Dva mladíci šli ke zpovědi.
První se jde vyzpovídat Franta. Farář ale nemůže z Franty dostat, s kým zhřešil. Hádá, zda to byla paní lékárníková, poštmistrová či snad stavitelová.
Když se Franta vrátil, Pepa se ho ptá: “Tak co, dostal jsi rozhřešení?”
“Nedostal, ale mám tři nové adresy.”

Dva kamarádi se vydali přes poušť.
Jeden den se ale pohádali a jeden z nich dostal facku od toho druhého.
Dotyčný aniž by cokoli řekl se sehl, a napsal prstem do písku:
„ Dnes mi můj nejlepší přítel dal facku“
Putovali dál. Došli ke krásné oáze s jezírkem a rozhodli se, že se vykoupou.
Ten co dostal facku se začal topit, ale ten druhý ho zachránil a vytáhl z vody.
Když se probral, vytesal do kamene:
„ Dnes mi můj nejlepší přítel zachránil život.“
Kamarád se jej optal:
„ Když jsem ti dal facku, napsal jsi to jen do písku a tentokrát jsi to vytesal do kamene. Proč?“
Odpověděl:
„ Víš když mi někdo ublíží, píši to jen do písku, aby vítr tyto řádky odfoukl na znak odpuštění.
Ale když mi někdo pomůže, vytesám to do kamene, aby to tam zůstalo na věky.“

Naučte se svůj žal a křivdy psát jen do písku a své štěstí vyrýt do kamene!

Zapamatujte si tři důležitá “R":
- respekt pro sebe
- respekt pro jiné
- (responsibility) zodpovědnost za všechny vaše činy

Každou snad zdatnost dnes zaplatí svět,
za to co dáš mu, dá zlato ti zpět.

Nejníže v kursu je slaboch a rab -
nejvíce placen jsi za to, žes CHLAP

J. Solar

Srdce veselé občerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti

„Největším objevem v mém životě je zjištění, že lidé mohou změnit své vnější životy změnou vnitřního myšlení.“
William James

Už jsem tady psal o procházce po Masarykově třídě. Už víte o skvělé bankéřce Petře, o úžasné obsluze ve Spirále (k té se dnes ještě vrátíme) a teď se dovíte něco o obdarovávání.
Znáte takové to pravidlo: čím víc rozdáš, tím víc dostáváš? Já se jím řídím. Ta Masaryčka je na rozdávání jak dělaná. No a dnes tam místo prodejců Nového prostoru (časopis, kteří prodávají lidé, kteří přišli o zázemí) stály nádherné ženy v sárí (doufám, že to píšu dobře - mám na mysli ten oděv).
Udělaly mi šílenou radost, protože co může být lepšího než přispět na charitu a dostat za to něco dobrého?
To dobré se jmenuje Gopinát a jsou to kuličky obalené v kokosu (vše krásně a hygienicky baleno - to by komisaři z EU koukali, jak jsme vpředu).
Dal jsem se s nimi do řeči, podpořil charitu a zjistil, že jsou z Prahy z restaurace Góvinda.
Kuličky jsme ochutnali s Terezkou ve Spirále (taky úžasné těstoviny se sýrovou omáčkou - jejich dnešní menu) a já se těším, až pojedu do Prahy.
Sejdem se tam na Soukenické (tam by někde měla být ta restaurace).
Kdo jde se mnou ať pošle mejla.

Obavy nejsou na místě.
Neale Donald Walsch

Je málo věcí, co dělám pravidelně:
spím, vstávám, provádím hygienu, jím, piju atd atd.
Ale jedna věc je na mě zvláštní. Neposlouchám rádio a nesleduji televizi.
To rádio má jedinou vyjímku. Ráno v 8.30 ho zapínám, abych si vychutnal pořad Dobrý kafe Petra Novotného. Co může být po ránu lepšího než dávka optimismu? Nic.
Akorát nepiju kafe, tak jsem to přejmenoval na Dobrý čaj.
Až se to jednou Petr Novotný dozví, tak bych u toho nechtěl být - nebo chtěl, on je pozitivně myslící člověk a určitě se zasměje.
Tak jako já u jeho dnešního citátu: Neodsuzujte masturbaci, je to sex s někým, koho máte opravdu rádi!
Vy se ale můžete smát každý ráno od 8,30 do 9,00 na Frekvenci 1 s P.Novotným (já se budu smát s vámi)

Dvě jeptišky si vyšly na procházku. Jedna z nich byla známa jako Sestra Matematička (SM), ta druhá jako Sestra Logička (SL). Už se začalo stmívat a ony byly stále ještě dost daleko od kláštera.
SM: “Zaznamenala jsi, že už třicet osm a půl minuty za námi jde nějaký muž? Zajímalo by mě, co chce.”
SL: “To je zcela logické. Chce nás znásilnit.”
SM: “Bože! Jak počítám, tak nás dostihne do patnácti minut! Co budeme dělat?”
SL: “Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je jít rychleji.”
SM: “To ale není řešení.”
SL: “Samozřejmě, že to není řešení. Ten chlap udělá jedinou logickou věc - půjde rychleji taky.”
SM: “Tak co jiného bychom měly udělat? Jak počítám, při téhle rychlosti nás ten chlap dohoní už za minutu.”
SL: “Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je samozřejmě ta, že se rozdělíme. Ty půjdeš touto cestou a já tou druhou. Nemůže nás pronásledovat obě zároveň.”
Sestry se rozdělily a muž se vydal za Sestrou Logičkou.
Sestra Matematička po nějaké době dorazila do kláštera zmítána obavami o svou kolegyni, nicméně už za malou chvíli se v klášteře objevila i Sestra Logička.
SM: “Sestro Logičko! Díky Bohu, že jsi zpátky. Pověz, co se stalo.”
SL: “Stala se jediná logická věc. Rozběhla jsem se jak nejrychleji jsem mohla a ten chlap začal samozřejmě utíkat taky.”
SM: “A?”
SL: “Stala se jediná logická věc. Dostihl mě.”
SM: “Bože! Co jsi udělala?”
SL: “Udělala jsem jedinou logickou věc. Vyhrnula jsem sukni nahoru.”
SM: “Panenanebi! A co on?”
SL: “Udělal jedinou logickou věc. Spustil kalhoty dolů.”
SM: “Ó, Bože, smiluj se! Co se stalo pak?”
SL: “Není to snad logické, sestro? Jeptiška se sukní nahoře přece utíká daleko rychleji než chlap s kalhotama dole!”

Chceš-li čin zabíti, odlož jej teď,
Chceš-li co udělat, začni s tím hned!

ZÍTRA je, to mi věř, činů všech hrob.
Kdo chce mít úspěchy, okamžik chop!

J. Solar

Když prohráváte, neprohrajte poučení

Neplačme nad rozlitým mlékem

„Začátkem všech úspěchů je touha. Pamatujte si to! Slabá touha přinese slabé výsledky, tak jako malý ohýnek vydá málo tepla.“
Napoleon Hill

Tak jsem se dnes toulal po kraji a narazil jsem na prodavače burčáku u silnice.
Mladý nadějný prodavač přírodní medicíny.
Byl jsem dost daleko od domova, než abych sebou nesl dvoulitrovku (lidi asi víc pijí, pamatuji si, když se to prodávalo v litrovkách - holt pitný režim je důležitá věc).
Tak jsem s ním dal jen řeč a on mi dal - přes moje ujištění, že nebudu kupovat - ochutnat.
Bylo to vynikající.
Báječné.
Pozdravuji tímto toho nadějného obchodníka (stojí na silnici u Popůvek)

P.S. Ještě, že jsem tu dvoulitrovku nekoupil. Než jsem došel domů, přepadla mne taková žízeň…(asi bych přišel domů jak škytající medvídek)

Jako vlnka vedle vlnky plaví se můj život krajinou,
která je pustá, smutná, plačtivá.
Vlnky pomalu ale jistě zanikají,
hladina se uklidňuje
a bolest srdce se zvětšuje.

Vtom se na břehu řeky objeví usměvavý človíček,
který hodí do vody kámen, vlnky se znovu obnoví
a krajina se začíná znovu zelenat,
sem tam koukne i paprsek slunce.
Človíček hází kameny dál,
krajina je změněná k nepoznání.
srdce znovu poznalo někoho,
pro koho má smysl žít.

Milujte do hloubky a vášnivě. Může vám být ublíženo, ale je to jediný způsob, jak žít naplno

Rozhoduj rychle a rázně si veď,
černý či bílý buď, nikdy však šeď.

ANO či NE, nikdy však SNAD,
patrony váhavé zdar nemá rád.

J. Solar

Jednou ranou dub nepadne

„Pokud si nenaplánujete svůj vlastní život, je docela možné, že vám ho naplánuje někdo jiný. A víte, jak vám ho naplánuje?
Žádný zázrak to nebude.“
Jim Rohn

Od Eurotelu.
Narazíte na ně paradoxně nejvíce mimo vaši oblíbenou (nebo neoblíbenou zato nejbližší) značkovou prodejnu.
Já jsem na takového člověka narazil včera. Měl evidentně po práci. Jel domů. A staral se aby vše fungovalo (to ho prozradilo - hovor o stabilitě datové sítě) i když už by se většina jiných nestarala.
Zkrátím to. Dal jsem dotaz, ten člověk (říkejme mu třeba Michal M.) vytáhl noťas (notebook), modem, kabel a ukázal mi v praxi to, co na značkové prodejně nedokázali. Přidal pár informací a rozhodl, že nechám eurotelu vydělat ještě víc.
Měli by mu dát prémie. Dělá práci za jiné.
Moje doporučení: CDMA od Eurotelu
Moje poděkování: manažerovi plánování sítě (za ještě skvělejší den)

I ta nejvyšší věž byla začata od základů

Každý je magnetem toho, nač myslí,
na sysly mysli a budeš sám syslí.

Slunce nos v duši a budeš sám svítit!
Na propast mysli - a budeš se řítit.

Každý si přitáhne, co v srdci nosí,
kdo seje úspěchy, úspěchy kosí.

Ostrouhá kolečka, ten kdo si hoví,
nebe vždy pomáhá optimistovi.

Z Breviáře pana Solara

Ředitel společnosti potřeboval zavolat jednomu ze svých zaměstnanců ohledně naléhavé záležitosti. Vytočil jeho telefonní číslo domů a ozval se mu dětský šepot: “Haloo?”
Ředitel se zeptal: “Je tatínek doma?”
“Je", zašeptal malý hlas.
“Mohl bych s ním mluvit?”
K jeho překvapení malý hlas zašeptal: “Ne.”
“Je tam maminka?”
“Ano.”
“Můžu s ní mluvit?”
“Ne.”
“Je tam ještě někdo?” zeptal se ředitel dítěte.
Ano, zašeptalo: “Policajt.”
Divíce se, co by policajt mohl dělat v domě jeho zaměstnance, zeptal se ředitel:
“Můžu mluvit s tím policajtem?”
“Ne, nemá čas", zašeptalo dítě.
“Co dělá, že nemá čas?”
Mluví s mámou a tátou a hasičem, přišla šeptaná odpověď.
Se vzrůstajícími obavami a slyšíc ze sluchátka něco, co znělo jako helikoptéra, se ředitel znovu zeptal: “Co je to za zvuk?”
“Helikoptéra", odpověděl šeptající hlas.
“Co se to tam sakra děje?", zeptal se polekaný ředitel.
Dítě odpovědělo bázlivým šepotem:
“Právě přistála helikoptéra pátracího týmu.”
Ředitel se nyní zeptal opravdu polekán: “Proč tam jsou?”
Stále ještě šeptající dětský hlas odpověděl s tlumeným chichotem:
“Hledají mě.”

Hraje takhle jednou žena golf, a zaletí jí míček někam mezi stromy. Jde jej proto hledat, a uvidí žabáka uvězněného v pasti na myši.
Žabák povídá: “Když mě pustíš, splním ti tři přání. Ale je tu jedna podmínka; všechno, co si budeš přát, splním tvému manželovi 10x!”
Žena tedy žabáka uvolní z pasti, a povídá: “Souhlasím s tvou podmínkou…”

Prvním přáním si tedy přeje být tou nejkrásnější ženou na světě.
A žabák jí povídá: “Jsi si tím přáním opravdu jistá? Tvůj manžel teď bude 10x hezčí než ty! A bude pro všechny ženy naprosto neodolatelný jako Adonis”
Žena na to: “To mi přece nevadí, bude mít oči jen pro mně, když budu tou nejkrásnější ženou na světě.”
“Takže abrakadabra", povídá žabák a stane se.

Jako druhé přání povídá: “A teď chci být tou nejbohatší ženou na světě!”
Žabák povídá: “Ale to pak tvůj manžel bude 10x bohatší než jsi ty!”
Ale to mi nevadí, je to přece můj manžel, co je moje, je jeho, a co je jeho je moje.” povídá žena.
“Takže abrakadabra", povídá žabák a stane se.

“A jaké je tvé třetí přání?” ptá se žabák.
“Chtěla bych mít lehčí infarkt.” Povídá žena.

A jaképak z toho plyne ponaučení?
Ženy jsou velice chytré, nikdy si s nimi nezahrávejte!

Upozornění pro ženy: Zde, prosím, přestaňte číst, toto je konec vtipu, a krásně si užívejte pocitu vítězství.

Mužští čtenáři pokračují dále.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
A její manžel dostal 10x lehčí infarkt než žena!!

A jaképak z toho plyne ponaučení?
Ženy jsou opravdu hloupé, ale myslí si pravý opak.

Nechme je v tom a radujme se ze života.

Nikdy se nesmějte snům někoho jiného. Lidé, kteří nemají sny, nemají mnoho.

Dopustíš-li se chyby, neudělej druhou tím, že chceš zaretušovat první. Přiznej ji.
J.H.Lorimer

Student propadá u zkoušky z logistiky a organizace.
Student: “Vy mě tady dusíte a rozumíte vůbec tomu oboru?”
Profesor: “Jistě, jinak bych nebyl profesor!”
Student: “Mohu Vám tedy dát jednu otázku? Když mi na ni správně odpovíte, dejte mi za pět a já odejdu. Když ale nebudete znát odpověď, dáte mi za jedna.”
Profesor: “Souhlasím.”
Student: “Co je současne legální, ale nelogické, logické ale nelegální a co není ani logické ani legální?
Profesor po dlouhém přemýšlení nezná správnou odpověď, a tak dá studentovi za jedna. Ihned poté volá svému nejlepšímu studentovi a položí mu tu samou otázku.
Student mu okamžitě odpoví: “Vám je 63 let a jste ženatý s 35-ti letou ženou, což je legální ale nelogické. Vaše žena má 25-ti letého milence, coz je logické ale nelegální. Vy dáte tomu milenci své ženy za jedna ze zkoušky, přestože by měl propadnout a to není ani logické ani legální.

„Slitujte se na člověkem, který má svou oblíbenou restauraci, ale nemá svého oblíbeného myslitele/filozofa, aby nakrmil svou mysl.“
Jim Rohn

Láska je dostupná mnohému, přátelství je ale prubířem srdce

Dva andělští poutníci se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny. Rodina byla nepohostinná a odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty. Místo toho byli ubytováni ve studeném sklepním pokoji. Jakmile si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji. Když se mladší anděl udiveně ptal proč, starší odpověděl: “Věci nejsou takové,jakými se zdají být.”
Další noc si šli odpočinout do domu velmi nuzného, pohostinného farmáře a jeho ženy. Poté, co se s nimi manželé podělili o trochu jídla co měli, řekli andělům, aby spali v jejich posteli, kde si dobře odpočinou. Ráno po svítání našli andělé farmáře a jeho ženu v slzách. Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtva ve chlévě. Mladší anděl se ptal staršího, jak se to mohlo stát? První muž měl všechno a tys mu pomohl, vyčítal. Druhá rodina měla málo, ale byla ochotna podělit se o vše, a tys dovolil, aby jim zemřela kráva. Proč?? “Věci nejsou takové, jakými se zdají,” odpověděl starší anděl.
“Když jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla zásoba zlata. Jelikož majitel byl posedlý chamtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem stěnu, aby poklad nemohl najít. Když jsme další noc spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu. Dal jsem mu místo ní krávu. Věci nejsou takové, jakými se zdají.”

Pepíček přijde za maminkou, že by chtěl koupit kolo.
Maminka ho však odmítne s tím, že nemá peníze ale splní mu každé jiné přání.
Pepíček se toho chytne a přeje si, aby si zahráli na maminku a na tatínka.
Mamince nezbývá, než splnit jeho přání. Po dohodě si jde lehnout do ložnice v noční košilce. S úzkostí čeká, co se bude dít.
Najednou se ve dveřích objeví Pepíček v tatínkově obleku a říká:
“Vstávej stará, jdeme klukovi koupit kolo!”

Tedy nad běžné poměry.
Já jsem se jen tak ze zvědavosti podíval, co tam bude dnes na oběd a málem mi vypadly oči z důlků (skla brýlí splnili svou funkci č.2 a zastavili ten proces).
Takový dobroty a ještě se jedná o zdravou výživu.
Já zrovna dnes jedu na druhou stranu.
Tak se alespoň nechte inspirovat na víkend vy, kdož stejně jako já to máte do FM dál.
Dnešní menu:
OVOCNÝ ČAJ
ZELENINOVÁ POLÉVKA - mrkev, petržel, hrášek, smetana, koření
ZELÍ STARÉHO VIKINGA - zelí, rýže, žampióny, sójové maso, koření
SMAŽENÉ BRAMBORY
ŠOPSKÝ SALÁT - rajčata, paprika, okurka, balkánský sýr, koření
TVAROHOVÉ KULIČKY - tvaroh, datle, cukr

P.S. Pokud by to četl i někdo z Etnorestaurantu a chtěl by vzít ochutnávku do Brna, tak já tam večer budu taky!!!

Jo a ještě kde se můžete nechat inspirovat -> Etnorestaurant

„Vynechejte jídlo, pokud musíte, ale nikdy neopomeňte knihu.“
Jim Rohn

Američan ubytovaný v hotelu Slovan na pokoji č.222 volá do recepce:
“Two rums to room two two two..”
A z recepce se ozve: “Tram tara ra, tram tam tam, debile!”

Tak jsem dnes zdravě povečeřel v krásné nové jídelně (zdravovýživové) na Orlí. V Brně.
To takhle jdete po Masarykové kolem jedné ze spolehlivých bank (Citibank - mj. tam dělají příjemní lidé - v osobě Petry Krabičkové i schopní a usměvaví), pak to vezmete kolem Adidasu (taky teď mají dobrý zboží) doprava na Orlí a hned se dáte pasáží nahoru.
Tam je Spirála a v ní další sympatická a usměvavá tvář: moje kamarádka a optimistické sluníčko Terezka. Znáte ten typ lidí, co neznají slovo problém, že jo? Že se ptám, sami jste toho obrazem. Tak v té Spirále jsem se rozhodl ochutnat špagety se něčím tajným a špenátem a další tajnou věcí zvanou koření. No byl to mazec. Ale to dá rozum, že kdyby to nebylo dobré, tak bych to sem nepsal (například o včerejší večeři jsem nepsal). Na závěr ještě zdravý dort. To se mě hrozně líbí, když člověk jde do zdravé výživy a oni tam mají i zdravé laskominky.
To je vše, webový stránky nemají (takže odkaz nebude), na Citibank si je zjistěte, ale když půjdete na Masarykovu v Brně, tak jedině sl.Krabičkovou - dokonalé a úplné informace a Adidas, za ty ceny, ať si reklamu zaplatí (ale jinde, zas tak dobří nejsou abych se o nich rozepisoval ve Skvělém dni -> jestli zjistí kdo to psal, tak už mi neprodají ani triko)

Potkají se dva kamarádi a ten jeden si stěžuje že ho žena nepustí ani na pivo. Ten druhý mu poradí ať ji ohne přes koleno a pořádně ji naplácá.
Když se zase po nějaký době potkají tak se ho ptá:
“Tak co, už tě pouští na pivo?”
“No, chtěl jsem jí naplácat na holou - ale doma je taky hezky.”

(od Evy)

…co zde chcete číst!
Opravdu, tahle stránka byla sice stvořena k mým narozeninám (správně by mělo být u příležitosti), ale vymyšlena byla pro všechny, kteří chtějí mít skvělé dny.
Cokoliv si budete přát - napište (nemusím snad dodávat, že jen pozitivní zprávy).
Řídím se skvělou teorií: Nedívám se na to, co je prospěšné nějakým způsobem pro mne, ale co je prospěšné všem.
Já chci aby jste měli skvělou náladu, skvělý den, prostě skvělý život. Proto cokoliv Vám zde chybí napište, po zvážení to přidám. Máte-li něco skvělého ke zveřejnění, dejte to do mailu a pošlete. Zveřejním to i s odkazem na Vás (dle přání - i bez odkazu - napište si). Cokoliv co má souvislost se skvělým dnem.

Přeji Vám - jak jinak - SKVĚLÝ DEN
zdenek@skvelyden.cz

Kdysi dávno jeden čínský císař vyslovil slavnostní přísahu:
“Podrobím si všechny nepřátele a zničím je!”
Po nějaké době ho překvapení poddaní viděli jak se prochází po zahradách se svými úhlavními nepřáteli a klidně si s nimi povídá a směje se.
“Copak jsi nepřísahal, že zničíš všechny své nepřátele?” ptal se udiveně jeden z dvořanů.
“Vždyť jsem je také zničil,” odpověděl císař. “Všechny jsem učinil svými přáteli.”

Ptá se pocestný babičky: “Nač máte tu pistoli?”
“To kvůli znásilnění!”
“Ale já vás nechci znásilnit!”
“Budeš muset!”

Poznámka v deníku miliardáře:
“Příště, až manželka řekne, kup čínu,…znamená to jídlo !!!”

Sejdou se v baru na hotelu večer po celosvětové konferenci tři ředitelé světoznámých pivovarů: Heinekenu, Budweiseru (USA) a Plzeňského Prazdroje.
První ředitel si objednává: “Dám si jeden Heineken, protože je vyroben z těch nejlepších surovin".
Ředitel Budweiseru říká vrchnímu: “Dám si Budweiser, protože je prostě nejlepší na světě!".
A Čech říká: “Já si dám Colu".
Ostatní dva se na něj tázavě podívají a ptají se ho: “Vy si nedáte pivo?!?”
A náš ředitel jim odpoví: “Když si nedáte vy, tak ani já nebudu ….”

Když toužíš po lásce,
dávej lásku.
Když chceš mít přítele,
buď přítel.
Když chceš milosrdenství,
buď milosrdný.
Když toužíš po kráse,
zkrášluj svět pro druhé,
protože tohle je zákon,
nejen dobrá věc, ale ZÁKON.
Edgar Cayce

Co děláš pro sebe, děláš pro druhé. Co děláš pro druhé, děláš pro sebe.
Neale Donald Walsch

Jednoho dne si kalif Hárůn al Rašíd jako obvykle zavolal vykladače snů, aby mu vyložil sen, který se mu v noci zdál.
“Zdálo se mi, že mi jeden po druhém vypadaly všechny zuby. Co si o tom myslíš?”
“Pane, to není dobré znamení. Ten sen znamená, že všichni tvoji příbuzní zemřou a ty zůstaneš sám, ” řekl vykladač.
Kalif se zachmuřil. Výklad snu ho natolik rozladil, že vykladače snů dal vyhnat z paláce a zavolal si jiného.
Ten mu na tu samou otázku odpověděl:
“Pane to je dobré znamení. Ten sen znamená, že budeš žít dlouho, a přežiješ dokonce všechny své příbuzné.”
Kalif si spokojeně mnul ruce:” To byl ale dobrý sen,” a dal vykladači, který mu ho tak pěkně vyložil, sto denárů.
Pak si zavolal vezíra a přikázal mu, aby našel prvního vykladače a omluvil se mu kalifovým jménem. Koneckonců řekl to samé co ten druhý, jen zvolil špatná slova.

I ta nejpalčivější pravda se dá říkat jemně.
Vlídnost je inteligencí srdce
Z knihy Bruno Ferrera

Dnes ráno jsem byl v pekárně: byl jsem tam 5 minut.
Když jsem vyšel ven, stála tam policajtka a zrovna vypisovala blokovou pokutu.
Tak jsem šel k ní a řekl jí:
“Ale no tak, zlato, to takovýmu fešákovi jako jsem já, nemůžeš dopřát ani malou přestávku?”
Ignorovala mě a dál vypisovala pokutu.
Nazval jsem ji nenažranou policajtkou.
Podívala se na me a začala vypisovat dalši pokutu za sjeté pneumatiky.
Tak jsem ji nazval blbou šlapkou.
A začala psát třetí pokutu!
Tak to šlo dalších 20 minut. Čím víc jsem ji nadával, tím víc pokut napsala…
Mě to bylo ale jedno…
Já tam byl pěšky.

Lidé pro nás stromy sázejí, sázejme my též

Markétka šla večer přes park domů.
Náhle na ni skočil chlap a začal jí strhávat kalhoty.
Markétka se ale smála, protože věděla, že on se do nich nemůže vejít.

Nevěřte všemu co slyšíte, neutraťte vše co máte, nespěte tolik, kolik byste chtěli.

V bříšku těhotné ženy se ocitla dvě embrya. Jedno z nich je malý věřící, druhé malý skeptik.
Dvojčata v bříšku maminky.
Malý skeptik “rýpe": “Ty opravdu věříš v život po porodu?”
Malý věřící: “Ano, samozřejmě, je přece zcela zjevné, že život po porodu existuje. Náš život tady je jenom proto, abychom rostla a připravila se na život po porodu, abychom byla dobře připravená na to, co nás čeká.”
Malý skeptik: “To je blbost, žádný život po porodu přece neexistuje. Jak by měl vlastně takový život vůbec vypadat?”
Malý věřící: “Přesně to samozřejmě nevím. Ale určitě tam bude mnohem více světla než tady. A možná, že dokonce budeme běhat a jíst ústy.”
Malý skeptik: “To je úplný nesmysl. Běhat? To přece nejde. A jíst ústy? Směšná představa! Máme přece pupeční šňůru, která je krátká už teď.”
Malý věřící: “Určitě je to možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak, než jak jsme tady zvyklí.”
Malý skeptik: “Vždyť se ještě nikdy nikdo po porodu nevrátil zpátky. Porodem prostě život končí. A vůbec - život je jedno velké trápení v temnu.”
Malý věřící: “Uznávám, že přesně nevím, jak bude život po porodu vypadat… ale v každém případě uvidíme maminku a ona se o nás postará.”
Malý skeptik: “Máma?!? Ty věříš na mámu? A kde má jako být?”
Malý věřící: “Vždyť je tu všude kolem nás. Jsme a žijeme v ní, prostřednictvím ní. Bez ní nemůžeme vůbec existovat. A i když to teď moc nevnímáme, věřím, že nás naše máma nesmírně miluje. Že nás přivedla na tento svět z Lásky a že Láska je také jediným důvodem a smyslem naší existence.”
Malý skeptik: “To je pěkná hloupost! Z nějaké mámy jsem neviděl ještě ani kousíček, takže je jasné, že neexistuje! A ty kecy o lásce, to je taky pěkná blbost. Pohádka pro naivní slabochy. Realita je úplně jiná. Jaká láska, když mne tu všechno tlačí, není se kam pohnout, není na nic vidět. Ach jo, to je život.”
Malý věřící: “Někdy, když jsme úplně zticha, můžeš zaslechnout mámu, jak zpívá. Nebo cítit, jak něžně hladí náš svět. Jsem si jist, že náš skutečný život začne až potom!”
(Michaela Zapletalová)

P.S. Fotka je ilustrační (ale schválně, který z nich je malý skeptik a který věřící)

To takhle chlapík sedí na baru a a říká si: “Mám si dát ještě jednoho panáka?”
A kdesi z hlavy se ozve: “Ne!”
A ze žaludku: “Anóóó!”
Chlap chvíli přemýšlí a pak říká: “Hlava je moudřejší. A moudřejší ustoupí. Pane vrchní ještě jednoho panáka!”

Člověk získává sílu tím, že poznává své slabosti.
Honoré de Balzac

Už jsem zde o tom jednou psal, jak jsem byl v Etnorestaurantu, ale to bylo jen jako poděkování za pomoc při zařizování vzniku této skvělé domény.
Dnes budu konkrétnější. A přidávám fotku.
Dovedete si představit příjemné prostředí, příjemnou obsluhu a skvělé menu? Ve Frýdku Místku takové místo je. Pro mne je to z ruky, ale přesto je to tak úžasné, že kdykoliv jedu tím směrem (a do budoucna to tak bude stále) na oběd jdu do Etnorestaurantu.
Postarají se tam nejen o potravu pro váš žaludek, ale i pro vaši hlavu (link na stránky je na konci - tam vše pochopíte), dostane se vám tam té nejlepší péče, protože majitelé jsou gurmáni a to v tom nejlepším směru -> ve zdravé výživě. Předkládám vám i dnešní menu, protože když jsem se podíval na jídelníček, zapřemýšlel jsem, jestli nemám jet do FM na oběd - je to pořád ve hře. A chuťové buňky pracují a pracují.
Dost. Předkládám Vám ukázku, na čem si mohou frýdečané-místečané dnes pochutnat:
LÍPOVÝ ČAJ
KOPROVÁ POLÉVKA - kopr, brambory, mouka, olej, voda, koření
SMAŽENÉ MRKVOVÉ PLÁTKY - mrkev, špenát, smetana, sýr, olej, koření
ZELENINOVÁ RÝŽE
BRAMBOROVÝ SALÁT S HRÁŠKEM A PAPRIKOU - brambory, hrášek, paprika, olej
SLUNEČNICOVÉ SIMPLY - sušené mléko, cukr, máslo, slunečnicová semínka, kokos

Tahleta restaurace je opravdu skvělý tip
“>ETNORESTAURANT BURFI

„Jednou jsem slyšel Ziga Ziglara říkat: “Kdybyste měli závodního koně za milion dolarů, dovolili byste mu, aby byl vzhůru celou noc a pil kávu? Tak proč takto hrubě zacházíte se svým miliardovým tělem?” Zamyslete se nad tím!!“
Jim Rohn

Roman Šebrle vybojoval pro nás první zlato na olympiádě v Aténách a zapsal se do historických tabulek (překonal dvacet let starý olympijský rekord).
No prostě skvělý!!!

Dávejte lidem víc než očekávají. A dělejte to s radostí.

Z úřadu práce nesu si vize,
co mají velký grády,
neskončím večer u televize,
a nenavštívím kamarády.
Budu dnes večer bez legrace,
a beze špetky studu,
pročítat nabídku úřadu práce,
a zabiju tím nudu!

Nikdy nedopusť, aby Ti smysl pro morálku zabránil vykonat správnou věc.

Přijde Dežo do supermarketu, nakoupí, u pokladny mu prodavačka ty věci markuje a on jí říká: “A pytlik by nebyl?”
Prodavačka odvětí: “No, nějaké pytlíky tu mám, ale třeba by neškodilo takové to kouzelné slovíčko, pane!”
Dežo se zamyslí a pak nejistě: “Čary-mary pytlik…!?”

Všichni úspěšní lidé, muži i ženy, mají velké sny. Představují si svou budoucnost dokonalou v každém ohledu a pak se každý den dopracovávají ke své vzdálené vizi, ke svému cíli nebo záměru.
Brian Tracy

Jedna ruka netleská

Ženská měla v posteli milence, když vtom slyší, jak na příjezdové cestě chrastí štěrk pod koly manželova automobilu. Nezpanikařila a rychle vymyslela řešení - postavila chlapa do kouta, řekla mu aby se ani nehnul, namazala ho dětským olejem a posypala alabastrovým práškem. Když se manžel podivoval, co to je, povídá mu:
“Drahý, to je socha. Stejnou si koupili Štěrbovi naproti přes ulici a mě se tak líbila, že jsem si řekla, že si ji koupíme taky.”
Tím debata skončila a o soše už nepadlo ani slovo, ani když šli večer spát. Ale chvilku potom, co, co manželka usnula, se manžel zvedl z postele, odešel do kuchyně, nakrájel salám, namazal pečivo máslem, přiložil okurky, rozdělal pivo a odnesl to k soše se slovy:
“Tu máte , vemte si. Já tuhle stál u Štěrbů dva dny v pozoru jako idiot a nedali mi ani sklenici vody.”

Někdy nejsme schopni změnit hned životní okolnosti, vždycky ale můžeme změnit způsob svého myšlení a přístupu k těmto okolnostem.
Lynn Richardsonová

Láska a přátelství se nevylučují.
La Brueyere

Konal se jednou seminář pro manažery střední úrovně se třiceti účastníky. Při poslední přednášce praví lektor:
“Pánové, na závěr si trochu prověříme úroveň vašeho všeobecného vzdělání. Uvidíme jak na tom kdo z vás je. Tedy, já řeknu klasický citát a vy odpovíte, kdo jej pronesl.”
Začínáme: “Od ledu se osvobozují řeky i potoky…”
Nikdo neví.
Jen vzadu malý Japonec, nesměle prohodí: “Johann Wolfgang von Goethe, Faust, Velikonoční procházka 1806!”
Ostaní účastníci uznale zamručí.
Další citát: “Měsíc vychází, zlatem hvězd se odívá…”
A znovu, tentokrát už jak výstřel z pistole se zezadu ozve japonským přízvukem: “Mathiass Claudius, Večerní píseň, 1779!”
Ostatní manažeři se začínají cítit trapně, dívají se do země a vtom další citát: “Pevně přikovaní k zemi…”
“Schiller", vyrazí Japonec, “Píseň zvonu, 1799!”
To již ostatní manažeři těžce nesou a jeden v první řadě zamumlá:
“Zasraní Japonci!”
A znovu se ozve zezadu známý hlas:
“Max Grundig, CeBIT 1982!”

Byl jednou jeden král a ten už byl tak starý, že se sám rozhodl předat trůn někomu mladšímu. Povolal k sobě všechny učence své říše.

„Chci odkázat tuto zemi tomu, kdo nejlépe zodpoví jednu otázku. Nuže: představte si, že jdete se slabou bezbrannou dívkou a náhle před vámi stojí vysoká kamenná zeď. Vy tu dívku chcete nějak dopravit na druhou stranu. Ale jak?“

Učenci se zamysleli, zamnuli si šedé brady, a pak se začli hlásit jako o překot. „Já“, řekl první, „ bych ji vedl podél zdi tak dlouho, dokud bych nenašel její konec. Každá zeď musí někde končit, ne?“

„ Nesmysl!“ vykřikl na to druhý. „ Proč se vláčet takový kus cesty? Já bych sehnal hezky dlouhý žebřík. Vzal bych holku do náručí a prostě bych ji přes zeď přenesl.“

„Pracná hloupost!“ ušklíbl se třetí. Na to stačí sud střelného prachu. Já bych tu zeď rozmetal na cimprcampr!“

Křičeli jeden přes druhého a měli stále podivnější nápady. Ve své učenosti vymysleli sto a jeden způsob, jak dostat dívku přes zeď. Náhle si král povšiml mladého sluhy, který zatím v koutě pánům oprašoval klobouky.

„ A ty?“ řekl. „Tebe nic nenapadlo? Co bys v téhle situaci dělal ty?“

„Já,“ usmál se sluha, „já bych se té dívky napřed zeptal, jestli vůbec chce na druhou stranu zdi.“

„Sláva! Konečně rozumné slovo!“ zasmál se král z celého srdce. „ Tak tobě rád odkážu říši. A vládni jí tak, jako té dívce před kamennou zdí!“

Svět se točí jako kolo; měj přátele, věziž koho

Člověk s velkými sny je mocnější než člověk se všemi fakty.
Dayle Maloney

Standa si vymkl kotník. Jeho vládnutí je tedy trochu odloženo.
Podařilo se nám od ČTK - česká tisková kachna - získat fotky na kterých evidentně sestup z lokomotivy (viz článek Jmenuji se Standa…) nerozchodil nejlíp. Snad výška nástupiště, či profil schůdků lokomotivy, kdo ví. Faktem zůstává, že dobře “nenašlápl".
Agenturní zprávy hovoří o tom, že o dobrém našlápnutí nemůže mluvit ani jeho věrný topič přezdívaný Tofi (zkomolenina vznikla v době, kdy ještě Standa neuměl vyslovit slovo topič -> tofi bylo jediné co uměl říct a jeho věrný topič vždy přiložil). Ten se pro změnu bouchl do kolínka.
Oba jsou již v pořádku a odpočívají.
Na fotce Standa ve sportovním vycházkovém oblečku (již umytý), jeho topič Tofi také (ještě se nestihl umýt od mouru - ach ta romantika parních lokomotiv mne dostává)

Samozřejmě k lepšímu. Včera jsem ji vzal na ukázku svým přátelům z HT (Humanity´s team) a oni s ní odjeli. Je pravda, že každý, kdo se do ní jen na minutu začte (a to na kterékoliv straně), pochopí, že má v ruce klenot.
Cena 250,- Kč je směšná proti tomu, co v ní člověk najde. To je prostě bomba.
To co je v ní, to se učí na manažerských školeních za pět tisíc na den.
Je to výslech těch, co se dokázali vytáhnout na čelo z neuvěřitelné chudoby, bez toho, že by vyhráli nebo podváděli. Prostě několik správných rozhodnutí, odhodlání a …(to už si přečtete sami)

Takže moje doporučení všem:
kniha Rozhovory s milionáři
www.rozhovorysmilionari.com

Kdysi moje nejoblíbenější jídlo. Ta bílá mouka je sice šílenost pro tělo, ale ten mák, to calcium v přírodní formě a takové koncentraci…Hmmmm….
Postupně k nám dováželi makový závin z různých pekáren, pekárniček a rádobypekáren. Ubývalo máku, přibývalo mouky, zvedala se cena. Definitivní tečku za mým oblíbeným jídlem udělala Delta. To už byl fakt oraz nazvat jejich dílo závinem. Ještě větší oraz pak makovým.

Jenže doba se mění. V Brně funguje pekárna, která už podle názvu je zvolena k úspěchu - Králova pekárna. Já teda sice nevím kde přesně sídlí, ale jejich makový závin je zase plný máku. Ale včera když jsme vyprovázeli Ivu z Prahy na vlak, tak jsme na nádraží s Jiřím a Žanetkou koštovali makový závin (nejeden) od nich (mají na hl.n. obchůdek). Bašta… jak jinak…víc máku než mouky.
Dneska jsem volal Žanetce, tak v Šumperku se ještě snídal makový závin z Brna a chtěli dovézt další. To byla výzva (ani ne tak jim to dovézt jako pro mé chuťové buňky).
Tak jsem na to nádraží vyrazil. Fakt ta chuť byla šílená a navíc mák je zdravý. Přijdu vám tam a ta slečna, co obsluhovala, na mě do fronty volá: “Makový závin není!” To je pamatovák. Tak jsem dal pro změnu ořechový a ona prozradila své jméno.
Takže doporučení je :
Karlova pekárna (mají obrovský výběr všeho od bílého po celozrnné pečivo a slečna Klára, která přidá úsměv a nakrájí vám cokoliv na malé kousky (což se hodilo hlavně včera)

Synku, mluvím k tobě, zatímco ty spíš s ručkou pod tvářičkou a se zplihlými plavými vlásky na vlhkém čílku. Vkradl jsem se potají do tvého pokojíku. Právě před chvilkou, když jsem četl v pracovně noviny, dolehly na mne výčitky svědomí. Zkroušeně jsem přišel k tvé postýlce.

Vím, synáčku, byl jsem k tobě nevlídný. Vyčinil jsem ti, protože sis jen tak otřel obličej mokrým ručníkem, když ses ráno chystal do školy. Pustil jsem se do tebe, že sis nevyčistil boty. Vykřikl jsem zlostně, když ti něco upadlo.

I při snídani jsem na tobě našel chyby. Že kazíš věci. Že hltáš jídlo. Že se opíráš lokty o stůl. Že si mažeš silně chléb máslem. A když sis šel hrát a já odcházel na dráhu, obrátil ses, zamával na mne a zavolal: “Sbohem, táto!” Ale já se zamračil a napomenul tě: “Nehrbať se!”

A k večeru jsem začal znovu. Když jsem šel domů, přistihl jsem tě, že klečíš a hraješ si v písku. Na punčochách jsi měl díry. Pokořil jsem tě před kamarády, když jsem ti poručil, abys šel domů. “Punčochy jsou drahé a kdybys je měl kupovat, dal by sis na ně lepší pozor!”

Tak se k tobě choval vlastní otec.

Pamatuješ jak jsi potom vešel ostýchavě, s nejistým pohledem do knihovny, kde jsem četl noviny? Vzhlédl jsem od nich rozmrzen, že mne vyrušuješ a uviděl jsem tě stát nerozhodně ve dveřích. Vyjel jsem na tebe: “Co tu chceš?”

Neřekl jsi ani slova, ale skokem jsi byl u mne, vzal jsi mne kolem krku a líbal, a tiskl jsi mne s horoucností, kterou Bůh vložil do tvého srdce a kterou neochladila ani má nevšímavost. A potom jsi odhupkal po schodech.

Nuže, synku, za chvilenku poté mi noviny vyklouzly z ruky a přepadla mne hrozná úzkost. Na co jsem si to jen navykl? Vidět jen samé chyby, kárat - tak jsem se ti odměňoval za to, že jsi malý hošík. Ne, že bych tě nemiloval, to ne, ale požadoval jsem příliš mnoho na malém chlapci. Měřil jsem tě mírou svých let.

A zatím v tvé povaze je tolik dobroty, půvabu a opravdovosti. Tvé srdéčko je jako ranní úsvit na horách. Projevil jsi to tím, jak ses sám od sebe rozběhl a políbil mne na dobrou noc. To mi postačilo. Přišel jsem potmě k tvému lůžku a zahanbeně u něho poklekl.

Je to jen chabé pokání. Vím, že bys nepochopil, kdybych ti to říkal ve dne. Ale zítra ti budu opravdu tátou, budu s tebou skotačit, budu se s tebou smát a budu s tebou plakat. Zatnu zuby, jen abych neřekl něco nevrlého. Jako modlitbičku si budu předříkávat slova: “Vždyť je to ještě hošík!”

Obávám se, že jsem v tobě dosud viděl dospělého člověka. Když však tě teď, synáčku, vidím, skrčeného a unaveného na lůžku, poznávám, že jsi pouhé dítě. Včera tě matka ještě chovala v náručí, měl jsi hlavičku na jejím rameni. Žádal jsem od tebe přespříliš.

Napsal W.Livingstone Larned před mnoha desítkami let jako úvodník v People´s Home Journal

Tak jsem se včera setkal (zcela plánovaně) se skvělýma lidičkama, kteří vědí jak ten svět funguje a jak ten svět funguje a tak se jim žije skvěle.
Šlo o špičku ledovce z Humanity´s Team (skupinka nadšenců ochotných pomáhat ostatním, kterou založil Neale Donald Walsch a které fungují po celém světě) a bylo to znát.
Je to úžasná věc, povídat si s lidmi, kteří jdou dál mílovými kroky a dokážou strhnout ostatní.
Ale k věci, proč vlastně přijeli do Brna a co zde dělali. Přijeli na moje pozvání a připravovalo se celorepublikové setkání lidí, kteří fandí takové věci. Nebudu napínat, bude to úžasný a bude to 11. a 12. září. Ještě se o tom rozepíšu, protože je to dobrá věc, umožňující dalším lidem prožívat skvělejší a skvělejší život a o tom to je. Takový věci se mají podporovat.
Co mne ještě potěšilo byl zájem o knížky, které jsem s sebou přivezl ukázat. Já jsem zde o nich ještě nepsal, ale už vím, že to byla chyba. Tak já to napravím. Máte se na co těšit. Jednu z těch knížek si Ivča (pražská koordinátorka HT) odvezla a už cestou do Prahy přečetla. Pocity doufám sdělí osobně.

Jo a ještě fotka - úžasní lidé - René (Nizozemí - Nilsko - ) a Žanetka (celorepuliková koordinátorka HT)
Sluší jim to, co?
Hi Rene, ahoj Žanetko

Kdo váhá, hledá důvody, proč nesmí.
Lessing

Hledáš u kočky pět noh a ona má jen čtyři

Parta mladých žen si vyrazila na dovolenou a zanedlouho našly pětipatrový hotel s označením “Hotel pouze pro ženy".
Protože byly bez partnerů, rozhodly se vejít, aby zjistily, jestli stojí za to se zde ubytovat.
Recepční byl velmi atraktivní chlapík a vysvětlil jim, že je nutné, aby si nejprve prošly všechny patra a pak se rozhodly, kde chtějí bydlet.
Dámy vyjdou do prvního poschodí a tam je tabule na které stojí: “Na tomto poschodí jsou muži, kteří v posteli nestojí za nic, ale jsou velmi citliví a milí". Ženy se zasmějí a jdou dál.
Tabule na druhém poschodí hlásí : “Muži na tomto poschodí jsou vynikající milenci, ale všeobecně zle zacházejí se ženami.”
Tohle se dámám nelíbí, takže jdou do třetího poschodí, kde čtou na tabuli: “Muži v tomto poschodí jsou vynikající milenci a velmi citlivě přistupují k potřebám žen.”
Tohle se jim sice líbí, ale ještě zůstávají dvě poschodí …..
Tabule na čtvrtém patře je překvapující: “Muži na tomto poschodí mají perfektní těla, jsou velmi jemní a pozorní k ženám, všichni jsou svobodní, mají spoustu peněz a jsou připraveni oženit se.”
Tady mají dámy to, co hledaly, ale předtím než se ubytují ve čtvrtém patře, jsou zvědavé co může být na pátém ……..
Když přijdou nahoru, na tabuli je napsáno : “Tady nejsou žádní muži. Toto poschodí jsme postavili jen proto, abychom dokázali, že ženu není možné nikdy úplně uspokojit.”

Poděkování Evě Fantové

V trutnovském areálu Na bojišti. Letošní trutnovský festival je věnován památce Karla Kryla.
V sobotu a neděli se mj. představí jeho bratr Jan, Pepa Nos, Pavol Hammel, Tata Bojs, Vlasta Redl, Alice a Kollerband.

Tak skvělý celý víkend

Člověk je celý a vždy vnitřně svobodný, když chce.
Mounier

Jednou je nikdy, ale dvakrát je zvyk.

Ženská je v posteli s nejlepším přítelem svého manžela. Po několika hodinách milování oba leží a odpočívají, když zazvoní telefon. Žena to zvedne:
“Prosím? Ahoj, zlato…
Opravdu? Tak to je skvělé…
Docela ti závidím. Tak si to užij.”
Chlápek se ptá:
“Kdo to byl?”
“Ále, manžel. Vyprávěl mi, že s tebou hraje karty.”

Dnes jsem se probudil do dalšího skvělého dne a to dokonce o minutu dřív, než jsem původně plánoval.
Hned vysvětlím - včera po návrátu z pápá jsem byl tak unavenej, že jsem nechal jedno mobilní zařízení stát na chodníku (to je ostuda) a druhé mobilní zařízení jsem nastavil jako budík. Byl jsem tak znaven, že jsem napsal jen vtip na SKVĚLÝ DEN a už jsem neměl sílu ani opravit čas na budíku.
Bylo tam od včerejška 5:12. To vyčerpání s jakým jsem usínal bylo příjemné. Pamatuji na poslední slova, co jsem si řekl: “Než bych ještě šel opravit ty hodiny, tak raději ráno vstanu dřív a víc toho udělám.”

No a dnes ráno jsem se vzbudil v 5:11. Sám od sebe.
Už jsem začal meditovat co se to děje (že by věk?), a v tom začal pípat “mobilní budík". Tak jsem si uvědomil, co jsem si řekl večer a chutě jsem vstal.

Dnes bude skvělý den. Přeji vám ho všem.

Nejdřív na vysvětlenou - byl jsem pápá.
Tak ještě podrobněji - pá znamená odjet do 100km, pápá je nad sto km (to je ještě z dob kdy jsme jezdívali pápá aby nás okolí nevidělo že děláme hodně brm brm - to asi nemusím vysvětlovat).

Takže dnes jsem byl pápá (mimořádně pracovně). Skvělý den, jako vždy a tak jsem se rozhodl vzít stopaře (jinak beru jen stopařky - a po dnešku se k té krásné zásadě zase vrátím).
Byl to převlečený Otík (jedeš sto kiláků a on za celou cestu řekne: Beroun).
Ale řekl mi krásný vtip (ne že by se mnou ujel tisíc km, to se jen na chvíli odvázal).

Tak tady ho máte:

Dva kámoši: Karel a Jiří. Jiří dost koktá (víc než dost).
Karel mu chce pomoct: “Hele jdi tamhle za tím psychologem, je fakt dobrej, takhle už to dál nejde. Musíš se to odnaučit.”

O dva měsíce později zvoní u Karla telefon. Karel ho vezme a slyší jak Jiří říká (bez jedinýho zakoktání):
“Třistatřiatřicet stříbrných křepelek přeletělo přes třistatřiatřicet stříbrných střech.”
Karel ho chválí: ” No vidíš jak seš dobrej, jak ti to jde. To je úžasný!”
Jiří: “Nonono toto jo, a a a ale je je je to ma ma ma málo po po po použitelný.”

Skvělý den

„Rozhoř se ohněm nadšení a lidé z celého světa se na tebe přijdou dívat jak hoříš“
John Wesley

Co koho bolí, o tom i řeč volí.

…a přijel jsem vládnout.

Od Lachtanice ze Zpovědnice

Jakmile jsme rozdělali v krbu oheň, manžel rozdal rodině a hostům opékací tyče a buřty.
Hned nato se ulicí přiřítili požárníci a zastavili o dva domy vedle.
Všech deset nás vyběhlo ven, kde jsme potkali majitele hořícího domu, jak na nás znechuceně zírají.
Pak jsme si uvědomili, že všichni pořád držíme ty opékací tyče s buřty….

S hrůzou jsem si přečetl v jednom nejmenovaném deníku (co mi ho dávají do schránky zadarmo a čekají kdy jim podepíšu předplatné), že nejlepší je pít bublinkovou (sycenou) vodu, protože nejlépe zažene žízeň.
Tak to je sice pravda, ale kdo to čte a praktikuje v těchto dnech (nebo pravidelně) je potencionální sebevrah.

Tělo nepotřebuje zahnat pocit žízně tím, že mu dáte bublinky, které ho nadýmají (a vytvářejí ten efekt zahnání žízně), tělo potřebuje vodu (a nejlíp pramenitou).
Voda je nejdůležitější faktor života (tělo obsahuje 70% a více vody).

Pijte jako za nároďák a bude Vám skvěle.
Paní doktorka Bezděková (ona navíc i léčí - na rozdíl od většiny doktorů, takže spíš by se tam hodilo lékařka) říká:
“Na každých deset kilogramů váhy pijte 0,4l vody a víc - zvláště v těchto vedrech.”

Skvělý den Vám všem

Koná se olympiáda a pan prezident má proslov.
Čte: “ó, ó, ó, ó, ó.”
Nakloní se k němu poradce a řekne:
“To nečtěte pane prezidente, to jsou olympijské kruhy.”

Bylo… nebo nebylo… před dlouhou, dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka: dobrá nálada, smutek, vědění a kromě ostatních různých pocitů i láska. Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova.
Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle. Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc.

Na luxusní lodi plulo kolem lásky bohatství. Zeptala se: “Bohatství, můžeš mě vzít s sebou?”
“Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo.”

Tak se láska zeptala pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi:
“Pýcho, můžeš mě vzít s sebou?” “Já tě, lásko, nemůžu vzít.” odpověděla
pýcha, “tady je všechno perfektní. Mohla by jsi poškodit mou loď.”

Láska se tedy zeptala smutku, který jel kolem: “Smutku, prosím, vezmi mě s sebou”
“Ach lásko, ” řekl smutek,"já jsem tak smutný, že musím zůstat sám.”

Také dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela,
že na ni láska volá.

Najednou řekl nějaký hlas: “Pojď lásko, já tě vezmu.”
Byl to nějaký stařec, kdo promluvil. Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na
starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel.
Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se vědění: “Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl?”
“To byl čas,” odpovědělo vědění.
“Čas?” zeptala se láska, “proč mi pomohl čas?”

A vědění odpovědělo: ” Protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě..”

“Fascinuje mě, že si lidé plánují své dovolené pečlivěji než své životy. Asi proto, že je snazší utéci, než něco změnit.”
Jim Rohn

“Kde sa mnoho pije, žere,
tam otvára nemoc dvere.”

Žena měla již několik let strašné bolesti hlavy. Zkoušela všechno možné. Byla u několika doktorů, ale nic nepomáhalo. Až jí její přítelkyně pověděla o člověku, který dělá hypnózu. Prý úplné zázraky.
Tak se rozhodla, že za ním zajde. Když přišla domů, povídá manželovi:
“Pamatuješ, jaký jsem měla bolesti hlavy, tolik let? Žádný už nemám, je to zázrak.”
Manžel se ptá:
“Co se stalo?”
“Byla jsem u hypnotizéra, Margie ho doporučila. On mě postavil před zrcadlo, řekl abych se na sebe dívala a opakovala:
“Nemám žádné bolesti.
Nemám žádné bolesti.
Nemám žádné bolesti.
Věř nebo ne, bolesti jsou pryč.”
Manžel povídá:
“To je pěkný.”
A jeho žena hned na něj:
“Víš, poslední dobou nejsi v posteli tak dobrej. Zajdi za tím člověkem, on ti určitě pomůže.”
Manželovi se moc nechtělo, ale přece jen se nechal přemluvit a šel.
Když se vrátí, tak začne strhávat šaty ze své ženy, popadne ji, odnese do ložnice a povídá:
“Ani se nehni. Budu hned zpátky.”
A odešel do koupelny.
Když se vrátil, skočil na ženu a dlouho se s ní miloval. Jako kdyby to byl úplně jiný muž.
Když bylo po všem tak žena povídá:
“To bylo pěkný.”
A on povídá:
“Ani se nehni. Budu hned zpátky”
Odešel do koupelny.
Vrátil se a opakovalo se to samé.
Žena povídá:
“To bylo překrásný.”
Muž se sebere a odejde zase do koupelny, ale tentokrát jde jeho žena za ním.
Dveře od koupelny jsou pootevřené a ona vidí jak její muž stojí před zrcadlem a povídá:
“To není moje žena.
To není moje žena.
To není moje žena….”

(já vím, že to může být i vtip, ale já jsem to dal fakt raději do rubriky Jak na to - na skvělý den - myslím, že to je skvělý návod na skvělý den)

Přišla v Torontu blondýna do banky a nechala se uvést k úředníkovi přes půjčky. Řekla mu, že jede obchodně do Evropy a potřebuje si na dva týdny půjčit 5000 dolarů. Úředník jí řekl, že banka potřebuje nějakou záruku, takže blondýna mu předala klíčky od nového Rolls Royce. Auto bylo zaparkované u druhého chodníku, měla na něj papíry, všechno bylo v pořádku. Banka tedy souhlasila, že si ho vezme jako záruku půjčky. Prezident banky a všichni úředníci se pak od srdce zasmáli blondýně, která dala Rollse za 250 000 dolarů jako záruku za půjčku 5000 dolar. Jeden zaměstnanec auto odvezl a zaparkoval ho v garážích banky.

Po dvou týdnech se blondýna objevila, zaplatila 5000 dolarů a k tomu 15,41 dolarů jako úrok. A ten úředník jí řekl:

“Slečno, jsme moc rádi, že jsme s vámi uzavřeli obchod a že všechno hladce proběhlo, ale stejně nám to vrtá v hlavě. Když jste byla pryč, trochu jsme vás prověřili a zjistili, že jste multimilionář. Takže nechápeme, proč jste si musela půjčit 5000 dolarů?”

Na to blondýna:
“Kde jinde v Torontu bych mohla zaparkovat na čtrnáct dní auto za 15,41 dolaru a po návratu bych ho tam našla?”

Jedna mladá žena dostala tucet růží s lístkem: “Od toho, kdo tě má rád.”
Ale podpis chyběl. Vdaná nebyla, a tak začala přemýšlet o mužích, které kdy poznala. Nebo to byli její rodiče? Že by někdo z práce? V duchu se jí vynořil celý seznam lidí. Nakonec se rozhodla zavolat kamarádce, aby jí tu záhadu pomohla rozluštit.
Ale po jedné kamarádčině větě jí svitlo: “To tys mi poslala ty růže?” “Ano.” “A proč?” “Protože když jsme se viděly naposled, měla jsi špatnou náladu. Chtěla jsem, aby sis připomněla všechny lidi, co tě mají rádi.”
Bruno Ferrero

Do žen a do melounů se nevidí
(ne že bych měl něco proti ženám, spíš to zde píšu kvůli melounové sezóně)

V okamžiku kdy přestanete snít, přestanete žít
Malcolm S.Forbes

V rámci skvělého dne oznamuji, že už funguje i počítadlo.
Je mi líto, ale ti co zde byli dopoledne nejsou spočítaní

Nevěšte hlavu - z mailu a zpovědnice vím kdo to byl a tak až večer budu psát tužkou svůj deníček, budete hned za oslovením: “Můj milý deníčku”

Jack, fikaný businessman, rozmlouvá se synem.
Jack: “Vezmeš si děvče, které Ti vyberu.”
Syn: “Já si sám vyberu nevěstu!”
Jack: “Ale to děvče je dcera Billa Gatese.”
Syn: “Ok, tak v tom případě…”
Dál Jack navštívil Billa Gatese.
Jack: “Mam ženicha pro tvou dceru.”
Bill Gates: “Ale moje dcera je příliš mladá na vdávání!”
Jack: “Ale tento muž je víceprezident Světové Banky.”
Bill Gates: “Oh, v tom případě …”
Nakonec jde Jack navštívit prezidenta Světové Banky.
Jack: “Chci doporučit jednoho mladého muže na místo víceprezidenta..”
Prezident: “Ale ja už mám víc víceprezidentů než potřebuji!”
Jack: “Ale tento muž je zeť Billa Gatesa.”
Prezident: “Aha, v tom pripade…”

…aby byl ten den (všimni si, že nemluvím o konkrétním a přece mám na mysli den) skvělý?

Kdysi jsem četl, že se stačí ráno, hned po otevření očí (někteří ultrapesimisté by to měli udělat už před otevřením očí) rozhodnout, jestli bude dnešní den skvělý nebo jiný. Nevím už ani zdroj odkud to je, ale je to vynikající.

Naučte se to.
Ráno -> rozhodnutí o skvělém dni -> úsměv-> pár klasických prostocviků (jóga, protahování, kvalitní sex) -> skvělá snídaně (hodně barevná aby se oči rozzářili) -> připojení na internet -> nalogování na www.skvelyden.cz a je vymalováno.

Prostě skvělý den

P.S. Připravuji pro Vás i pozitivní zprávy (na extra doméně)

Nevracej se ke starým napájedlům jenom pro vodu, čekají tam na tebe přátelé a sny
AFRICKÉ PŘÍSLOVÍ

Audaces fortuna iuvat - Odvážnému štěstí přeje
řecký básník Simonides okolo 500 let před n.l.

můžete dostávat na e-mail.
Pokud je chcete dostávat, pošlete prosím prázdný mail na motivacni.citaty@centrum.cz

Děkuji všem, kteří ať už osobně, telefonicky, mailem či jakkoliv na netu (zde tedy patří poděkování hlavně přátelům na Zpovědnici) si našli čas a popřáli mi k narozeninám.

To na co právě koukáte je taky narozeninová věc a ještě jednou tedy poděkování Jirkovi a Marvinovi za tento weblog a zprovoznění ke dni D

Váš Lion alias Zdeněk alias Velkovévoda Moravský všemi mastmi mazaný (nikoliv však zmazaný)

Tak jsem zaregistroval doménu. Dokonce jsem ji i zaplatil. Pak jsem vyrazil do Frýdku Pístku Místku (oblíbený název už od mládí, kdy tam můj vrstevník sloužil na vojně). Dělal jsem tam spoustu věcí a mimo jiné jsem ukazoval známému doménu SKVĚLÝDEN.cz.
No ukazoval, snažil jsem se.
To byl šok, prachy odešly a doména nejela. Tak jsem použil mobilní techniku (teď konkrétně telefon) a volal Psovi.cz - nejvěrnějšímu příteli člověka.

Tam jsem se dověděl, že peníze ode mne mají ale doménu nemůžou zaregistrovat, protože nemají můj souhlas - to byl druhý šok, vždycky považovali za můj souhlas moje peníze a teď? Vysvětlilo se, že to vyžaduje NIC.cz (správce národní domény - pro nezasvěcené). Tak jsem chtěl udělit souhlas po telefonu, což nejde. Naštěstí člověk od Psa byl už jménem povolán ke svému povoláním - pan Rada. Dal mi radu, poslal mi formulář na mail do Etnorestaurantu Burfi ve Frýdku Pístku Místku a řekl, že stačí podepsat a odfaxovat. Vše OK jen do chvíle, kdy bylo třeba faxovat.

Obešel jsem několik obchodů kde jsem předpokládal přítomnost faxu a …..nic (buď je to zaostalost nebo naopak takový náskok v technice, že už jen mailují). Poslední obchod do kterého jsem šel byl Datart na náměstí.
A začínáme chválit:
-přes to vedro (nesnesitelný) venku, tam byl chládek - asi klima (výborně fungující)
-slečna u vchodu se při pozdravu usmála (jedna z mála ve Fr Pí Mí)
- a pak to největší překvapení - jasně měli fax.
Nejen to.
Člověk, který ho s grácií ovládal byl ochotný mi odfaxovat souhlas s registrací (s pravidly). Takže dnešní poděkování patří panu Radovi (z Pes.cz), panu Kempe (z Etnorestaurantu) a asi nejvíc panu Vladimíru Majorovi (Bůh a náš ministr obrany mi snad odpustí, že jsem ho pak při krátké konverzaci s elegancí sobě vlastní povýšil na generála) z Datartu.

P.S.: Večer jsem v novinách viděl nabídku Datartu a překvapili podruhé. Ta firma by měla panu Vladimírovi (Generálovi) zvýšit prémie - dnes přilákal nového věrného zákazníka profesionalitou a ochotou řešit víc než prodej techniky.
Zítra faxuji objednávku (poslal bych Vám to chlapi mailem, ale ať všichni vidí, že máte fakt fax).

Moje doporučení - Datart.cz dokonalá profesionalita a ochota,
Etnorestaurant - skvělé jídlo a čtení k němu i po něm (o tom někdy extra)
a PES.cz

…aneb jak lze přijít k weblogu.
Rychle. Fakt rychle, 1. srpna jsem narazil na reference o projektu jménem Yourface. Tak jsem tam napsal, co musím udělat abych měl svůj weblog. Druhého přišla odpověď. Pak bylo ticho, zapříčiněné mou nepřítomností. Až sedmého jsem odepsal i já a od toho dne se pořád něco dělo až do stavu toho co právě vidíte na svém monitoru (pokud čtete v kanceláři nebo v kavárně, neodnášejte jim ten monitor s ohlasem na má slova).

Vzniklo to tvůrčí rukou Jiřího a Marvina za čtyři dny. Pak už bylo třeba zajistit doménu (o tom v jiném příspěvku) a hosting. Vše šlo tak dokonale, jak dokonale jsem si to naplánoval (až na NIC.cz) a tak můžete číst na weblogu SKVĚLÝDEN.CZ a kdykoliv skvělý den i mít s vědomím, že největší díky patří Yourface(doporučuji shlédnout).

Musím podotknout, že číst ode mne něco před deseti lety, dost byste se pobavili (sice jsem nevěděl, že existuje internet, ale sršel jsem vtipem). Číst ode mne něco před pěti lety, pobavili by jste se a možná i zamysleli. Byla to veselá doba (tušil jsem, že je ve mně potenciál, ale nedokázal jsem ho využít).
Před dvouma rokama přišel obrovský zlom. Bylo by k pláči, co bych tehdy stvořil. Ale vyhrabal jsem se z toho (bylo to odrážení se ode dna - teď aspoň vím, co to je za úžasnou možnost, mít se od čeho odrazit).

Proto si myslím, že je ideální, když weblog s mými pravidelnými příspěvky můžete číst až teď. Jsem vyrovnaná povaha s výbuchy smíchu, myslím, že vím jak funguje svět (konečně - v šestatřiceti -> zrovinka dnes), myslím že vím, jak toho využít a myslím si, že toho docela dostatečně využívám k prospěchu svému i cizích.

Tak teď konečně jak to vzniklo. Jednoduše (jako všechny geniální věci). Někde jsem se dočetl, že jaký přeješ lidem den, takový máš sám. Takže jsem začal všem přát skvělý den a… ono to funguje. Mám všechny dny skvělé. Od toho už byl jen krůček k tomu, zaregistrovat doménu Skvelyden.cz (doporučuji pravidelně navštěvovat).

Skvělý den všem, co se sem připojili už teď a poděkování

Marvinovi a Jirkovi

za výrobu a zprovoznění weblogu Skvělý den.

Považuji to za nejúžasnější dárek k mým dnešním narozeninám (a až všichni uvidíte ten design - už je hotový - to teprve bude Skvělý den)
Lion