Včera večer jsem měl dialog s Evčou (spolužačka z mateřské školy, spolužačka ze základky a pak navždy dobrá kamarádka). Byl to stejný dialog jako před rokem, před dvěma, před…. Celý život se obětuje pro druhé. Celý život si toho ti druzí neváží. A její vlastní život je v troskách. Není svobodná, neustále se cítí zavázaná druhým, ale… oni se necítí závázani jí.
Když ten rozhovor “nářků” nebral konce, omluvil jsem se jí, že se musím věnovat dětem a napsal jí pak sms:
“Je to hnus, velebnosti. Celý život někomu sloužím a oni to berou jako samozřejmost, protože jsem jim nikdy nevysvětlila tu hodnotu mé pomoci. Hodnotu ztráty mé svobody a hodnotu mého života ve prospěch obětování se druhým. Za ta léta si zasloužím mít a prožívat svůj vlastní život. Taky si chci užívat a žít v pohodě jako ti, kterým jsem to doteď umožňovala.”

Vědomosti jsou k ničemu dokud je neimplantuješ do života nebo do své práce.
Teprve až teorii protkneš praxí, dostáváš automaticky další informace a pochopíš i to, co ti doteď bylo nesrozumitelné.
Pak postupuješ do vyšších levelů.

Jsou rodiče, kteří když uvidí své dítě s odřenou nohou, dávají přednášku o ušpiněném oblečení, o možnosti zmrzačení atd (live příběh z dneška). Jiní ale uvítají, že když to dítě poznalo bolest, tak naštěstí jen takovm způsobem. Ono bude opatrnější tak jako tak, ale upřímně, že je lepší když si zjistí jak to bolí při pádu v parku, než kdyby to zjišťovalo při nerozhlédnutí se u silnice?

Strach je pouze představa, většinou falešná. Je to fantazie, jejíž podstatu když změníš dostáváš jako výsledek odvahu. Pouhá změna podstaty představy ti změní vteřiny a minuty a hodiny a dny příští.

Když je někdo na dně, ostatní jsou pro něj to samé. Když ale máš výsledky, dokážeš ocenit práci i schopnosti druhých. A to tě dál motivuje.
Uč se od silných a úspěšných a pochopíš, že je to jednodušší než poslouchat slabé bez výsledků.

Spousta lidí jen zkouší - jen tak lehce. Zkouška je dobrá věc, ale i na ni se musíš připravit. A když už se na něco připravíš, proč bys jen zkoušel? Určitě bude lepší jít do “toho” naplno.
Lidé ale jen tak zkouší kdeco. Včetně partnerských vztahů, včetně práce…
Do všeho se pouštěj naplno a nezapomeň to on-line prožívat.

Každý den něco děláš dokonaleji a dokonaleji (pokud jsi nepropadl rutině) a tím se neustále zlepšuješ. Tím, že se neustále zlepšuješ, zdokonaluješ své kvality. A tvoje vyšší kvality ti umožňují vyšší úspěšnost. A vyšší úspěšnost ti umožňuje vyšší kvalitu života.

Za posledních dvacet se většina věcí změnila k lepšímu. Vyvinuly se nové technologie, nové služby. Přijímej novinky, protože zlepší tvůj život. Samozřejmě pokud se nerozhodneš jinak.

Ti, které si pustíš k tělu, ti určují výši tvých kvalit. Kvality myšlenek, kvality života… prostě všech kvalit.

Pozitivně naladění a usměvaví lidé ti zlepšují a udržují dobrou náladu. Negativní a zamindrákovaní ti do hlavy cpou své špatné nálady a svoje problémy, což si nezasloužíš.

Život je takový, jaký si ho uděláš. Uděláš si ho skvělý, budeš ho mít skvělý. Uděláš si ho špatný, budeš ho mít špatný. Je to ve tvých rukách. Hlavně se nevymlouvej na ostatní, to že něčemu podlehneš je tvoje rozhodnutí.

Všechno co uděláš se ti počítá. Všechno co neuděláš se ti odečítá.
Čas pořád plyne. Dnešní den už nenahradíš.

Každý z nás má stejný potenciál a každý z nás se v každé vteřině rozhoduje, co z toho potenciálu využije a jak to zvládne. Můžeš tvrdit, že něco neumíš, ale popravdě, nikdo mimo tebe ti nemůže zabránit aby ses to naučil.
Jsi pánem svého života a všechno co nechceš prostě neuděláš. A naopak, všechno co chceš, to postupně zvládneš. Jde o to jen začít.

Nadšení a energie je to, co je neuvěřitelně nakažlivé. Můžeš chtít cokoliv, ale bez nadšení a energie se budeš jen potácet na místě. V okamžiku kdy dokážeš nadšení proměnit v energii nebo energii v nadšení, letíš vzhůru. Jediná hranice je pak nebe, a to ještě kdoví jestli.

Je spousta oblastí, které prožívají vzrůst, prosperitu, i v době kdy všichni slepě opakují slovo krize. Lidé čekají na to, že jim někdo poslouží a je jim jedno jestli je to obchod nebo služba. Čekají na to, aby mohli utratit své peníze tam, kde dostanou něco navíc nebo něco nového.
Měl bys vědět, že každý den vznikají nové věci a na některé se už dlouho čeká. Je jen tvou věcí jestli budeš udržovat staré postupy anebo jestli využiješ nových příležitostí.

V životě je to perfektně zařízené. Vždycky máš jen takové a tolik úkolů, kolik jsi schopen zvládnout. Někdy ti připadá, že je to jinak, ale ve skutečnosti stačí malá reorganizace času, nebo priorit, případně lehké zdokonalení svých schopností, a je opět všechno v nejlepším pořádku a klidu. Čím víc se naučíš, tím víc zvládáš. Nepotřebuješ si stěžovat, neboť ti to jen bere energii a čas. Potřebuješ jen hledat řešení.

Jako příklad vezmem kadeřníka, to tady ještě nebylo. On dělá svou práci a celý svět mu pomáhá. Stojí za ním firmy, které mu vyvíjejí nové a lepší přístroje, šampony, barvy. On pomáhá té firmě tím, že je používá a dává jim zpětnou vazbu (co není dobré už neobjedná atd.). Ostatním pomáhá tím, že je stříhá, barví atd. Oni mu pomáhají tím, že mu dávají tu příležitost, referují o něm, nakupují si kvalitní šampony u něj. Firmě tím pomáhají s obratem, ta dává víc peněz do výzkumu a propagace a tak to těm lidem vrací v ještě lepších technologiích a výrobcích. Pak firma pozve kadeřníka na školení a tam ho naučí ještě lepší techniky, které vedou k ještě spokojenějším zákazníkům. Atd atd

Ze všeho nejdůležitější je být lídrem vlastního života. Pak můžeš být lídrem v rodině nebo v práci. Pak můžeš být lídrem i pro okolí.
Jednou jsem na semináři dostal námět do diskuse. Bylo mi řečeno, že někteří se nechtějí stát lídry aby nebyli špatní jako političtí lídři. Musím s naprostou otevřeností říct a dnešní motivační citát je toho důkazem, že v politice slovo lídr je pouze zneužíváno, stejně jako spousta dalších věcí. Kdyby političtí lídři chtěli být opravdovými lídry, nebudou se schovávat za poslaneckou imunitu. Skutečný lídr je totiž opravdu odpovědný člověk a odpovědný člověk se své odpovědnosti nezbavuje.
Buď lídrem v pravém slova smyslu a nenech se oklamat názvoslovím politiků.

Neodevzdávej se nikomu mimo svého života. Odevzdanost cíli znamená, že budeš svou práci vykonávat na sto procent, odevzdanost v lásce znamená, že budeš milovat bezpodmínečně, odevzdanost v myšlenkách znamená, že budeš věrný své idei, kterou neustále zdokonaluješ dokud ji nenaplníš.

Radost je hlavní emocí života. Je nakažlivá, je opakující se. Je to duševní vzpruha, je to náboj, je to skrytá energie, která se může kdykoliv použít.
Pokud umíš žít v radosti sobě vlastní, máš v životě vyhráno. Je to nejúžasnější forma života. Pravidla neznámých tě mnohdy brzdí, ale my o těch neznámých nevíme jak ve skutečnosti žili a jestli vůbec to které pravidlo nebylo převráceno v rámci nějaké zvrácené ideologie.
Nastav si svoje pravidla, která ti umožní žít život v radosti.

Spousta lidí si přestalo věřit. A tak museli vzít práci, která je nebaví. A dávají to při ní dokonce najevo - to je ta finální věc, jak otrávit život sobě i druhým. Podlehli strachu a přijali ho do života místo nadšení.
A pak jsou lidé, kteří si věří. Někteří možná jen trochu, ale to stačí aby usilovně hledali práci, která je baví. A hledají ji při práci. Taková prodavačka v supermarketu má největší šanci při své ochotě a úsměvu dostat lepší nabídku. Škoda, že si to většina z nich neuvědomuje a tváří se tak, že všichni vidíme, že je v práci za trest. Trest za strach a nízké sebevědomí.
Ty ale děláš svou práci rád a to nadšení je vidět. A to láká i ostatní. A chtějí kolem sebe stejně nadšené lidi. To je pak radost být na tomhle světě.

Nikdy nesrovnávej svoje prožitky s prožitky druhých. To co naplňuje je, nemusí naplňovat tebe a opačně. Můžeš se ale nechat inspirovat, tedy převzít ideu a sám si ji rozpracovat namísto úplného napodobování, které tě tolik neuspokojí.
Tvoje prožitky jsou to, čemu se říká životní zisk. Snaž se aby tvůj zisk ze života formou prožitků byl co největší. K získání prožitků ti slouží láska, práce, sport, tanec……

Tvoje vůle je tvůj směr života. Můžeš se nechat namotivovat aby tvůj směr a tvá vůle byla pevnější, ale nenech se manipulovat. Pak by nešlo o tvou vůli.
Příklad. Chceš vydělávat víc peněz, narazíš na nabídku nějakého mlm systému (což je stran finančního ohodnocení nejspravedlivější systém) a přijmeš ji. Potud v pořádku. Pak ale vůle někoho jiného je, abys udělal co největší nákup dopředu. Ještě pořád se to shoduje s tvou vůlí ale… Ale musíš vědět, že nemá smysl nakoupit 40 stejných krabic. Tvá vůle uspět tím nebude příliš podpořena, budeš spíš zavázán a svázan. 40 stejných krabic je pro tebe horší než 40 různých výrobků. To druhé ti dává možnost nabídnout širokou paletu výrobků, řešení atd. To první je nesmysl, jde jen o to abys nakoupil. A hodně nakoupil. Samozřejmě pokud budeš mít 40 lidí, kteří chtějí právě toto, bylo by to podle tvé vůle.
Mlm ale není tom aby málo lidí hodně nakupovalo, je to systém, kdy hodně lidí nakupuje málo, ale pravidelně. Pak tvá vůle po vyšším ohodnocení bude naplněna, budeš mít spoustu spokojených lidí a bude tě to bavit. A tvá vůle je, aby tě to bavilo.
Byl to příklad ze života, tvá vůle může mít jiný směr, ale jedno bys měl vědět, měl bys svou vůli posilovat. V každé vteřině, každý den. Tím zabráníš manipulaci.

Chceš-li něco dělat jinak, vždycky nejdřív změníš myšlení a postoj. Je jedno jestli k horšímu nebo k lepšímu, vždycky nejdřív změníš myšlení. Pokud nezměníš myšlení, děláš věci pořád stejně. Tomu se říká rutina. Ještě se může stát, že někdo změní myšlení tobě. K lepšímu nebo k horšímu, záleží je na tobě komu nasloucháš a co vstřebáš.
Chceš-li se mít líp, změníš myšlení o sobě i o světě a … (začínají se dít “zázraky” - tímhle slovem tomu ale říkají jennezasvěcení, ty víš co jsi změnil a nevidíš zázrak, ale logickou změnu)

Je jedno co umíš, nebo zvládáš. Mělo by tě ale zajímat, že pokud něco umíš a nerozdělíš se o svůj um, přináší to užitek jen tobě a tedy v omezené míře.
Jeden z těch hodně známých, kdo to u nás pochopil byl pan Baťa. Ten šel hodně do hloubky. Začal zaučovat tovaryše a nakonec měl svou školu. A Baťova škola - to bylo jméno. Když někdo řekl, že se učil u Bati…

Otevření srdce je jediný způsob jak lásku přijímat i rozdávat. Je jedno jestli jde o lásku mezi lidmi, o lásku k domuvu nebo o lásku k tomu co děláme. Dokud se nezbavíme strachu, je nemožné milovat to či ono celým srdcem, naplno, celým životem, či jak tomu říkáš.
Vztahové záležitosti a láska k práci, kterou bychom mohli opravdu s láskou dělat jsou asi nejčastější ukázkou strachu. Bojíme se a tak jen “zkoušíme". Už jsi někdy při žízni jen zkoušel pít? Nebo jsi vždycky pil naplno aby jsi svlažil tělo? Už jsi někdy jel někam jen tak, na zkoušku? Nebo jsi předem natankovl a podíval se kam jedeš a proč tam jedeš?
Zbav se strachu a všechno co děláš, dělej naplno. Miluj naplno, tanči naplno, dýchej naplno, pracuj naplno a pochopíš - tedy spíše zažiješ mnohem víc.

Člověk, který si nevěří, žije obavami. Jeho myšlenky jsou plné obav, jeho činy jsou plné obav a co hůř, svoje špatné zkušenosti, obavy a neúspěchy si táhne v baťůžku do dnů příštích, aby si je tam znovu a znovu připomínal namísto toho, aby tvořil z čisté vody.
Moje kamarádka prožívá nové a nové vztahy. Neustále. Když jsme spolu mluvili, byla okamžitě evidentní jedna věc. Netoleruje žádnou chybu. Tedy spíše náznak chyby. Svému prvnímu partnerovi tolerovala několik let ty nejšílenější akce, stavy, chyby až jednoho dne ho opustila. Dnes netoleruje žádnou chybu. A tak je sama. A sama chybující. Patová situace. Ale upřímně, je její situace opravdu patová, nebo je to jen obraz její malé sebedůvěry, myšlení a neschopnosti překousnout minulost?
Stačí tak málo… Každému z nás stačí tak málo. Věřit, že tentokrát to zvládneme.

Vše, čeho jsi dosáhl, to byly tvoje základní stavební kameny, a na tom můžeš vždycky stavět dál.
Nikdy nezapomeň na ty, co tě něco naučili, nikdy nezapomeň na ty, které jsi učil ty. Jste všichni součástí toho velkého co tvoříte. Každý někde jinde a každý něco jiného, ale ta vaše síla malých či větších úspěchů násobí Váš potenciál do budoucna.

Moje nejoblíbenější téma - myšlení. Jak kouzelné a široké téma, jak neomezené jsou možnosti myšlení. Ve skutečnosti je to téma na několi knih. Nebo filmů.
Myšlení, to naše vlastní, má kouzelnou moc. Umí nás přenést z místa v němž se právě v životě nacházíme, na místo kde se necházet chceme. Pokud to myšlení používáme. Známe to ze své praxe. Jsme zamilovaní a víme co od toho vztahu chceme. Vždycky to víme. A někdy přemýšlíme jak to udělat. A tady je ten bod, kdy zjišťujeme možnosti. A ony nás napadají. A my je následně realizujeme (nebo taky ne).
A díky těm myšlenkám jsme přeneseni v duchu do toho místa, kde se chceme reálně dostat a kam se reálně terve dostaneme.
Myšlení je kouzelné, když se používá.
Výstraha: Do psychického stavu výsledku se dostanete když myslíte pozitivně (a to je ten stav optimismu) i když myslíte negativně (stav kdy vás pohltí negativní emoce a stres).

Být úspěšný prostřednictvím jiných lidí znamená, že těm jiným prospějete. Dáte jim službu, informace, vědomosti, prostě to, co oni potřebují. To je nejpřirozenější cesta jak uspět.
Na té cestě jsem poznal spousty lidí. Upřímné i neupřímné, žádostivé i lhostejné, milující i nenávidějící atd atd.
Každý z nich mi měl co říci. Někdy to bylo know-how zapadající do úspěšné cesty, někdy bylo odstrašující. Lidé kolem mne mi nastavovali zrcadlo mého vlastního života. Kolikrát jsem si ani za běhu života neuvědomil, co vše jsem v soě překonal a zdokonalil, a naštěstí mi někteří nastavili zrcadlo jehož obraz jsem si tak nějak pamatoval z vlastního života. Ostatní by situaci, kdy se někdo chová pod jeich úroveň, nazvali srážka s blbcem. Mě to dalo příležitost vidět, že jsem dřív byl taky ten blbec co narazil na někoho z vyššího levelu.
Spousta lidí chtěla se mnou pracovat, ale bohužel většina z nich jen potřebovala táhnout aniž by tušila, že dřív nebo později to bylo víc než čitelné. Nicméně ty žádostivé a makající na sobě jsem táhl rád. Horší to bylo s těmi, co měli jen očekávání, a buď málo snahy, nebo jen čekali, co za ně udělám.
Každý z nás je zodpovědný za to, že uspěje nebo neuspěje. Čím dřív pochopíme, že uspějeme prostřednictím jiných lidí, tím dříve opravdu a navždy, tedy neodvolatelně, uspějeme.

Malcolm byl obyčejný člověk. Jednou se v lese dostal se svou snoubenkou mezi medvědici a její mláďata. Medvědice chtěla mláďata chránit a tak se vrhla na Malcolmovu snoubenku. Jenže ten obyčejný člověk jí snoubenku vyrval ze spárů aby se pak sám stal obětí medvědice. Měl mnoho zlomených kostí, ale hlavně - roztrhala mu svými drápy tvář.
Malcolma to nejdříve zlomilo, byl na vozíku a byl opravdu zohyzděn. Naštěstí mu někdo (byl to jeho otec) vysvětlil, že není nic důležitějšího, než jaký je člověk uvnitř. Malcolm to pochopil a začal pracovat jako pojišťovací makléř. Nechal si natisknout vizitky se svou fotografií a každému komu ji dal říkal: “Zvnějšku jsem ošklivý, ale když mi dáte příležitost mne poznat, uvidíte, že jsem krásný uvnitř.”
Díky vytrvalosti a díky tomu, že svůj osud dokázal změnit na příležitost, stal se nejlepším pojišťovacím agentem.

Máš obrovskou výhodu - žiješ. To jak žiješ je tvá věc. Ty se rozhoduješ jestli budeš žít pro radost ze života. A ty určuješ, jestli ta tvá radost ze života přinese radost ze života i druhým.
Nemáš závazky, máš pouze příležitosti zvládnout úžasně to, čemu ostatní říkají závazky.

Zpracovávám teď zajímavou marketingovou strategii pro velice úzký obor. Mluvil jsem o tom s pár kamarády a téměř všichni mí řekli, že by se do toho nepouštěli. Po týdnu je část připravena a spuštěna a ti samí lidé mi vysekli poklonu. Proč to píšu, protože všude se dá najít neuvěřitelný prostor pro úspěch. Dnes tvrdím,že neexistuje obor, kde by se kdokoliv nemohl stát úspěšným.
Všechno je to o přístupu, buď je amatérský anebo profesionální.
Náš život, náš vlastní život, stojí za profesionální přístup k němu.

Co všechno v životě odmítáme když nemáme sny? Uvědomujeme si, že něco odmítáme?
Každý z nás měl jako dítě sny. Chtěli jsme být prezidentem, kosmonautem, popelářem…
A kde jsou naše sny dnes? S čím jsme se to smířili, protože nám někdo řekl: buď rád, že jsi rád.
Nebojme se snít. Průměrný věk je 81 let, máme všichni ještě spoustu času sny realizovat.

Vždycky záleží na tom, na co si zvykneme. Když si zvykneme na pohodlí, které nám připraví někdo jiný, nebudeme se ho chtít vzdát, protože sami ho vybudovat neumíme. Když si zvykneme na pohodlí, které jsme si sami vybudovali, známe postup a vzdáme se pohodlí kdykoliv pro ještě větší pohodlí a bez obav.
Naše zvyky určují náš život. Obézní by mohli hodiny vyprávět o večerním “sexu” s ledničkou atd atd.
Úspěšní by mohli celé dny vyprávět jak se postupně vypracovali a zlepšovali…

Když jsme byli extrémně mladí, prožívali jsme každou vteřinu života jako něco úžasného (rande atd). Dokázali jsme si to vychutnat a dokázali jsme udělat vše pro to aby to bylo tip top. Záleželo nám na každém detailu, na každé prožité vteřině.
Takovou schopnost není možné ztratit. Možná jsme na ni zapomněli a potřebujeme ji připomenout. A to je na tom to nádherné, že když nám to někdo připomenul, ještě nám zbývá volba. Ta volba určuje jestli ano nebo ne, tedy jestli ten náš čas využijeme na 100% nebo ne. Jde o prožitky.

Každý člověk má právo být líný, nikoli však na úkor cizí pracovitosti. Ty sám jsi zodpovědný za sebe a můžeš přijmout zodpovědnost za své blízké. Co bys ale neměl, nechat své blízké aby museli přijímat zodpovědnost za tebe.

Konečné rozhodnutí o uvědoměle řízeném individuálním je podle všeho klíčem k příslušnosti do třídy rozumných lidí. Jen hlupáci hledají útočiště ve výmluvách, že jeho selhání zavinili jiní lidé.

Celý život je velká jednota. Nic neexistuje samo o sobě. Jsi součástí světa v němž žiješ. Svět je jen částí vesmíru a je to vesmír, kdo určuje zákony života. Nemůžeš změnit kosmické zákony ale můžeš v sobě změnit vše, co neodpovídá kosmickým zákonům.
Tím dosáhneš toho, že budeš žít v souladu s vesmírem a vše co budeš dělat bude završeno úspěchem.

Každá příležitost, kterou následujeme nás trochu vyvede z rovnováhy. Každého jinak, někoho přepadne nejistota někoho jeden z nejradostnějších pocitů na světě.
Vždycky je to jen záležitost naší vlastní psychiky. Tedy záležitost toho, co si v hlavě budeme představovat. Kdybysme měli malou zahradu a chtěli na ní mít fontánku, altánek atd., budeme si snad představovat na tom místě zrezivělý kombajn, který je nám k ničemu? No nebudeme. Zvláštní je, že tohle lehce zvládáme v takové ironické situaci, ale když nám jde o náš vlastní lehčí život představujeme si katastrofické scénáře.
Pojďme to myšlení řídit jakou té fontánky…

Když pojedeš do nějakého cíle, asi nezastvíš na všech odpočivadlech, které lemují cestu. Zastavíš až když jsi unaven, většinou dojedeš do cíle bez zastávky.
A proč to neděláš i v životě? Proč nejdřív nedojdeš do cíle a pak teprve se zdržíš kde se ti zlíbí?
Zkus si představit svůj život jako trasu a zkus napsat seznam všech zastávek, které tě pro svou svůdnost přiměly zastavit a zdržet se.

To, kdo jsi nebo co jsi, je obsaženo v každé vteřině tvého života.
Člověk, který pracuje, jen když ho má někdo vidět a jinak zbytek dle profláká, asi nebude pracovitý. Člověk, který se učí jen před zkouškou a zbytek období se nevzdělává, asi nebude příliš učenlivý.
A ten, který se chová jak hrubián a jen jednou za den je na někoho milý, asi nebude dobrák od kosti.
Každý z nás každou vteřinou připravuje minuty příští svého vlastního života.
Naučís se kontrolovat co děláš a co říkáš a buď si jist, že se ti to stane zvykem.

Kuřáci touží být nezávislí na nikotinu, obézní touží být štíhlí, nevzdělaní touží být vzdělaní.
Všichni ve skutečnosti chceme prožít něco lešího než prožívají, zbavit se závislostí atd.
A přitom je to o jednom kroku. Udělat ten krok ke změně. Pohnout se z místa.
Jak jednoduché - pokud se nerozhodneme, že to bude složité.

Obrazně řečeno housenka neví, že ji (i svět) čeká něco lepšího než bylo. Lidé to někdy taky neví. Brání se přiozenému růstu své osobnosti a zůstavají housenky.
Kdybychom ale položili otázku tak, že by si měli vybrat jestli chtějí být navždy housenkou, nebo se chtějí změnit v motýla, všichni by odpověděli stejně.

Radostná mysl a optimismus dokážou zázraky. Radost nám drží úsměv na rtu a optimismus úsměv na duši i mysli. A pak je ten život úžasný. Namísto hledání problémů hledáme cesty aby to bylo ještě lepší.
A když si mám vybrat jestli budu hledat cestu nebo hledat kudy cesta nevede, tak vždycky zvolím to první, protože cesta někam vede.

Kdykoliv se kolem nás něco nového děje, láká nás to. A my se buď zúčastníme nebo nezúčastníme. Záleží na informacích, které máme ale hlavně záleží na naší odvaze. Ta rozhoduje o našem přechodu z obecného do kouzelného světa. Kouzelný svět změn nás provází ať chceme nebo ne, jde jen o to si to vychutnat a nebýt brzdou pokroku, ale tahounem.

Když jdeš ke svému cíli, potkáváš cestou výzvy. A ty výzvy ti umožňují je překonat. A překonáš je tak, že dokážeš něco, co jsi doposud dokazát nemusel. Takže zvládneš něco nového. Možná tomu ani na začátku nerozuíš, ale krok za krokem se učíš chápeš víc a víc.
Když potom dojdeš do cíle, jsi někdo jiný. Tvoje schopnosti se znásobily, stejně tak jako tvá vnitřní síla. Cíl je odměna, odměna za to, že jsi na cestě vydržel. Je jedno jestli jsi se učil sám, nebo jsi si vzal na pomoc učitele, které ti náhodně (?) osud přivál do cesty. Důležité je, že jsi vykročil… a došel.

Elizabeth Blackwell byla první ženou na větě, která získala doktorát z medicíny. Do té doby bylo nemyslitelné aby doktorát získala žena.
A my někdy taky žijem v domnění, že je něco nemyslitelné. Ale opak je pravdou. Poučme se z historie, létat bylo nemyslitelné, svítit elektřinou bylo nemyslitelné…
Asi nemusím pokračovat, že?
Tedy, všechno je myslitelné, jen najít odvahu být první.

Setkání s druhými nás někdy dovede k zamyšlení. Buď máme proti sobě někoho, kdo nás něčím nadchne, nebo znechutí.
Když nás nadchne, je to jednoduché, zaujme nás to a my se snažíme být o fous lepší - řeskočit nastavenou laťku.
Kdy nás nenadchne ale znechutí, můžem se zamyslet zda něco podobného sami neděláme a můžem to napravit (v sobě, druhé nenapravujem, pokud to sami nechtějí a nepožádají o to).
A život je hned skvělejší pro nás i pro naše okolí.

Každého znás někdy potká den, kdy máme chuť se vším seknout. To je ale jen první pocit. Můžeme mu podlehnout nebo…
Nebo si uvědomit svou vlastní vnitřní sílu, své touhy a všechny situace kdy se ta síla dokázala projevit. Touha (je zázrak kámo , zázrak) ti dává sílu jít dál, dovybavit se podrobnější mapou, zamyslet se znova nad cílem kam kráčíš a přitom přijít na to, že podmínky jsou ve skutečnosti čím dál lepší. Ty situace, které už jsou za tebou ti umožní zjistit, že tvoje schopnosti narůstají, protože je používáš. A používáš je hlavně v situacích, kdy to 99% ostatních vzdává a zkouší novou cestu s jiným cílem, většinou menším. Ale tvoje vnitřní síla je ten motor, který použiješ. Někdo ho podtáčí, někdo drží otáčky v zeleném (ekonomickém) poli. Moje cíle mi umožňují točit ten motor pořád do červených otáček.
Jen připomínám, že vášeň je turbo toho toho motoru a přidáme-li vášeň, přestává být život jízdou a začíná to připomínat let. Dostáváš se kolama chvilku nad zem, pořád to kontroluješ, ale ta vášeň ti přináší adrenalin, a ten zvyšuje výkon ještě víc. Není nic úžasnějšího než točit motor života do červenýho pole, mít tam tu vášeň a prožívat to on-line.

Jsou lidé, kteří stokrát upadli a stokrát se zvedli - je jich spousta. Nikdy je nenapadlo zůstat ležet. A ti samí lidé, kteří když upadnou tak se zvednou, nejsou ochotni tuto schopnost přenést do dalších aktivit svého života.
Něco se jim nepodaří např v partnerském vztahu nebo v podnikání, a oni i když dokážou fyzicky vstát kdykoliv, tady psychicky podlehnou, uzavřou se, nevěří si.
Je tak jednoduché si vzpomenout jen na to, že když spadli, prostě vstali, změnili rozbitou cestu za krásnou pěšinku a šli dál. A ta krásná nová pěšinka jim dokonce navíc umožnila zapomenout na bolest, kterou si způsobili.

Největší tragédie je, když člověk abdikuje na snahu o lepší život. Vždycky je dobré mít se líp, líp vypadat, líp jíst, líp prožívat život. A samozřejmě on-line.
Dokonalý prožitek může být ještě dokonalejší.
Potkává nás úspěch i nezdar, ale záleží na nás jestli si v hlavě budem promítat možnost příštího úspěchu nebo poslední nezdary.
Takže vzhůru do nových lepších zítřků.

Lidé se podceňují. Většina těch, kterých se zeptáte jestli chtějí dosáhnout maximum jen díky svému potenciálu, odpoví ne. Někdy se nám něco nepodařilo,někdy opakovaně a my si přestáváme věřit. Namísto toho abychom si věřili právě proto, že máme více zkušeností. Každý den jsou k dispozici nové technologie, tedy každým dnem máme větší šanci uspět, protože situace a okolnosti se mění k lepšímu.
Pojďme snt a přát si na maximum, neslevujme.

Aniž bych to předem tušil, včera jsem dal životu nový smysl. Ani mne nenapadlo jak významný smysl a význam. Musel jsem se to dozvědět. Byl jsem překvapen těmi pozitivními reakcemi prvních lidí, kteří byli osloveni novým projektem. Byl jsem překvapen stoprocentní úspěšností. Byl jsem překvapen tím jak jsem se večer sám cítil.
Včera byl první den charitativního projektu. Nenáročného ale silně působícího.
Děkuji všem, kteří mi při přípravě pomáhali, nemohu je ani všechny jmenovat, ale velice si jich vážím. A po včerejšku vím, že nejen já.
Smysl projektu a jeho funkce vytvořili odlišnost. Odlišnost, která dává jiný význam životu.

Dnes je velký den. Pro děti i pro mne. Děti slaví svůj svátek, já budu slavit výročí začátku charitativního projektu pro děti s přidanou hodnotou.
Po měsících příprav jdu dnes naplno do projektu, který staví charaktery. Jako vedlejší efekt na něm hodně lidí morálně vyroste.
Tak já jdu taky růst…

Kdysi jsem psal, že není čas dělat malé věci. Život je krátký a je třeba dělat velké věci. Ty malé jsou zde pro ty, kteří si nevěří.
Nedávno jsem svým známým představil tři životaschopné projekty. Mí známí reagovali tak jak jsem předpokládal. Ti slabší říkali, že to nebude fungovat. Střední třída sebedůvěry říkala, ať jim to přijdu ukázat v plném běhu. Jen ti nejsilnější měli otázky proč, jak, kdy… a na závěr potvrdili, že to fungovat bude.
První projekt už běží a my nestíháme. Druhý projekt nabíhá zítra, podporuje první a připravuje půdu pro třetí. Vzájemně se budou doplňovat. Sám sobě jsem musel vysvětlit, že druhý projekt bude druhý a ne třetí. I ostatním. Projekt, který zítra nabíhá je totiž charitativní….

P.S. Mimochodem hledám lidi nadšené pro pomoc druhým.

Heslem sociální dmokracie je jistota. A lidi tomu věří. A říkají: stát se o mne postará.
Ale stát se nestará. Neumí se postarat o ty, kteří mu nosí největší daně a neumí se ostarat ani o ty, kteří to skutečně potřebují.
A je to správné, stát má jinou funkci. Je na nás, abychom se postarali o sebe sami. Příležitostí je kolem tolik, že je těžké si vybrat. Pokud nevíme co chceme. Pokud to víme, vybíráme. Vybíráme naději s možností rychlého malého výsledku nebo s možností pomalého velkého výsledku. Už toto rozhodování mluví o nás. Hledáme jistotu, nebo jsme ji našli v sobě a věříme si.
Nikdy není pozdě a teď je navíc ten správný čas.

Lidi se naučili potlačovat svá přání natolik, že už nevěří ani možnosti, že by se jim splnily. Osvěta (televize) to vydatně podporuje. Zkoušel jsem napočítat kolik je v jednom nejmenovaném seriálu úspěchů a neúspěchů. Zvítězily neúspěchy. Tak jsem pochopil, že když si člověk chce zchladit žal nad nějakým neúspěchem, stačí sednout k seriálu a on nám řekne, že být neúspěšný je vlastně normální. Nechce se mi platit koncesionářské poplatky na to, aby někdo v lidech utvrzoval vědomí, že je všechno k ho….
Bavme se spíše na jméno prosperita. Je spousta příležitostí jak uspět. Dnes stačí tak málo, aby člověk něco dokázal, že je ostuda se o nic nepokusit. Rozjeli jsme projekt www.navzdykrasna.cz a výsledek je ohromující.
Mám v hlavě víc takových projektů, nemá smysl je nechat ležet ladem, má-li někdo chuť uspět, napište mi – zdenek@skvelyden.cz

Nejhorší co se nám může stát je to, že necháme rozhodovat o své hodnot a schopnostech někoho druhého. Dřív to možná byli rodiče, teď je to možná náš partner.
Na našem podceňování máme svůj podíl i my. Je třeba si odpovědět, proč se dobrovolně vtěsnáváme do mylné představy, kterou si o nás udělal někdo jiný. Proč se neodvážíme vystoupit z prostoru, který nám vymezili jiní a rozhodovat o sobě sami.

Kdo ti může poskytnout větší rozkoš nad vykonaným dílem, než ty sám? Každý rozhovor, každé slovo, každý dotyk, každý výsledek – prostě všechno čeho dosáhneš, to ti udělá větší radost, než když toho dosáhne druhý. Víme to, dokonce je nám to tak blízké, že si přisvojujeme úspěchy druhých (jen u vlastních dětí to neděláme).
Pojďme si přisvojit povahové rysy, které nám umožní zářit štěstím z vlastního pocitu dokonalosti nebo cesty k dokonalosti.

Potkal jsem ženu a ta dělala osm druhů podnikání (bez zaměstnanců), tedy na vlastní bulvy jsem viděl, jak ten člověk lítá z místa na místo s osmi složkama. Každá z těch věcí se týkala jiného oboru a každá směřovala jinam. Ono není problém dělat víc věcí, které se vzájemně podporují (školíte, podporujete nové technologie, děláte servis klientům), ale v jednom oboru.
Položil jsem jí otázku, kdy je spokojená a s čím. Řekla mi, že spokojená je pouze o víkendu. Tedy když se věnuje sama sobě.
Pamatuj, že i tvá práce je věnování se sama sobě a to formou služby jiným. Tedy seberealizací v tom kterém oboru. Když tví koně táhnou jeden vůz zaráz do čtyř světových stran, nepohne se vůz nikam.
Buď tím kým jsi, kým chceš být. Spousta lidí má svou práci a odpoledne věnují třeba budováním sítí v multilevelu nebo dělají účetnictví, je důležité vědět, že obě práce musíš dělat soustředěně. Nejdřív dělej jednu a pak druhou. Ale obě naplno.

Spousta lidí, kteří chtějí něco dokázat má tendenci udělat obrovskou chybu. Poradit se s nezkušenými. Máš jasnou vizi, máš nějaké informace a věř mi, že pokud máš tohle, jsi na nejlepší cestě to dokázat.
Zkus si představit, že pěstuješ nádhernou orchidej. S kým se budeš radit o tom jak ji pěstovat? S člověkem, který je pěstuje léta nebo s člověkem, kterému uschnul i kaktus?
Chceš-li něco dokázat, a potřebuješ se poradit nebo potřebuješ povzbudit, jdi za tím, do už ve tvém oboru něco dokázal. Poradí ti z praxe. Nechceš přece zahodit svou životní příležitost jen proto, že se necháš odradit od člvěka, který tomu vůbec nerozumí.

Něco nás učili (známí nebo neznámí), učili nás to k našemu nebo něčí prospěchu. A my jsme to přijali nebo nepřijali. Někdy se nám to líbilo a někdy ne. Někdy jsme znali výsledek toho co nám to přinese a někdy neznali.
Je lehké přijmout cizí pravidla, pokud se nám to hodí. Je to jako zapnout autopilota. A přitom umíme řídit lépe než programátor, který nás nezná. Pojďme svůj život řídit tak, abychom opravdu byli spokojeni. Abychom když někomu pomůžeme byl vidět výsledek a aby i on věděl cenu výsledku. Abychom prožívali to co skutečně chceme prožívat a ne to co chtějí prožívat ti druzí. Ať si to prožívají, ale pokud chtějí naši účast ve hře, muí tam být pro nás odměna prožitků, které my chceme. Jinak nás ta hra nebaví.
Je jen na nás jestli vymyslíme jinou, atraktivnější pro všechny. Bez autopilota….

Někdy se nám zdává, že nás jakoby osvítil blesk z jasného nebe. Nápad nebo řešení. Ono to není z jasného nebe, ono je to výsledkem všech dosavadních našich životních akcí. Úplně jiné myšlenky má člověk, který na sobě pracuje, čte knihy osobního rozvoje, nebo se jen tak posunuje dopředu po jedné větě, po jedné myšlence, jko to dělám na Skvělém dnu, a úplně jiné myšlenky má člověk, který celé dny sedí u televize a hltá seriály.
Každým jídlem, každým dezertem taky rozhodujeme o našem zdraví nebo nadváze, kažým pohybem navíc podporujeme svou vitalitu atd atd.
Pojď se na to ale podívat jinak. To co děláš dnes a zítra a pozítří atd, to jsou ty základní kameny toho, jak budeš myslet a jak se budeš chovat a jak budeš vypadat za měsíc.

Někteří lidé o sobě říkají věci, které nejsou pravda. Například, já jsem rozený nešika, na co sáhnu to zkazím atd atd. Programují se a časem z nich ten opravdový nešika může být.
Já je učím zase zpět nebýt. A mám na to úžasnou větu. “Co bys řekl na to, kdybych o tobě říkal veřejně to, co mi tady teď tvrdíš? Líbilo by se ti to?” Jasně že nelíbilo a my máme první zamyšlení. Kdo jím projde, většinou jde rychle napravit v optimistu, už proto že chce aby se o něm veřejně říkalo něco jiného.
Skromnost stranou, co umíš, to dej světu vědět ať si tě zaškatulkuje správně.

Už dávno jsem se rozhodl zbavit pohodlnosti a negativních lidí kolem sebe. A pořád jsem dělal vyjímky. To ale jednou pro vždy skončilo. Bylo mi snad tisíckrát řečeno, že umím během pár vteřin namotivovat člověka k čemukoliv co sám dlouho odkládal.
Jediný okamžik, kde jsem já ztrácel energii byl ten, když jsem byl nucen poslouchat negativně smýšlející lidi. Samá stížnost na život a samé vzlyky, většinou sebou tahají minulost do přítomnost (tedy to nejhorší - fakt výběr). Od včerejška dávám negativně “nabitým” lidem jen minutu. Pak je upozorňuji, že mohou mluvit i pozitivně a s výhledem do budoucna. Když mi začnou vysvětlovat, že tak musí smýšlet, popřeji jim hodně štěstí a odcházím se věnovat těm, kteří to chtějí změnit.
A je to úžasné, Spát jsem šel naprosto šťastný, neztrácel jsem totiž čas tím, co mne brzdí a unavuje. Naopak zbylo mi víc času na namotivování těch, co to pro začátek potřebovali.
A dnes v tom budu pokračovat. Tenhle život je úžasný. Je to nakažlivé.

Chyby jsou naše poučení. Kdykoliv uděláme chybu a poučíme se, zamezíme tak možnosti aby se opakovala. Když se nepoučíme, opakujeme chybu pořád dokola. A pak nás ten život nebaví a nenaplňuje. Abychom to napravili, poučíme se. Nastupuje další level. Postupně se poučujeme a vstupujeme do dalších levelů. Stručně se tomu říká osobní rozvoj tou nejdramatičtější metodou.
Ta jednodušší je poučit se i z chyb, které dělají druzí, abychom je nemuseli opakovat také a nezdržovali se.

Proč se smát? Smích udržuje životní vyrovnanost a významně podporuje emocionální zdraví. V okamžiku kdy se směješ (ne vysmíváš) procvičuješ i bránici. Celý proces smíchu je úžasně nakažlivý (chřipka může takový přenos jen závidět) a ty se tak paradoxně staráš o emocionální zdraví i ostatním.

Správně postavený most musí mít pružnou konstrukci a pod těžkými auty se musí nepatrně prohnout. Neohebný materiál nevydrží tolik jako ohebný.
Být pružný, neznamená být nemastný, neslaný nebo nerozhodný. Člověk může být jak pružný tak důsledný, tolerantní k druhým, respektující názor. To co je neohebné, to se snadno zlomí.

Někdy se na svoje výzvy (problémy) díváme s odstupem a vidíme, že jsme na jejich řešení nepoužili ten nejlepší nástroj. Ale co už s časovým odstupem naděláme - nic.
Proto je tak dobré sem tam se podívat jakoby z jiné perspektivy a ještě před začátkem řešení problému. Já tomu říkám na seminářích “Výstup z lomu". Představ si, že pracuješ v kamenolomu. Jsi tam někde dole a vnímáš jen těch pár desítek metrů kolem sebe. Když ale vyjdeš nahoru na hranu lomu, vidíš vše pod sebou jako na dlani, tedy vidíš i to co jsi neviděl, a vidíš to s přehledem i s nadhledem. A vnímáš, že existuje více řešení.
Pak už jen stačí vybrat…

Všechno co v životě potkáváš buď přijmáš nebo míjíš nebo nepřijímáš. Když se ti něco líbí, přijmeš to. Když tě to neosloví, míjíš se s tím. Když se ti něco nelíbí, odmítneš to.
Mně se líbí usměvaví lidé, optimisté, příroda, mořský příboj atd.
Míjím spoustu věcí.
Nelíbí se mi lidé, co hledají problémy tam, kde žádné nejsou.

No čemu se dnes říká rozumné? Být průměrný, nevyčuhovat z davu, rozumně utrácet…
Dnešní motivační citát byl původně aforismus, ale lidé, právě lidé z něj udělali motivační výzvu. Já když vidím kdo všechno se dnes chová “rozumně” a k čemu to vede, tak už radím blízkým chovat se nerozumně.
Cesta k prosperitě vede cestou nerozumnou, tedy cestou která mění pravidla - ty pravidla, které vedly ke krizi. A měnit pravidla je nerozumné…. Jenže přinesou nový výsledek.
Zdravý nerozum nám umožní rychleji a lépe osedlat divoké mustangy a jet do dálky, až tam, kde se můžeme dotknout nebe.

Využívej příležitostí, které ti dává dnešní den. Zítra se nemusí opakovat. Všechno je to o tom, jak moc chceš změnit život k lepšímu. Nepromrhej žádný den, mohl by ti chybět.

Pouze skuteční mistři optimismu nemají žádné obavy. Všichni ostatní je sem tam, nebo více mají. Důležité je, jestli obavy nebo pochybnosti prožíváš nebo jestli hledáš řešení.
Srovnání je jednoduché, podívej na dnešní novináře. Kdo z nich píše o prosperitě (jakožto řešení krize) a kdo se jen koupe ve slovech krize a obtíže bez náznaku řešení. Jejich postoj k životu je jasný, umí jen omílat slova a ve skutečnosti tím, že neustále píší o krizi namísto aby psali o řešení, dělali rozhovory s těmi co si krizí firmy prošli a hledali řešení, podporují myšlení národa o hrozné krizi.
Krizi vyléčíš prosperitou, nenávist láskou, pochybnosti jistotou.

Optimisté mají obrovskou výhodu. Oni sice řeší všechno to co musí řešit každý člověk, ale řeší to v pohodě a v každém okamžiku vidí ten nejúžasnější možný výsledek. Když ho pak dosáhnou, jsou nadmíru spokojeni, zatímco pesimisté říkají, že je to náhoda, nebo že to stejně není možný.
Optimismus ti dává větší klid, a otevírá bránu tvořivosti.

Nejčastěji se vzdáváme svého pohodlí, abychom naštěstí zjistili, že jsme udělali něco pro ještě větší pohodlí.
Život je úžasný, něčeho se vzdáš a ono se to vrátí několikanásobně.
A nejlepší na tom je, že to platí i o čase.

Znáš to, ráno vstaneš a s radostí se těšíš na ten dnešní den. S radostí děláš svou práci, s radostí vítáš každého klienta (neboť je to každý klient, kdo ti umožňuje uspět a učit se ještě víc uspět), s radostí se pouštíš do oběda, s radostí si vychutnáváš odpolední kávu (radost z vůně, radost z chuti….), s radostí se vracíš k rodině, s radostí s ní podnikáš to, co vás naplňuje, s radostí vidíš každého, koho potkáš (protože ti zase dávají příležitost k radosti i do budoucna). Celý den jsi prožil s radostí a s radostí i uleháš, neboť se těšíš na tn úžasný spánek a hlavně, těšíš se na další úžasné ráno, protože s radostí přivítáš další den….
Mezitím vším tě všichni obdivují, protože pro ně je radost se na tebe dívat jak miluješ a prožíváš život. Nech je, ať se od tebe nakazí a přidávej víc a víc radosti, aby věděli i oni, že to může být ještě úžasnější.

Když jsem tuto větu pronesl na semináři, nikdo nechápal. Co má společného radost s prosperitou?
Každé ráno, když se probouzím, mám první právo volby. Budu mít buď skvělý den (a ten mám každý den), nebo něco opačného. Proč můžu a nemusím mít každý den prosperující den?
Už první věta startuje můj organismus a moje nálady. Můžu si říct, že prosperita se dnes dotkne mého života ve všech směrech - obchod, vztahy, zdraví atd. můžu z toho mít radost, protože na takový den se člověk opravdu těší s radostí. Když mám radost, tělo je v úplně jiné konstelaci než když je v depresi nebo smutku. S radostí dělám všechno co mi ten den přijde pod ruku. Lidé vidí to mé nadšení a nejen, že je to láká, oni ten úžasný způsob života začínají kopírovat. Tak jednoduše potom nastává ta situace, že jsou kolem mne jen pozitivně smýšlející lidé. Ti nenapravitelní pesimisté odcházejí, protože kdykoliv mne chtějí zásobovat “sračkama", přerušuji je a ukazuji jim na těch jejich problémech příležitosti. To málokdy unesou a hledají někoho, kdo bude jejich problémy, které sami odmítají řešit, donekonečna poslouchat. Oni také vytváří optimisty, protože jejich nekonečné stěžování si většinu lidí natolik unaví, že se jim začnou vyhýbat a hledají někoho kdo má aspoň trochu optimistický pohled na svět. A pak i oni prožívají radost. A jejich den se mění k lepšímu.
Jednou budou mít všichni od rána radost jako jejich vlastní psi…

Jak může vypadat taková neviditelná okázalá duševní příprava? Psal jsem o tom vícekrát, ale budu o tom ještě psát mockrát, protože nejčastější chybou naší duševní přípravy je … pochybování.
Okázalá duševní příprava spočívá v tom, že si dovedu úspěch prožít předem, představit si to a zažít ty pocity úspěchu už při přípravě. Když je dokážeš dokonale prožít aniž bys použil pochybnosti, zůstává ti zafixován ten pocit naplnění a tvoje podvědomí začíná pracoat na tom abys to prožíval naplno co nejčastěji a v reálu co nejdřív. Zeptej se těch, co je jim příjemné večer u televize chroupat něco slaného- sladkého. Zazdili to do hlavy jako příjemný pocit a NEZAPOMENOU to dokupovat…
Zafixuj si úspěch bez pochybností, prožívej ten stav dokončení a NEZAPOMENEŠ dělat to, co tě k tomu příjemnému pocitu vrací.

Odhoď černé brýle neúspěchu svých počátků a zbav se všech omezení, které pro tebe dodnes platily jen proto, že jsi je přijal za vlastní. Ode dneška je všechno jiné. A je to lepší. Každou vteřinou.
Ode dneška za vlastní přijímáš neomezenou svobodu. Veškerá omezení umíš přeměnit na příležitost a to ti dává ještě větší sílu.

Každý z nás někdy udělal špatné rozhodnutí. Možná to byla špatná volba zaměstnání, možná špatné rozhodnutí stran výběru partnera, možná jen rozhodnutí něco neudělat namísto udělat, což by pro nás dnes znamenalo příjemnější život.
Je důležité si uvědomit, všechny špatná rozhodnutí a postupně je vyměnit za lepší. Pokud to jde tak rovnou za nejlepší. Ale hlavně vyloučit ty špatná rozhodnutí - označit je a nahradit správným. Tužka a list papíru ti pomůže víc, než jen obyčejné přemýšlení.

Všichni to známe, okamžiky kdy se nedíváme napravo nalevo a jdeme bezhlavě za něčím co v nás už na dálku probouzí úžasný prožitek. Když jsme zamilovaní, tak máme chuť dělat šílené věci a děláme je. A máme plno úžasných prožitků. A dokud žijeme těmi prožitky, jsme navrcholu. Pokud do toho přidáme očekávání, dostaví se někdy zklamání. Většinou jen proto, že jsme to očekávání nezveřejnili i druhé straně a ta nám do hlavy neviděla, takže ani nemohla splnit nějaké konkrétní očekávání. Prožitek je i tady na naší straně. Přiznáme-li si chybu, příště to napravíme, nepřiznáme-li si chybu, nenapravíme to a kritizujeme. A máme prožitek další. Už se nám moc nelíbí a přitom opět provozujeme šílené věci.
Celý život je úžasný svými šílenými okamžiky, které nás vytrhují z “normality".
Záleží jen na nás jestli si tu “šílenost” budem řídit a mít dokonalé prožitky, nebo jestli to bude neřízená střela, která nám jen umožní život strávit.

Zkus si představit svůj život jako říši snů. Jako neomezenou říši s neomezenou mocí. Jediné co ti může zabránit v tom, abys dosáhl maxima je rozpolcenost tvé říše. Takže paradoxně jednotnost (tvoje soustředění se) je branou k naplnění.

Napíšu ti jen dvě důležité věci.
Máš právo volit - svoje rozhodnutí.
A ta důležitější, máš i schopnost volit.
Záleží jen na tobě jestli si uvědomíš, že i když nerozhoduješ sám a necháš rozhodnutí na druhých, rozhodl jsi. Rozhodl jsi, že rozhodovat budou druzí.
A to je nejnešťastnější využití svého práva volby rozhodnutí.
A to nejšťastnější je volit - intuitivně a správně pro plnohodnotný prožitek svého vlastního života.

Každý den podstupujeme riziko, že se něco v našem životě změní. Slovo riziko jsem napsal záměrně, proč to pochopíš na konci.
Každým nákupem podstupujeme riziko. Někdo to riziko vnímá jako riziko, že se bude mít líp, někdo hůř. Diabetik, který neumí zkrotit své chuťové vášně podstupuje riziko, že se mu stav zhorší, obézní člověk podstupuje riziko, že bude po čokoládě ještě silnější. Stejně tak při kvalitním nákupu (třeba zelenina) podstupuje obézní člověk riziko, že začne hubnout.
Někdo podstupuje riziko v zaměstnání. Někdo podstupuje riziko lepšího zaměstnání tím, že jej shání, připravuje se, učí se něco nového.
Co je konečným výslekem rizika? Změna. V karetních hrách mohou nastat dvě změny. Vsadil jsem a buď budu mít víc, nebo prohraji vloženou částku. Životní výsledek je ale jiný. Riziko se mění vždycky v zisk a my sami určujeme svou aktivitou jestli bude minimální nebo maximální.
Není na koho se vymlouvat, máme to ve svých rukou (a nohou, hlavě….)

Když máš vůli, děláš (cokoliv).
Když nemáš vůli, musíš mít neutále vysvětlováno proč máš někam jít, proč máš něco udělat (je to pro tvoje okolí docela náročné a nezáživné).
Když máš obrovskou vůli, letíš životem vpřed jako střela. Jako dobře řízená střela. Možná někteří budou tvrdit opak, ale to jsou právě ti, které nežene vpřed vůle, ale neustálé vysvětlování.

Týden je víc než dostatečná doba k tomu, abychom se uměli rozhodnout, jestli svůj osud změníme k lepšímu nebo ne.
Jsou lidé, kteří celý život váhají. A jsou lidé, kteří mění svůj život k lepšímu každou chvíli - malými krůčky. Někdy jen zkouší a neuvědomují si, že už kdyžzkouší naplno, najde o zkoušku ale o změnu. A někdy si ani neuvědomí, který ten krůček znamenal obrovskou změnu k životu. Ale tu změnu mají a prožívají lepší život.
A někteří celý život váhají.

Tvoje víra v budoucnost by měla být jistotou, kterou poporuje pocit vděčnosti za všechno co jsi mohl dokázat nebo prožít v minulosti.
Paměť ti slouží aby jsi mohl kdykoliv vzpomenout na všechno co jsi dokázal v díle zvaném život. To špatné mizí, pokud si to nebudeš neustále připomínat a tahat tak do přítomnosti a budoucnosti.
Jsi nepopsatelný originál. Život je učení se žít naplno..

Vitalitu, síu, lásku, odvahu, vášeň…
Všechno v sobě máš. Pokud jsi to někdy potlačil, nebo si to nechal potlačit, stačí to probudit. A spolu zvládneme hravě.
Když člověk chce, všechno je mu příznivě nakloněno. Taky když nechce, je mu všechno příznivě nakloněno.
Jsi ztělesním plnohodnotného života, tak se toho nezříkej a ten žvot prožívej.

Každý z nás je pro někoho vzorem, ať už si to uvědomuje nebo ne. Manželka, děti, kolegové, kamarádi…
Všechno co děláme, někdo jiný považuje za to nejsprávnější a dřív nebo později to bude napodobovat. Někdo zčásti, někdo na 100%.
A aby to nebylo tak jednoduché,tak pro někoho jsme kladným příkladem a pro někoho odstrašujícím. Ale můžeme být pro všechnykladným příkladem. Nebo pro všechny odstrašujícím. Volba je kupodivu opět na nás. Jsme vůdcem vlastního života a tak jak s ním nakládáme, stáváme se vůdcem i pro ostatní. Nebo uznáváme namísto sebe vůdcem někoho jiného a pak jdeme - je to zvláštní, ale v jeho stopách. Ty naše nejsou vidět.
Naše stopy by ale měly být vidět. A měly by být obdivovány.

Máš možnost být v souladu s každým okamžikem, který prožíváš. Ale ne každý a ne vždy toho využije.
Jeden z mých kamarádů - beznadějně zamilovaný do krásné ženy. Ještě ji neoslovil. Nejdřív jsme museli vyřešit, že je jí roven, zvedali jsme sebevědomí. Pak přišel, že by jí rád oslovil a neví jak. Hodinová lekce.
Výsledek? Neudělal nic. Včera mi došla trpělivost. Říkám tomu “umělé bouchnutí sazí", musel jsem ho hodit dopředu a tak jsem mu položil otázku, která je dnes otázkou dne. Mírné zvýšení hlasu a otázka. Dvě minuty ticho a odchod.
Za dvě hodiny volal: “Zdendo byl jsem tam a představ si, řekla mi, že už dlouho čeká, kdy na ni promluvím.”
A tak zase jednou přešla touha do reality.

Dnešek by pro tebe neměl znamenat strach ze zítřka, ale naopak víru v lepší zítřek. Cokoliv děláš, děláš proto, aby to zítra bylo lepší, lehčí, úžasnější, skvělejší….
Nepochybuj o tom, co děláš pro změnu. A svět tě odmění tou změnou.

Naopak, nejsi-li potřebný člověk, potřebuješ odbory. Sám si určuješ kam patříš. I vyučený soustružník se zápalem pro věc je mnohem vyhledávanější než o dvacet let starší soustružník, který do práce chodí jen proto, že potřebuje peníze. V obchodě to platí také. Zažil jsem spoustu lidí co chtěli obchodovat a nepochopili, že to je součást uměleckého světa - dodnes si myslí, že to je o penězích. Ale obchodník ten má ušlechtilé poslání - přichází jako poslední v řadě, po vývojářích, dělnících ve výrobě, prostě na konci. A je to on kdo mění lidem život k lepšímu. On má jedinečnou příležitost zjistit, co zákazník doopravdy potřebuje. A pokud to umí zpětnou vazbou přivést až do první řady, k vývojářům, je jeho práce dokonalým uměleckým dílem, které mění život i těm, kteří na to teprve čekají.

Neexistuje božstvo, které by chtělo, abys byť jen chvíli v životě trpěl. Pokud děláš vše o máš, netrpíš. Pokud nečekáš až co se stane, ale sám tvoříš, potom máš ze života jen příjemné pocity.
Tomu se potom opravdu říká život, pro tohle jsi byl stvořen.

Představ si svoje možnosti a podporu k práci, kterou děláš - ale před sto lety. Drsný co?
A teď před padesáti lety…
A dnes…
Zítra budou ještě lepší technologie a možnosti. A ještě přístupnější.
Vývoj je úžasná věc. Pokrok jako jeho bratr. A třetí bratr jsi ty. Tak co spolu dokážete? Budete jako Svatoplukovi synové? Držet spolu?

Vždycky jde o to umět si vybrat. Někteří si nevybírají a nechají se vláčet okolnostmi a následky. Ostatní si vybírají. Vybírají si příležitosti, a tím si vybírají i výsledky, pokud si ovšem do sého výběru nevloží i odkládání, omluy, výmluvy a nicnedělání.
Vždycky jde o to umět si vybrat.

Všichni toužíme po úspěchu. Jen se nám někdy nedaří ho dosáhnout. A když se nám to nepodaří jednou, dvakrát, tak máme tendenci omlouvat sami sebe. Ne tím, že známe chybu a omluvme se sami sobě za pochybení, které příště můžeme napravit, ale tím, že sami sobě začneme omlouvat/namlouvat, že po úspěchu netoužíme. Dostat se do fáze, kdy lžu sám sobě je největší brzdou vlastního života.
A přitom stačí tak málo. Přiznat si, že po úspěchu toužím a že pokud nevím jak se k němu dostat, budu se ptát a sbírat zkušenosti.

Danny DeVito je dnes jeden z nejlépe placených herců. Málokdo ale ví, jak musel překonávat sám sebe. Jeho malá výška byla problémem ani ne tak pro společnosti, které ho dnes excelentně platí, ale hlavně pro něj. On sám musel překonat sám sebe, svůj strach ze své malé výšky, která se nakonec ukázala předností.
Každý z nás máme z něčeho strach, něco považujem za hendikep a přitom bychom mohli přemýšlet jinak a podívat se taky jinak na celou věc.
Jiný pohled zbavuje strachu a obav.

Celý den jsme zásobováni zprávami a bohužel především negativními. Dokonce naši lídři –politické reprezentace sklouzávají k negativní propagandě. A pokud tomuhle nasloucháš, spadneš mezi ty, kteří už dávno tvrdí, že nic nefunguje. Pokud nasloucháš negativní propagandě, pak nemůžeš nic, protože jsi sám přesvědčen, že nemůžeš.
Jenomže ono všechno funguje. Je co vyrábět, je co prodávat, je jak se dostat do práce, je jak se dostat do obchodu. Až tohle nebude fungovat, pak bude krize. Teď jde jen o negativní propagandu, které by jsi neměl podlehnout a naopak využívat příležitostí.
Protože všechno funguje.

Každý problém, i finanční, ti má co říct. Dokonce ti chce něco říct. A ode dneška za pět let se možná ohlídneš a uvidíš, že to byla obrovská příležitost, která změnila tvůj život. Možná pochopíš, že musíš udělat změnu a po těch pěti letch budeš říkat: Jo, ještěže to přišlo zrovna době velkých příležitostí. Ty určitě nebudeš z těch, co se drží padající „jistoty“ a po těch pěti letech bys tvrdil, že jsi byl součástí krize. Takže využiješ příležitosti a naskočíš na vlak co jede do oblasti prosperity.

Někdy si to ani vůbec neuvědomíme, co všechno prožíváme. Jedeš po dálnici, v levém pruhu, udržuješ tam stočtyřicítku aby ses vlezl do měřené normy a najednou ti do pruhu vybočí někdo zprava, kdo dodržuje stotřicet. A ty si vybíráš mezi emocemi. Buď prožiješ v klidu to, že na chvíli sundáš nohu z plynu, nebo prožiješ emoce záporné a patřičně toho “šneka, co brzdí (tvůj) provoz” okomentuješ, případně zatroubíš, zablikáš…
V partnerských vztazích je to ještě lepší. Ale to ti nemusím psát, víš sám nejlíp kde emoce neudržíš na uzdě, kde je udržíš a kde to naopak emočně zvládneš do plusu, aby jsi tím zároveň ten vztah posílil. Tím se stáváš obdivuhodným mužem/obdivuhodnou ženou, a ten vztah graduje.

Dovedeš se radovat ze sluníčka? Jdeš na slunce a necháš si pár minut masírovat teplými paprsky tvář? Tohle je součást lásky k životu, stojíš a prožíváš to teplo. Tvoje tělo si to užívá. Někdy to zkus na dešti, nastavit tu tvář kapkám. Když zavřeš oči prožiješ neopakovatelný pocit.
Celý náš život je prostoupen okamžiky, které stojí za to prožít. Pak pochopíš, že láska není podstatné jméno, ale sloveso, tedy děj.

Přemýšlej jaké zvyky a návyky si zafixuješ do života.
Nemusím asi vysvětlovat, že je obrovský rozdíl mezi zvykem ráno cvičit a zvykem jít večer do hospody.
Jsou návyky i v mezilidských vztazích.
Jsou pracovní návyky.
Je toho spousta, co nedřív přijmeš a ono tě to pak po dlouhá léta formuje.

Všechno má svoje výsledky. Když jsi nastoupil do první třídy ani jsi netušil, jak celý život budeš používat minimálně ty základy jako psaní a počítání. Když jsi se zamiloval, netušil jsi jak velkou radost budeš mít jednou ze synovy první jedničky ve škole.
Proč máš ty znalosti písma, tu radost ze synova úspěchu? Protože jsi kdysi nevědomky vytrval v nějakém úsilí.
Co myslíš dovede dát na papír všechny situace, ve kterých jsi vytrval? Pomůže ti to vytrvat kdykoliv příště, možná zase ani nebudeš tušit co vše může být výsledkem.

Udělej si svůj vlastní, originální, pozitivní náhled na svět. Jen tvé myšlenky směřující k tvým tužbám.
Největší tragédií tohoto národa je převzetí myšlenky z hlavy člověka, který podlehl strachu. Ať už je to novinář, politik, prodavač, prostě měj svoje myšlenky. Neopakuj slovo krize, když se tě netýká. Podívej se kolem sebe, kolik lidí tomu podlehlo a jak změnili svoje chování. Tím vytvářejí skutečnou krizi. Ve svém životě.
Jediný lék na to je rozpumpovat ten život. Ve všech směrech, i v ekonomickém i ve směru myšlení.
Pozitivní myšlení má stejné výsledky jako negativní. Oboje se ti plní a tvůj život podle toho vypadá. Jen s tím rozdílem, že ta pozitivní stránka má pozitivní důsledky.

Vždycky je ten správný okamžik na to, abys naplnil své touhy. Takže neváhej ani vteřinu.

Akce!

Vytváříme příležitosti pro děti, partnerské, obchodní, prostě jakoukoliv příležitost.
Už to že je tvoříme, nás dostává do pole tvůrců. To je neomezené pole bez hranic, kde hranie nastavujeme jen my sami. Paradoxně právě tvůrci této příležitosti moc nevyužívají, překonávají hranice a představy všech kolem.Taky díky tomu se nám vleze telefon do kapsy, připojíme se s ním na internet, dovedeme létat (letci mají dokonce ocelové ptáky :-) - to je vzpomínka na jednu píseň).
Ve vztazích nám naše vytváření příležitostí vztahy upevňuje, v obchodě se díky novým příležitostem pro zákazníky rozšiřujeme atd atd.
Odpusť těm, co nevytvářejí příležitosti, nechají se jen táhnout a ještě to kritizují. Činí tak z nevědomosti. A ty jako vědomý… (zase to úžasné kouzlo tří teček -můžeš si tam doplnit cokoliv, co jsi už dokázal)

Kdysi jsem napsal, že nadšení je turbo motoru tvého života. Prostě tě to dostane rychleji do otáček.
Celý život se snažím mít kolem sebe lidi, kteří mají otáčky života “v červeném pásmu” Dokonce jsme dělali setkání pozitivně naladěných lidí plných nadšení do života. Asi se k tomu budu muset vrátit. Nějak pozoruji, že se objevuje čím dál tím víc pesimistů, co nám všem snižují (snaží se) otáčky motoru.
A vůbec, to je dobrý nápad. Navrhuji setkání v druhé polovině května - víkend - příroda, legrace, nadšení.
Kdo má zájem z těch nových dejte vědět na zdenek@skvelyden.cz. “Staré psy” obešlu mailem - pokud si myslíš, že nejsi mezi “starými pozitivními psy” raději napiš.
To je slovník, Zdeňku!!!
Já se polepším…

Když budeš neustále tvořit dobré věci, situace atd., budeš vnitřně šťastný. A všichni kolem tebe také. Když ale budeš tvořit špatné věci, samotného tě to nenaplní.
Mnohdy se nám stává, že chceme sklízet, aniž bychom zaseli. A mnohdy se nám to podaří. Jak to asi naplní? Nezískali jsme žádnou schopnost, neznáme v podstatě ani hodnotu sklizně a jaký bude výhled do budoucna?
Jak často bez schopností vypěstovat úrodu jsi schopen té úrody dosáhnout? Nebyl by to náhodou život na náhodu?

Chybovat je lidské, a druhou stranu stejnou chybu udělá jen ignorant. Uvědomění si vlastní chyby namísto hledání viníků je nejúžasnější postoj na světě. Tento postoj spolu s hledáním řešení (tedy nápravou či předcházením chyby) ti umožní prožívat skvělejší každý den.

Myslet pozitivně a ještě tvůrčím způsobem je stejně jednoduché jako myslet negativně a ještě destrukčním způsobem. Takže je to jen o výběru.
Pardon, ještě je to výsledku a o pocitech.
Výsledek je jasný - volba mezi kladným a záporným.
Pocity jsou také jasné - volba mezi naplňujícími a depresivními.

A ty v tom lepším potom žiješ. Jednoduše, geniálně.
Protipól znáš.
Takže zůstaňme raději u toho optimismu.

Zásada jsou pevné kořeny, někdo tomu říká víra v sebe podporovaná vzděláním, pak tě nic nepoloží. Jsi stabilní a samozřejmě úspěšný.

Mám jednu známou a ta vždycky řeší minulost. Tedy neustále si stěžuje na to co bylo, co kdo řekl, co kdo udělal nebo neudělal. Nikdy jsem ji neslyšel mluvit o tom co bude. Nikdy jsem ji neviděl plánovat. Jednou byla zvaná na grilování o víkendu a její odpověď byla: “Já ještě nevím co budu o víkendu dělat. Bylo to v pátek.
Tenhle typ lidí se nechá vláčet okolnostmi, neustále se jen přizpůsobuje, aniž by je aspoň to přizpůsobení se naplňovalo. Nic neočekávají a pak jsou přesto zklamáni.
Naproti tomu člověk, který ví co chce, si to aspoň lehce naplánuje a něco pro onu naplánovanou situaci udělá.
Je dobré žít pozitivní představou. A prožívat už tu představu.

Tak po včerejším aprílovém žertíčku, který teda měl ohlas, pokračujem v motivaci.
Dneska mám dobrou náladu. Svět je úžasný a když nic neodkládáš a využiješ příležitosti jak se realizovat pro blaho druhých, všechno jde samo. Je úplně úžasná souhra energií s tím prvotním nadšením a následnou realizací. Je to tak dokonalé, že jsem se musel zmyslet proč toho nevyužíváme pořád. Bylo to hodně sebekritické a tak jsem mohl najít chyby. První je odkládání, taková ta běžná chybička, která má za následek vyprchání té prvotní energie, té čisté, nezkažené. Druhá je tendence se svěřovat, což by ještě nebylo tak zlé, pokud by člověk neustále neposlouchal ty negativní názory slabých. Třetí chyba, nevyčkání výsledků, tedy když to nefuguje druhý den, vzdání se nadějí. Mezi náma, co dy fungovalo do druhého dne? Čtvrtá chyba, spokojení se s prvními výsledky a přestat “tlačit na pilu".
Recept na první chybu: žij tím nadšením a krm ho!!!
Recept na druhou chybu: hledej ty silnější a optimističtější jedince a nech se optimismem ještě víc nakazit!!!
Recept na třetí chybu: vzpomeň si vždycky na bambus, ten taky roky zapouští kořeny a pak, najednou, každý den metr nad zem.
Recept na čtvrtou chybu: musíš vidět pořád ten konečný výsledek, který jsi si naplánoval, to ti nedovolí popustit uzdu.
To se mě ulevilo…

Výhoda soustředění se na řešení spočívá v tom, že nemáš čas myslet na problém, ale naopak zdárně situaci napravíš. Myšlením na problém se nic nřeší, myšlením na řešení se to řeší. Napadá tě spousta nápadů a ty nejšílenější bývají nejrychlejším řešením. Stačí myslet pozitivně a nikoho nepoškodit. Je to jednoduché a účinné.
A na závěr, pojďme říkat problémům výzvy. Jsou to výzvy k řešení a i nálada i řešení je lepší.

Jeden člověk je ti maximálně blízko. Je ti vlastně nejblíž. A ještě pořád. Celý život je ti nejblíž. A pomáhá ti. A taky škodí. Všechno co umíš ti pomáhá. Všechno co lajdáš, ti škodí.
Tvoje myšlenky jsou toho všeho dokonce příčinou.
Teď jak to píšu mi přišla úžasná sms od kamarádky ze Slovenska, která na sobě těch změn udělala během roku tolik, co ostatní nezvládli za celý život:
“Prajem Ti perfektný nový týždeň a úžasný nový den, ja sa už neviem dočkať kedy vyjde slnko, viem, že bude všetko tak skvelé a plné života:-)”
Mám ještě něco dodávat? Měj myšlení jako Janka a nadchneš všechny tak, jak ona svým myšlením nadchla teď i mne.

Nadšení je úžasná věc, a když víš, co tě nadchlo a opravdu tím žiješ, nikdo ti nevstoupí do cesty. Nenecháš ho. Vezmu schválně šílený z nejšílenějších příkladů. Alkoholika. On ví, že musí vlítnout do stavu opilosti. Je mu v něm dobře. A udělá pro to všechno.
Ty nejsi alkoholik, ale existuje stav do kterého se chceš dostat. Tak pro to udělej všechno.

Jo jo, někdy jsme spokojeni s průměrem a je nám líto ten průměr vylepšit. Přitom po tom tolik toužíme.
Opravdu je to tak těžké? A proč to těžké považuje 95% lidí? Proč těch pět procent to nehodnotí a překonává dobré lepším? A proč se asi mají pořád líp? Že by to bylo tím, že nehodnotí, neanalyzují a prostě to mění k lepšímu?

Chodí kolem tebe každý den. Příležitosti.
Mockrát už jsi nad nimi přemýšlel a mockrát už jsi zpětně říkal: Kdybych já tenkrát…

Ale aby to bylo jinak než dnes, je třeba něco změnit. Ty víš co máš změnit, to co nefunguje, nebo funguje málo.
Jedině blázen očekává, že bude mít jiný výsledek, když stále dělá totéž a nic nemění k lepšímu.

Člověk má nespornou výhodu před vším ostatním. Dokáže ovládat své myšlenky. Někteří je ovládají k dobru světa a někteří opačně. Obě skupiny ale své myšlenky ovládají.
Tedy řídí svůj (a mnohdy nejen svůj) život. Ono by to šlo přirovnat k řízení auta. Někteří řídí precizně a dodržují pravidla, někteří špatně. Pak jsou ješě tací, co řídit nechtějí a nechají se odvézt tam co chtěli. A pak je ještě jedna skupina, ta se taky nechá odvézt, ale je jim jedno kam.
Kdyby každý z nás pochopil, že život je jako auto za několik milionů, řídil by ho precizněji. Nechtěl by nabourat. Někteří to ale opravdu neví a tak dělají pořád stejné chyby a pořád bourají (vztahy atd.).
Ale ty už to víš a budeš řídit precizně.

Měj svoje sny. Měl bys je vidět hodně reálně. Pak je jednoduché tomu uvěřit. Uvěřit, že to dokážeš. Že dosáhneš svých snů a život potom bude jako ve snu.
Jako ve snu je pohled dneška. Až to bude realita, nebude ti to připadat jako sen, budeš vědět, že jsi toho dosáhl a že dosáhneš na cokoliv dalšího.

Henry to věděl dobře. Měl tým lidí a věděl, že s nimi dokáže cokoliv. Klidně znova od nuly.
Tým je úžasná formace. Každ umí něco jiného, je odborníkem v něčem a dohromady to dává maginární obrovský mozek, obrovskou sílu. Znáš to i z hokeje, tým je složen z odborníků, brankáři, obránci, útočníci, maséři, trenéři… Jak by asi vypadal zápas kdyby na jedné straně hráli jen útočníci?

Život je úžasný. Tvoje myšlenky svou silou mění tvé představy a ty sebemenším kladným činem to uvádíš do chodu. A změny přicházejí s každou vteřinou.
Jak říkám, život je úžasný…

Někteří dělají protože musí. Někteří dělají, protože je to baví, tam je navíc nadšení.
Když ti ale záleží na tom co děláš, dokážeš vždycky víc a hlavně ten výsledek je větší. Je jedno jestli jde o práci nebo o osobní život. Obojí ti přináší dokonalý prožitek, neboli životní zisk.

Oslovuje mne spousta lidí a vždy chtějí podobnou věc. Chtějí změnit život. Změnit stereotyp a “jistoty” co se pomalu mění spíše v nejistoty. A ptají se, co mají udělat. A já jim říkám vždy jednu odpověď. Musí se rozhodnout, že dělají změnu. Dokud o tom jen mluví, nejsou tam činy a vesmír je spravedlivý. Nedá nic navíc, dokud neuděláš nic navíc.
A spousta z nich se rozhodne dál čekat a jen mluvit (o tom jak by to mělo být). A pár z nich se rozhodne. Hned. A ty potom vedu, protože to je jednoduché. Je spousta příležitostí jak uspět. Někdy stačí jen pár informací a lidé mění život k lepšímu úžasnou rychlostí. A uspějí.
Na začátku bylo rozhodnutí.

Čím víc se ti daří, tím méně myslíš na problémy. Naopak, myslíš na úspěch, protože ho prožíváš. A to je nakažlivé. Tvé děti se učí být také úspěšné, tví přátelé tě napodobují a všechno se to dostává do jiné, lepší, dimenze.
Najednou si všimneš, že nekritizuješ, přestaneš sledovat šílené zprávy, protože nezapadají svým obsahem do toho, co ty a tví blízcí prožíváte.
Život se změní. Mění se každým tvým úspěšným krokem nebo krůčkem.

Včera jsem viděl úžasnou reklamu. Postava vytvořená z cihel, která pracovala jako člověk. Na závěr k té postavě přišlo malé děvče a podalo jí sklenici vody. A z obrovské cihlové postavy se stal tatínek, který si tu sklenici vzal. Bylo to od Hornbachu a končilo to tou úžasnou větou, staň se součástí svého projektu.
Já nevím co je tvůj projekt, ale měl bys tím žít dokonale jako v té reklamě. Ve své projektu musíš mít hlavní roli. Je jedno jestli sloužíš lidem a bereš za to peníze, pořád jsi ta hlavní postava projektu. Je jedno jestli hraješ fotbal, pořád si ta hlavní postava projektu.
Kdo jiný by měl být hlavní postavou projektu zvaného Tvůj vlastní život?

Jsi součástí vesmíru, tedy jsi jeho středem. A nemáš omezující hranice.
Dost dobrá filozofie. Navíc je to realita. Samozřejmě pokud sám o sobě nerozhodneš jinak. Pokud jsi si ale jistý, že to tak je, máš opravdu neomezené možnosti a byla by škoda jich nevyužít.
V podstatě si středem i pro ty, kteří si to neuvědomují nebo to odmítají. Což tvou pozici ještě posiluje. Jsi schopen se naučit cokoliv. Jazyk, umění, sport prostě cokoliv. Nečekej že to budeš umět hned, ale čekej že to budeš umět brzo.
Jsi zrozen k dokonalosti.

Herec Josef Abrhám patří mezi moje nejoblíbenější. A když jsem slyšel tuhle větu, utvrdil jsem se ve správném rozhodnutí.
Každý z nás je tím správným nástrojem pro realizaci života svého i realizaci služby druhým. Ta služba nám umožňuje být užitečný a naplňovat nejen náš život.
A to je šance, kterou nesmíme promarnit, naše schopnosti tím ještě víc rostou.

Život je úžasný v jakémkoliv svém okamžiku. Je naprosto dokonalé, že to všechno ovlivňuješ (pokud používáš hlavu) a sám sobě jsi i učitelem (tedy na základě poučení).
Tomáš říká, že musíme dělat chyby, abychom se mohli poučit.
Já říkám abychom se poučili z chyb druhých, čímž se vyhneme tomu zklamání, který chybující prožili.

Doufám, že patříš mezi ty, kteří umí najít řešení. A doufám, že i mezi ty, kteří umí to řešení najít pro vlastní život.
Co by to mohlo být? Optimismus? Koukání do skvělé budoucnosti? Tak skvělé, že se nemůžeš dočkat?
Blahopřeji.

Včera jsme sedli s Honzíkem na minerálku (já s citronem, bo vitamínů není nikdy dost) a diskutovali. A já jsem během té diskuze třikrát Honzíka upozornil na jeho příležitosti těsné blízkosti, u těch nejbližších. A uvědomil jsem si, že nevnímáme ty nejbližší situace jako příležitosti k posunu vpřed, ale podléháme tam rutině.
Máme spoustu příležitostí ať už v osobním rozvoji nebo v byznysu, který děláme a přitom tento potenciál promrháváme a necháváme oči zavřené. To je škoda. Naše vlastní děti nás tlačí dopředu svými potřebami, svou láskou, svým nadšením, a my to mnohdy nevnímáme a stojíme na místě.
Naši kolegové pak dělají totéž. Říkají nám své nápady a my je necháme utopit ve slovech, která pro život nic neznamenají. Přitom dokážeme všechno. Pokud se nerozhodneme jinak.

Je zvláštní, že si člověk neuvědomí takovou samozřejmost sám. A přitom to můžeš kdykoliv zkusit. Já už jsem ten návod kdysi psal, ale opakování je matkou moudrosti.
Takže kdekoliv jsi, usmívej se. A všímej si. Lidé se začínají usmívat taky. Některým to jde hned a některým to chvilku trvá. Možná jim vysvětlíš, že úsměv nic nestojí a dělá je lepší.
Docela dobrá práce, naučit lidi usmívat se.

Není nic lepšího, než vdět co chceš mít, co chceš prožít. Protože když to víš, jdeš za tím, abys ty prožitky měl. Dovedeš rozpoznat co je v souladu s tvým plánem a držíš své cesty namísto toho, abys životem lítal ze strany na stranu jako hadr.
Všechny prožitky tě naplňují už cestou. A proto je ta cesta tolik příjemná. Tedy ten tvůj život.

Tvoje dny ubíhají. Někdy koukneš do kalendáře a říkáš, že jsi zase o rok starší. To jsou narozeniny.
Někdy koukneš do kalendáře a říkáš, že bude konečně výplata. To je každý měsíc.
Měl bys koukat do kalendáře, a vědět, že to je další den, co jsi něco dokázal. To by mělo být denně.

Dnešní motivační citát je odpovědí těm, kteří tvrdí, že minulostí se žít musí. Nemusí. Smiř se s ní, na rozdíl od budoucnosti ji nedokážeš změnit. Můžeš se poučit a můžeš si vybrat, jestli se poučíš pozitivně nebo negativně. Každá situace je totiž poučná. A vždycky si můžeš vybrat jestli se poučíš tak, aby to bylo příště lepší, příjemnější, obdivuhodnější.
A to příště, to bude zanedlouho přítomnost, kterou chceš prožívat těmi nejlepšími situacemi.

Kdyby bylo vše tak spravedlivé a dokonalé jako vesmírné zákony, to by byl život.
Ale lidé jsou teprve na cestě k dokonalosti. A já vím dokdy budou na cestě. Dokud nepochopí skutečný princip celého vesmíru. A až ho pochpí, nejen že budou na cestě, ale už po ní i půjdou. Jít a stát, to je rozdílné.
Je to složité? Nebo je to jednoduché? Obojí je správně. Pro toho, kdo se nechá ovládat strachem a pochybnostmi je to složité. Pro toho kdo si věří, je to jednoduché.
A pak je zde ještě něco, pomlouvačné živly, ti to mají jednoduše složité:-).
Miluj život a pochopíš ještě víc.

Jdi do všeho celým svým srdcem a vem si z něj příklad. Tvé srdce nezkouší dopravit krev do celého těla. Ono to prostě dělá a dělá to naplno. Když zrychlíš, nemusíš ho přemlouvat, zrychlí taky.
A pokud do všeho půjdeš stejně jako tvé srdce, bude to fungovat.

Jespousta důvodů proč žít a ještě k tomu naplno. Celý tvůj den ti musí přinášet příjemné prožitky. Máš odzbrojující úsměv a dokážeš svou dobrou náladou nakazit všechny kolem.
Tvá víra ve vlastní schopnosti ti otevírá dveře do úžasného světa příležitostí, prožitků a dalších, ještě úžasnějších představ o životě.

Je to jednoduché, včera jsi něco prožil, možná to blo dobré, možná špatné. Ale dnes máš o něco jiné možnosti ten den prožít jinak. Rozhodně lépe. Buď jsi měl včerejšek dobrý a to tě namotivuje mít dnešek ještě lepší, nebo byl včerejšek špatný a ty ses poučil jak nemít špatný dnešek.
Na přítomnosti i budoucnosti je úžasné to, že si můžem vybrat. Nenech se ovládat strachem a pamatuj si, že špatné časy už byly, tedy teď už to bude vždy jen lepší a lepší.

Kdykoliv se dostaneš “pod tlak", produkuješ zvýšené úsilí. Samozřejmě záleží jestli jsi se vymanil z role oběti nebo kata a jsi tvůrce. Pokud tomu tak je, pod tlakem se vyrovnáváš se svým úsilím velikánům jako Henry Ford, Thomas Edison a další. Tvoříš účinnější a přitom nové věci.
Tvoje sebevědomí vzroste a ty se nejen cítíš jako diamant, ty jím jsi.

Je dobré vědět co umíš perfektně, nebo blízko “perfekci". Pak znáš svoje schopnosti, svoje dovednosti, svou cenu. Tvoje sebevědomí bude automaticky odpovídat tomu, čeho jsi si vědom. Pak tomu přidáš všechno, co jsi kdy zvládl a tvoje sebevědomí vzroste ještě víc. Pokud se něčemu novému učíš (nebo “jen” pracuješ na sobě jako osobnosti), tvoje sebevědomí vzroste ještě víc. Pokud jsi schopen všechno toto kdykoliv použít pro blaho své nebo své a někoho dalšího (bez toho, že bys někoho jiného poškodil), tvoje sebevědomí se stabilizuje a bez výkyvů budeš mít každý den skvělý.
Jak jednoduché. A jak geniání…

Žijeme opravdově a žádná vteřina se nezkouší. To co v ní prožijeme, to zůstává. Proto moc nechápu když mi někdo říká: “Já to zkusím". Je jedno jestli chce zkusit se změnit, něco nového podniknout nebo dokonce zkoušet partnerský vztah.
Do všehoje třeba jít naplno a když to funguje svou roli ještě stupňovat. Ale něco jen zkoušet? To znamená, že do toho jdu s absolutní opatrností a neustále namísto prožívání jen kontrolovat symboly, náznaky atd.
Žij naplno, jen tak zjistíš, co je opravdu skvělé a dokážeš to prožít.

Každý z nás máme sny a každý z nás vychází z nějaké touhy. Jakmile máme sen, tedy představu, snažíme se ji prožít alespoň v mysli. Ono to jde samo. Určitě víš, že když ti někdo ublížil a ty jsi mu to chtěl vrátit, přemýšlel jsi o tom a už jen ta myšlenka ti vyhnala srdeční frekvenci do vyšších levelů. Prožil jsi představu a ve skutečnostitě už tohle mohlo naplnit a uklidnit.
To samé se děje s tvými sny. Prožívej už ty představy úspěchu a najednou mnohdy nevědomky, za tím úspěchem půjdeš. Ta budoucnost patří jen tobě.

Je až příliš mnoho lidí, kteří stále žijí minulostí. Ať už se snaží stále dokola ukázat, že něco udělali nebo neudělali, že někdo něco udělal nebo neudělal jim, zkrátka rýpou se v minulosti. Pak mají málo času na pánování budoucnosti a přítomnost prožívají hekticky. Ale není to jen krajina, kterou zmeškají, když příliš pospíchají kolem a žijí spíš minulostí než tím co se právě aktuálně děje, jsou to především prožitky, pocity, tedy úžasné pocity o které přicházejí. A prožitky, které tě uspokojí, nadchnou, to je právě to, co plánuješ v budoucnu zopakovat, nebo ještě lépe prožít znovu a ještě dokonaleji.
Smiř se s minulostí, žij přítomností a sni o budoucnosti.

To, jestli se budeš radovat nebo smutnit, záleží jen na tobě. Situace kolem tebe se odehrávají a ty na ně nějak reaguješ. To, jak na ně reaguješ určuješ ty. Ať už podle pravidel, nebo podle vlastního uvažování, vždycky jsi to ty, kdo rozhoduje jak.

Hledej lidi, kteří jsou nadšení, kteří dělají svou práci kvalitně, kteří táhnou namísto aby se jako většina táhnout nechali.
Je důležit být aktivní, tvoje sebevědomí se upevní, lidé tě obdivují a ty sám máš mnohem úžasnější život.

Reálný příklad. Ona něco prožila a nabyla dojmu, že ji někdo chce využít, že ji potřebuje aby se o něj starala. Byl to jen dojem, ve kutečnosti negativní představa nepodložená skutečnou realitou. Ale zafixovala si to. A navíc důležité body, které tomu předcházely. Například tričko místo košile atd. Zafixovala uložila. A pak potkala někoho jiného. A on byl v tričku. Ale byl úplně jiný. Jiný povahově, jiný svým životem. Ale představa v hlavě vznikla stejná. Takže to zase nedopadlo.
Je jedno jestli ona byla ona nebo on. Představy hlavě máme všichni. A všichni reálné i nereálné. Ty reálné podložné realitou měníme jinou realitou, ale ty nereálné, které nepodložíme realitou si v hlavě uchováváme. Přitom je mnohem jednodušší je změnit než ty reálné. Kdo asi tvoří naše myšlenky v naší hlavě? Odpověď je jednoduchá, ten komu ta hlava patří. A kdo je tedy může změnit? Odpověď je jasná. Zase majitel hlavy.
Tak když víš jak je to jednoduché, tak neváhej a vytvářej si lepší představy. Ty dokonalé. Bude se ti líp žít, budeš prožívat lepší situace, lepší vztahy, lepší chutě. A budeš veselejší.

Každý z nás žije představami. Někdo představami, že něco dokáže, někdo představami, že něco prožije, někdo zase že nedokáže, či neprožije. Ty představy tvoříme my, můžem se nechat ovlivnit, můžem si nechat poradit, můžem do nich vnést něco z minulosti ale také je můžeme vytvořit čisté. Tedy krásné bez podmínek, bez toho, že bychom něco brzdili, o něčem pochybovali.
Takže si vlastně můžeme vytvořit tu dokonalou představu o nejdokonalejším životě. A začít ji prožívat jako jsme to dělali doteď (jen s tím rozdílem, že už si hlídáme tu námi stanovenou dokonalost). A světe div se, naše pocity jsou okamžitě příjemné a hlavně, ono to funguje převést i do reality.

V hlavách se ti honí představy a ty je prožíváš. Někdy nejsou nejlepší a tak se zkus zamyslet, jestli náhodou některé představy nebude lepší zastavit už v jejich počátku. Co takhle mít jen představy, které tě dělají šťastným? A ono je to jednoduché. Stačí své myšlenky kontrolovat.

Programuješ do detailů svůj život. Je spousta věcí, které tě namotivují, je spousta lidí, kteří to nechápou, ale ty ano. Spousta lidí, kteří nedosahují tvé velikosti podlehnou mamonu, pravidlům atd. Ty ale víš co chceš a nemáš jen nadšení, ale i know-how. To znamená, že víš víc, a máš lepší technologii života. Dej příležitost komukoliv a nech ho ať se sám rozhodne, jestli jeho ego zvládne příležitost, nebo jestli zvítězí nad ním samým. Tu příležitost mu nesmíš brát, neboť bys poškodil v budoucnu sám sebe. Tím, že mu ji dáš, tě podpoří ve tvé vlastní aktivitě (nebude ti ubírat energii). Příležitostí tedy dávej co nejvíc a nech na lidech, ať se zachovají dle své úrovně. Dávaš-li někomu důvěru, musí ti umět splácet stejnou důvěrou. Pokud to nedokáže, přijmi jeho volbu a nerozmlouvej mu ji.

Jsi-li připraven, použiješ, vše a kohokoliv, kdo ti pomůže a komu pomůžeš ty. Pokud to nedokážeš, ztrácíš sílu, Pokud někoho zneužiješ, nebo nebo jen krátkodobě využiješ, padáš. Využij příležitosti, sklouznout se s někým schopným. Máš-li mu co dát, nebude řešit, že se přiživíš, přinese ti to tisíce kontaktů a spoustu peněz. Můžeš to kdykoliv budovat sám, ale je lepší se spojit a ušetřit si roky času. Ty roky, které už investoval někdo za tebe.

Vybral sis místo a vybral sis čas. Vybral sis realitu a vybral sis postavy.
Tak nějak stručně jde charakterizovat tvůj příchod na svět. Žádná náhoda.
A teď, když ž jsi tady, to rozhodně nepustíš z rukou. Nehraješ přece na náhodu.
Takže znova vybíráš místo, a už k tomu máš zařízenou dopravu, svou nebo veřejnou, aby volba bylaopravdu svobodná.
Vybíráš čas, protože správný okamžik se jmenuje TEĎ.
Vybíráš si realitu, protože tvoje myšlení ti to umožňuje.
A vybíráš si postavy, protože ty, co tě motivují miluješ a už se nenecháš brzdit těmi, co abdikovali na svůj vlastní život už v jeho průběhu.

Stará mariášnická průpovídka a kolik v sobě může obsahovat motivace.
Každý z nás rozdává karty života (nebo si je nechá rozdat). Každý z nás má k dispozici všechny karty, od nejmenší po esa. A každý z nás čím lepší má náladu, tím odvážněji hraje.
Najdi si písničku, která tě namotivuje kdykoliv. A tu se nauč. Protože budeš potom pořád v té nejlepší náladě. Plný odvahy, plný nadšení, plný vášně. Já sám mám takových písniček několik a většinu ponurých textů jsem předělal, nechal jen melodii a zpívám si.
Svět je nádherný když ho vnímáš v úžasné melodii.
Já s písničkou jdu jako ptáček….

Ty také nemáš omezení. Pokud se nenecháš dobrovolně omezit nebo pokud dokonce neomezuješ sám sebe.
Jsi schopen dokázat cokoliv, spousta věcí nejde hned, ale spousta věcí nebo činů má okamžitý výsledek.
Jágra znáš, že jo? Co myslíš jak se dostal do NHL nebo teď do kontinentální ligy? Myslíš že ráno vstal a rozhodl se, že bude hrát za Omsk a vzali ho? Nebo léta tvrdě trénoval aby dostal exkluzívní smlouvu na miliony měsíčně?
Ale omezení nemáš.

Hojnost je nevyčerpatelná (toto pravidlo platí i pro tebe, pokud jsi si se nerozhodl jinak).
Všeho je dostatek.
Vize?
Skutečnost.
Pokud ses ovšem opravdu nerozhodl jinak.

A je to úžasné. Je to jako nálož dynamitu. Děláš to, co kážeš. A navždy se to stane tvou součástí.
Tím, že naučíš druhé správnou věc dělat správně, dáš jim to know-how, tvoje velikost se násobí.
Úplně nejlepší je, když se takto obohacujete navzájem.
To je trochu k přemýšlení. Tak v klidu přemýšlej, já jako obyčejně šestnáctého, jdu slavit - miláčkové bohů se rodí vícekrát.

Mockrát jsi to zažil. Měl jsi příjemné nebo nepříjemné mrazení. Obojí svědčí o tom, co prožíváš a jak jsi naprogramován.Tvoje příjemn prožitky tě uspokojují a chceš v nich pokračovat. A to je ta úžasná situace, kdy jsi schopen něco udělat pro to, aby se objevily zase.
Je jedno jestli jde o pracovní úsilí nebo partnerský vztah. Vždycky tě to láká urychlit znovu vyvolání příjemných prožitků a jsi ochoten udělat i ten krok vpřed, který jsi za podobných situací odkládal nebo tě vůbec nenapadl.

Je velice důležité mít rád sám sebe, svoje myšlenky, svoje tělo, svoje úspěchy, svoje slova.
Je to tak jednoduché a tak úžasné. Máš tvůrčí myšlenky a užíváš si to. Cvičíš, aby se ti tvoje vlastní tělo zamlouvalo natolik, že se nebudeš stydět a tedy i stresovat. Všechno, co jsi dosáhl, aniž bys někoho poškodil, je natolik úžasné, že se musíš obdivovat a motivovat se tak zpětně nenásilnou formou k pokračování a dalším tvůrčím úspěchům. Tvoje slova jsou taky obdivhodná, samozřejmě pokud jsi schopen kontrolovat to, co ozvučuješ.

Ten poklad najdem v sobě. My víme co chceme. My určujeme jestli dáme přednost tomu co chceme před tím, co chce někdo jiný. Jsme natolikdokonalí, že si umíme prosadit to, co chceme a ještě tím naplnit druhé. Je o součást komunikace, kterou stejně provozujeme.
Já učím lidi na seminářích zvednout si sebedůvěru. A sebelásku. Je to na dlouhé vysvětlování, a je mi jasné, že takhle bez vysvětlení to bude ty slabší nutit chápat jako egoismus. Vymlouvat to nemá cenu, ale takový můj oblíbený příklad to více osvětlí. Když nastoupíš do letadla, jedna z pvních věcí je, že ti vsvětlí, že v případě nouze se objeví kyslíková maska. A ty ji nejdřív musíš nasadit sobě a pak teprve druhým. Protože pokud ty nebudeš dýchat nemůžeš pomoci druhým. taky to vypadá jako egoismus? Letušky mají největší problém s rodiči, neboť právě oni se snaží prosadit aby nasadili nejdříve masku dětem. Letušky mají na to jasnou odpověď. Buď z nich uděláte sirotky, nebo se nezachrání nikdo z Vás. Pak už nikdo o egoismu nepřemýšlí.
A teď si to zkus převést na život. Když budeš pomáhat nejdřív druhým a pak teprve sobě, jak to asi dopadne?

Dělat na změně s lehkostí sobě vlastní znamená prožívat změnu on-line. To je úžasný prožek, když začínáš cítít tu úlevu sesednutí z mrtvého koně a pak prožíváš to těšení se na jízdu na živém. A taky si z té úlevy uděláš radost oupíš nový jezdecký oblek a pak… Jasně, uvidíš ty divoké mustangy a vybereš.
A pak… (ale to ty už víš líp než já).

Prožíváme to čas od času všichni. Sedíme na koni a on nejede. Umřel. Ale my víme, že jezdil a tak čekáme, doufáme, vztekáme se, snažíme se ho ještě nakrmit.
Mezitím vyrostl pro nás nový kůň, a čeká. Čeká tak trpělivě, že když zaujati jízdou na mrtvém koni dlouho nejdeme, umírá taky. A my prohráváme double. A ještě aby nás jodostali, tak nám to řeknou až ten druhý kůň je pryč. A my říkáme, no spíš řveme: Proč??? A někde zdáli nám zní: “protože jsi seděl na mrtvém koni a dokud nesesedneš, nemůžeš sednout na živého".
Takže neváhej, a rozhlídni se okolo. Znáš přece moje heslo: Divocí mustangové nás dovezou až na kraj světa, abychom dosáhli k hvězdám.

Nikdo ti nebrání, abys ho nepoužil taky.

Někteří lidé říkají, že i prostě v životě nemůžeme dělat co chceme. A někteří, že můžeme.
Nikdo nemluví o tom abys porušoval pravidla, která by někoho poškodila, ale já říkám, porušuj pravidla, která nesmyslně omezují.
Dali ti do hlavy spoustu pravidel. Moje kamarádka říkala: “Máma mi vždycky říkala, ševče, drž se svého kopyta, to jako abych dělala to, co jsem studovala.” Studovala textilku. kdyby se toho pravidla dodnes držela, už by byla pět let nezaměstnaná. Ona naštěstí začala porušovat nemyslná pravidla a začala dělat to, co chtěla.
Začalo to tím, že si udělala rekvalifikační kurz na kosmetičku. Pak začala dělat. Ale vzdělávala se dál. Dnes je jednou z nejuznávanějších kapacit v oboru. A je spokojená. Celá její rodina je spokojená.
Jak je asi daleko od textilu ke kosmetice? Daleko, že? Já jsem se zkusil zeptat jí. A ona mi řekla jeden den a dvě noci. Přesně tak dlouho tehdy přemýšlela.
Dělej taky to, co tě baví.

Mám rád moudrá slova od Neala. Ten chlapík si prošel vším, včetně pozice bezdomovce. Dneska je to uznávaný filozof a i finančně je na topžebříčku. Prostě chlapík, který má co říct. Nezapomíná na to, čím si prošel, ale už tím nežije ani v myšlenkách.
Nedávno jsem měl hodně hektické období a byl jsem fakt přetaženej. A to je chvíle, kdy beru do rukou knihy mého přítele Neala. Jeho knihy mají úžasnou vlastnost, pořád se mění, vždycky tam najdu něco nového.
A tak jsem se zklidnil a zarelaxoval a dva dny mluvil jen s nadšenými lidmi. Oni mi vrátili nadšení (ani to neví) a já je za to na závěr namotivoval. Motivovat lidi pro jiný obor než ve kterém funguješ ty sám, je úžasná změna a vzpruha pro všechny. Zase jednou potvrzené pravidlo, že když s někým vyměníš myšlenky, zbohatnou myšlenkově všichni.

Já si myslím, že dnešní citát je natolik výstižný, že ho nemusím komentovat.
Mě osobně kdysi pomohl, když jsem upadal do toho klišé, jako že mi nic nevadí a kdy už jsem začínal kopírovat styl: Buď rád, že jsi rád.
Takže, díky paní Lessingová.

Spousta lidí stále něco odkládá. I takové věci jako jsou skvělé prožitky. Vyprávěl mi kamarád, jak už se dlouho chystá navštívit Indickou restauraci. Když jsem se ho ptal proč zrovna tuto restauraci, odpověděl mi, že o četl o jídlech i o obsluze a prostředí. A bylo vidět, že ho to láká. Takže následovala moje otázka, proč to odkládá. Nevěděl. Pak z něj vypadla omluvenka, protože ještě nebyla ta pravá příležitost. A já jsem člověk zvídavý (říkají taky, že lidi motivuji k činům a nedám pokoj až opravdu udělají to, co udělat chtějí) a tak jsem se ptal, jak vypadá ta pravá příležitost. Nevěděl. Řekl jsem mu tedy, že pravá příležitost je na jeho hodinkách. Koukl na ně a nechápal. Musel jsem mu vysvětlit, že jeho hodinky kdykoliv se na ně podívá ukazují TEĎ. A jeho pravá příležitost pro cokoliv a kdykoliv v životě se dá určit podle tohoto údaje. Pochopil.
A já jsem zajásal. Dvakrát. Jednak miluji, když lidé pochopí, že pro to chtějí, je pravý čas kdykoliv a pak taky proto, že jeho teď bylo opravdu v tu chvíli a já dostal pozvání.
Mirek si to užil, já taky (ještě jednou děkuji) a ještě jsme měli spoustu času na vyprávění.
Tvůj čas je taky TEĎ.

Jednotlivé obrazy života potkáváš denně. Některé tě zaujmou, některé ne. Některé tedy přijmeš do svého života a pak se rozehrává nová hra. Já dám takovej šílenej příklad na kterým si to ukážeme.
Jdeš po ulici, nejlépe stojíš na přechodu a koukáš na před sebou stojící kabriolet, krásná červená barva, vnitřek bílá kůže a na ní sedí on (pro ženy), tedy spíše ON. Nebo ona (pro muže) tedy spíše ONA. ON i ONA jsou natoik dokonalí, opálení, usměvaví, vysportovaná postava, že prostě do té tvé mysli vejdou. Vejdou tam jako obraz. Červené Porsche, bílá kůže, opálená blondýna nebo opálený brunet. A ty začínáš pracovat. Mozkovna roztáčí motory a přemýšlíš. A může tě napadnout cokoliv. Zde je několik příkladů:
- vytáhnu tu blbku za vlasy a sednu si vedle něj místo ní :-)
- vytáhnu toho blba… (opak pro muže)
- budu balit chlapy před prodejnou-servisem Porsche
- vydělám si na Porsche a budu si lehčeji vybírat koho usadím vedle sebe
Prostě miliony myšlenek, to nejpodstatnější ale je, jakmile se do té hry opravdu zapojíš. V tom případě začneš spojovat obrazce a jsi ve hře zvané Ještě krásnější život. A pak už moc nezáleží na tom jestli to kabrio bude nový Porsche nebo 205-ka od Peugeotu z roku 92. Úžasný jsou totiž ty prožitky.

Už nevím kdo, ale nkdo to byl, kdo řekl, že se musíš starat o svůj majetek. Někdo jiný řekl, že musš pečovat o své bohatství. A Karel Čapek řekl, že největší bohatství je vlastní osobnost. A já s ním souhlasím. Vlastní osobnost e něco, co ti nikdo nevezme. Ani komunisti, ani nenasytní příbuzní, ani zaměstnavatel.
Naopak, čím větší jsi osobnost, tím větší je tvůj život, tedy jeho naplnění. Kdykoliv budeš v životě něco potřebovat, řešit atd., kdo ti pomůže nejvíc? Vlastní osobnost.
Pěstuj si ji. Pracuj na obě a rozvíjej své schopnosti. Buduješ tím větší osobnost, svoji vlastní větší osobnost.

Všechno je o spolupráci. Spousta lidí se bojí požádat o pomoc, a raději ček až si jich někdo všimne. Já mám raději ty, kteří napíší a požádají o radu, případně o spolupráci, nebo koučování. Je to vlastně rozhodující chvíle pro každého. Nikdo z nás není natolik dokonalý aby zvládl všechno sám. Navíc někdy potřebujeme v životě změnit to nefunkční, ať už je to práce, partnerství, prostě cokoliv. A tam je toho na jednoho člověka moc. A pokud neumí požádat o pomoc, zůstává na všechno sám.
Pamatuj si, že nikdy nejsi sám.Všude jsou příležitosti, které ty možná nevidíš, nebo jim nerozumíš.
Spoj se s někým, kdo tomu rozumí a on ti to vysvětlí.
A neboj se, vítězové nezraňují, ve skutečnosti vždycky uslyšíš odpověď, která ti minimálně napoví.

Představivost se spouští jednoduše, je to intuitivně ovládaný superprogram nainstalovaný v mozku. V každém mozku, tedy i v základním modelu.
Spouští se automaticky. Jakmile se nenecháš pohltit problémem a začneš se ptát “jak", tedy začneš hledat deset neskutečných nebo šílených nebo fantastických řešení.
Tak to je teorie a praxi si vyzkoušej sám.

Ty víš co má být výsledkem tvého života a je jasné, že tady fráze neplatí. Spokojenost je slovo, být oblíbený je fráze. Spokojenost je měřitelná pouze důvodem spokojenosti, tedy výsledkem, konkrétním výsledkem. Oblíbenost z nějakého konkrétního důvodu, který je tvým vlastním výsledkem už také nebude frází.
Takže konkrétní cíl, co nejpřesnější, to je zároveň nejjednodušší cesta k němu.

Ono to není o měsíci, je to o tvém myšlení a přístupu k novým věcem. Víš sám, že kdybys pořád jen všechno odmítal a kritizoval, nic by se nezměnilo. A protože to víš, stáváš se otevřenější změnám a tím pádem i ten život nabírá úplně jiné obrátky.

Ty a tvoje myšlení určujete jak moc krásný svět kolem bude teď i v okamžicích příštích.
Je to úžasná souhra pozitivního a tvořivého myšlení.

Kdykoliv se zamyslíš nad tím, kdo vlastně jsi, uvědomíš si pravost svého života. Většina lidí se neustále přeměňuje z oběti na kata a obráceně, chvílemi menšina přejímá roli tvůrce. Úplná menšina pak rolí tvůrce žije.
Vždycky máš možnost se zamyslet jestli se chováš jako oběť, kat nebo tvůrce. A vždycky máš možnost si uvědomit, jstli tě ta současná role naplňuje. Naplňuje znamená, že jsi jednak šťastý a hlavně, že to je natolik příjemné, že bys tím chtěl strávit zbytek života. A tak si každý z nás vybírá. Ve skutečnosti si vědomě vybírají jen tvůrci. Oběť i kat jsou protipóly a je to o silných emocích, které tě pomalu stravují.
Tvůrci mají úžasnou výhodu. Jejich sebevědomí se neustále posiluje a oni zvládají i zdánlivě nepřekonatelné.

Už mne štvou rádobynovináři co píšou jak nás zasáhne krize. Z velké části stojí za strachem, který teď vládne společnosti. Ale ukázalo se, kdo se bojí.
To by byl dlouhý seznam. Takže spíš kdo se nebojí. Nebojí se ti, kteří věří sami sobě a jsou ochotni ze dne na den změnit místo, obor, a učit se něco úplně nového.
Kdykoliv se do něčeho vrhneš, uspěješ. Záleží jen na tobě jak moc do toho půjdeš s nadšením, jen na tobě, kolik vášně věnuješ tomu, co děláš.
Přeji ti vášnivé dny.

Kdysi někdo, kdo možná neměl na chleba a tak napsal knížku, přivedl na svět větu, že se nemáš otevírat všemu. Já říkám, že to je věta omezující a tudíž určená k zapomenutí. Jednak bys musel hodně švihat abys ochutnal všechny plody života a pak určitá skupina lidí tuto větu používá kdykoliv, když nemá odvahu do něčeho jít.
Taková věta, která tě motivuje ochutnat to, co tě láká je dnešním motivačním citátem. Neomezuje, nepřikazuje, jen připomíná. A mě se líbí.

Znáš to, nastoupíš na vysokou školu, a nemáš strach z promoce, vidíš pouze zkoušky na konci semestru. Ty neznáš termín promoce ani termín zkoušek druhého semestru, ale víš, že tam pak ten termín naskočí, hned jak dokončíš první atd.
Když jedeš autem, taky z Brna nevidíš Prahu, světla ti osvětlují těch 100 metrů před tebou ale ty jedeš naplno, protože víš, že pořád vidíš na sto metrů a jedeš a jedeš a “najednou (to je ale náhoda)” t světla osvětlí ceduli Praha.
Všechny naše cíle jsou o tom, že víme, že na konci jsou, i když je dnes nevidíme a tak makáme a vidíme těch sto metrů, ten náš semestr, a makáme na tom abychom viděli další, bližší kousek k cíli…
Nikdy to nevzdávej.

Čas od času nás někdo osloví. S nabídkou, se žádostí, s úsměvem. A my různě reagujeme. Ve skutečnosti jde o reakce.
Někdy nás rozesměje, když nám někdo nabízí řešení, které nefunguje - já v tom vždycky vidím zrcadlo toho, jak jsem se kdysi snažil každému poradit a přitom jsem se neuměl postarat sám o sebe - nebo, které jsme vyzkoušeli a na rozdíl od radílka známe skutečné výsledky.
Někdy nás to posune vpřed, to když jednoduchostí řešení odstraní naše zábrany k překážkám, které neexistují (pouze v naší hlavě).
Někdy se poučíme, to když připustíme, že ten kdo k nám mluví je kapacitou (alespoň znalostmi) v oboru.
A je dobré se učit, ať už od druhých, z knížek nebo vlastní praxí. Už jen proto, abychom pak dokázali rozpoznat příležitosti a nesmysly.

Když se zeptáš vrcholových sportovců jak končí jejich trénink, odpoví ti, že si přidají něco navíc.
Když se zeptáš nejúspěšnějších podnikatelů kdekoliv po světě, jak dosáhli úspěchu, odpoví ti, že dali tím, že dali něco navíc, jedno jestli službu, radu atp.
Když se zeptáš sám sebe…

Vždycky mne dokázalo rozesmát, když někdo mluvil o změně ale tvrdošíjně odmítal změnu připustit. Pamatuji si na mého kamaráda, který mi říkal, že už nemůže bydlet u tchýně a nemůže dál být bez auta. A dodal, že zůstane na pracáku dokud tohle nevyřeší. A já jsem se smál a on se se mnou týden nebavil.
Pak přišel a konečně promluvil jako zralý člověk. Otázkou. Skvělou otázkou. Co mám udělat, abych mohl žít jak opravdu chci. A z mé odpovědi byl znechucen. Zeptal jsem se ho totiž jestli si o tom chce povídat nebo jestli to hodlá okamžitě realizovat. A snad měsíc se neobjevil.
Po měsíci přišel a oznámil mi, že už takhle nemůže dál a chce tedy realizovat. Řekl jsem mu, že to je skvělý začátek. Zavedl jsem ho do papírnictví a řekl mu ať si koupí nějaký sešit. A s odpovědí, že nemá na vyhazování peněz jsme měli zase čtrnáct dnů klid.
Pak konečně nastal den D. Přišel už se sešitem. Začali jsme na něm dělat (účastníci kurzů znají ten postup do detailu) a za měsíc přišel první velký výsledek. Pak už to bylo o opravdové chuti. Nejvíc ho dnes mrzí jediná věc. Že je pořád dva měsíce dozadu. Až na základě vlastníhu úspěchu pochopil tu strašnou cenu odkládacího období.
Pokud myslíš na změnu, vrhni se do toho. Neboj se požádat o pomoc a neboj se výsledku. Bude to vždycky jen lepší.

Jací chceš aby byli lidé kolem tebe? Kdyby sis mohl vybrat, chtěl bys kolem sebe ty nespěšné, věčně si stěžující, nebo ty úspěšné, kteí vidí v sobě potenciál?
Já jsem si kdysi tuhle otázku sám položil a ta odpověď byla jasná.Ty úspěšné. Ale co s těmi neúspěšnými? Nějaká pouta z dětství, ze sousedství atd. tam byla. A tak jsem začal kolem sebe šířit nakažlivě optimismus a když jsem se něco naučil, rozdával jsem to bezhlavě kolem sebe. to je vynikající technika, jak si udržet všechny kolem na stejné úrovni. Bohužel do toho vstupuje jedna věc, lidský faktor. Všichni měli ode mne vše k dispozici, všichni relativně stejné podmínky, ale ne všichni toho chtěli využít. A nastala věc, kterou jsem nečekal. Ti, kteří nechtěli na sobě dělat se sami vyfiltrovali. Někteří navždy, někteří to jen časově potřebovali strávit a pak na sobě sami makali. A teprve po tomto filtru jsem zjistil, že mám najednou kolem sebe jen optimisty (vyjímky teda dodnes potvrzují pravidlo, ale ony se životem jen míhají) a lidi co v sobě chtějí objevovat potenciál.
A svět je krásný. Pomáhej i ty lidem kolem sebe, třeba jen motivací, a najednou zjistíš, že máš kolem sebe samé optimisty.

Mockrát se ti to stalo, vlastně pokaždé když se rozhoduješ, když probíráš své myšlenky.
Hlavou se ti honila myšlenka a tvoje tělo reagovalo. Ukřivdili ti a ty jsi řekl: “Počkej já to tak nenechám, já ti to oplatím.” A tvoje tělo oblila emoce zvaná hněv. A necítil ses dobře. A necítil ses dobře ani tehdy když jsi připravoval pomstu. A dokonce ses necítil dobře ani tehdy když se ta pomsta povedla. Oblila tě totiž další negativní emoce, pocit viny. A nedej bože že jsi rozpoutal další pomstu z té druhé strany.
Stejně tak když jsi měl úžasnou tvořivou myšlenku, například nový vztah. Malovalě si to růžově, stavěl jsi vzdušné zámky a oblila tě emoce zvaná láska. A ty ses cítil dobře. A cítil ses dobře když jsi toho partnera(partnerku) objal. A pak zase a zase. Tvořili jste společný život a prožívaly nádherné emoce.
Pokud jsi do toho nedal například pochyby, žárlivost a tak… Pak zase přišly negativní emoce… (ale tady už jsme byli).
Tvůj život se odehrává a emoce jsou tvým kontrolním mechanismem, kdykoliv se necítíš dobře ječas na okamžitou změnu. Ať už myšlenkově nebo reálně.
Pozitivní emoce jsou skvělý (proto se cítím tak skvěle).

Znám životní příběh Jima Rohna (klikni si pro rozhovor s Jimem Rohnem, který ten příběh obsahuje a dostaneš jej mailem), popisoval ten den, kdy se všechno změnilo - ten den kdy se rozhodl a už neustoupil.
Každý z nás by měl prožít takový den, na který nikdy nezapomene a který mu změní život navždy k lepšímu.
Je spousta cest, kterými to můžeš udělat a já Tě chci poprosit, máš-li ten den za sebou, napiš o tom, já to zveřejním a pomůžeš změnit život i jiným. Pošli to na tenden@skvelyden.cz.
Pokud ten den nemáš za sebou, teprve na něj čekáš, neznáš ještě tu pravou cestu, zkoušíš, prostě cokoliv, napiš na cekamtenden@skvelyden.cz. Zkus popsat svou situaci (i anonymně) a napiš kam by se to mělo obrátit (konkrétně - jsem jako vrba).

Takže jestli si stěžuješ, jak je něco špatné, vznikne z toho ještě horší.
Dobrá zpráva je, že to funuje i pozitivním směrem. Jakmile vytváříš ve svém mozku příjemné situace a věci, tvoříš taky a vznikne z toho příjemné naplnění života.

Uvedu dva naoko neslučitelné příklady. Olympijský vítěz a opilec-bezdomovec. Co mají společného? Chuť.
Jeden chuť vítězít a druhý chuť pít do bezvědomí.
A co mají ještě společného?
Před dosažením výsledku jedou naplno. Stoprocentní výkon.
Zábavné. Jak odlišné a přece jak stejné.
Každý z nás se rozhoduje. Nikdy bys netušil, kdo všechno je bezdomovec. Rozdíl je jen v tom, jestlito vzdal nebo nevzdal.
Opravdu každý z nás se rozhoduje. Nikdy bys nepoznal, kdo všechno je vítěz. Všichni chceme uspět, ale málokdo podá stoprocentní výkon.

Tvoje myšlenky jsou příprava. Tvé činy jsou příprava. Všechno je příprava.
A v každém okamžiku si na něco připraven. Na nějakou situaci, na nějakého člověka.
Jde jen o tu přípravu.
Zkus si to představit. Možnost setkat se s generálním ředitelem jakékoliv firmy tu je. Pokud jsi připraven, má to setkání smysl pro oba. Můžeš za ním třeba jít a říct co jsi schopen dokázat v jeho oboru. A vysvětlit mu jak to dokážeš. A on je připraven na nadané lidi. Oboustranně výhodné setkání.
Ta samá situace ovšem bez toho, že bys věděl něco z jeho oboru. Jak asi taková schůzka dopadne, o čem se s ním chceš bavit?
A teď partnerský život. Jsi připraven, dokážeš se postarat sám o sebe, zvládáš už předem hru s malými dětmi atd. Partneři se o tebe porvou.
A ta samá situace, jen s tím rozdílem že umíš např žít jen ze sociálních dávek. Koho asi k sobě získáš? Samostatného partnera určitě ne, neměli byste si co říct. Rvačka o tebe nebude.
Všechno co děláš je příprava.

Včera jsem psal o tom jak doba zavádění televize rozdělila divadelníky na dvě skupiny. A co myslíš poučili se z toho všichni pro vždy? Ne. V době kdyzačal elektrotechnický průmysl vyrábět videa, filmaři dostali zase strach. A zase se ukázalo, že ti, kteří to pochopili jako ještě větší příležitost měli pravdu. Filmový průmysl začal navíc prodávat své filmy na kazetách pro rodinné videotéky a pro půjčovny.
Prostě koláč se zvětšoval.
Já jsem to viděl na Prodermu. Dovezli jsme z USA analyzér pleti, který do tří minut dokázal zanalyzovat největší problémy pleti i s návrhem na řešení. Taky z toho byly obavy a ukázalo se, že se najde lepší a rychlejší řešení pro každého ať v prodeji kosmetiky nebo samotném zvýšení užívání výrobků a kvalitnější pleti.
A opět systé výhra-výhra-výhra. Čím byl každý úspěšnější, čím kvalitnější měli lidi servis, tím víc lidí tu práci začalo dělat.
Koláč se prostě rozrůstá do nekonečna…

Kdysi, když se zaváděla televize, rozdělili se filmaři i divadla na dvě skupiny. Ta první zastávala názor, že to je konec divadel a filmu. Ta druhá to vítala.
Čas ukázal, že ta druhá, ten větší koláč v mysli, měla pravdu. Filmaři dnes točí hlavně pro televizi a herci i z těch nejmenších divadel jsou známi po celé zemi a pro svoje kvalitnější hraní se dostávají do filmu a do televize.
Vždycky jde o to, jestli vidíš prohru nebo příležitost. Pokud uvidíš příležitost, musíš ji zvážit. Je to na tobě. Když jsme začali jako první vozit Galvanic Spa (žehlička na vrásky - www.galvanic.cz) do ČR, oslovovali jsme s tím obchodníky z kosmetickými produkty. Pamatuji, jak nám říkali, že oni mají své produkty. Jen málo z nich pochopilo sílu toho výrobku a to, že když svým klientům Galvanic neprodají oni, prodá jim ho někdo jiný.
A ti nejprozíravější se chopili… ano příležitosti. A dnes mají dál svoje klienty v těch Oriflamech, Avonech, Mary Kay atd. a zůstali jim jejich klienti, protože jim uměli dát na vybranou. Dali jim nadstandartní nabídku. Protože se nebáli té příležitosti.
A já jim i jejich klientům na oplátku dávám svou podporu, mají moje školení od prodejních technik přes komunikaci až po skutečný guerrilla marketing a to pouze za náklady. Tomu se říká výhra-výhra-výhra. Nikdo netratí. Všichni získávají.
Protože koláč je nekonečně velký…..

Dnes jsem si psal v oblíbené kavárně poznámky na Skvelyden.cz a přisedl ke mě kamarád. Ptal se co píšu a já jsem mu vysvětlil, že píšu motivační citáty ze kterých bude ponaučení Pro skvělý den a z toho plynoucí otázka na tělíčko jako pracovní a kontrolní mechanismus pro každého kdo to čte.
Zíral na mne. A zíral jak se rozhlížím po kavárně a píšu další citáty. Zeptal se mne, kde je čtu. Řekl jsem mu, že ve tvářích a chování lidí, v situacích, které vidím atd.
Podíval se na první citát (ten dnešní) a říká: “A to tady vidíš kde?”
Odpověděl jsem mu, že přímo u barového pultu. Koukal tam a povídá: “Já tam vidím jen dvě krásný ženský.”
Odpověděl jsem, že já taky, ale i dnešní citát. Díval se na mne jak na blázna.
Musel jsem mu vysvětlit, že ty ženy se baví dost nahlas a tak vím jaký je jejich sen. Bavily se o tom, že by chtěly být chytřejší, umět se chovat jako nóbl dáma a vypadat mladší aby si jich všiml nějaký bohatý pěkný čtyřicátník.
Můj kamarád pořád nechápal, kde tam vidím ten citát a co je na něm motivačního.
A v tu chvíli mi došlo, že bez pořádného vysvětlení je spousta citátů jen citátem. Říkám: “Podívej, za tu dobu co tady sedíme se objednaly už dvakrát další víno a pořád někoho pomlouvají. Chtějí vypadat líp od toho je na každém rohu kosmetička, ne kavárna s barem. Chtějí se líp chovat a přitom jen pijí a pomlouvají. Z vína jim chytrost do hlavy nepůjde a když chceš být chytřejší, za pár korun si koupíš knížku.” A měl jsem klid. Jirka pochopil a sám říká: “Už to chápu, čekají na loď, ale stojí na zastávce autobusu.”

Tvoje schopnosti se zvětšují, neboť se každý den naučíš něco nového. Myšlenkami na to, co jsi dokázal a co dokážeš, mobilizuješ síly.

Užít si zodpovědnosti sám za sebe je úžasná věc, která tě vždycky posílí. Zvláště pokud se jedná o zdraví. Napříkla obezita je příznak nadváhy, ne příčina. Příčina je v tom co jíš. A tak se taky cítíš. Pokud máš nadváhu, nech si dávat jen poloviční porce a pořádně jídlo zapij, v rozmezí pár týdnů uvidíš výsledek. To samédokáže dělená strava. To samé dokáže večer místo chipsů mrkev (není až tak dobrá, ale o to míň jí sníš).
Namísto přejídání se nebo večerních sexů s ledničkou se jdi projít (deset minut), osvěží tě to víc.
A ztratíš zlozvyk a získáš dobrý návyk.

Cvič, cvičení vytváří pocit výborného stavu.
Cvičit můžeš fyzicky nebo se můžeš cvičit v rozvoji atd. V každém případě ať už provádíš cvičení fyzické nebo duševní, provádíš něco, co zaměstnává tělo a mysl. Dr Sheenan to pociťuje dokonce jako čin, který spojuje práci,, hru, lásku a náboženství.
Když budeš ráno cvičit pět minut, v poledne pět minut a večer pět minut, tak nejen že získáš pozitivní návyk, ale máš jistotu, že ze měsíc shodíš 6kg nadváhy. Jen tak po pěti minutách.

Budem se teď nějakou dobu zbavovat špatných návyků a osvojovat si ty dobré. A aby to nebyl jen tak, budeme psát o konkrétních.
Napiš mi tedy (nebudu zveřejňovat jméno) jakých špatných návyků se chceš zbavit a které dobré návyky bys rád měl.
navyky@skvelyden.cz

Očekáváš hodně, dostaneš hodně. Oekáváš průšvih, dostaneš průšvih. Očekáváš lásku, dostaneš lásku.
Platí to úplně o všem. Ale ne vždycky, nebo ještě lépe vždycky ano, pokud ovšem nezačneš pochybovat.
Jeden z nejjednodušších principů světa.

Neexistuje nic, co bys nedokázal, pokud víš co chceš dokázat, proč to chceš dokázat a pokud je splněna podmínka prospěchu. Samozřejmě prospěchu všech, neboť oběť jediného člověka, který by měl být tvou volbou poškozen, by ti zmařila šanci na úspěch.
To je zákon neomezené tvořivosti.

To, co jsi, to je minulost. Každou vteřinou se ta minulost zvětšuje. Přítomnost je pořád stejná. A budoucnosti neubývá. Jak je to možné?
Je to jednoduché. To co jsi prožil, tu minulost, tu odkládáš. nekonečnou přítomnost neustále prožíváš. A budoucnost tvoříš. Záleží na tobě, jak velká ta budoucnost bude. Co všechno chceš prožít a jak se stavíš ke své mysli a ke svému tělu.
Jedna věc je jistá, teď (kdykoliv je teď) děláš něco, co děláš pro budoucnost. Herci se uí role, aby uspěli, pak hrají aby dostali ještě lepší role…. Ty připravuješ situace se zákazníkem, rodinou atd., tak abyste ty i oni přožili něco.
Tvoříš budoucnost ať chceš nebo nechceš. Pozitivní, negativní, bez emocí. A proto jsi to, po čem toužíš, protože na tom pracuješ. A tím se stáváš úspěšným hráčem své úspěšné hry (vynechal jsem negaci, protože předpokládám, že vědomě si neúspěšnou hru připravuje málokdo.

Nemožné je jen silné slovo, které kolem sebe rozhazují slabí lidé,kteří si myslí, že je snadnější žít ve světě, kde budou jenom dostávat, místo toho, aby obětovali sílu, která je dokáže změnit.
Nemožné není fakt, je to postoj, nemožné neexistuje.

od Marka

Včera jsem psal o mozkovém trustu, to je zrovna jedna z výhod znalosti kosmických zákonů. Žádné zákony nejsou tak dokonalé (nemusím ti to asi vysvětlovat, že na rozdíl od chování lidí, umíme vypočítat na vteřinu přesně průlet planet, případně nám známý raketoplán – jeho cestu i jeho přistání na vteřiny přesně), jako zákony kosmické.
A je jich jen pár, které potřebuješ znát, abys měl život opravdu on-line plný příjemných prožitků. Tak málo by stačilo, aby se ve tvém životě i okolí většina věcí změnila k lepšímu.
Jednou se to naučíš a…

Ne všechno zvládneš sám, umíš něco co druzí neumí a druzí umí něco co zase neumíš ty. Síla týmové práce spočívá v tom, že dáte svoje schopnosti dohromady. To znáš, ale musím ti připomenout, že to je zároveň obrovské násobení energií. Tvoje schopnosti jsou také násobeny, ať už se jen učíš, nebo jen spolupracuješ.
A u toho všeho navíc vzniká mozkový trust, my ho zažijem společně na semináři a ti, kteří tam jedou budou mít příležitost vidět jak to funguje v jakémkoliv tématu a on-line. ta síla je neuvěřitelná. Ti co to dávno pochopili postavili výzkumáky a soustředili nejlepší vědce aby měli nejsilnější mozkový trust a nejlepší výsledky.
Mozkový trust funguje všude ale pozor, funguje i v negativním směru. Snaž se jej využívat jen tam, kde je pozitivní atmosféra. Přinese ti to nečekané prožitky a hlavně – výsledky.

Tvůj jediný správný směr je to, co chceš skutečně prožít. Děláš pro to hodně nebo málo, vidíš to už podle nadšení, které to provází. Když víš, co chceš, tvůj směr je přímý, když nevíš co chceš, každou chvíli měníš směr. A když se zamyslíš, zjistíš, že tehdy v životě, když jsise držel správného směru, měl jsi nejlepší výsledky a byl jsi plný nadšení. Tvůj vlastní život měl „grády“ a tebe to úžasně bavilo.
Tak proč to nezopakovat.

Včera jsem psal o on-line představivosti a dnes to doplním. Velkým urychlovačem je plánování svého času v závislostech. Já dnes rozeberu stručně závislost času a peněz. Existuje spojitost jak na úrovni energií (to budem dělat až na semináři) tak na úrovni přítomnosti a budoucnosti toku času i peněz.
Peníze ani čas nestojí, obojí se hýbe - plyne (dnes je lehké si to představit díky digitálním formám). Peníze se hýbou v čase a je-li tvůj čas organizován, i tok peněz je organizován. Neboli, žiješ-li v chaosu, i tvůj tok peněz je chaotický. Je z toho jednoduchá cesta ven, někteří tomu říkají priority, někteří se naučili používat Parettovo pravidlo, někteří se dokonce naučili využívat energetických vln po kterých surfují hladce k úspěchu.
Harmonie vítězí.

Existuje říše fantazie a každý z nás ji má v sobě. Já miluji film Nekonečný příběh a už jsem zde o ně psal. Jediné co mrzí, že jsem ten návod nepochopil už v patnácti, kdy jsem to viděl poprvé. Existuje víc takových filmů a my si o nich a o tom „tajemství úspěchu“ budem povídat na semináři koncem ledna, který je exkluzívně pro čtenáře Skvělého dne. Tam nacvičíme tvořivou představivost tak, že se nepotkáš s neúspěchem.
Všichni tam ale nebudou, takže ve stručnosti i pro ostatní. Představivost je nedílnou součástí cesty k úspěchu, nikdy ji nepodceňuj a snaž se jí využívat v každé vteřině on-line.

Příliš mnoho lidí žije bez nadšení. Prochází životem, mnohdy už si ani nepostěžují (většinou ale nezapomenou). Naproti tomu je relativně málo lidí, kteří žijí nadšeně. Je to náš pozůstatek z dětství, kdy jsme byli stoprocentně spontánní.
Kdyby sis mohl vybrat, s kým bys žil? S člověkem, který neprojeví nadšení pro nic, nebo s člověkem, který projevuje nadšení pro všechno co patří k životu?

Znáš to, rád se stýkáš s lidmi, kteří jsou ti příjemní, vyhledáváš místa, kde jsi se cítil příjemně, jíš opakovaně jídla s příjemnou chutí.
A teď zrcadlo, sám sobě. Myslíš, že děláš vše co děláš s radostí a vyzařuješ příjemnou atmosféru, nebo vyzařuješ i nepříjemnou atmosféru? Někdy dáváme lidem najevo, jak jim opovrhujeme a to bez znalosti aktuální situace, mnohdy jimi opovrhujeme na základě pomluvy. A čí je to chyba? Naše! Je to nedostatek schopnosti komunikovat a ověřit si aktuální stav. Tváříme se nepříjemně a přitom ten člověk proti nám ani neví proč. Mnohdy pro nás dokonce něco udělal ale my to nechceme vidět.
Komunikace je základním nástrojem příjemné atmosféry, kterou vytváříme a nekomunikace je pravý opak.
Komuikace tě dovede k možnostem najít důvody, proč být vždy příjemný.

Když už něco děláš, měl bys věřit tomu co děláš i výsledku, který z toho vznikne. Tajemství šťastných lidí je i v tom, že vždycky bez pochybností dělají tu správnou věc. Mají-li pochybnosti, zjistí si víc informací a buď do věci nejdou nebo ty informace jejich pochybnosti zruší. A pak mohou zase dělat a vědět, že dělají správně.
Nejhorší co může být, když něco děláš a nevěříš tomu. To je největší ztráta energie.
Naopak spoustu energie ušetříš, jsi-li si vědom jistým výsledkem.

Na téma sebekázeň bylo napsáno víc omezujících vět než těch osvobozujících. A pitom právě sebekázeň tě osvobozuje od problémů. Nemám tedy na mysli to, aby ses choval tak, jak to vyžadují především nepsaná pravidla. Mám na mysli tvou vlastní sebekázeň k obě samému.
Sám jsi v životě zažil situace, kdy se ti extrémně dařilo. Pamatuji jak jsme dorostenci hrávali volejbal. Kdo chtěl něčeho dosáhnout pravidelně trénoval a před sobotním zápasem vynechal páteční zábavu do rána. Na hřišti jsme pak dokázali porazit kohokoliv, protože v sobotu ráno většina kluků z protějších družstev vypadalo spíš jako mátohy než jako hráči. Je teda pravda, že i našemu trenérovi to trvalo, než nám tu sebekázeň vpravil do žil, ale výsledky jeho práce sklízím po celý život.
Ty víš sám nejlíp, že pět minut cvičení ráno ti dá víc než cokoliv jiného. Stejně tak víš, že začít den čajem nebo čistou vodou má jiné výsledky než ta oblíbená káva. Všechno je to ale zábavné, osvěžující a hlavně neomezující ale naopak podporující tvůj vnitřní potenciál.

Většina lidí myslí obecně. Nekonkretizují, nepředstavují si výsledek a nevizualizují si výsledky toho o čem myslí.
Je to zábavné vědět, že něco zpracuješ a ono to někomu pomůže k úspěchu. Měl bys umět představit si ten úspěch toho člověka, on je totiž i tvůj úspěch byť jsi byl jen součástí jeho cesty. Navíc se ti bude lépe tvořit tu reálnou situaci, neboť budeš vědět jak velký výsledek přináší tvoje energie.

Málokdo si uvědomuje, jak málo někdy stačí k úspěchu. Lidé udělají to, co je zapotřebí a nic navíc. Přitom je to tak jednoduché. Když zvládneš nějakou cestu, nějaký trénink, není nic snazšího než udělat ještě krok navíc. Jsi rozjetý a ten krok navíc uděláš defacto setrvačnou silou. Ale ten krok navíc je krokem dopředu před ostatní. Každý den uděláš krok navíc a za pár týdnů s úžasem zjistíš jak jsi vepředu. Ten krok se totiž nezdá, ale v součtu je to potom velká vzdálenost.

Je spousta lidí, kteří žijí ze dne na den a jejich jediný cíl je příští výplata. A pak je spousta těch, kteří vidí ty výplaty jako cestu ke svému cíli. Tito lidé mají spokojených dnů více než jen dny výplatní. Mají úžasnou cestu. Žijí snem, jednoznačným, který nemění, pouze zdokonalují. A každým dnem se blíží blíž a blíž a pak jednoho dne … No jasně vychutnají si to obrovské vítězství.

Proč je zrovna pozitivní postoj ten nejdůležitější a proč by to měla být zrovna zásada? Protože to je neomezující a navíc tvůrčí zásada Spousta zásad tě nějak omezuje, ale tato zásada je neomezující. Vidět vše v dobrém j kouzelná životní cesta. A zpětně – optimistům všechno vychází – a už víme proč. Programují tak svoje podvědomí a to řídí jejich život.

A popravdě, vždycky jsi to tak dělal. Když jsi něco chtěl, opravdu jsi o to usiloval. V dětství naprosto spontánně. Jak jsi na tom teď? Snad to nezkazili tou větou: Co si pomyslí ostatní? Pokud ano, připomínám ti, že co si pomyslí je pouze jejich věc a jejich názor. Nezměníš ho, záleží jen na tobě jestli si víc chceš vážit toho, že budeš mít, nebo toho, co si myslí (nebo nemyslí) ostatní.

Nemůžeš být šťastný, když lidé kolem tebe jsou nešťastní. Máš příležitost je udělat šťastnými a měl bys na tom pracovat. Je to pro tebe ta největší příležitost jak si pomoci k úspěchu. Chceš-li je udělat nešťastnými, pak jim škodíš a to je zase jistá cesta k neúspěchu.
Každou vteřinou vybíráš, jestli je uděláš šťastnými nebo nešťastnými. Je to tvá svobodná volba mezi tím, zda budeš tvůrce nebo kat.

Když chceš pracovat s intuicí, musíš se předem zbavit některých zlozvyků. Abys měl čistou hlavu, měl bys spávat potmě a hlavně potichu. Až příliš mnoho lidí usíná u televize nebo u zapnutého CD. Tvoje hlava vnímá i když ty to netušíš a o to víc ukládá, když si je vědoma, že právě nejsi on-line. Vnímá informace a chce ti je dát k užitku, protože jsi nebyl při vědomí. Když pak chceš pracovat s intuicí, co se asi jako první informace zobrazí?
Nadruhou stranu tohoto ale můžeš také využít. Když si pustíš před spaním vzdělávací CD, podpoříš tím svoje uvažování a chování pro všechny dny příští. Budeš patřičně informován a veškeré tvé intuitivní myšlení bude pro tebe lépe pochopitelné a snáze převoditelné do praktického života.

Tvoje síla je síla celku, pokud v tom orchestru hraješ čistě. Na to hraní čistě je třeba si dávat pozor v každé situaci, některé situace jsou přímo stvořené k tomu aby člověk podlehl, pustil tvořivost a vstoupil do soupeření.
Ale ty se kontroluješ skvěle a tvoříš a tvoříš…

Když už se zastavíš, zapřemýšlej kde se stala chyba (a nehledej ji jinde než v sobě, tam kořeny vždycky najdeš), nelituj se, pouč se, začni myslet na to jak to příště zvládneš lépe. A zvládneš to lépe. Zvláště když namísto soupeření budeš tvořit.
Některým lidem to trvá dlouho než pochopí, že soupeření je nejvíce náročná metoda něco získat. Někteří to nepochopí za celý život. Ale většina to pochopí a čím dřív, tím jsou pak raději. Protože ta soupeřivá forma mimo velice malého zisku přináší hlavně velké ztráty.
Takže tvoř - je to tvůj život a přece nechceš celý život soupeřit.

Párkrát už jsem vypozoroval jaký je rozdíl ve výsledcích člověka, který slepě věří, člověka který věří ale pochybuje a člověka, který intrikuje.
Kdykoliv v něco slepě věříš bez pochybností, dokážeš mí vždy výsledek. Jakmile do svých snů vložíš pochybnosti, všechny se stanou překážkami. Intrikující člověk nikdy nedosahuje trvalých výsledků. Neboli po zjištění skutečností, se všechny jeho výsledky anulují.
Ať už vybíráš jakoukoliv z variant, vybíráš svobodně.

Muíš vědět proč děláš to, co děláš. Nejlepší pomůckou je představit si svůj výsledek. Pro ty co slepě napodobují nějaký uměle vzor, je to zároveň vynikající kontrolní mechanismus. Mnohdy by málokdo nenapodoboval kompletně chování někoho, kdyby znal jeho konečný výsledek. Konečný dobrý výsledek chce asi prožít každý, ale konečný špatný výsledek?
Představa výsledku posiluje tvoje proč a ono jak. Platí pro tvořivé jak, které se neobrátí proti tobě.

Sám sebe ujišťuješ, ostatní ujišťuješ. Co to vlastně děláš? Co se děje v tvé hlavě, když sám sebe ujišťuješ, že něco zvládneš? Posiluješ víruv to, že to zvládneš. pokud do toho nepustíš pochybnosti.
A když už víš, že něco zvládneš, je to ještě víra, nebo to je vyšší stupeň? Správně, je to vyšší stupeň Už jsi přešel od chtěl bych, přes věřím až po to úžasné vím.
A čím víc budeš vědět, tím víc budeš úspěšnější.
Jak triviální. A geniální.

Vždycky můžeš začít jako první. Už jsi určitě zažil, že jsi měl nápad, ale bál ses ho vyslovit. Možná aby se ti kolem nesmáli, nebo jsi měl jiný důvod. A pak najednou někdo ten samý nápad řekl. A dodneška se říká, to byl on, co měl ten geniální nápad. A ty jsi mockrát řekl, že jsi ho měl taky, ale stejně se mluví o někom jiném.
Ve vztazích je to úplně samé. Ona je krásná a on ji obdivuje. A ten první krok, to sladké přiznání a seznámení se oddaluje. A pak přijde někdo “kdo je mimo mísu” ale nebojí se dělat ten první krok a protože ona na lásku čekala dopadlo to pro něj překvapivě skvěle. A ten “on, který ji jen obdivoval” utřel. Protože neudělal ten první krok.
Málokdy jsme si schopni uvědomit, že na náš první krok čekají. Možná stojí vedle nás. Je jedno co je to za krok. tvá práce, tvůj život, tvoje láska…

To co teď děláš, rozhodue o tvé budoucnosti. Platí o čemkoliv co právě děláš.
Motivuješ se abys něčeho dosáhl? Dosáhneš toho.
Vaříš aby sis pochutnal? Pochutnáš si.
Sportuješ abys byl fit? Budeš fit.
Pracuješ abys příští víkend prožil o trochu líp než minulý? Prožiješ ho.
Jak geniální.

Jsou dva důvody, které ti mohou bránit v tom, abys dokázal víc. Ten první jsi ty a tvoje součást odvaha. Je jen věc změy myšlenky, tedy přepnutí ze strachu na vír, že něco dokážeš (nečekej úspěchy první den - neplatí pro ty, kteří znají “tajemství").
Ten druhý jsi ty a tvá součást přejímání cizích zkušeností. Pokud neznáš všechny podmínky za kterých někdo došel k neúspěchu, nepřebírej myšlenky ani slova neúspěchu. A když všechny ty detaily poznáš, pak to porovnej se svými podmínkami. Uklidní tě, že tvé podmínky za kterých jdeš za úspěchem jsou vždycky jiné. Je jedno jestli lepší nebo horší, každému pomáhá něco jiného.
Úspěch je zde pro všechny, jen ti nejslabší říkají něco jiného (ani u těch se mi ale nezdá, že by ani jednou vživotě nezažili žádný ani malý úspěch - spíš se rozhodli předem omlouvat nebo vymlouvat).

Naše myšlení jede podle programu, který mu dáme. Když se rozhodneme, že nějaké slovo nás pohoršuje, je-li sděleno veřejně, jsme opravdu pohoršeni pokud se tak stane. Ale pokud se tak nestane veřejně, to samé slovo nás nepohorší. Nejčastěji jsme to používali, když se někdo odvážil nám říci pravdu. Protože my jsme ji veřejě slyšet nechtěli. Zato od kamaráda/kamarádky mezi čtyřma očima jsme pohoršeni nebyli, naopak jsme byli schopni zpytovat svědomí.
Každou vteřinou měníme nebo udržujeme programy v hlavě. Někdo vědomě, někdo nevědomě. My určujeme předem jak se zachováme. Jak se k situaci postavíme.
Pokud jsi on-line, víš že nemusíš nic brát osobně, protože máloco je skutečně osobně podáváno. A když si to nebereš osobně, ale vnímáš realitu, nemáš čas se urážet, protože svůj čas věnuješ změně reality svého života k lepšímu.

Jakmile si uvědomíš co chceš a zanalyzuješ co potřebuješ změnit, začneš sám dělat malé krůčky vpřed. A každý takový krůček vpřed tě posune dál a dál. Tvoje sebevědomí už nikdy nedovolí strachu přikovat tě na místo. A vzhledem k pocitům, které prožiješ už ani nebudeš potřebovat tolik motivace zvenčí. Bude v tobě.
Chce tedy jen vědět co chceš změnit, a kam vlastně míříš.

Určitě už jsi v životě něco hledal. Možná to byly klíče, možná nějaký důležitý papír a možná už jsi doše tak daleko, že jsizačal hledat smysl svého života.
Pakliže jsi opravdu došel tak daleko, prošel sis minimálně třemi fázemi. Fází tvůrce, fází kata a fází oběti. Možná tě některá minula, možná je to dobře a možná je to škda. Jistá je jedna věc. Jakmile přijdeš na to, žejedině fáze tvůrčí naplňuje tebe i druhé dlouhodobě, našel jsi smysl života. Možná je tvoříš skvělé rodinné zázemí, možná tvoříš i vztahy a pocit mimo rodinu. Důležité je že tvoříš. Odtud užje jen krok pochopit, že tvoříš veškerou realitu, kterou procházíš. Počínaje spánkem, tedy klidovou fází a konče vášní, tedy nejvyšším stupněm. Dokážeš-li pozitivně tvořit s vášní, jsi vítěz.
A vítězové neodkládají, protože ví, že tvoří v nekonečné přítomnsti nekonečné pozitivní klima (říkej tomu klidně prožitky neboli nejvyšší zisk života.

Jedna z nejčastějších otázek, které dostávám na seminářích zní:
Jak docílit toho, aby se změnil svět ve kterém žijem?
Souvisí s dnešním citátem, nemůžeme totiž mít lepší svět ve kterém žijem, dokud obhajujeme ten současný, který nám v mnoha směrech nevyhovuje. My chceme proměnit svět kolem nás, ale nechceme proměnit náš vnitřní svět. A je to stejný nesmysl jako když řidič osobního auta chce řídit kamion ale odmítá jít do autoškoly. Rozdíl mezi řízením osobáku a kamionu je v mnoha směrech veliký. Stejně tak rozdíl v tom jak prožíváme život teď a jak bychom ho mohli prožívat v tom lepším plánu, po kterém toužíme.
Změna je život. Říkáme to a změně se bráníme.
Mnohdy je to proto, že neznáme největší tajemství života. Vidím to denně na lidech, je obrovský rozdíl, když ho znají a praktikují a když ho neznají nebo nepraktikují.

Mimochodem slíbil jsem, že přidám semináře, které lidi namotivují a které jim pomohou s cestou vpřed, z místa neboli ze “zamotaného kruhu".
Slib plním, kdo čte pravidelně Skvělý den, má šanci i když kapacita je omezená abychom došli ve 100% k výsledku. Na druhou stranu nikdo jiný, než čtenář Skvělého dne tuto nabídku neuvidí. GM1 - Marketing života + tajemství úspěchu života, budou formou víkendových seminářů navíc ve dnech 24.-25.1.2009 a 21.-22.2.2009. Budou v okolí Brna (část kurzu se odehrává v přírodě Moravského krasu) a opět jsou cenově dostupné každému. Takže pokud máš zájem napiš na 0109@skvelyden.cz (lednový kurz) nebo 0209@skvelyden.cz (únorový kurz). V odpovědi dostaneš všechny potřebné informace. Nadstavby základního kurzu jsou určeny pouze pro ty, kteří absolvují základní kurz, proto tyto termíny nezveřejňuji, jako účastník kurzu je dostaneš osobně.

Snít umíme, ale umíme si i představit, že vše, co si vysníme můžeme realizovat?
A je to tak snadné, Carnegie říká Vstaň a čiň se, vnímáš tu sílu toho slovního spojení propojenou s tvými sny?
Zamysli se, a přijdeš na to jak málo stačí…

Zažeň obavy a tvoř. Svůj svět si vytvoříš podle svých představ a čím dokonalejší bude, tím víc tě budou napodobovat, namísto toho aby ti to rozmlouvali.

Neale Donald Walsch mi kdysi změnil život a také on byl jedním z nejdůležitějších impulzů ke vzniku Skvělého dne jako webu.
Když jsem byl tehdy na jeho semináři, naučil jsem se ovládat život a rušit bariéry v hlavě. Došlo tam také k okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že už to nikdy nebude jako dřív. Že to prostě bude jiné a hlavně, já, jen já ovlivňuji, jestli a o kolik to bude lepší. žádná závislost, žádná podmíněnost, prostě čistota.
Ať je ten citát k užitku i tobě.

To bylo naše společné heslo s Natali.
Vova nám připomínal, abychom žili on-line a my jsme žili on-line a ještě k tomu naplno. Dnes je to rok, co jsme se s Natali rozloučili ale já mám pořád v uších to její O.M. (já jsem jí říkal obdivuhodná ženo a ona mě obdivuhodný muži - O.M.). Měl jsem to v každé smsce a byla to jedna z nejlepších motivací. Prakticky vzato jen díky její motivaci jsem odevzdával články do redakce včas.
Musím poděkovat, funguje to dodnes.
Stejně jako motivační citát.
Natali, ty jsi ještě on-line?

Sny jsou to, co nás tlačí dopředu.
Každý nesplněný sen v tobě totiž vytváří touhu a ta je tak silná, jak moc toužíš.
Když nahradíš sen nějakým jiným, nic se neděje, pořád tě to tlačí dopředu. Špatné je pouze vzdát se všech snů. Tam teprve končí legrace.
Ale poslední dvě věty určitě nejsou o tobě.

Mockrát jsem zažil, že lidé chtěli něco nového umět. A drtivá většina to vzdala, protože v jejich mysli se objevila hrozba. A aniž bych ji viděl, oni na ni sami i odpověděli: To se nikdy nenaučím.
Když pominu, že to skvělý program pro podvědomí se skrytým názvem Zůstaň jaký si, nemohu si odpustit poznámku o začátku života. Každý jsme na začátku neuměli chodit, mluvit, psát, jíst příborem…. A jak šel čas, všechno jsme si osvojili. Jako malí jsme neznali pojem, nenaučím se to. Prostě jsme to tak dlouho zkoušeli až jsme to dokázali.
Druhá skupina lidí, tedy drtivá menšina, když něco chce, uvědomuje si, že bude muset probudit nové schopnosti. Také znají slova jako nedokážu, ale oni si je nepřipouští. Hnáni motory jménem něco nového umět, mít život jednodušší, mít se lépe, zvládnout něco navíc, jdou a objevují schopnosti, které jsou v nich.
Ve skutečnosti totiž cokoliv se děláš nového, neučíš se, jen zdokonaluješ své schopnosti.

Nezáleží na tom, co jsi říkal dodnes, a možná jsi říkal, že až tak na vítězství nehraješ.
Důležité je, že ode dneška můžeš svoje podvědomí cvičit na “vyhrát… “
Protože proto se účastníš…
Nebo jsi už někde viděl sportovce, co trénuje na druhé místo?

Pokud jdeš životem vpřed, nebojíš se jít do neznáma a prožíváš naplňování svých snů, víš že máš to nekonečné “štěstí", které vždycky přálo a vždycky bude přát připraveným.

Někteří z nás nepochopili, že že když postoupí o level výš, není to konečná. A to je škoda. Ve skutečnosti můžeš každý jednotlivý den prožít líp a líp a líp a…. pokud se nezastavíš a neuspokojíš s málem.
Ono je to někdy lákavé, prožívat “level navíc", ale měl bys mít na paměti, že hranice neexistují (pokud si je sám nepostavíš).
Tak kupředu ( a hlavně ne levá)…

Každý malý krok tě vede k cíli. Každý velký krok tě vede k cíli. K cíli se neposunuješ jedině, když neděláš žádné kroky. Říká se tomu stát na místě.
Měl bys vědět, že každý krok ti navíc dává zkušenosti, nové prožitky a hlavně, rozvíjí tvé schopnosti.

Tak ony i ty záporné emoce napovídají, pro změnu zase to, že to co prožíváš, ve skutečnosti prožívat nechceš. Je to jednoduché, znáš to - pocit zamilování - prožiješ ho, když ti to chybí, nebo jen něco z toho plnohodnotného vztahu. A ty máš informaci, že to chceš prožít. Azáleží na tobě, jesli si to vykomunikuješ s partnerem a on ti tu emoci nechá prožít s ním, nebo si to nevykomunikuješ a musíš to prožívat jinde s tím, že přijdou i záporné emoce jak pocit viny atd. A tam to zase dá příležitost zapřemýšlet, jestli to fak chceš takhle prožívat nebo ne. Tak bych mohl pokračovat do nekonečna.
Zásadní informace je, že prožitek je zisk ze života a ty ve skutečnosti děláš vše pro to, abys ty prožitky měl. Tvoje myšlenky to řídí a ta jsi to vlastně ty, kdo určuje jaké prožiješ emoce.

Zákon přitažlivosti funguje dokonale. Krásní lidé přitahují krásné lidi, moudří lidé přitahují moudré lidi, usměvaví lidé přitahují usměvavé lidi, podnikaví lidé přitahují podnikavé lidi. Mohl bych pokrčovat donekonečna. Znáš to ze svého života.
Ale všechno jde změnit. Nejsnáze změníš sebe. Když se zkrásníš, zčne si tě všímat skuina lidí, které jsi ještě včera nezajímal. Když budeš pracovat na sobě, začnou si toho všímat nejdřív ti, kteří také na sobě pracují. Když začneš ráno běhat, začnou tě zdravit ti co běhají také (že tě včera ti samí nezdravili - nediv se, nepatřil jsi k nim)…
Zákon přitažlivosti - magnety - jak šílené - ale jak geniální.

Až příliš často jednáme podle programů, kterým nerozumíme do detailu a které nás ve skutečnosti brzdí. Nás jako osobnost v pohledu k sobě samému.
Řekli nám, že máme pomáhat nezištně druhým a my to děláme a pak jsme ve stresu, protože musíme řešit vlastní finanční otázku. Zatímco ti, kterým jsme tak nezištně pomohli jsou nás schopni za rohem pomluvit a neřeší takové problémy jako my. Kdo za to může? My. Ti, kterým pomáháme jsou zvyklí za všechno platit. A zanjí tudíž hodnotu toho, co si zaplatili. Zatímco my jsme jim svou nezištnou pomocí dali najevo, že tato služba je bez hodnoty. Nedokázali jsme říct, ok, tak já ti pomůžu a ty za mě půjdeš domů navařit a uklidit. A někdy to zkus říct, protože ti to přinese tři úžasné věci.
Zaprvé zjistíš, že když mají ti potřební oplatit tím, co mají, čím bez mrknutí oka můžou, neudělají to a tak tě o pomoc přestanou žádat. Zadruhé zjistíš jak si vlastně váží tvé pomoci (nejsou ochotni ji oplatit, jsou ochotni jen “nezištně brát, využívat nebo zneužívat). A za třetí si raději pomohou sami, což je tvůj úspěch, protože oni “najednou” nabydou schopnosti.
Tvoje největší vítězství ale bude v tom, že si uděláš čas na pořádek v hlavě, a čas na svůj vnitřní monolog.

Svět vždycky posuzuješ ze stupně svého vývoje. Těch stupňů je spousta a většina lidí dříve či později zvládá náročnější stupeň, já tomu říkám, postoupit o level výš. Jen málo lidí sestupuje, je to většinou spojeno s abdikací na život ve společnosti nebo život vlastní.
Ti, co postupují se vlastně zdokonalují. Postoupit můžeš jakoukoliv formou vzdělání, která je spojena s rozpoznáváním sebe, svého chování, službě druhým (ne vnucené nebo na úkor sebe, případně zneužitím někoho jiného) atd.
A vždycky když zvládneš pomyslný “level vejš", začneš se dívat na svět jinak. Postupuješ a postupuješ a zjišťuješ, že svět je čím dál kouzelnější. Není rozhodující co jsi dokázal, ale co to s tebou udělalo. Kdo z tebe vyrostl.
A pak se jednoho dne octneš na vrcholu a tvoříš. V každé vteřině a hlavně on-line. A pak zjsitíš, že řídíš svůj život. A řídíš ho pečlivě, na rozdíl od druhých se tomu řízení věnuješ. A tvůj život je čím dál tím víc jednodušší a hlavně úžasnější. A t prožíváš “orgasmy” - od těch kávových přes zvukov až po ty myšlenkové. A to je jeden ze stupňů, kterému se říká TOP, protože jsi osvobozen. Jednou k tomu přijdeš a pak to prožiješ. Stačí chvíle a už nikdy nedopustíš, aby tvůj život byl jiný než skvělý.
Svoboda mysli je to nejcennější co můžeš mít. Určuje všechno.

Spousta lidí nejde dopředu jednoduše proto, že neumí dávat a přijímat současně. Oni to umí v obchodě, nakoupí a zaplatí, ale v reálném životě pořád na něco čekají.
Já n partnerských vztazích přednáším, že když partnera byť jen pohladíš a on ti to jen vrátí, tak ta energie se tam nevyrovnává, ale násobí. Roztáčí se tam spirála energie, která se nezmenšuje, ale zvětšuje. On ji, ona jeho, on ji, ona jeho … a nzůstane u pohlazení. Ale to znáš, jen to většinou využíváš jen když jde o jedno. Zkus to i bez toho.
A v jakékoliv oblasti života to platí stejně. Když ti já dám svou myšlenku a ty mi poskytneš svou, tak se vědomosti zvětšují. Princip je v tom, že musíš umět dávat i přijímat. A hlavně, nečekat, že ten druhý začne. Nauč se začínat.

Něco se stane, nastane situace, která je příjemná nebo nepříjemná. Někteří lidé tomu říkají štěstí nebo neštěstí, někteří náhoda, někteří osud. Jen ti připravení jsou schopni to rozpoznat jako indicii, která je vede dál.
Jak jinak vysvětlit, že stejná situace vyvolává v lidech odlišné reakce? Něco se ti stalo a ty jsi mohl říct, že to byl osud. Ale stejně tak jsi mohl zapřemýšlet a přijít na to, že jsi měl získat zkušenost, která tě povede dál. Mnohdy ti maličkost a její vyřešení pomůžou vyřešit velké věci.
Jsi-li připraven. Ale na přípravu není čas až se něco stane. Být připraven na život ti přinese příležitost pochopit každou situaci a dostat se dál.

Je to stará známá věc, že lidé s malým cílem mnohdy nedosáhnou ani na něj. Naproti tomu lidi s velkými cíli dosahují spousty malých cílů při postupném plnění velkého cíle. A ty spousty malých splněných cílů cestou k velkému jim dodávají sebedůvěru a posilují jejich vlastní schopnosti.

Žijeme v reálném světě. To je ta dobrá zpráva.
Neprožíváme realitu všemi smysly. To je ta špatná zpráva.
Ale zpátky k dobrým zprávám. Dokážeš-li prožívat všechno příjemné, dovedeš to vyhledávat a dokonce pro to něco udělat. Takže například káva, slyšíš jak se zalévá a už v tom okamžiku cítíš tu chuť na jazyku (pokus od Matrixu - ve skutečnosti pravou chuť poznáš až na jazyku). Cítíš jak to voní, tvé dlaně se prohřívají, když ji držíš v ruce a tvoje oči dokreslí dokonalý obraz, který přečtou z pěny nahoře. To je prožitek.
Zkus takhle prožívat celý život.

Všechno co ti připadá neměnné je možné změnit. Mockrát jsem už slyšel věty typu: “Když já to mám v osudu…” nebo ještě lépe “To je osud.”
Pamatuj si,že tohle jsou výmluvy těch nejslabších. Potřebuješ je znát jen proto, abys rozpoznal, kdo neumí vést vlastní život a každej průšvih svádí na někoho jiného a když už není na koho, tak aspoň na osud.
Stejně tak jako se rozhoduješ co budeš obědvat, se rozhoduješ ve všem.
Není průšvih udělat chybu, průšvih je, když ji nenapravíš a smíříš se s ní jako s osudem.

Pokud dokážeš své schopnosti využít tak, abys prospěl všem zúčastněným bez vyjímky, stane se několik věcí.
Za prvé budeš úspěšný.
Za druhé budeš považován za úspěšného.
Za třetí budeš spokojen.
Za čtvrté budou spokojeni všichni kolem tebe a všichni zúčastnění.
Za páté objevíš novou dimenzi světa.
Za šesté ji díky tobě objeví i ostatní.
Nikdy nezapomeň, že zlo může zvítězit jedině tam, kde dobro poleví.

Dnešní citát je motivační. Jen ti, kteří si umí představit svůj život jako nekonečně trvající příjemnou přítomnost, si takový život zaslouží. Ostatní to můžou prožít u čtení milostných románů a u filmu.
Ti první mají jednu obrovskou výhodu. Na rozdíl od knihy nebo od filmu, jejich nekonečnápřítomnost příjemných pocitů nikdy neskončí.
Zkus zapřemýšlet jak přemýšlíš o svém životě. Jestli je to film úžasných událostí nebo spíše katastrofický film.
Zkus přemýšlet jen o pohodě a příjemných prožitcích, brzy přijdeš na to, jak to dokázat i reálně.
Pokud se zase nerozhodneš jinak.

V podstatě máš tři základní možnosti jak žít v této společnosti.
První je, že budeš dělat míň než musíš. Můžeš cokoliv udělat napůl, žádné nervy. Můžeš si chodit pro příspěvky od státu, a máš spoustu volna. No ono to není od státu, to tě prostě jen ostatní potáhnou jako mrtvou zátěž.
Pak můžeš dělat tak, že splníš všechno to, co se po tobě chce a co tě dostatečně zajistí. Budeš spadat do skupiny, která nikomu nevadí, protože plníš svou funkci (sice z tvých daní jsou vydržovány ty mrtvé zátěže, ale dokud tu budou a dokud nikomu nebude vadit, že pracující platí daně, zatímco ten kdo nedělá nemusí nic platit, nic s tím nenaděláš) a zajišťuješ služby nebo výrobky, které ostatní potřebují k tomu aby fungovali. Můžeš být i oblíben.
A pak je třetí skupina, to je ta, která dělá vše co má a ještě udělá vždy něco navíc. Vezmeme příklad ze života. Jel jsi někdy autobusem? Aby ne, všichni jsme to zkusili. V této zemi jezdí přes 20000 autobusů. Průměrné stáří dvanáct let (můžeš jet novým, nebo dvacet let starým). Jen půl procenta z nich má ale na palubě stewardku, která ti dá nápoj, časopisy na čtení atd. To je něco navíc. To je ten pokrok. A průměrné stáří těchto autobusů? Pod tři roky, nejstarší z nich má čtyři. Takže to jde. A půlprocentní podíl v autobusech dokáže přilákat čtyři miliony cestujících. A to už je jiné procento.
Přál bych ti, abys ve svém oboru světu určoval tempo (zvedal laťku), jako to dělá pan Radim Jančura se Student Agency.

Pokud víš, že to co začínáš, nehodláš dotáhnout do konce, nemrhej energií svou ani energií ostatních.
Dobře si promysli, co vlastně chceš, co jsi ochoten pro to udělat a jak to dokončíš. Mysli na to, že všichni, které vtáhneš do své hry, do toho jdou pro to, že očekávají výsledek.

Cokoliv chceš dokázat, dokážeš rychleji a hlavně jistě tím, že budeš tvořit. Každý člověk, který se bude podílet na tom aby ty jsi měl co chceš mít, musí být obohacen. tvoje tvořivá síla ti umožní obohatit všechny kolem tebe, ne jen ty zainteresované.
Destrukcí získáš jen hněv a nenávist, zatímco tvořit cokoliv, včetně vztahů, ti přináší úspěch a oblibu.

Je to jen na tobě. Můžeš se rozhodnout, že budeš do smrti finančně nezávislý, že budeš mít dům, že budeš mít luxusní auto, prostě to co sis vytýčil (platí i rodinné cíle). A pak na tom začneš dělat a protože už víme, že začátky nejsou lehké, máš chuť to mnohdy vzdát. Ale ty to nevzdáš, protože vidíš ten cíl před očima.
A tak makáš. A koupíš malý byt a malé auto a ještě pořád žiješ z měsíce na měsíc. Ti kolem s radostí sobě vlastní pronášejí poznámky o tom, že se dřeš a máš zatím jen to, co mají všichni. Ale ty na to nehledíš, protože víš, že byt mají v drtivé většině ti, co ho dostali, zatímco ty sis na něj vydělal. A z měsíce na měsíc sice ještě žiješ, ale už to není tak hrozné jako dřív. Spousta lidí to ale tady zase má chuť vzdát. Ale ty ne, ty víš, že v porovnání s cílem jsi na třetině cesty a co je podstatné, byla to ta nejtěžší třetina. A tak makáš dál. Najednou vidíš, že je to s čím dál větší lehkostí a tak tě to víc baví.
A najednou se to všechno plní. Promiň, píšu najednou a přitom vím, že “najednou” to připadá jen těm okolo. Ty znáš tu hodnotu, makal jsi především na sobě, naučil ses spoustu věcí, protože to co byly pro ostatní problémy, pro tebe bylo jen výzvou k řešení…
Nemusím pokračovat, že ne? Poznal ses a to je to nejdůležitější.

Znáš svoje schopnosti a navíc jsi schopen své schopnosti analyzovat. Najít místo, kde jsi jednička, ale také najítmísto, kde se potřebuješ zdokonalit. A jsi-li schopný a ještě schopen ty schopnosti hodnotit, jsi připraven se zdokonalovat soustavně.
V mládí jsi to dělal, protože tě k tomu vedli. Naučil ses abecedu, naučil ses počítat, naučil ses číst a naučil ses řešit rovnice. Pak jsi se naučil psát tak, aby to mělo smysl a formu a zvládl jsi i integrály. Nevedli tě úplně svobodně, byla nad tebou hrozba vysvědčení, hrozba maturity, hrozba zápočtu…
A najednou jsi svobodný, hrozby nejsou a ty jsi zapoměl, že jsi se naučil soustavně se zdokonalovat. Jsi třída a tak to děláš sám od sebe, nečekáš na hrozbu být bez práce atd.
A to je velikost osobnosti, jít dopředu sám od sebe, nečekat. A neplýtvat čas dokazováním. Jsi-li přesvědčen, pak věř, že tvoje přesvědčení je ta největší síla. A tvoje schopnosti jsou na očích. Stejně jako předtím byly na očích některé neschopnosti. Ale to bylo…

Vždycky bys měl jednat tak, jako by příležitost, kterou dostáváš, byla tou poslední.
To tě donutí pracovat naplno. Tvůj nový projekt je něco, co tě vždycky posune dál. Možná jednou zjistíš, že už tě nenaplňuje, ale nic ti pak nebrání využít nové příležitosti. A budeš ještě lépe připraven.
Na začátku je důležité věřit.
Jestliže jen doufáš, namísto abys věřil, nejsi to ty, kdo rozhoduje o vítězství ve hře zvané Tvůj vlastní život.

Až příliš mnoho lidí bojuje namísto toho, aby spolupracovali. Je to v rodinách, je to i v pracovních týmech, je o všude. Bež se někdy kouknout na pískoviště, jestli to tam uvidíš. Neuvidíš. Staví tam hrady a každý dělá něco. Nikdo jim to neurčuje. Oni si hrají.
A budou si hrát, než jim nějaký hlupák vysvětlí, že život není hra ale boj.
Šťastny ty děti, které budou i jako dospělé vědět, že život je hra. A pravidla jsou nastavena směrem k úspěchu.

Ty sám se musíš rozhodnout kde je tvé místo a jaký tvůj krok nebo čin má následovat. K tomu jsou ti nápomocny oči, sluch, hmat a čich. Uši používáš i když nasloucháš manipulátorům. Tedy jsou ti k dispozici všechny tvoje smysly. Pokud jim nevěříš, proč je používáš? Zavři oči, přestaň poslouchat … a zajistíš si mimosmyslové vnímání. A to už je jiné kafe.
Máš rozum a ten ti velí mít informace z více stran, to ti pomůže abys nebyl vmanipulován do hry prohnaného jedince, který chce jen svůj prospěch.
Máš-li všechny informace, svobodně se rozhoduješ. Možná, že zjistíš, že uděláš právě to, co ti radili, ale ve více případech obrazně “otevřeš oči” a vidíš víc.
Za jakýkoliv svůj čin jsi zodpovědný, tedy i za následky z toho plynoucí. Používej všechny svoje smysly a nebudeš se bát zodpovědnosti, protože budeš reagovat v pravý čas na aktuální stav. Pak se ti nikdy nestane, že tě budou mít za hlupáka jen proto, že léta opakuješ neověřenou naučenou frázi, informaci nebo pomluvu, která je aktuálně jiná.

Vlastními silami = práce na sobě.
V tom ti přátelé pomohou. Nastaví ti zrcadlo a řeknou ti pravdu. Musíš pochopit, že když ti někdo konečně říká pravdu, nechce ti ublížit, ale chce ti pomoci. Ta pravda ti ukáže realitu, kterou nevidíš, nebo dokonce nechceš vidět.
Nenech se pláct po rameni a neposlouchej pochlebování.
Práce na sobě ti umožní pochopit, že všechn v životě je výhra, neexistuje prohra, pokud se nerozhodneš jinak.

Když se rozhodneš jaký bude mít tvůj život smysl (a doporučuji ti nemyslet přitom na minulost aby tě neovlivnila), zjistíš, že by tě naplnilo možná něco úplně jiného než teď máš, nebo děláš.
To něco jiného je to, po čem skutečně toužíš, to co tě skutečně láká. A nic mimo tvé myšlení ti nestojí v cestě změnit se a tvořit to, co je pro tebe přijatelnější.
Musíš vědět, čeho se vzdáš, abys mohl dosáhnout toho, v čem spatřuješ nový smysl života. Do plných rukou už nic nedáš, musíš je uvolnit. Budeš hodnotit jestli je to společensky přijatelné, ale jak jistě víš, dnes už je společensky přijatelné všechno. Tví vůdcové, politici i náboženští představitelé umí omluvit všechny nepsané (někdy i psané) zákony. Ty se omlouvat nebudeš, neboť duševně zdravý člověk omluvu nevyžaduje a nikdo se nepřizná, že by nebyl duševně zdráv. Nikdo po tobě nemůže chtít omluvu. Jeden jediný, který byl natolik čistý aby mohl omluvy žádat (a přesto nežádal), byl ukřižován a od té doby takový nepřišel.
Otevírá se ti brána k naplněnému životu. Naplněnému nádivkou dle vlastního výběru a to kdykoliv a kdekoliv.

Lidé mají plány jak se budou mít líp. A to je správné. Jen pořád dokola odkládají prvníkroky k tomu aby se skutečně lépe mít mohli. A to už správné není.
Typický příklad (já se s tím potkávám už léta ve svém okolí). Od prvního hubnu. První chyba je, že až od prvního. Budu držet hladovku, protože diety nezabírají. Druhá chyba, nemám nic proti jednodennímu půstu strávenému popíjením lahodné čisté vody. Ale hladovka? Od čeho má asi ten název - hladovka? Opravdu chceš mít hlad?
Přitom stačí malý krůček. Při večerním vydělávání u televize (tím že tam sedíš televize vydělává) vynech svou oblíbenou dobrůtku… a nahraď ji mrkví. Syrovou. Vcelku. Čokoládovou chuť to na jazyku neudělá, ale když to zvládneš, nepřidáš tělu ten hrozný cukr. Když to nezvládneš (znám ten rozdíl mezi čokoládou a mrkví), nedáš si ani tu mrkev. A uděláš první malý krok. Ten večer si organismus odpočine.
Ráno si dáš jablko a tělo dostane, co potřebuje. Druhý malý krok. Už nestojíš ani jednou nohou tam, kde včera.
Ranní káva. Miluješ ji? Nebo ten cukr v ní? Jestli opravdu nemůžeš být bez kávy, zvládneš ji i bez cukru. Jestli nemůžeš být bez cukru, nemíchej ho s kávou. Čaj s medem je stejně lepší. Časem zjistíš, že ti lhali. Můžeš žít bez kávy i bez cukru. Kdože ti to lhal? Jo ty jsi to byl kdo říkal, že nemůže bez kávy být. Třetí krok a navíc čisté svědomí - už nelžeš sám sobě…
Takových kroků se dá popsat spousta. Jsou malé. Opakují se. Jenže jednou přijde den…
…a oblečení je ti velké!!!
Sakra, já jsem zhubnul. Myslíš že je to průšvih, když si nepamatuješ kdy jsi začal s hubnutím?
Myslíš, že tě vůbec tahle otázka napadne?
Kdy tě asi ta napadne? Až si budeš zkoušet nové šaty, nebo až když si uvědomíš, že nefuníš při chůzi do schodů?

Budeš-li neustále myslet na odvahu, podvědomí přenese tvou odvahu do tvého jednání. Stejně tak když budeš myslet na obavy, přenese podvědomí do tvého jednání strach.
Konečný úspěch je obrazem tvé mysli.

Dnešní citát není nic víc a nic míň, než to co z něj uděláš. Je to prostě věta, která ti dává na srozuměnou, že umíš napsat svůj vlastní jízdní řád do stanice, která tě udělá nekonečně šťastným.
Ten dnešní citát ti nic neslibuje a zároveň tě k ničemu nezavazuje. Je na tobě jak nad ním popřemýšlíš, nebo jestli ho jen přečteš jako spoustu jiných citátů.
Jedno ti ale dává. Dává ti možnost zapřemýšlet nad vlastním životem. Nad tím, co chceš prožít ty, ne někdo jiný. Každý z nás nějak orientuje svůj život. Někteří jej ale orientují výhradně podle příkazů a zákazů druhých. A tímto se pohybují ve vybrané společnosti, kterou si nevybrali sami.
Někteří ve snaze pomoci poslouchají bezmyšlenkovitě aniž by chtěli vidět druhou stranu mince.
Nedopusť jedinou věc, a to abys jednou zjistil, že jsi měl možnost tu druhou stranu vidět ale nechtěl jsi, a abys až tehdy pochopil, že všechno bylo jinak. Zbyl by ti prázdný život, kdybys veškerou svou energii hnal nesprávným směrem jen proto, že si to někdo ve své prohnanosti přál.

Smysl tvé práce nespočívá v tom, udělat ji aby se neřeklo, ale v tom, že uspokojíš potřebu někoho jiného a tím i potřebu svou. Tvá potřeba je být nezávislý na cizí pomoci a tvá kvalitní práce ti to umožní.
Až příliš mnoho lidí spoléhá na pomoc státu, na pomoc příbuzných, na pomoc těch co vtáhli do své manipulační hry. Ale to, že všichni bez rozmyslu pomáhají všem bez toho, že by za to ti, kterým je pomoženo něco vrátili, to není cesta k úspěchu. My nemáme problém v tom, že bychom nemohli uspět. Každý může v něčem uspět. Problém téhle generace je, že neumožňujeme slabým prohrávat. Jedině to by je postavilo znova na nohy. Obrovské procento se dnes spoléhá na solidaritu, ať už od státu nebo od někoho jiného. A největší průšvih je, že oni už na to opravdu spoléhají a část z nich se s tím dokonce smířila tak, že už nemají potřebu pracovat, vytvářet.
Zkus si představit, že by tohle fungovalo mezi všemi pekárnami na světě. Když bude nějaká pekárna vyrábět nekvalitní zboží, které se nekupuje nebo přestane péct úplně, ostatní by ji solidárně držely nad vodou. Brzo by peklo jen pár pekáren, ostatní by žily z nich a nás by stál chleba minimálně osm stovek. V praxi to ale funguje tak, že i slabé pekárny uspějí když se snaží, přinesou kvalitní sortiment, lepší suroviny atd. Neboli tím, že pod nimi není sociální síť, musí zkvalitňovat, učit se a to jim umožňuje být v reálném čase nezávislé a umožňuje jim to uspět.

Abys mohl poznat celek, neulpívej na detailu.
Jestliže vidíš a slyšíš jen to, co chceš sám vidět a slyšet, stáváš se zajatcem omezení a nejsi svobodný.
Udělej něco pro svou svobodu a figuruješ-li v něčem, pak chtěj poznat všechno.

Bojuješ-li o svou hrdost, dobrou pověst nebo čest, prohrál jsi svůj boj, dřív než si začal. Pak jsou pro tebe různá omezení důležitější než tvá svoboda.
Ve hře života nejde o to být lepší než ostatní, ale vlastní silou být tak dobrý, jak to jen jde. Prohraješ-li hru, poučíš se z porážky. poučit se z porážky namísto toho, aby sis zoufal nebo abys hledal výmluvy – to je součást vítězství nad sebou samým.

Boj je součástí manipulační hry, v níž prohnaní jedinci profitují z toho, že za ně vedou zápas hlupáci.
Přání zvítězit bojem začíná agresí proti ostatním lidem nebo jednotlivci. Avšak každá agrese proti ostatním je zároveň agresí proti sobě samému. Agrese začíná neschopností vyřešit vlastní problémy.
Buď v harmonii s tím co je v tobě, řeš své problémy klidem a rozvahou a nemusíš nikoho ponižovat, aby ses sám povýšil.
To je pravé umění vítězit bez boje.

Lidé se cítí vini. Zvláště pak když jednají dle vlastní intuice a pak zjistí, že porušili nějaká (mnohdy dokonce ani nepsaná) pravidla. Konformita v tomto směru napáchala a ještě napáchá spoustu škod, ponejvíce na pocitu viny a následné psychice jedince.
Jakmile se vydáš vlastní cestou, vlastním poznáním, rozpoznáváním stavu věcí ve stavu on-line (tzn. že dokážeš hodnotit skutečně reálnou situaci a skutečné podmínky v ní), budeš jednat podle svého nejlepšího vědomí* a budeš jednat ku prospěchu všech. Tedy nikoho nepotřebuješ poškodit, nikoho nepotřebuješ pošpinit, abys sám uspěl. To je zákon vesmíru a není k němu prováděcí vyhláška, protože by nikdy nemohla vzít v potaz všechny situace ve kterých se ocitneš a všechen prospěch, který můžeš vytvořit (kéž by tohle pochopili i naši zákonodárci).

*všimni si, že vynechávám svědomí - když totiž tvoříš realitu čistě, nikdo o tvém svědomí mluvit nebude, ty sám si pak uvědomíš, že svědomí je téma pro ty, kteří toto nedodržují, vědomí je prostě ta realita bez výčitek, kterým ty nedáš svým čistým jednáním příležitost.

Víš jak chceš žít a věříš si. Proto jsi svobodný ve svých rozhodnutích, zvláště pak v tom, jestli budeš se životem bojovat, nebo přistoupíš na hru.

Poslouchej hlas ve svém nitru a nemusíš klást kolem sebe tolik otázek, které se týkají tebe a tvé budoucnosti.
Lidi zapoměli používat svou intuici, místo ní většinou převzali program (Matrix), a řídí se pravidly neznámého s většinou neznámými konečnými výsledky. Pravidla nejsou od toho, aby byla peně daná, jsou k tomu, abyses lépe v životě orientoval, jsou jen základem pro tvou tvůrčí mysl. Ne každá křižovatka má omezenou rychlost a značení, ne každý toust se přiravuje stejně dlouho. Ty to víš. Takže je potom pro tebe hračkou krativně tvořit tvé životní situace za různých okolností.

Tvoje svobada a štěstí, stejně jako úspěch jsou formovány tvou přípravou, tvou praí nebo službou, kterou děláš. Je to o tom, že čím spokojenější jsou zákazníci nebo ti, kteří jsou na tvé práci závislí, tím svobodnější budeš. Víc spokojených lidí znamená vždy lepší práci a větší odměnu.
Zkus si někdy všimnout těch, kteří toto nepochopili nebo to vůbec neví a svou neochotou tě spíše odradili než navnadili.

Jsi takový, jaký jsi. Nic na tobě není dobré ani špatné. všechno má svůj smysl a příčinu. Když je odhalíš, rozpoznáš, co je pro tebe správné.
Přídavná jména dáváme žioty my lidé. A podle svého názoru. Pro někoho je dobré vydělávat spoustu peněz. A někdo kdo je nevydělává, to považuje za špatné. A teď si vezmem jeden příklad ze života. Kinematograf bratří Čadíků vydělává peníze. A bratři Čadíkové z každého představení část peněz dávají bokem. A tak se mohlo stát, že věnovali přes 700.000,- Kč na nadaci. A může teď někdo říct, že je něco špatného na tom, že někdo pobaví lidi, vydělá peníze, dá práci lidem kolem a ještě dá velkou část zisku na charitu? A kdo to řekne?
Najdeš v tom smysl nebo špatnost?

Pokud věříš v sebe, dosáhneš všeho, co chceš. Pokud věříš víc než v sebe v něco nebo někoho jiného, dáváš tím sám sobě i druhým najevo, že sobě věříš míň. V tom okamžiku se také stáváš závislým. Na tom v co nebo komu věříš, a tvoje schopnosti se zmenšují a ve skutečnosti přijímáš možnost neuspět, neobhájit a stát se závislým.

Potřebuješ životního partnera? Potřebuješ se najíst? Potřebuješ se napít? Máš chuť si něco přečíst? Takových otázek si můžeš položit milion.
V praxi, když nm něco chybí, hledáme kde a jak to co nejrychleji mít. Jenže mnohdy na díky tomu nejrychleji, hledáme vlastně jen náhradu. Čteš dobře - náhradu. Schází nám trpělivost. Máme hlad a protože se chceme najíst rychle, zamíříme do nějakého fastfoodu, protože se najíme rychle. ndové říkají o západním světě, že se tam rychle jí a tudíž i rychle žije. Je to správně? Spousta lidí se honí u oběda, aby pak večer seděli v klidu u televize. Co myslš potřebuješ větší klid na jídlo, ze kterého vlastně žiješ, nebo na televizi?
V partnerských vztazích je úvodní spěch téma na dvě knížky. Takže to tady ani rozebírat nebudu. Vrátím se k citátu. Z toho co je nezbytné, potřebuješ jenom to nejlepší. Žiješ z toho co jíš a piješ, cítíš se jak přemýšlíš, prožíváš život tak jak naplno vstupuješ do té hry zvané Život.

Každý z nás má nějakou vizi, někdo příliš obecnou na to, aby vůbec rozpoznal, že se naplnila, někdo žádnou (bývají nespokojeni ať se děje co se děje) a ti úspěšní mají přesnou vizi toho, co chtějí prožít, co chtějí mít, co chtějí udělat. Jsou tím pádem nejen úspěšní, ale téměř neustále šťastní pocitem zdolávané cesty.
V realitě překonáváš překážky, které stojí v cestě naplňování tvé vize. Neustále se učíš něco nového a tím vzrůstá tvůj potenciál. Už po kousku cesty, kterou jsi urazil jsi schopen všechen svůj potenciál pravidelně a naplno využívat. Tvoje strategie vyplývá z požadavků na překonání překážek, ale je to pouze ta strategie. Tvá pevná vize je neměnná, nebo ještě lépe, každým dnem dokonalejší.

Co je to za dnešní motivační citát? Co to znamená? (takovéhle otázky dostávám, když tuto větu říkám na semináři).
Každá pomoc je cestou k dosažení samostatnosti. Jsou lidé, kteří potřebují pomoci, protože se dostali do svízelné situace. Ale… jední chodí, naříkají a čekají kdo to za ně vyřeší (umí hrát výborně na city). Druzí přemýšlí proč ta situace nastala a co musí změnit aby už nikdy nenastala. Zároveň jsou většinou schopni po této analýze najít řešení a s tím potom teprve žádají o pomoc. Jaký je mezi nimi rozdíl? Obrovský. Ti první jsou schopni se do té situace dostávat znovu a znovu a tvoje dobrodinní chtějí opakovat (určitě si vzpomeneš na pár lidí co řeší už léta dokola stejný problém). Ti druzí umí říct nejen co mají za problém, ale umí i říct jak vznikl, tedy odhalili příčinu a ještě mají řešení, které je důkazem toho, že minimalizují do budoucna vznik stejného problému, protože o tom řešení umí otevřeně mluvit a nebojí se ho s tebou konzultovat.
Potom je na tobě, jestli zvážíš, zda zvolili nejlepší řešení a hlavně zda toto řešení povede k jejich samostatnosti. Potom můžeš pomáhat, neboť pomáháš přinášet dlouhodobé řešení.
Spousta lidí si totiž zvykla, že za ně druzí vyřeší jejich problémy. Typická ukázka je jedna menšina u nás, stát je tak vydatně podporuje, že se jim nevyplatí pracovat. Chybí tam účinný mechanismus vyrovnané bilance. Kdyby tam byl, nedostávali by někteří ani korunu a co by udělali v dnešní době účinných alarmů? Museli by začít pracovat. Nám by to přineslo klid v ulicích, provozovatelům automatů by to snížilo tržby, státu HDP atd…
Ale není to jen o menšině, určitě znáš pár lidí co se motá v kruhu stále stejného problému, měsíc co měsíc. Dokud je bude někdo znovu a znovu vytahovat z bláta, ani je nenapadne, aby si zvýšili kvalifikaci a dělali líp placenou práci atd.
Poslední věc, kterou zde chci zmínit je velice podstatná. Nevím už kdo to vymyslel, ale není pravda, že bys měl někdy někomu pomáhat na svůj úkor. Teprve až ty a tvoje rodina budete zajištěni, pak teprve máš čas někomu pomáhat. Do té doby je to na tvůj úkor a úkor tvé rodiny. Těm jsi zodpovědný, ne nikomu jinému.

Nauč se říkat pravdu do očí, nauč se říkat ne, nauč se ptát, zda jsi správně porozuměl. Zbavíš se tím možnosti zničujícího sebelitování v případě nedorozumnění či nedodržení slibu.
Život je úžasná věc, která má ve skutečnosti velice jednoduchá pravidla. Při jejich návrhu a uplatňování se můžeš skvěle bavit. Tak proč to nedělat stále.

To jak myslíš od rána do večera určuje tvůj náhled na svět. Když se ráno rozhodneš, že budeš mít skvělý a úspěšný den, budeš se celý den dívat na svět optimisticky a dokážeš co dokázat chceš. Když se rozhodneš, že “to zas bude den", dopředu zaséváš do svého podvědomí, že to bude hrozný den, a tvoje reakce, tvoje bezprostřední reakce se řídí z podvědomí…
Je to na tobě.

Co se od nás očekává? Co očekává tvé okolí? Očekávají, že budeš úspěšný? Že budeš zdravý? Že budeš pozorný? Že budeš hodný, milující? Že budeš pracovitý?
Zeptal ses někdy co tvoje okolí od tebe očekává? Zeptej se. Možná se i zasměješ, někteří mají protichůdné požadavky. Hlavně se ale dozvíš co chtějí. Pak si to srovnej s tím, co chceš ty. Je to stejné? Je to možné?
Budeš s tím něco dělat?
Tvoje okolí jsi především ty a tvoje vůle, vytváříš to stále dokola znovu…

Každý úspěšný člověk používá nějaký systém. Ten nám ale nezaručuje, že přemýšlíme dopředu, víme co chceme a víme co jsme ochotni pro to udělat. Spousta lidí používá jako systém Matrix a čeká co situace přinese. To je hra na náhodu.
A ty nechceš hrát na náhodu. Není ti jedno co budeš dělat, ani proč to budeš dělat. A tam začíná hra na jistotu, na vlastní jistotu, na jistotu toho, co sám dokážeš. Kdo jiný by ti měl víc věřit, než ty sám sobě?

Včera přijel Tom. Rok a půl jsme se neviděli a musel jsem uznat, že ten člověk na sobě tak zapracoval, že bylo o čem si povídat o tří do rána.
Tom byl vždycky plný snahy na sobě dělat, jenže ve své době řešil víc problémy než sebe. Pak všechno překonal a začal jeho raketový růst. Já jsem ho poznal před třema rokama a zrovna na něm jsem včera mohl vidět, kam se někdo může dostat když každý den udělá, byť sebemenší krok.
Dnešní motivační citát je z jeho hlavy a musím uznat, že je to i o něm.
Každý z nás řeší jestli se má pustit tou či onou cestou, každý z nás má na té cestě překážky, ale málokdo si uvědomuje, že právě odvaha je tím spouštěcím mechanismem, který nás pouští dál.

Pamatuji si, jak mi Natali vyprávěla, že její dceři chtějí dát ve škole sníženou známku z chování. Kvůli neomluveným hodinám. Její dcera byla nemocná a Natali to omlouvala ústně. Jenže nařízení školy bylo, že hodina musí být omluvena do tří dnů. Bylo z toho setkání ve škole a její vysvětlování, že dítě nemůže být trestáno za opoždění rodiče. Po tomto vysvětlení škola ustoupila a vznikl dnešní motivační citát.
Žijeme v době pravidel a nařízení. Při svém vzniku možná měly svůj důvod. Ale ten kdo je vymyslel nemohl počítat do budoucna s jakoukoliv realitou, neboť každý jsme jiný a každý máme kolem sebe jiné prostředí. A proto se nebojme pravidla měnit. Měnit k lepšímu, realističtějšímu a krásnějšímu obrazu světa. Všechno se vyvíjí a tudíž mění. Spousta pravidel byla napsána od stolu, bez znalosti praxe. Spousta jich je přežitých, ale my je dodržujem. Ačkoliv nám berou půvab života, ačkoliv jsou absurdní.
Měň pravidla ku prospěchu všech. A až je změníš, vysvětli všem, co jsi jim přinesl.

Základní rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným je v tom startu. Ti úspěšnější prostě začnou, a stačí jim většinou krátká příprava nebo impulz. Ti méně úspěšní mají tendenci vyčkávat (až bude vhodná konstelace, až budou mít víc peněz, až…). Už jsem zde psal, že vhodná konstelace nastává kdykoliv se rozhodneš. A jakmile jednou začneš, zjistíš, že vesmír ti jde naproti. Najednou potkáváš lidi, kteří ti pomohou, něco tě naučí, ale to není náhoda. Potkal bys je stejně, jen tím, že nezačneš, nejsi vtažen do hry a nejsi schopen rozpoznat příležitost a ideální okolnosti.
Jakmile jednou začneš, nestačíš se divit.

Všechno co dokážeš vytvořit, každou kladnou situaci, každý tvůrčí moment existence, to všechno nesmírně posiluje tvé schopnosti, tvou energii, tvou sílu a tvou velikost.

Reaguji na to, že nás mnohdy napadá (a podléháme tomu), že až jednou … tak my…
Je to nesmysl, jak by to asi dopadlo, kdyby si Edison řekl, že až někdo vynalezne žárovku, tak on se přidá a bude ji vynalézat. On věřil tomu, že to dokáže, měl nějakou představu a tou žil tak dokonale, že neustále vymýšlel jak by to mohlo jít. A pak to jednou šlo. Tedy uvěřil a pak uviděl (a nejen on).
Stejně tak ty, chceš-li něco dokázat, věř tomu, žij tím a zkoušej jak to dokázat. Ono je to blíž než si myslíš.

Všichni jsme dostali do života základní vybavení, tj.možnost myslet, tvořit, učit se, učit jiné. Každý to praktikuje jinak, někdo učí teorii, někdo praxi, někdo zkloubí obojí a někdo ani neví, že je někomu příkladem a že se podle něj učí (kolik fotbalistů ovlivňují ligoví hráči aniž by je znali).
Praxe života ti ukáže pro co máš vrozené nadání, tedy co ti jde lehce a na co se musíš připravit. Ve skutečnosti jsi ale schopen se naučit cokoliv. Strašně rád vzpomínám na lidi, kteří mi před třinácti lety říkali, že počítač nikdy nezvládnou - zvládli. To samé práce s mobilem. Jazyky - kolik lidí říkalo, že na to nemá hlavu a dnes skvěle “šprechtí” protože je k tomu dohnal trh práce. K většině schopností nás něco dožene, ať už to je vlastní iniciativa, nebo tlak okolí nebo…
Nebo kolik toho dokážeme kvůli svým dětem nebo kvůli svému partnerovi. Kolik lidí běhá aby si udrželo atraktivní postavu, kolik lidí se učí, aby jim vlastní děti pořád neříkali: “Ty to neznáš?".
Všechno nás může namotivovat. Pokud se nerozhodneme jinak.

Moje výhoda je, že jsem za všech okolností tvůrčí a za žádných okolností destruktivní. Je dobré si uvědomit, že rozdíl mezi tvořivostí a destrukcí je stejně propastný jako rozdíl mezi motivací a manipulací. A není náhodou, že tvořiví lidé jsou pli motivace a destruktivní lidé naopak plni manipulace.
Když tvoříš, je to ke prospěchu všech (tedy na úkor nikoho). A tam je nevyčerpatelný zdroj energie.

Je to už víc než rok, když jsme s Natali seděli na náměstí v Bratislavě a připravovali slovenský program seminářů. Jedli jsme u toho halušky s bryndzou a zapíjeli to Modranským vínem. Byla to dokonalá idyla a dnešní motivační citát vznikl právě tam. Nevím, kdo z nás dvou na něj přišel, ale našel jsem ho včera v poznámkách k projektu, který jsme s Natali připravovali. Autorství připisuji jí, protože si to zaslouží a nakonec se to stalo naším oblíbeným heslem, kterým jsme nakazili spoustu pozemšťanů.
Život nám nakonec ukázal, jak moc pravdivý je tento citát. Nepoužil jsem jej ale jen proto, že jsem včera pročítal svoje poznámky, napsal jsem jej dnes hlavně proto, že až příliš mnoho lidí odkládá použití svých schopností na “lepší časy". A včera jsem si právě uvědomil ten rozdíl mezi těmi, co čekají a mezi Natali, která uměla žít naplno.
Takže sečteno a podtrženo, lepší časy jsou zde. Nešetři svůj potenciál.

Znáš tu knížku Kam se poděl můj sýr? Kdysi mi ji doporučil Tomáš Šklíba a tím se jen potvrzuje, že co doporučí Tom, je prostě skvělé. V té knížce se popisuje úžasný příběh, kdy imaginární postavičky (vlastnostmi podobné lidem) žijí v bludišti a živí se „sýrem“.
Skutečnost je ale stejná. Když dali vědci krysám sýr do čtvrtého tunelu ve složitém bludišti, krysy šly druhý den do čtvrtého tunelu automaticky. I další den. Každý den tam chodily, až jednou jim dali sýr do tunelu jiného. Krysy nejdřív šly do čtyřky, ale když zjistily, že tam není sýr, okamžitě jej začaly hledat v celém labyrintu. To člověk takhle nefunguje. Když nenajde „sýr“ tam co býval, sedne si a čeká, že tam zase jednou bude. Přece tam vždycky byl. A tak tam musí být zase. A úplně nejlepší je, když člověk sedne a vymyslí teorii proč tam ten „sýr“ byl, proč už tam není a kdy se dá předpokládat, že tam zase bude. A když se do toho vloží sociální cítění… Zkrátka jsou schopni najít viníka i tam kde viník nebyl a není. A když se to dobře pojme, a ještě líp podá, vznikne pravidlo, které praxe neznalí lidé přijmou a začnou dodržovat. Taky se už preventivně hledá viník. A vůbec nejlepší je, že když se pak „sýr“ objeví jinde, jsou schopni jej přenášet denně na původní místo, protože tradice a pravidla…
Vytvoř si vlastní tradice a pravidla. Kdykoliv a kdekoliv.

Stává se to, že ustrneme na místě. Splnili jsme si nějaké očekávání a už nezvyšujeme naše standarty. Někdy si myslíme, že už není kam jít, někdy máme pocit, že je pro zvýšení mnoho překážek…
A celý organismus se zklidní, odpočívá, pak začne lenivět (hlava vždycky začíná)…
A stačí tak málo. Posunout laťku o něco výš. A nastane neuvěřitelná věc. Toužíme a touha je zázrak kámo, Nevíme kde, ale objeví se v nás energie, která tam nebyla a my… jdeme vzhůru ke hvězdám.

Znáš nějakého sportovce, který měl to “štěstí” a zvítězil v nějakém závodě? Že se ptám, znáš.
A víš co tomu předcházelo? Jasně, příprava. Přece kdyby nikdy netrénoval a neznal pravidla, tak by nevyhrál.
A víš co ještě tomu vítězství předcházelo? Samotný závod, tedy ta příležitost. K čemu by mu byl trénink, kdyby se nepokusil zúčastnit závodu? Vítězství by nedosáhl.
A co myslíš, už byl někdo mistr světa po prvním závodě, nebo to po tom prvním závodě dokázal párkrát zopakovat?

Včera jsem náhodně objevil nový pořad Veroniky Žilkové a ona mne opět nezklamala. Nevím jestli jste to postřehli, ale to byla nabíječka pozitivní energie. Já jsem teda chytil jen ten konec, toho čecho-japonce, ale i tak klobouk dolů. Mělo to spád, mělo to smysl, člověk se pobavil, něco dozvěděl, zkrátka velice příjmný pocit.
Tak jsem si říkal, že tu její poslední větu dnes dám jako motivační citát (i když dala přednost Martinu Stropnickému přede mnou - což vím ovšem jen já a ty, ona ne) a zkus přitom zapřemýšlet, jestli dáváš světu to co ona. Vtip, energii, smysl a optimismus.

Odvaha začít a chuť tvořit něco smysluplného jsou vznešené vlastnosti. Každý máme potenciál, který využíváme nebo nevyužíváme. Rozhodnutí je na tobě. Sám za sebe a přitom ku prospěchu všem. Jak jednoduché.
Jak funkční.

Neusměrňuj se příliš, potřebuješ se pořád rozvíjet a k tomu je nutný obzvlášť velký prostor. Tvoje místo se jmenuje Výsluní.
Život je skvělá hra. A protože to řídíš, tak tě to čím dál tím víc baví.

Nejen že jsi ztělesněním síly, ale jako ty, i tvá síla ještě vzrůstá. Měl bys mít na paměti, že nejvyhledávánější síla je klidná síla. To je neagresivní jednání za všech okolností, tedy i projevem. Silný člověk nemusí nic diktovat, strhne ostatní svým nadšením a svým vlastním výsledkem. I kdyby se ti do včerejška nedařilo, ode dneška můžeš klidnou silou udělat ze svého života úspěšný život.
Slabí se pokouší jen o diktát. Ty jsi silný a tak diskutuješ. Tvá síla se tím násobí, protože i od toho nejslabšího se máš co učit (minimálně zopakovat si, co nechceš). Tvá síla je tvořivá (slabí ji mají destruktivní a proto jsou slabí).

Buď termostatem, řiď svůj život, svoje emoce a pocity, a sleduj podmínky za kterých tvoje zažitky probíhají.
Budeš-li k prosperitě otevřen, budou na tebe útočit příležitosti. Některé budeš odhánět, záleží na tvém stupni otevřenosti, ale ty které přijmeš…
Mockrát jsem slyšel větu: Bohatí bohatnou.
Abys mezi ně patřil, stačí myslet jako bohatý.

Nejlepší při použití mysli správným způsobem je to, že dokážeme pozitivním myšlením vyzkratovat všechny ty omluvy, které nám náš strach klade do cesty.
Když myslíš tvořivě a optimisticky tak nevadí co jsi neudělal, kde jsi nebyl, co jsi neřekl. Jde jenom o to jak zapojit mysl tak, že vědomí řekneš, co chceš udělat.

Když jsme chodili do školy, systém nás naučil, jak používat mozek. Učil nás, jak zaznamenávat do paměti, počítat atd. Ale nedotkl se mysli. Mysl dokáže přemýšlet a dostat se všude kam chce. Mysl umí i zjistit , kde jste a umí vás přenést tam, kde chcete být.
Sám vyzbrojuješ mysl silou, jedině veliká a čistá myšlenka přitahuje velké výsledky, nesmíš se cestou zpronevěřit, tady neexistují výmluvy, jakmile někoho poškodíš, přestáváš používat tento systém a jsi v úplně jiné dimenzi. V dimenzi bez nároku na dlouhodobý úspěch. Tvoje zdroje myšlení vnímají vše.
Mysli a jednej tak, abys měl život jednoduchý. Tím ho budou mít jednodušší i ti kolem tebe. A pro tyhle dva důvody se o všechno snažíš.

Ta schopnost je ti vlastní, jen si připomeneme postup. Vybav si situaci, kdy ti obrazně celý svět ležel u nohou. Olympiáda úspěchů, maturita, první stotisícová výplata… Cokoliv. Vybav si ten okamžik do všech podrobností (měl by se ti opět zrychlit tep, stejně jako tehdy). Cítíš jak ti pumpje žilou to nadšení? Ta radost?
Jsi tam bráško, to je pozitivní emoční koupel.
Koupej se v ní tak často, jak ty sám chceš.

Zaslouží-li si někdo být mým bratrem, pak je to Dan Nekonečný za svou neutuchající energii, vášeň pro život a neskonalý optimismus. Včera jsem se s ním zase po třech letech viděl a opět to stálo za to. A na závěr úžasná motivující a ujišťující věta do života. Co víc si může člověk přát než být adoptován optimistou.

Určitě znáš lidi, kteří se v restauraci ze všeho nejdřív zeptají: “co si dnes dáš?” a pak řeknou: No, to si dám taky.”
Jsou to lidé, pro které je těžké rozhodnout i takovou maličkost, co vlastně budou jíst. Všimni si pak na jejich životě, že se podřizují všemu, neumí se rozhodovat a tak vítají rozhodnutí druhých.
Ono není vždy jednoduché se rozhodnout, natož pak správně a ještě rychle. Pomáhá k tomu intuice, čím víc jsi on-line při prožívání života, tím líp se rozhoduješ. Ale intuici ovlivňuješ svým pozitivním nebo negativním myšlením. Z toho tedy vyplývá, že chceš-li se naučit rychle a správně rozhodovat, potřebuješ k tomu taky myslet pozitivně.
Matrix nás obklopuje a zásobuje přes TV, internet atd., ale jsi to ty, kdo se rozhoduje co budeš sledovat, co číst atd.
Ti, kdo podlehnou a odevzdají se, ti to mají jednodušší Rozhodují za ně druzí, nemají žádnou zodpovědnost, minimum on-line prožívání…
Ty jsi se rozhodl mít to akčnější a ještě to řídit. Nezbývá než ti poblahopřát.

Každý okamžik našeho života je nový. Jen my rozhodujeme jestli ho prožijeme stejně jako dřívější okamžik, nebo jestli tomu dáme “větší šťávu". Zkušenosti získáváme každou vteřinou a tudíž by náš život měl gradovat. De facto máme příležitost pracovat neustále na lepších vteřinách a dnech příštích.
Je na nás jestli toho využijeme…

Prožitek je zisk ve firmě zvané život. Klasická firma jako největší hodnotu zisku používá peněžní zisk, člověk jako samostatná osobnost to povýšil. Vydělá peníze ale největší zisk je prožitek. Ti moudřejší vyhledávají jen pozitivní prožitky.

Co se asi stane, když umíme žít on-line a prožívat každou vteřinu? Získá ten život větší smysl? Ano a navíc pak nebude tolik záležet na počtu neúspěchů. Prožitek je to nejlepší, co si můžeš ze života odnést.

Vova kdysi říkal, že když už jsi v totálním stereotypu, dělej všechno jinak. Ráno vstaneš a jdeš pozpátku do koupelny (a začíná dobrodružství), zuby si čistíš levou rukou (a dobrodružství pokračuje), jdeš do kuchyně pozpátku (cesta není tak stereotypní, už začínáš opravdu prožívat každý opatrný krok) a tam přichází adrenalin. Všechno co jsi dělal doteď pravou děláš levou (adrenalin s příborovým nožem, to zde ještě nebylo…). Zapomeň na ostatní, nech auto doma a jdi pěšky do práce, samozřejmě obráceně (všimne si toho jen asi pět lidí ze sta - je to vyzkoušené, mimochodem pošli číslo které napočítáš ty). To je úplně jiná cesta (doporučuji neměnit zvyk chodit na zelenou). Práci u počítače si zpestříš tak, že si otočíš klávesnici (ale to je nových písmenek…). Prostě nic neděláš automaticky jak jsi se naučil, všechno obráceně. Rozpumpuješ mozek a ještě si užíváš. Voloďa tomu říkal “ulítne ti střecha". Samozřejmě, když to umíš prožít. Je to relax za pochodu, úžasná legrace a spousta zážitků, které ti doteď unikaly.

Ve skutečnosti problémy neboli výzvy jsou užitečné, pokud jim nepodlehnem. Takový problém/výzva určitým způsobem způsobí napětí našeho duševního i fyzického potenciálu, který bychom předtím nevyužili a možná se tak ani nikdy nedověděli, že jej vlastníme.

Zkus si vzpomenout kolik věcí už jsi dokázal překonat, co tomu předcházelo (nebyly to ty problémy?), kolik vítěství jsi díky nim dodnes prožil?

Jsi příkladem. Ať chceš nebo nechceš. Svým dětem, svým kolegům, svým přátelům.

A teď co jsi schopen ovlivnit. Jednak ten základ, jestli jsi obdivuhodným příkladem nebo odstrašujícím. Pak jestli to, čím jsi příkladem dáváš dalším k dispozici, neboli můžeš být úspěšný, můžeš znát know-how které tě k úspěchu dovedlo, můžeš mít informace, které jiní nemají. A ty jim to k dispozici můžeš dát (prodat) a nemusíš. Jedna pravda je jistá. Ty, pro které jsi skutečným příkladem, namotivuješ svou osobností tak, že budou chtít být tak dobří jako ty. Měl bys vědět, že ti skutečně namotivovaní tvoje know-how potřebují a buď jim ho dáš (a staneš se v jejich životě nesmazatelnou ikonou) nebo jim ho nedáš (a oni se ho budou léta učit z knížek a stanou se dobrými - jen tebe už nebudou potřebovat a hvězda pohasne).

Poslední věc, kterou bys měl vědět, jestliže jim to svoje know-how dáš (prodáš), urychlíš tím celý vývoj - i svůj.

Vším co jsme prožili, jsme získali nějaké informace. Ale teprve to, jak s těmi informacemi zacházíme nás formuje o dalších dnů. Zkrátka jestliže něco víme nebo umíme a nepoužíváme to, je to stejné jako bychom to nevěděli nebo neuměli. A nastává zvláštní otázka: “Nebylo to jen marnění času, to naše sbírání zkušeností, které nepoužijeme dál k tvoření?”