potřebovat baterky a nakonec se všechny ty hračky porouchají.”
Tatínek jde do druhého pokoje. Optimista radostí poskakuje na hromadě hnoje a zpívá si radostí.
Tatínek se ptá, proč.
Synek odpovídá: “Někde je tady určitě poník!”
Thajská moudrost: Některá stvoření vidí ve dne, a některá v noci. Rozzuřený člověk nevidí ani ve dne, ani v noci!
Přijde takhle rabín do baru, ve kterém všichni tančí a bezvadně se baví. Dojde k barpultu a ptá se číšníka, jestli si může odskočit.
V tu chvíli celý bar ztichne a všichni se dívají k pultu.
Číšník povídá: “No, opravdu si nemyslím, že byste měl.”
“Prosím vás, proč ne?”
“No, víte, vedle umyvadla je socha mladé nahé dámy, která je kryta jen jedním fíkovým listem.”
“No a? Prosím vás, člověka, jako jsem já, taková socha vůbec nezajímá.”
Tak mu číšník ukázal, kterým směrem jsou záchody. Rabín se tam ihned vydal. Když se vrátil po pár minutách, všichni už zase tancovali a bavili se.
Tak jde k baru a zas se ptá číšníka: “Prosím vás, já tomu nerozumím. Když jsem přišel, všichni se bezvadně bavili, ale najednou ztichli, a teď se zas baví a tancují…”
“Teď, když jste jedním z nás, můžu vám něco nalít?”
“Počkejte, já tomu pořád nerozumím!”
“To máte tak. Pokaždé, když někdo nadzvedne ten fíkový list, tak tady v místnosti zhasnou světla. Takže, co si dáte?”
Levi a Samuel kráčejí večer Centrálním Parkem.
Najednou se před nimi objeví lupič, který na ne míří pistolí a žádá po nich všechny peníze, které mají u sebe.
Levi vyndá z peněženky 100 dolarů a podává je Samuelovi:
“Samueli, já skoro zapomněl, že jim dlužím 100 dolarů. Tady jsou.”
Nezáleží na tom, zda děláme velké nebo malé věci, úžasné nebo nenápadné, ale na lásce s níž je provádíme.
Přišel jsem na to, že nejlepší způsob, jak nejlépe radit dětem, je zjistit co si přejí a pak jim to poradit.
Tak nějak to vypadá, že zrovna hrají Oldfielda. Nedej bože aby to byl The Lake z alba Discovery. To byste museli poslouchat (koukat) do konce skoro deset minut.
Zpět k realitě, našel jsem další skvělý fotoblog. Dupeho fotoblog.
Co mne teda fakt dostalo je tahle fotka zvuku, jinak je tam toho ale na koukání víc (extrémně dobrý nápad uvázaného koně -> hledejte)
Autorovi bych vytkl jedno jediné. Nerubrikuje. Takže jsem viděl sice víc než jsem chtěl, nicméně jen tak jsem si mohl všimnout i takových fotek jako Soumrak na stavbě (srpen 2004) či Ubytovna (květen 2004). Díky tomu ale vím, že je to další človíček, co fotí duší.
Sečteno a podtrženo - doporučuji si prohlédnout Dupeho fotoblog.
…systém.
Když jsem včera ráno posílal mail s motivačním citátem, netušil jsem, že Tiscali bude potřebovat na jeho doručení skoro dvacet hodin.
Zvykl jsem si, že někdy je to rozesláno ve vteřině a někdy až za pět šest hodin.
Včera to ale nabralo rekordní rozměry.
Mám odezvu od několika z vás, že Motivační citát byl doručen dnes ve tři ráno.
Věřte mi, že ve tři ráno jsem hajinkal jako beránek, dokonce se mi o mailu ani nesnilo.
Navíc ve včerejším mailu byla poznámka o tom, že doporučuji přečíst protiteroristickou výzvu dopoledne (když se na ten vtípek mrknete, zjistíte, že “akce” měla začít v 11.00).
Tím se ale také dostávám k podezření, že teroristi z Talibanu sedí u techniky v Tiscali (kdo jiný by měl chuť mařit protiteroristickou akci než teroristi?).
Jak by řekl Standa Trotl: “Investigativní novinařina přináší nečekané výsledky. Budu se snažit vlézt si do mailu, nechám se odeslat přes server Tiscali a po doručení Vám dodám výsledky pátrání…”
Konec legrácek.
Věřte mi, že citáty jsou vždy rozesílány ráno, dobu doručení přes Tiscali nemohu ovlivnit.
Přeji Vám skvělý den
Genius je dlouhá trpělivost. V každé věci vězí něco, co ještě nikdo neviděl a nevyjádřil. To je třeba najít.
Ať vám nikdy neschází odvaha i snaha prospět všem okolo, z takových výsledků pak poroste hrdost na sebe sama.
Chlápek si jde koupit dalekohled na loveckou pušku.
Prodavač mu jeden ukazuje, nasadí ho na pušku a říká: “Tenhle je tak silnej, že si můžete přečíst moje jméno na poštovní schránce u mýho baráku támhle na kopci.”
Chlápek teda vystrčí hlaveň z okna a kouká určeným směrem. Najednou se mu na tváři objeví široký úsměv.
“Nad čím se usmíváte?” ptá se prodavač.
“Vidím oknem nahého chlapa a nahou ženskou.”
“To je blbost, manželka je v práci,” říká prodavač, bere pušku a kouká taky. Když zjistil, že má chlápek pravdu, je naprosto rozzuřenej. Hrábne za pult, podává chlápkovi dvě patrony a říká: “Hele, dám vám na ten dalekohled 50% slevu, když si vezmete tyhle dvě patrony, napálíte moji ženu do hlavy a tomu chlapovi ustřelíte ptáka!”
Chlápek tak kouká přes ten zaměřovač a povídá: “A jaká by byla sleva, kdybych to zvládnul na jednu ránu?”
Láska je nejuniverzálnější, nejobdivuhodnější a nejtajemnější kosmická energie.
Pierre Teilhard de Chardin
Nikdy jsem nepsal něco jako divadelní kritiku, ale tohle bylo něco úžasného. Odpusťte, ale neodolal jsem a píšu. Nejde o klasickou kritiku, spíše o podělení se zážitkem.
Byl jsem v Činoherním klubu. Na skvělém kusu. Na Vodním družstvu.
V programu jsem se dočetl, že tato veselohra se hrála již 1.prosince 1886 (nejde o překlep opravdu 1886) v Národním divadle. Autor - Josef Štolba - napsal dílo hodné obdivu. Více než sto let stará veselohra, která mluví jazykem dnešních lidí, jejich charakterů a “vznešených ideálů".
Když k tomu postavy ztvární Páni herci (úmyslně s velkým P - protože to bylo pro duši lahodící souznění schopností a podaného výkonu) jako Petr Nárožný (ing.Cirkl), Stanislav Zindulka (statkář Zelenka), Jaromír Dulava (ing.Rychtera) a další a další, jde o koncert pro vaši duši lačnící po skvělém umění.
Vznešené ideály statkáře Zelenky v protikladu vypočítavého ing.Cirkla, romantická láska ing.Rychtery s Boženkou započatá na lanovce v Alpách v kontrastu s vdavekchtivými sestrami Lili a Meme - a to jsou jen náznaky toho, co můžete prožít za dvě hodiny v Činoherním klubu.
Jsem nadšen a dovoluji si použít slova statkáře Zelenky:
Ať žije Vodní družstvo!
Hybnou silou při každém zdokonalování jak jednotlivců, tak národů, není znalost toho, co jest, nýbrž představa toho, co může být.
Martineau
Strach je energie, která poškozuje, uzavírá, skrývá, hromadí a omezuje.
Neale Donald Walsch
Zbavte se strachu a otevřete si bránu k neomezeným možnostem života.
Hlavy všech demokratických států světa prosí o podporu v boji proti terorismu a vyzývají k demonstraci tohoto postoje tento pátek v 11:00 hodin (tedy dnes!!!).
Je všeobecně známou skutečností, že hnutí Taliban považuje za hřích konzumaci alkoholu a dívání se na odhalená ženská těla.
Z tohoto důvodu budou všechny ženy v kancelářích v pátek od jedenácté hodiny dopoledne chodit nahé, všichni muži se na ně budou dívat a pít u toho pivo.
Tímto počínáním vyjádříme nejen odpor k terorismu a hnutí Taliban, ale také tak nejlépe odhalíme teroristy mezi námi - každý, kdo se na této akci nebude podílet, bude automaticky považován za teroristu a jako s takovým s ním bude nakládáno!
Vaše úsilí ocení celý svobodný a demokratický svět.
Děkujeme.
P.S. Dal jsem to i do rubriky Skvělý den, protože jestli se to opravdu ujme, tak hodně lidí ten skvělý den bude mít…
Tímto také děkuji Alešovi za poslání - určitě se zapojím!
Chlápek si nebyl jistý, jestli je hřích milovat se v neděli, protože nevěděl, zda je sex práce nebo zábava. Ptal se na to katolického kněze.
Ten chvíli listovat v Bibli a povídá: “No, myslím, že mohu říci téměř s jistotou, že sex je práce a tudíž je sex v neděli hříchem.”
Jenže chlápek si pak řekl, co může kněz vědět o sexu a šel se zeptat jednoho ženatého mormona. Ten mu dal podobnou odpověď.
Chlápek si pořád nebyl jistý a rozhodl se, že se ještě zeptá rabína.
Rabín chvilku přemýšlí a pak jednoznačně odpoví: “Jsem si jistý, že sex je zábava.”
“Jak to, že jste si tak jistý? Všichni ostatní mi tvrdili opak.”
Rabín tiše vysvětluje: “No, kdyby byl sex práce, moje žena by si na to určitě najala posluhovačku.”
Ve svěžím jarním jitru se prochází vilovou čtvrtí pan Kohn.
Na balkónu jedné z vil se vystavuje slunečním paprskům v rozkošných nedbalkách kyprá paní Sternová.
“Paní Sternová,” volá z ulice Kohn, “nemohl bych jít nahoru a pomilovat se s nima?”
“No dovolte,” rozhorlí se paní Sternová, “copak jsem nějaká prodejná ženská?”
“A kdo tu mluvil o placení?”
Pokud se nezmění základní rovnice v nás, vnější kosmetické úpravy nám příliš nepomohou.
Milena Šejblová
Často opakované slovo se stane Vaší fyzickou realitou. Dávejte pozor na svá slova.
Aron s Izákem se pohádali.
Izák v zlosti řekl Aronovi, že je smradlavý žid.
Aron si šel stěžovat k rabínovi. Ten si druhý den Izáka zavolal, vyslechl si jeho verzi a nařídil mu, že se musí Aronovi omluvit.
Izák se ptá: “A můžu se mu omluvit po telefonu?”
Rabín souhlasil a tak Izák zvedl telefon, vytočil Aronovo číslo a povídá: “Haló, to je byt pana Kohna?”
Na druhé straně se ozve Aron: “Ne, to bude asi omyl.”
“Promiňte, omlouvám se!”
… Grebeníčku.
Můj tatínek čte Právo. Pro ty co neví o co jde (ti šťastnější), je to deník, nástupce Rudého práva.
To tak dřív bývalo. Právo je dnes právo, dřív bylo navíc rudé.
Demokracie taky dřív bývala. Jen s tím rozdílem, že lidová. Dneska už je normální.
Tak nějak to bylo se vším.
Ale zpět k poděkování. Díky tatínkovi se mi dostalo do rukou co vypustil Miroslav Grebeníček z úst při rozhovoru s Jitkou Gotzovou pro deník Právo na téma výsledků 2.kola senátních voleb:
Otázka: Dvě křesla jste neobhájili a v druhém kole z devíti možných jste získali pouze jedno. Moc důvodů k radosti mít nemůžete?
Odpověď: Použiji-li sportovní terminologii, tak jedna zlatá a osm stříbrných medailí to není zase pro KSČM tak málo…
Tolik Právo.
Snad jen podotknout, pro nevolící, že v druhém kole bronzová medaile není, rozdává se jen pomyslné zlato a stříbro.
A já jsem si vzpomněl, jak se to říkalo, v dobách, kdy socialistický tábor měl mít pořád navrch.
Ty zprávy ze souboje sovětského a amerického sportovce (kdy američan vyhrál a sovět skončil druhý ze dvou) vypadaly podobně:
Sovětský atlet se umístil na krásném druhém místě, zatímco američan skončil předposlední…
A tak tedy díky soudruhu, nejen že jsem si uvědomil, že zapomínám skvělé vtipy, ale taky musím uznat, že svoje místo ve společnosti máte. Dáváte nám příležitost nezapomenout.
A za to vám ten dík opravdu náleží.
Byť bych ti mohl dát rad pár z cest bratře mladší
jak z větví nejvyšších ochutnat můžeš fíky
vaz aniž zlomíš si nezaslech bych tvé Díky
Ty na něž dosáhneš budou se ti zdát sladší
K.P.Tsiligkaridis
Ženatý chlápek se tahá se svojí sekretářkou.
Jednou po práci jedou k ní domů a okamžitě vlítnou do postele. Po vášnivém milování usnou a probudí se až v osm večer.
Chlápek se fofrem oblíká a říká: “Drahá, vezmi moje boty a pořádně je otři dole o trávník!”
Holka kroutí hlavou, ale poslechne.
Chlápek dorazí domů a už u dveří na něj žena vyjede, kde že se zas courá.
Chlápek spustí: “Nemůžu Ti lhát. Randím se svojí sekretářkou. Dneska jsme skončili dřív, jeli k ní, strávili odpoledne sexem a usnuli. Proto jedu pozdě.”
Žena se na něj tak podívá, koukne se mu na boty a říká: “Koukám, zas máš boty od trávy. Už zase’s byl hrát golf, co?”
Ze světa září nám vstříc vždy jen to, co do něj vnášíme.
Rudolf Lothar
Každé pozitivně smýšlené slovo obsahuje naději. Dávejte tu naději všemi hrstmi. Mluvte víc a víc pozitivněji.
Pepíček jednou přišel domů a volá na maminku, ale nedočká se odpovědi. Vyjde do patra, nakoukne do ložnice a vidí, jak na posteli leží jeho tatínek a na tatínkovi sedí (a ne zrovna klidně) mladá posluhovačka.
Tak se Pepíček potichu vytratí a jde si ven hrát. Před domem potká maminku, kterak táhne domů nákup.
Hned jí povídá: “Mamí, mamí, hádej, co jsem viděl! Viděl jsem nahoře tatínka na posteli se služkou a …”
“Pepíčku, zaraž. Nech si to na večer, až bude služka podávat večeři. Až na tebe mrknu, začneš vyprávět!”
Pepíček poslechl. Večer u jídla maminka mrkla a Pepíček spustil:
“Mami, když jsem přišel ze školy, našel jsem tatínka v ložnici se služkou. A dělali úplně to samý, co ty se strýčkem Philem loni v létě na chatě.”
Ptá se Roubíček rabína:
“Rabi, pověz mi, zda je o Šabesu povoleno sexuálně obcovat.”
“Ano, je povoleno sexuálně obcovat, ale pouze s vlastní ženou, neboť o Šabesu není přípustné vyhledávat rozkoš.”
Na velikých hodinách času stojí jediné slovo: NYNÍ.
Po ulici POTOM dojdete k domu NIKDY.
Cervantes
můžete dostávat na e-mail.
Pokud je chcete dostávat, pošlete prosím prázdný mail na motivacni.citaty@centrum.cz
Nikdy se nevzdávejte. Spousta lidí vzdává ze strachu z překážek, někdy i zdolaných překážek. Někdy v okamžiku, kdy mají řešení (ale zároveň také strach). A mnohdy jsou už před cílem. Ale strach z neúspěchu je silnější. V jazyce pouště se tomu říká “umřít žízní ve chvíli, kdy už jsou na obzoru vidět datlovníky".
V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní.
Když složila přísahu, ptá se jí: “Paní Čermáková, znáte mne?”
“Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník.”
Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá: “Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?”
“Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal.”
V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni.
Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše: “Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem!”
Celý svět buď školou tvojí,
moudrosti se uč i v lese;
silným kmenem, jenž tam stojí,
každá rána neotřese.
Muž, kterému rána lítá
jižjiž pokoj srdce ruší,
kterým každá hana zmítá -
prozrazuje slabou duši.
Jablonský
Přijde takhle křesťan, Žid, černoch a homosexuál do hospody.
Hospodský se na ně tak podívá a říká:
“Co to je, tohleto? Nějakej vtip?”
Je to tak, stali jsme se partnery Srdíčkového dne pořádaného Občanským sdružením Život dětem.
My všichni?
Ano my všichni.
I vy.
Blahopřeji Vám.
Skvělý den.
Zdeněk
Přičiň se, abys byl opravdu tím, čím se chceš zdáti.
Goethe
Určete si smysl svého života. Tisíce lidí ho hledá marně až do konce života. Podle toho také vypadá jejich cesta.
Jeden malý chlapeček se vždy před spaním pečlivě modlil.
Jednou si tatínek řekl, že si synkovu modlitbu poslechne. Tak večer zastavil s uchem na dveřích.
Synek odříkal Otčenáš a poté: “Dobrou noc, tati, dobrou noc, mami, dobrou noc babi, sbohem dědo.”
Týden na to dědeček umřel a tatínek si vzpomněl na divnou modlitbu a velice ho to překvapilo.
Proto se večer zase zastavil u dveří a poslouchal:
“Dobrou noc, tati, dobrou noc, mami, sbohem babi.”
A za týden umřela babička.
Tatínkovi už se to vůbec nelíbilo, a o to více ho šokovala večerní modlitba:
“Dobrou noc, mami, sbohem, tati.”
Neváhal, vzal vkladní knížky a jel si na týden užívat zbytku života. Chodil po barech, nechal se doprovázet sličnými ženami až na hotelový pokoj…
Po čtrnácti dnech vyvádění (když mu došly peníze) si uvědomil, že před týdnem měl umřít a pořád žije.
Šel tedy hned domů.
Hned u dveří na něj vyrazila jeho žena:
“Ty svině ožralá, co ty seš to za člověka, všechno jsi propil, taháš se s děvkama, soused umřel a ani na pohřbu jsi mu nebyl…!”
“Co by tomu řekli, pane Steigermark, dnes je den smíření, kdybychom si odpustili, co jsme si udělali, a žili nadále v přátelství? Heleďte, já jim přeju od srdce co i oni mi přejou.”
“No prosím, Kohn, už zase začínaj.”
Opravdu moudrý je ten, kdo pozná sám sebe.
Lev Nikolajevič Tolstoj
Jediná pevná moudrost v životě je v prostém pojmu: žít. Jen žít.
Nezapomeňte žít naplno.
Rybaří takhle jeden spokojenej zazobanec na svý jachtě a najednou vytáhne malou zlatou rybku.
“Pusť mě zpět do vody, splním ti přání.”
Chlápek tak přemýšlí, že vlastně mu nic nechybí, ale nakonec ho napadne jedna věc, tak rybku hodí do vody a povídá: “Chtěl bych vědět, co budu dělat v nebi, až zemřu.”
“Mno, to bych zrovna neměla plnit, takový přání, ale dala jsem slovo, tak dobře. Budeš fotbalový rozhodčí.”
“Já a fotbalový rozhodčí? Já jsem se o fotbal nikdy nezajímal, pravidla pořádně neznám, třeba vůbec nevím, co je takovej ofsajd.”
“Tak se to fofrem nauč, příští týden pískáš první mistrák.”
Přijde návštěva k Pepovi, že shání jeho paní.
“Není doma!”
“Můžu na ní počkat?”
“Proč by ne.”
Čeká do večera, pak se ptá: “A kdepak vaše paní je?”
“Na hřitově.”
“Tak dlouho?”
“Jo, už jedenáct let!”
Držte se pravidel. Jakmile začnete pravidla obcházet, budou pravidla obcházet Vás.
Odpočívejte. Běžte do přírody a neposlouchejte nic jiného, než přírodu. Skvělý den.
Obchodní cestující zaklepe u dveří a otevře mu mladá, ne příliš oblečená dáma.
Cestující se zarazí, zhluboka nadechne a pak začne:
“Dobrý den, máte doma manžela?”
“Ne, nemám. Je tento týden na služební cestě.”
“Hmm, a mohl bych jít dál a počkat na něj?”
Jsme hrdí na to, jak statečně snášíme rány osudu, a zatím je to jen nedostatek odvahy vzepřít se jim.
Prohlíží si Pepa po operaci svá nádherná prsa a doktor:
“No, nedivte se, nikdo nám neřekl, že v autě před bouračkou byla ještě jako šestý pasažér ženská, a tak jsme ty
přebytky mezi vás rozdělili!”
Princezna dorostla a král vyhlásil výběrové řízení na ženicha.
Princezna si vymínila konkurzní zkoušku.
Stovky princů zmizelo, protože princezna každého vzala do lesíka za zámkem a vrátila se sama pouze s prstenem od prince a pokaždé prohlásila, že princ ve zkoušce neobstál.
Až nakonec zoufalý otec prohlásil, že ji dá komukoli.
I přišel hloupý Honza a princezna ho vzala do lesíka za zámkem. Dovedla ho k jezírku plnému krokodýlů, sundala z prstu prsten od posledního nápadníka, hodila ho do vody mezi ty krokodýly a takhle děla k Honzovi:
“Tak a teď ho vytáhni". Honza vytáhl přirození a princeznu pořádně … (však vy víte). Princezna poté k němu s blaženým úsměvem povídá:
“Vidíš a ti pitomci tam skákali".
I dnes máte 24 hodin, tj. 1440 minut, tj. 86400 vteřin.
Na co?
To je ta svoboda volby.
Můžete je mít na to, abyste udělali lidi kolem sebe šťastnější…
Manžel není doma a manželka si mezitím užívá s milencem.
Zachrastí klíče, je slyšet zámek, manželka schová milence do skříně, sepne ruce k nebi a prosí:
“Ó Bože, udělej si se mnou co chceš, jenom ať nás neobjeví můj muž. Je strašně žárlivý a určitě by zabil nejen mne, ale i mého milence.”
Na to se nebesa otevřou a ozve se:
“Dobře, bude to jak chceš, ale za tři roky tě povolám k sobě, utopíš se.”
“Dobře, dobře, jen ať ho teď nenajde.”
Všechno proběhne úplně hladce, manžel ho opravdu nenajde.
A ráno je vděčná a zároveň jí dojde, co ji čeká. A tak se příští tři roky žena nekoupe, jenom sprchuje. Nechodí na koupaliště, vodě se zdaleka vyhýbá.
Tři roky uběhnou.
Uběhnou čtyři, pět let. Na svůj slib už zapomněla.
Šestý rok nečekaně vyhrála zájezd na okružní plavbu okolo světa. Na lodi je velká zábava, samé ženy, když v tom se začne loď potápět, žena si vzpomene na svůj slib. Poklekne, sepne ruce k nebesům a volá:
“Ó Bože, teď, teď me chceš povolat k sobě? Podívej se, kolik nevinných žen teď zemře spolu se mnou.”
Nebesa se opět otevřou a ozve se:
“Dva roky, dva roky mi trvalo, než jsem vás vy ku*** dostal na jednu loď!”
Neztrácej hlavu a v trampotách zlých
humor si zachovej, píseň a smích!
S osudem křížiti kordy se uč!
Hlavu jen ztratíš-li, všechno je fuč!
J.Solar Půjde to!
Nápis na dveřích synagogy:
“Nevstupuj s nepokrytou hlavou, je to jako by ses dopustil cizoložství!”
A pod tím někdo rukou připsal:
“Zkusil jsem oboje, nedá se to srovnat.”
Je vlastností lidské duše, že se nejrychleji pozvedne, je-li nejvíce sklíčena.
J. W. Goethe
Čtyři kandidáti na místo v náboženské radě univerzity absolvují pohovory. Jeden je protestant, druhý katolík, třetí buddhista a čtvrtý Žid. Rozhodnutí mělo padnout na společném obědě.
Děkan fakulty filozofie se rozhodl jim právě tam položit závěrečnou otázku. Nejdříve se zeptal protestanta: “Co si myslíte, že je na světě nejrychlejší?”
Protestant se zamyslel a pak povídá: “Tak to musí být myšlenka. Ta vůbec nezabírá čas, prostě najednou je ve vaší mysli.”
Katolík na stejnou otázku odpověděl: “Nejrychlejší je mrknutí. Na to nestačíte ani pomyslet, a už jste mrknul. To je reflex, který se odehrává v nejkratším okamžiku.”
Buddhista odpověděl: “Nejrychlejší je elektřina. Člověk cvakne vypínačem a než stačí jen mrknout, na kilometry daleko se rozsvítí světlo.”
Nakonec odpovídá Žid (který později tu práci dostane): “Nejrychlejší na světě je průjem.”
“Cože?” ptá se udiveně pan profesor filozofie.
“No, včera večer, po večeři, jsem ležel na posteli a najednou jsem něco ucítil v břiše. No a než jsem stačil něco vymyslet, mrknout nebo rozsvítit světla…”
Největší štěstí života je asi přesvědčení, že jsme milováni, jací jsme (nebo spíše milováni navzdory tomu jací jsme). Ještěže se snažíme být každý den lepší a lepší (všichni?).
Máš-li děvče rád,
nebuď v lásce líný,
nezlíbáš ji sám,
zlíbá ti ji jiný!
Narodil se vlkovi potomek. Když si ho tatínek vlk prohlíží, rozplývá se blahem:
“Ňo to sou krásný očička, celej tatínek!
A ty zoubečky, no celej tatínek!
A ty oušínka!
Ty ouška…
Ty uši!
No jen počkej zajíci!!!”
Zpátky se dívejme s vděčností a dopředu s nadějí.
A. a M. Posner
Dělejte malé věci pro lepší svět (když už si myslíte, že ty velké dělat nemůžete).
Rozdávejte kolem sebe příjemná slova a milé úsměvy.
A sledujte ty reakce.
Odemykáte srdce těch co jsou okolo…
Manželé se ubytovali v hotelu a když druhý den při odchodu dostali účet, tak nechtěli věřit vlastním očím, 350$ za noc. Tak si nechali zavolat manažera hotelu a ptali se, proč je to tak drahý.
Manažer povídá:
“Máme tady bazén s umělýma vlnama a saunu.”
A oni povídají:
“My jsme to nepoužívali.”
Manažer: “Ale bylo to tady. Pak tady máme noční show v té ceně.”
A oni zase:
“My jsme ji neviděli, my tam nešli.”
Manažer povídá:
“Ale bylo to tady.”
Tak muž vytáhne šekovou knížku, vypíše šek a podá ho manažerovi. Ten se podívá na šek a povídá:
“Jenom $100?”
Muž mu odpovídá:
“Ja jsem odečetl $250 za to, že jste spal s mojí ženou.”
Manažer se brání: “Já jsem s ní nespal.”
Muž odvětí:
“Ale byla tady.”
Děkuji za své přátele víc než za denní chléb - protože přátelství je chléb srdce
M.Mitford
Nespěme! Do práce! Volá nás den!
Nespěme! Vyrazme z Blaníka ven!
Dohoňme - předhoňme Evropu, svět.
Ta naše země ať je jeden květ!
(na motiv pana Solara)
“Kikiriki", ozvalo se z křoví.
Jde okolo liška a říká si pro sebe: “Kohoutka bych si dala!”
Vrhne se do křoví.
Z křoví jde divný hluk a za chvíli se vynoří vlk:
“Kdybych neuměl cizí jazyky, asi bych si v dnešní době už ani nešvihl.”
Tak nám přibyla rubrika.
Skvělá… .
O skvělých webech.
A první skvělou stránkou, o které si přečtete je Medhiho fotoblog. Samozřejmě i s ukázkou (pod příspěvkem - to krásný, barevný, noční…).
Objevil jsem to při putování po odkazech umístěných na Minimagu.
A byl jsem nadšen.
Budete také.
Človíček, který umí takhle fotit, bude určitě taky skvělý.
Kochejte se (fotky noční Prahy z tepla domova v tomto počasí jsou okouzlující) a mějte skvělý den i s Medhiho fotoblogem.
Život je škola, v níž nezdar je lepším učitelem nežli zdar.
Sulejman
Buďte sluncem, které svítí každý den dobrou náladu.
Lidé se na Vás budou těšit.
Muslim, křesťan a žid se přou, čí víra je ta pravá. Jedinečná, nejmocnější.
Muslim vypráví: “Jel jsem na svém velbloudu přes Saharu. Najednou se přihnala děsivá písečná bouře. Myslel jsem, že přijde můj konec, a tak jsem si sedl vedle svého velblouda a čekal, až nás písek pohřbí. Ale neztratil jsem víru v mocného Alláha a usilovně se modlil. A najednou se v okruhu sta metrů bouře zastavila.
Od té doby se moje víra ještě zesílila a teď se učím recitovat Korán zpaměti.”
Křesťan začal vyprávět: “Jednou jsem chytal ryby. Byl jsem na malé loďce několik mil od břehu. Náhle se strhla bouře a vlnobití zmítalo mojí loďkou. Neztratil jsem však víru v Ježíše, Bůh vyslyšel moje modlitby a bouře nade mnou v okruhu dvě stě metrů přestala.
Od té doby jsem opravdovým křesťanem a učím své děti poznávat Víru.”
Žid se také ozval: “Jednou jsem takhle šel po Páté Avenue ve svém nejlepším obleku. Z ničeho nic se přede mnou objevil jakýsi černý pytlík. Zvedl jsem ho a nakoukl dovnitř. Byl plný tisícidolarovek. Myslel jsem, že přišel můj konec. Byla totiž sobota a v sobotu my Židé nesmíme zacházet s penězi. Ale neztratil jsem víru, modlil se k Jehovovi a najednou, na tři sta metrů okolo mne bylo úterý.”
Jak kladný tak i záporný výsledek pátracích akcí žárlivce, končí pro něho vždycky fiaskem. Zahoďte žárlivost a dávejte svobodu. Těm, které milujete, by jste ji chtěli brát? Dejte jim ji. Svoboda je opravdová láska.
Miluju, miluju lidi i svět,
miluju zápas a miluju květ -
miluju slunce a miluju stín,
miluju snění a miluju čin.
Miluju moře a miluju les,
miluju město a miluju ves!
Co nejvíc beru, bych nejvíc moh´dát,
milován chci být a všechny mít rád.
J.Solar Půjde to!
Sotva maminka s malým čtyřletým Markem přijela na chalupu, zahájila lov pavouků, kteří všude nasoukali spoustu pavučin.
Marek se jich zastával: “Ty malinké pavoučky nezabíjej!”
Ale maminka odporovala: “Cožpak nevidíš, jak jsou oškliví?”
“Ale svým maminkám se zdají roztomilí…”
Bruno Ferrero
“Místo antikoncepčních tabletek jsem brala omylem několik let antidepresiva.
Teď mám 9 dětí a je mi to úplně jedno.”
Jen ta věc je ztracena, kterou člověk sám vzdá.
G. E. Lessing
Ano, dnes máme volby a nebudu ti psát něco kýčovitého ve smyslu „Zvol sebe“ nebo „Nech se zvolit“, ale chtěl bych se s tebou podělit o něco důležitého.
Něco opravdu velice důležitého.
Dejme stranou chyby obou kandidátů a bavme se o něčem mnohem důležitějším.
Dovol mi, abych Ti položil otázku.
„Které zvyky činí z velkého politika úspěšného a co se z nich můžeme naučit?“
Pár jich uvedu.
Rozhodnost – Je nesmírně důležité mít vůdce, který dělá dobrá rozhodnutí.
Nevšímat si kritiky – Kdokoliv, kdo dnes vyhraje, postaví proti sobě polovinu národa.
Jít za výsledkem – Oba kandidáti vědí naprosto jasně, jaké jsou jejich cíle.
Týmová práce – Na každé kampani spolupracují tisíce a tisíce lidí.
Víra – Každý kandidát si věří.
Zaplatit cenu, ať to stojí, co to stojí – Každý kandidát včera kandidoval na pěti a více místech. Oba viděli blížící se uzávěrku a dělali všechno, co bylo v jejich silách, aby to dotáhli do úspěšného konce.
Oběť – Oba kandidáti se v průběhu roku vzdali mnoha věcí, času s přáteli, s rodinou atd.
Vytrvalost – Když průzkumy veřejného mínění byly v neprospěch některého kandidáta, mohl to snadno „vzdát“, ale ani jeden to neudělal, oba vydrželi.
Malá vítězství = velké výsledky – Každý hlas je důležitý. Oba kandidáti vědí, že volby lze vyhrát součtem jednoho hlasu za druhým.
Poslouchej.
Abys byl úspěšný, nemusíš mít mozkovou kapacitu atomového fyzika. Přečti si ještě jednou výše uvedený seznam zvyků, které zaručují úspěch.
Uvědomuješ si, co máš udělat teď hned?
Čti: LIDÉ VYTVÁŘEJÍ ZVYKY A ZVYKY VYTVÁŘEJÍ BUDOUCNOST.
Musíš si osvojit aspoň jeden z výše uvedených zvyků a začít DNES podle něho JEDNAT.
Staň se VŮDCEM svého života.
Začni DNES.
Mike Litman
(autor knihy Rozhovory s milionáři - viz recenze na knihu ze dne 22.8.2004 )
Tento dopis přeložil Turija Kempe (mj. překladatel první knihy od Roberta Kiyosakiho v ČR - Chudý táta, bohatý táta, Jamese Allena a dalších)
Chvalte, chvalte a ještě jednou chvalte. Ale upřímně. Někdy je to těžké (ale vy to zvládnete).
Zkuste najít na každém člověku, kterého dnes potkáte něco, za co byste ho mohli pochválit.
A pochvalte ho.
Budete mít skvělý den oba.
Manželský pár se připravoval na oficiální změnu víry. Jsou na posledním sezení u ortodoxního rabína.
Dávají mu poslední otázky:
“Rabí, je pravda, že muž a žena spolu nemohou tancovat?”
“Ano. Z důvodu skromnosti a cudnosti tancují každý zvlášť.”
“Takže nemohu tancovat se svojí ženou?”
“Ne.”
“No, dobrá. A co sex?”
“Nic zvláštního. V manželství je to normální.”
“Co různé polohy?”
“Bez problémů.”
“Žena nahoře?”
“Bez problémů.”
“A co zezadu?”
“Bez problémů.”
“A co ve stoje?”
“Ne! V žádném případě!”
“Cože? A proč?”
“Mohlo by to svádět k tanci!”
Na nejvzácnějším diamantu světa byla původně ošklivá trhlina.
Bylo rozhodnuto, že z něho nadělají hrst průmyslových diamantů.
Ale našel se výtečný a zručný rytec, který vynaložil veškerý svůj um, nekonečnou trpělivost a mnoho času a tuto trhlinu proměnil v nádhernou růži.
Tuto růži, nádherně vyrytou do diamantu, dnes všichni obdivují.
(od Bruno Ferrera)
A tak je to s námi se všemi. Jsme zručnými klenotníky svého života - nejkrásnějšího diamantu.
Kdo má jednu nohu v kánoi a druhou ve člunu, spadne do řeky.
Miluj a doufej a v sebe vždy věř,
skuhravé sýčky si s úsměvem měř,
heslo si vytesej do štítu skal:
MILUJU, DOUFÁM JDU VÝŠ A JDU DÁL!
J.Solar Půjde to!
Šestiletý synek přiběhne za maminkou s brekem, že ho jeho malá sestřička tahá za vlasy.
Maminka mu vysvětluje: “Přestaň brečet. Ona je ještě malá a neví, že tahání za vlasy bolí.”
Synek odejde a za chvíli je zase slyšet pláč.
Maminka doběhne do pokoje a vidí řvoucí holčičku, přičemž synek se na maminku nevinně podívá a říká:
“Tak teď už to ví.”
Nikdy…nikdy…nikdy…nikdy…nikdy…
nikdy to nevzdávej!
Churchillův zahajovací projev na univerzitě v Oxfordu. Když řekl těchto osm slov, otočil se a vrátil se pomalu na své místo.
Jsme ideální směsí “srdce” a “hlavy” (a to o sobě každý národ říci nemůže - v tomto máme hrozně navrch). Jen si to někdy málo uvědomujeme a necháváme hlavu se srdcem bojovat. Změňme to.
Chlápek chtěl zjistit, jestli mu je věrná jeho žena a jeho milenka. Protože se vůbec neznaly, mohl si dovolit experiment. Poslal obě na dlouhou výletní cestu námořní lodí.
Po měsíční plavbě se obě vrátily a manžel se ptá své ženy, jak se chovala jeho milenka.
Žena říká: “Jo, tu ženskou si pamatuju. Spala na té plavbě skoro s každým chlapem.”
Zklamaný manžel se poté ptá své milenky na chování své ženy.
Milenka říká:
“Ta paní je skutečná dáma.”
“Jo? Jak to?”
“No, nalodila se s manželem a celou plavbu se od něj nehnula.”
Jde zajíc lesem a křičí:
“Přefikl jsem lvici!”
Potká vlka a vlk na to:
“Hele, zajíci, zmlkni. Chceš, aby to uslyšel lev?
A kromě toho ti stejně nikdo neuvěří!”
Zajíc běží dál a křičí: “Přefikl jsem lvici!”
Potká medvěda a medvěd:
“Zajíci, zavři klapačku. Lev to uslyší, naštve se a problémy budeme mít všichni! A kromě toho ti stejně nikdo neuvěří!”
A zajíc jakoby nic: “Přefikl jsem lvici! Přefikl jsem lvici! Přefikl jsem lvici!!!”
Náhle se objevil lev. Rozzuřený na nejvyšší míru honí zajíce.
Honí ho a zajíc náhle skočil do starého vykotlaného kmene.
Lev za ním,ale nějak se tam zasekl.
Zajíc obchází lva, blíží se k němu odzadu, rozhlíží se kolem, rozepíná poklopec a říká:
“No, tak tohle už mi opravdu nikdo neuvěří…”
Hlídejte si své myšlenky, neboť se z nich stanou slova.
Hlídejte si svá slova, neboť se z nich stanou činy.
Hlídejte si své činy, neboť se z nich stanou zvyky.
Hlídejte si své zvyky, neboť se z nich stane váš charakter.
Hlídejte si svůj charakter, neboť se z něho stane váš osud.
Jsme lidé budoucnosti. Máme srdce. Máme mnoho citu a lásky. Mějme také porozumnění pro druhé.
Mladá maminka byla se svým synkem na návštěvě u známého doktora.
Nijak se nesnažila bránit malému rošťákovi, který raboval doktorovu pracovnu.
Když se však ozval obzvlášť silný rachot sklenic, ptá se doktora:
“Doufám, že vám nevadí, že si tam Pepíček hraje.”
Doktor se usmál a klidně odpověděl:
“Nevadí. On ztichne, až se dostane k jedům.”
Manželé se rozhádali a došlo i na probírání sexuálních aspektů.
“Ty? Ty mi dokonce ani neřekneš, když máš orgasmus!", rozčiluje se manžel.
“A jak bych taky mohla?” odpovídá žena, “když u toho nikdy nejsi!”
Když se podívám do budoucnosti, je tak zářivá, že mě pálí do očí.
Oprah Winfrey
Zemřel boháč.
Notář čte poslední vůli:
“A Karlovi, kterému jsem slíbil, že si na něj vzpomenu v závěti, posílám srdečný pozdrav.”
Miluj a miluj a rozdávej, služ,
zda se co vrátí, se nestarej už.
Až budeš klesat sám, pod křížem běd,
s úroky lásku ti oplatí svět.
J.Solar: Půjde to!
Mladá žena chytí svého manžela in flagranti s milenkou.
Oslepená žárlivostí se rozkřičí:
“Dobře mi moje matka říkala, že jsi jeden z těch chlapů, co každou ženu hned zatáhnou do postele…!
A ty na mě mami takhle nečum, tys mě nasrala ještě víc než on!”
Charakter člověka můžete snadno posoudit podle toho, jak se chová k těm, kdo pro něho nemohou nic udělat.
J.W.Goethe
Manželka se vrací domů z velkého nákupu a je šokována, když najde manžela v posteli s cizí mladou slečnou. Praští taškama a žene se ke dveřím, když ji konečně manžel doběhne a říká, že jí všechno vysvětlí. Zastaví se tedy a dá mu šanci.
On povídá: “Drahá, bylo to takhle…
Jel jsem domů a tohle stvoření stálo na dálnici a vypadalo děsně zuboženě, tak jsem jí zastavil.
Zjistil jsem, že ji vyhodil z auta její partner a byla úplně bez prostředků a vyhladovělá.
Tak jsem ji zavezl domů a dal jí to vepřové, cos včera nedojedla k večeři.
Měla prošlapané boty, tak jsem jí dal nějaké sportovní, které už nenosíš, protože nejsou v módě.
Protože bylo venku zima, dal jsem jí ten svetr, cos dostala loni k narozeninám a nenosíš ho, protože ti prý nesluší.
Pak jsem jí dal jedny tvoje tepláky, do kterých už se nevejdeš.
No, a když už odcházela, tak se mě ještě zeptala: ‘Je tady ještě něco, co vaše žena už nepoužívá?’ … no a …”
Nevěřte těm, kteří vám tvrdí, že hlavním pokrmem lásky je bolest. Naopak zkuste si vzpomenout…
(já mám ty tři tečky tak rád - to najednou dáte lidem svobodu myslet a ti lidi pak myslí na úžasně krásný věci - blahopřeji)
Neškudli, nemamoň, nelakoť, přej,
životu, rodině, což jejich, dej.
Držgrešle, mamonář, špatné má sny,
peníze pro nás jsou, ne pro ně my.
J.Solar Půjde to!
Otec se ptá dcery: “Co ti maminka řekla, když jsi jí řekla, že jsi těhotná?”
“Mám vynechat sprostá slova?”
“Samozřejmě!”
“Nic.”
Vaše slova jsou jako bumerang, vracejí se spolehlivě (viz dnešní skvělé veršíky).
Slyšeli jste, že pošta stáhla z prodeje sérii známek zobrazujících známé politiky?
Lidé nevěděli, na kterou stranu mají plivat…
Představte si civilizační chorobu, kdy má včela alergii na pyl.
No není to stejná blbost jako kdyby člověk měl alergii na práci?
Špatná práce - bumerang,
řekl kdysi kdos.
Vrátí se vždy k tobě zpět,
rozbije ti nos!
J.Solar Půjde to!
Rabín a kněz se srazí v autech. Obě vozidla jsou rozmlácená na maděru, ale oba klerikové vyvázli nezranění.
Když se vyhrabou z trosek, rabín si všimne knězova roucha a hned povídá: “Koukám, že jste kněz. Já jsem rabín. Podívejte na naše auta, nic z nich nezbylo, ale nám se nic nestalo. To je znamení od Boha. Bůh musel chtít, abychom se potkali a stali se přáteli a po zbytek našich dní žili svorně v míru.”
“Plně s vámi souhlasím, to musí být božské znamení,” přikyvuje kněz.
“A koukněte, další zázrak. Moje auto je úplně zničené, ale lahvi mešního vína se nic nestalo. Bůh jistě chce, abychom toto víno vypili a oslavili tak štěstí a naše setkání.” S těmito slovy podal rabín láhev knězi.
Ten s jeho promluvou souhlasil, otevřel láhev a dal si několik mocných loků a podal láhev zpět rabínovi.
Rabín zacpal špunt zpět do lahve a podal ji opět knězi.
Kněz se udiveně ptá: “Vy se nenapijete?”
“Ne, já raději počkám na policisty.”
Chudoba není nedostatek peněz nebo věcí, ale rozpoložení mysli. To samé platí o prosperitě.
Randy Gage
Každý den, každá hodina, každá minuta vašeho života, začíná vždy úplně znovu.
Chlápek a ženská přišli do nóbl restaurace na večeři.
Servírka, která přijímala objednávku u vedlejšího stolu, si najednou všimla, že ten chlap pomalu sklouzává ze židle pod stůl. A ta ženská se tváří, jako by to snad ani neviděla.
Chlap už sklouzl pod stůl úplně celý a žena zcela zjevně jeho zmizení vůbec neregistrovala.
Servírce to nedalo a když vyřídila objednávku, přišla k té ženě a povídá: “Madam, promiňte, ale mám pocit, že váš manžel právě sklouzl pod stůl.”
Žena vzhlédla a klidně říká: “Ne, nesklouzl. Právě vešel do dveří.”
Přátelství je jako kulička rtuti, abychom ji udrželi musíme mít ruku otevřenou. Jakmile ji zavřeme je po něm.
Věren buď sobě a ženě své, svým,
kdo není věrný, je třtina, je dým,
propadne, zřítí se v života strž.
Slovo je svaté. Slíbil jsi. DRŽ!
J.Solar Půjde to!
Povídá v lese nervózní laň jelenovi:
“Pořád jenom troubíš, obcházíš mě a očucháváš, už mi s tím vlez na záda!”
Mějte pořád na mysli, že nejkratší cesta k vám i k ostatním se jmenuje Láska.
Otec se obléká do společenského obleku a vyčítá dětem: “Jiné děti natolik přes den unaví svoji maminku, že večer už nemá sil ještě někam jít. Ale na vás se nedá vůbec spolehnout.”
Děti jsou louky a lesy a zpěvy.
Děti kdo nemá, co radost je, neví.
Jaro a slunce a květy jsou děti.
Děti jsou křídla, kdo děti má, letí.
J.Solar Půjde to!
Jedna pubertální slečna s náušnicemi v obočí, obarvenými vlasy a divně potrhaným oblečením povídá druhé, podobně vypadající:
“Mně se vlastně nijak nelíbí takhle vypadat, dělám to jenom proto, že takhle mě rodiče s sebou nikdy nikam netahají.”
Každé hledání začíná štěstím začátečníka. A vždycky končí zkouškou dobyvatele.
