Věřit bez pochybností ve vlastní úspěch znamená už tím konečným úspěchem žít. Prožívat ho dřív než nastane.
Samozřejmě pokud si někdo myslí, že něco nezvládne, pak má pravdu, v tom okamžiku totiž vypíná mozek v těch oblastech, které by mohly jeho přání realizovat.

V podstatě máme všichni stejný nervový systém, takže pokud použijeme stejné stimulace jako někdo, kdo už úspěch má, dosáhneme stejných nebo podobných výsledků. Je na nás abychom si vybrali nějaký vzor a opakovali jeho úspěšný program.

Existuje šest základních druhů strachu, ale všechny si je přivozujeme sami svými myšlenkami. Přivozujeme si stavy úzkosti, které nám nic nepřinášejí. Namísto toho, abychom si přiváděli stavy radosti, které nás úžasně nabíjejí.
Strach neexistuje, jen si to namlouváme a naše představivost je natolik úžasný nástroj, že nám nechá ten neexistující strach prožít. A teď obraťme, co kdybychom tu úžasnou sílu představivosti použili úplně stejně, ale pro navození a prožití něčeho velmi pěkného (lásky, klidu…)?

Když něco děláš, dělej to pořádně. Někdy narazíš na odpůrce (rozpoznáš je podle toho, že zkritizují většinu jak ostatních, tak toho ostatního). Z vlastní zkušenosti vím, že nemá smysl je přesvědčovat ani činy, ani slovy. Skončí to stejně kritikou a pomluvou. Spíš ti přeji, abys vždycky narazil na obhájce (rozpoznáš je podle toho, že si nejdřív vyslechnou a pak přitakají nebo odmítnou), vždycky si z tebe ale kousek vezmou (pokud nejsi úplně mimo mísu).
Nejraději mám ty, kteří si vyslechnou a ještě hodlají dobré věci prospět ačkoliv třeba výsledek není pro ně (naše práce pro nadaci). Jsou pravým opakem těch, co nehnou prstem ani sami pro sebe.

Člověk něco začne a protože nemá dost trpělivosti při čekání na výsledek, začne něco jiného. Jenže začíná zase od začátku. Jde to pochopit, když při tom získáte silného mentora, tedy člověka, který vás vede (ne tlačí). Dobré vedení je polovina práce. Ale pokud někdo začíná každého půl roku s něčím jiným, a pořád netrpělivě čeká na výsledky, pak se to blíží definici šílenství (a o tom jsem už psal). Debiie to říká jasně, přestaňte začínat a začněte přestávat, to je to co vám přinese výsledek. Na té cestě se musíte naučit spoustu věcí (ale to jste dělali i u počítače, u mobilu atd), ale to všechno posílí vlastní schopnosti.

Akce začíná, když se myšlenkově i fyzicky zapojíš, tedy začneš jít k určenému cíli, k dokončení té které práce. Lidé si často namlouvají, jak jsou akční, ale většina z nich si to opravdu jen nalhává.

Joe je hvězda. Jak by mohl být svět šťastnější bez tebe? Nejde to. Jak může být ve světě víc lásky, když bys ji nepřidal? Je to všechno na tobě. Máš úžasnou moc zlepšit tento svět. Začni třeba úsměvem, pak přidej dobré slovo. Ty i všichni kolem budete mít v tu chvíli krásnější svět.

To, jak se cítíme, do značné míry ovlivňuje, jak se na tu kterou situaci díváme. Schopnost oddělit to, co se stalo nebo děje od toho jak vnímáme sebe sama jako člověka, v tom je ten klíč. I ve špatných časech můžeme vidět před sebou ty lepší a dokonce je nejpříhodnější doba pro to něco udělat. Stejně do nich zase směřujeme, tak proč to neurychlit…

Vždycky máš svobodnou volbu rozhodnout se, jestli budeš hledat výmluvy, proč to či ono nedokážeš. Ale máš ještě druhou polovinu té svobodné volby, můžeš hledat důvody proč to či ono dokážeš, stejně jako způsoby jak to dokážeš. Vynaložená energie je stejná, v prvním případě je ale výsledek nulový a v druhém případě s každým argumentem roste.

Čím vlastně můžem přitáhnout děj nebo věci k sobě? Myšlenkami, činy, slovy… Odpověď je drsná - vším, co jsem jmenoval.
Je dost důležité si uhlídat co říkáme, a stejně důležité co děláme. A nejdůležitější je, jak myslíme.

Zkus znovu objevit sám sebe. Co všechno se změnilo za posledních pár let. Už nejsi ten, kdo jsi býval, jsi někdo jiný. A nejspíš si to neuvědomuješ. Cesta krok za krokem tě přivedla z minulosti do současnosti. Máš se jinak. Máš kolem sebe i spoustu jiných lidí než tehdy. A máš taky lepší příležitosti.

Jsou lidé, kteří neustále na něco čekají. Až bude příhodnější doba, až bude lepší počasí, až až až…
A pak jsou lidé, kteří se do příležitosti změny v životě nebo v obchodě vrhnou naplno. Nemusí uspět, ale můžou. Něco změní a něco se přitom naučí. A ty změny jim umožní lepší osobní nebo partnerský život, nebo taky obchod. Bohyně štěstí nesedí u televize, je v akci s těmi, kdo jsou v akci.

Když jsem před pětadvaceti lety četl od Richarda Davida Bacha jeho knihu Jonathan Livinston Racek, moc jsem ji ještě nechápal. Ale během těch let jsem si Jonathana mnohokrát vzpomněl a vždy jsem pochopil víc a víc. Dnešní citát je o uvědomění si, proč vlastně jdeme přes tem nost od minulosti do budoucnosti. Jdeme tam proto, abychom prožili lásku. Ať už v partnerských vztazích, kde je to evidentní, až po obchodní vztahy, kde chceme získat stejnou důvěru jako v partnerství. Rozdíl je jen v tom, zda když už jdeme, držíme se toho počátečního úmyslu či ne.

Dnešní motivační citát je spíše varováním, aby někdo nehledal problém dřív než nastane. Proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko? Není lepší prožívat tu úžasnou souhru života, kdy je všechno bez problémů? Neříkám, pokud se problém, alias výzva vynoří, pojďme ho řešit, ale ne dřív, nepřivolávejme je, netvořme život problematický, tvořme ho stoprocentně úžasný.

Když o něco žádáš, prověř sám v sobě zda to doopravdy chceš. Zvaž všechny následky, které splnění tvého přání znamená. A zvaž taky důsledky, abys nebyl překvapen jaké pocity to tobě i blízkým přinese.

A to je ono, co jsi se zde mohl dočíst už několikrát, klíčem k úspěchu je touha, sebejistota a vůle. Tento klíč otevře jakékoliv dveře. Pokud toužíš, nevýslovně toužíš (a v dnešním citátu je uveden úžasný extrém toužení, jen vězeň dokáže stoprocentně toužit po svobodě…), pak tvoje sebejistota, že se dočkáš a tvoje vůle pro to udělat cokoliv jsou klíčem. Vítězstvím, klíčem, … záleží na tobě jak to nazveš. Ale je to tak.

Včera večer jsem měl dialog s Evčou (spolužačka z mateřské školy, spolužačka ze základky a pak navždy dobrá kamarádka). Byl to stejný dialog jako před rokem, před dvěma, před…. Celý život se obětuje pro druhé. Celý život si toho ti druzí neváží. A její vlastní život je v troskách. Není svobodná, neustále se cítí zavázaná druhým, ale… oni se necítí závázani jí.
Když ten rozhovor “nářků” nebral konce, omluvil jsem se jí, že se musím věnovat dětem a napsal jí pak sms:
“Je to hnus, velebnosti. Celý život někomu sloužím a oni to berou jako samozřejmost, protože jsem jim nikdy nevysvětlila tu hodnotu mé pomoci. Hodnotu ztráty mé svobody a hodnotu mého života ve prospěch obětování se druhým. Za ta léta si zasloužím mít a prožívat svůj vlastní život. Taky si chci užívat a žít v pohodě jako ti, kterým jsem to doteď umožňovala.”

Abys mohl dělat to, co doopravdy chceš, musíš tomu předejít nejen přípravou, ale reálnými kroky. Někdy není nutné být až v cíli, abys mohl prožívat to, co skutečně chceš, ty nejlepší sny a představy. Musíš ale být minimálně na cestě a vědět na cestě kam. Konkrétně kam. Žádné fráze.

Chceš-li mít větší možnosti než dnes, musíš něco změnit. Něco se naučit, nebo něco udělat navíc, nebo…

Vytvářet budoucnost znamená využít veškerou svou kreativitu k tomu, aby přišlo něco ještě lepšího. Ne horšího, ale lepšího.

Vědomosti jsou k ničemu dokud je neimplantuješ do života nebo do své práce.
Teprve až teorii protkneš praxí, dostáváš automaticky další informace a pochopíš i to, co ti doteď bylo nesrozumitelné.
Pak postupuješ do vyšších levelů.

Jsou rodiče, kteří když uvidí své dítě s odřenou nohou, dávají přednášku o ušpiněném oblečení, o možnosti zmrzačení atd (live příběh z dneška). Jiní ale uvítají, že když to dítě poznalo bolest, tak naštěstí jen takovm způsobem. Ono bude opatrnější tak jako tak, ale upřímně, že je lepší když si zjistí jak to bolí při pádu v parku, než kdyby to zjišťovalo při nerozhlédnutí se u silnice?

Strach je pouze představa, většinou falešná. Je to fantazie, jejíž podstatu když změníš dostáváš jako výsledek odvahu. Pouhá změna podstaty představy ti změní vteřiny a minuty a hodiny a dny příští.

Když je někdo na dně, ostatní jsou pro něj to samé. Když ale máš výsledky, dokážeš ocenit práci i schopnosti druhých. A to tě dál motivuje.
Uč se od silných a úspěšných a pochopíš, že je to jednodušší než poslouchat slabé bez výsledků.

Spousta lidí jen zkouší - jen tak lehce. Zkouška je dobrá věc, ale i na ni se musíš připravit. A když už se na něco připravíš, proč bys jen zkoušel? Určitě bude lepší jít do “toho” naplno.
Lidé ale jen tak zkouší kdeco. Včetně partnerských vztahů, včetně práce…
Do všeho se pouštěj naplno a nezapomeň to on-line prožívat.

Každý den něco děláš dokonaleji a dokonaleji (pokud jsi nepropadl rutině) a tím se neustále zlepšuješ. Tím, že se neustále zlepšuješ, zdokonaluješ své kvality. A tvoje vyšší kvality ti umožňují vyšší úspěšnost. A vyšší úspěšnost ti umožňuje vyšší kvalitu života.

Za posledních dvacet se většina věcí změnila k lepšímu. Vyvinuly se nové technologie, nové služby. Přijímej novinky, protože zlepší tvůj život. Samozřejmě pokud se nerozhodneš jinak.

Ti, které si pustíš k tělu, ti určují výši tvých kvalit. Kvality myšlenek, kvality života… prostě všech kvalit.

Pozitivně naladění a usměvaví lidé ti zlepšují a udržují dobrou náladu. Negativní a zamindrákovaní ti do hlavy cpou své špatné nálady a svoje problémy, což si nezasloužíš.

Život je takový, jaký si ho uděláš. Uděláš si ho skvělý, budeš ho mít skvělý. Uděláš si ho špatný, budeš ho mít špatný. Je to ve tvých rukách. Hlavně se nevymlouvej na ostatní, to že něčemu podlehneš je tvoje rozhodnutí.

Všechno co uděláš se ti počítá. Všechno co neuděláš se ti odečítá.
Čas pořád plyne. Dnešní den už nenahradíš.

Každý z nás má stejný potenciál a každý z nás se v každé vteřině rozhoduje, co z toho potenciálu využije a jak to zvládne. Můžeš tvrdit, že něco neumíš, ale popravdě, nikdo mimo tebe ti nemůže zabránit aby ses to naučil.
Jsi pánem svého života a všechno co nechceš prostě neuděláš. A naopak, všechno co chceš, to postupně zvládneš. Jde o to jen začít.

Nadšení a energie je to, co je neuvěřitelně nakažlivé. Můžeš chtít cokoliv, ale bez nadšení a energie se budeš jen potácet na místě. V okamžiku kdy dokážeš nadšení proměnit v energii nebo energii v nadšení, letíš vzhůru. Jediná hranice je pak nebe, a to ještě kdoví jestli.

Je spousta oblastí, které prožívají vzrůst, prosperitu, i v době kdy všichni slepě opakují slovo krize. Lidé čekají na to, že jim někdo poslouží a je jim jedno jestli je to obchod nebo služba. Čekají na to, aby mohli utratit své peníze tam, kde dostanou něco navíc nebo něco nového.
Měl bys vědět, že každý den vznikají nové věci a na některé se už dlouho čeká. Je jen tvou věcí jestli budeš udržovat staré postupy anebo jestli využiješ nových příležitostí.

V životě je to perfektně zařízené. Vždycky máš jen takové a tolik úkolů, kolik jsi schopen zvládnout. Někdy ti připadá, že je to jinak, ale ve skutečnosti stačí malá reorganizace času, nebo priorit, případně lehké zdokonalení svých schopností, a je opět všechno v nejlepším pořádku a klidu. Čím víc se naučíš, tím víc zvládáš. Nepotřebuješ si stěžovat, neboť ti to jen bere energii a čas. Potřebuješ jen hledat řešení.

Jako příklad vezmem kadeřníka, to tady ještě nebylo. On dělá svou práci a celý svět mu pomáhá. Stojí za ním firmy, které mu vyvíjejí nové a lepší přístroje, šampony, barvy. On pomáhá té firmě tím, že je používá a dává jim zpětnou vazbu (co není dobré už neobjedná atd.). Ostatním pomáhá tím, že je stříhá, barví atd. Oni mu pomáhají tím, že mu dávají tu příležitost, referují o něm, nakupují si kvalitní šampony u něj. Firmě tím pomáhají s obratem, ta dává víc peněz do výzkumu a propagace a tak to těm lidem vrací v ještě lepších technologiích a výrobcích. Pak firma pozve kadeřníka na školení a tam ho naučí ještě lepší techniky, které vedou k ještě spokojenějším zákazníkům. Atd atd

Ze všeho nejdůležitější je být lídrem vlastního života. Pak můžeš být lídrem v rodině nebo v práci. Pak můžeš být lídrem i pro okolí.
Jednou jsem na semináři dostal námět do diskuse. Bylo mi řečeno, že někteří se nechtějí stát lídry aby nebyli špatní jako političtí lídři. Musím s naprostou otevřeností říct a dnešní motivační citát je toho důkazem, že v politice slovo lídr je pouze zneužíváno, stejně jako spousta dalších věcí. Kdyby političtí lídři chtěli být opravdovými lídry, nebudou se schovávat za poslaneckou imunitu. Skutečný lídr je totiž opravdu odpovědný člověk a odpovědný člověk se své odpovědnosti nezbavuje.
Buď lídrem v pravém slova smyslu a nenech se oklamat názvoslovím politiků.

Neodevzdávej se nikomu mimo svého života. Odevzdanost cíli znamená, že budeš svou práci vykonávat na sto procent, odevzdanost v lásce znamená, že budeš milovat bezpodmínečně, odevzdanost v myšlenkách znamená, že budeš věrný své idei, kterou neustále zdokonaluješ dokud ji nenaplníš.

Radost je hlavní emocí života. Je nakažlivá, je opakující se. Je to duševní vzpruha, je to náboj, je to skrytá energie, která se může kdykoliv použít.
Pokud umíš žít v radosti sobě vlastní, máš v životě vyhráno. Je to nejúžasnější forma života. Pravidla neznámých tě mnohdy brzdí, ale my o těch neznámých nevíme jak ve skutečnosti žili a jestli vůbec to které pravidlo nebylo převráceno v rámci nějaké zvrácené ideologie.
Nastav si svoje pravidla, která ti umožní žít život v radosti.

Spousta lidí si přestalo věřit. A tak museli vzít práci, která je nebaví. A dávají to při ní dokonce najevo - to je ta finální věc, jak otrávit život sobě i druhým. Podlehli strachu a přijali ho do života místo nadšení.
A pak jsou lidé, kteří si věří. Někteří možná jen trochu, ale to stačí aby usilovně hledali práci, která je baví. A hledají ji při práci. Taková prodavačka v supermarketu má největší šanci při své ochotě a úsměvu dostat lepší nabídku. Škoda, že si to většina z nich neuvědomuje a tváří se tak, že všichni vidíme, že je v práci za trest. Trest za strach a nízké sebevědomí.
Ty ale děláš svou práci rád a to nadšení je vidět. A to láká i ostatní. A chtějí kolem sebe stejně nadšené lidi. To je pak radost být na tomhle světě.

Nikdy nesrovnávej svoje prožitky s prožitky druhých. To co naplňuje je, nemusí naplňovat tebe a opačně. Můžeš se ale nechat inspirovat, tedy převzít ideu a sám si ji rozpracovat namísto úplného napodobování, které tě tolik neuspokojí.
Tvoje prožitky jsou to, čemu se říká životní zisk. Snaž se aby tvůj zisk ze života formou prožitků byl co největší. K získání prožitků ti slouží láska, práce, sport, tanec……

Tvoje vůle je tvůj směr života. Můžeš se nechat namotivovat aby tvůj směr a tvá vůle byla pevnější, ale nenech se manipulovat. Pak by nešlo o tvou vůli.
Příklad. Chceš vydělávat víc peněz, narazíš na nabídku nějakého mlm systému (což je stran finančního ohodnocení nejspravedlivější systém) a přijmeš ji. Potud v pořádku. Pak ale vůle někoho jiného je, abys udělal co největší nákup dopředu. Ještě pořád se to shoduje s tvou vůlí ale… Ale musíš vědět, že nemá smysl nakoupit 40 stejných krabic. Tvá vůle uspět tím nebude příliš podpořena, budeš spíš zavázán a svázan. 40 stejných krabic je pro tebe horší než 40 různých výrobků. To druhé ti dává možnost nabídnout širokou paletu výrobků, řešení atd. To první je nesmysl, jde jen o to abys nakoupil. A hodně nakoupil. Samozřejmě pokud budeš mít 40 lidí, kteří chtějí právě toto, bylo by to podle tvé vůle.
Mlm ale není tom aby málo lidí hodně nakupovalo, je to systém, kdy hodně lidí nakupuje málo, ale pravidelně. Pak tvá vůle po vyšším ohodnocení bude naplněna, budeš mít spoustu spokojených lidí a bude tě to bavit. A tvá vůle je, aby tě to bavilo.
Byl to příklad ze života, tvá vůle může mít jiný směr, ale jedno bys měl vědět, měl bys svou vůli posilovat. V každé vteřině, každý den. Tím zabráníš manipulaci.

Chceš-li něco dělat jinak, vždycky nejdřív změníš myšlení a postoj. Je jedno jestli k horšímu nebo k lepšímu, vždycky nejdřív změníš myšlení. Pokud nezměníš myšlení, děláš věci pořád stejně. Tomu se říká rutina. Ještě se může stát, že někdo změní myšlení tobě. K lepšímu nebo k horšímu, záleží je na tobě komu nasloucháš a co vstřebáš.
Chceš-li se mít líp, změníš myšlení o sobě i o světě a … (začínají se dít “zázraky” - tímhle slovem tomu ale říkají jennezasvěcení, ty víš co jsi změnil a nevidíš zázrak, ale logickou změnu)

Je jedno co umíš, nebo zvládáš. Mělo by tě ale zajímat, že pokud něco umíš a nerozdělíš se o svůj um, přináší to užitek jen tobě a tedy v omezené míře.
Jeden z těch hodně známých, kdo to u nás pochopil byl pan Baťa. Ten šel hodně do hloubky. Začal zaučovat tovaryše a nakonec měl svou školu. A Baťova škola - to bylo jméno. Když někdo řekl, že se učil u Bati…

Otevření srdce je jediný způsob jak lásku přijímat i rozdávat. Je jedno jestli jde o lásku mezi lidmi, o lásku k domuvu nebo o lásku k tomu co děláme. Dokud se nezbavíme strachu, je nemožné milovat to či ono celým srdcem, naplno, celým životem, či jak tomu říkáš.
Vztahové záležitosti a láska k práci, kterou bychom mohli opravdu s láskou dělat jsou asi nejčastější ukázkou strachu. Bojíme se a tak jen “zkoušíme". Už jsi někdy při žízni jen zkoušel pít? Nebo jsi vždycky pil naplno aby jsi svlažil tělo? Už jsi někdy jel někam jen tak, na zkoušku? Nebo jsi předem natankovl a podíval se kam jedeš a proč tam jedeš?
Zbav se strachu a všechno co děláš, dělej naplno. Miluj naplno, tanči naplno, dýchej naplno, pracuj naplno a pochopíš - tedy spíše zažiješ mnohem víc.

Člověk, který si nevěří, žije obavami. Jeho myšlenky jsou plné obav, jeho činy jsou plné obav a co hůř, svoje špatné zkušenosti, obavy a neúspěchy si táhne v baťůžku do dnů příštích, aby si je tam znovu a znovu připomínal namísto toho, aby tvořil z čisté vody.
Moje kamarádka prožívá nové a nové vztahy. Neustále. Když jsme spolu mluvili, byla okamžitě evidentní jedna věc. Netoleruje žádnou chybu. Tedy spíše náznak chyby. Svému prvnímu partnerovi tolerovala několik let ty nejšílenější akce, stavy, chyby až jednoho dne ho opustila. Dnes netoleruje žádnou chybu. A tak je sama. A sama chybující. Patová situace. Ale upřímně, je její situace opravdu patová, nebo je to jen obraz její malé sebedůvěry, myšlení a neschopnosti překousnout minulost?
Stačí tak málo… Každému z nás stačí tak málo. Věřit, že tentokrát to zvládneme.

Vše, čeho jsi dosáhl, to byly tvoje základní stavební kameny, a na tom můžeš vždycky stavět dál.
Nikdy nezapomeň na ty, co tě něco naučili, nikdy nezapomeň na ty, které jsi učil ty. Jste všichni součástí toho velkého co tvoříte. Každý někde jinde a každý něco jiného, ale ta vaše síla malých či větších úspěchů násobí Váš potenciál do budoucna.

Moje nejoblíbenější téma - myšlení. Jak kouzelné a široké téma, jak neomezené jsou možnosti myšlení. Ve skutečnosti je to téma na několi knih. Nebo filmů.
Myšlení, to naše vlastní, má kouzelnou moc. Umí nás přenést z místa v němž se právě v životě nacházíme, na místo kde se necházet chceme. Pokud to myšlení používáme. Známe to ze své praxe. Jsme zamilovaní a víme co od toho vztahu chceme. Vždycky to víme. A někdy přemýšlíme jak to udělat. A tady je ten bod, kdy zjišťujeme možnosti. A ony nás napadají. A my je následně realizujeme (nebo taky ne).
A díky těm myšlenkám jsme přeneseni v duchu do toho místa, kde se chceme reálně dostat a kam se reálně terve dostaneme.
Myšlení je kouzelné, když se používá.
Výstraha: Do psychického stavu výsledku se dostanete když myslíte pozitivně (a to je ten stav optimismu) i když myslíte negativně (stav kdy vás pohltí negativní emoce a stres).

Být úspěšný prostřednictvím jiných lidí znamená, že těm jiným prospějete. Dáte jim službu, informace, vědomosti, prostě to, co oni potřebují. To je nejpřirozenější cesta jak uspět.
Na té cestě jsem poznal spousty lidí. Upřímné i neupřímné, žádostivé i lhostejné, milující i nenávidějící atd atd.
Každý z nich mi měl co říci. Někdy to bylo know-how zapadající do úspěšné cesty, někdy bylo odstrašující. Lidé kolem mne mi nastavovali zrcadlo mého vlastního života. Kolikrát jsem si ani za běhu života neuvědomil, co vše jsem v soě překonal a zdokonalil, a naštěstí mi někteří nastavili zrcadlo jehož obraz jsem si tak nějak pamatoval z vlastního života. Ostatní by situaci, kdy se někdo chová pod jeich úroveň, nazvali srážka s blbcem. Mě to dalo příležitost vidět, že jsem dřív byl taky ten blbec co narazil na někoho z vyššího levelu.
Spousta lidí chtěla se mnou pracovat, ale bohužel většina z nich jen potřebovala táhnout aniž by tušila, že dřív nebo později to bylo víc než čitelné. Nicméně ty žádostivé a makající na sobě jsem táhl rád. Horší to bylo s těmi, co měli jen očekávání, a buď málo snahy, nebo jen čekali, co za ně udělám.
Každý z nás je zodpovědný za to, že uspěje nebo neuspěje. Čím dřív pochopíme, že uspějeme prostřednictím jiných lidí, tím dříve opravdu a navždy, tedy neodvolatelně, uspějeme.

Malcolm byl obyčejný člověk. Jednou se v lese dostal se svou snoubenkou mezi medvědici a její mláďata. Medvědice chtěla mláďata chránit a tak se vrhla na Malcolmovu snoubenku. Jenže ten obyčejný člověk jí snoubenku vyrval ze spárů aby se pak sám stal obětí medvědice. Měl mnoho zlomených kostí, ale hlavně - roztrhala mu svými drápy tvář.
Malcolma to nejdříve zlomilo, byl na vozíku a byl opravdu zohyzděn. Naštěstí mu někdo (byl to jeho otec) vysvětlil, že není nic důležitějšího, než jaký je člověk uvnitř. Malcolm to pochopil a začal pracovat jako pojišťovací makléř. Nechal si natisknout vizitky se svou fotografií a každému komu ji dal říkal: “Zvnějšku jsem ošklivý, ale když mi dáte příležitost mne poznat, uvidíte, že jsem krásný uvnitř.”
Díky vytrvalosti a díky tomu, že svůj osud dokázal změnit na příležitost, stal se nejlepším pojišťovacím agentem.

Máš obrovskou výhodu - žiješ. To jak žiješ je tvá věc. Ty se rozhoduješ jestli budeš žít pro radost ze života. A ty určuješ, jestli ta tvá radost ze života přinese radost ze života i druhým.
Nemáš závazky, máš pouze příležitosti zvládnout úžasně to, čemu ostatní říkají závazky.

Zpracovávám teď zajímavou marketingovou strategii pro velice úzký obor. Mluvil jsem o tom s pár kamarády a téměř všichni mí řekli, že by se do toho nepouštěli. Po týdnu je část připravena a spuštěna a ti samí lidé mi vysekli poklonu. Proč to píšu, protože všude se dá najít neuvěřitelný prostor pro úspěch. Dnes tvrdím,že neexistuje obor, kde by se kdokoliv nemohl stát úspěšným.
Všechno je to o přístupu, buď je amatérský anebo profesionální.
Náš život, náš vlastní život, stojí za profesionální přístup k němu.

Co všechno v životě odmítáme když nemáme sny? Uvědomujeme si, že něco odmítáme?
Každý z nás měl jako dítě sny. Chtěli jsme být prezidentem, kosmonautem, popelářem…
A kde jsou naše sny dnes? S čím jsme se to smířili, protože nám někdo řekl: buď rád, že jsi rád.
Nebojme se snít. Průměrný věk je 81 let, máme všichni ještě spoustu času sny realizovat.

Vždycky záleží na tom, na co si zvykneme. Když si zvykneme na pohodlí, které nám připraví někdo jiný, nebudeme se ho chtít vzdát, protože sami ho vybudovat neumíme. Když si zvykneme na pohodlí, které jsme si sami vybudovali, známe postup a vzdáme se pohodlí kdykoliv pro ještě větší pohodlí a bez obav.
Naše zvyky určují náš život. Obézní by mohli hodiny vyprávět o večerním “sexu” s ledničkou atd atd.
Úspěšní by mohli celé dny vyprávět jak se postupně vypracovali a zlepšovali…

Když jsme byli extrémně mladí, prožívali jsme každou vteřinu života jako něco úžasného (rande atd). Dokázali jsme si to vychutnat a dokázali jsme udělat vše pro to aby to bylo tip top. Záleželo nám na každém detailu, na každé prožité vteřině.
Takovou schopnost není možné ztratit. Možná jsme na ni zapomněli a potřebujeme ji připomenout. A to je na tom to nádherné, že když nám to někdo připomenul, ještě nám zbývá volba. Ta volba určuje jestli ano nebo ne, tedy jestli ten náš čas využijeme na 100% nebo ne. Jde o prožitky.

Každý člověk má právo být líný, nikoli však na úkor cizí pracovitosti. Ty sám jsi zodpovědný za sebe a můžeš přijmout zodpovědnost za své blízké. Co bys ale neměl, nechat své blízké aby museli přijímat zodpovědnost za tebe.

Konečné rozhodnutí o uvědoměle řízeném individuálním je podle všeho klíčem k příslušnosti do třídy rozumných lidí. Jen hlupáci hledají útočiště ve výmluvách, že jeho selhání zavinili jiní lidé.

Celý život je velká jednota. Nic neexistuje samo o sobě. Jsi součástí světa v němž žiješ. Svět je jen částí vesmíru a je to vesmír, kdo určuje zákony života. Nemůžeš změnit kosmické zákony ale můžeš v sobě změnit vše, co neodpovídá kosmickým zákonům.
Tím dosáhneš toho, že budeš žít v souladu s vesmírem a vše co budeš dělat bude završeno úspěchem.

Každá příležitost, kterou následujeme nás trochu vyvede z rovnováhy. Každého jinak, někoho přepadne nejistota někoho jeden z nejradostnějších pocitů na světě.
Vždycky je to jen záležitost naší vlastní psychiky. Tedy záležitost toho, co si v hlavě budeme představovat. Kdybysme měli malou zahradu a chtěli na ní mít fontánku, altánek atd., budeme si snad představovat na tom místě zrezivělý kombajn, který je nám k ničemu? No nebudeme. Zvláštní je, že tohle lehce zvládáme v takové ironické situaci, ale když nám jde o náš vlastní lehčí život představujeme si katastrofické scénáře.
Pojďme to myšlení řídit jakou té fontánky…

Když pojedeš do nějakého cíle, asi nezastvíš na všech odpočivadlech, které lemují cestu. Zastavíš až když jsi unaven, většinou dojedeš do cíle bez zastávky.
A proč to neděláš i v životě? Proč nejdřív nedojdeš do cíle a pak teprve se zdržíš kde se ti zlíbí?
Zkus si představit svůj život jako trasu a zkus napsat seznam všech zastávek, které tě pro svou svůdnost přiměly zastavit a zdržet se.

To, kdo jsi nebo co jsi, je obsaženo v každé vteřině tvého života.
Člověk, který pracuje, jen když ho má někdo vidět a jinak zbytek dle profláká, asi nebude pracovitý. Člověk, který se učí jen před zkouškou a zbytek období se nevzdělává, asi nebude příliš učenlivý.
A ten, který se chová jak hrubián a jen jednou za den je na někoho milý, asi nebude dobrák od kosti.
Každý z nás každou vteřinou připravuje minuty příští svého vlastního života.
Naučís se kontrolovat co děláš a co říkáš a buď si jist, že se ti to stane zvykem.

Kuřáci touží být nezávislí na nikotinu, obézní touží být štíhlí, nevzdělaní touží být vzdělaní.
Všichni ve skutečnosti chceme prožít něco lešího než prožívají, zbavit se závislostí atd.
A přitom je to o jednom kroku. Udělat ten krok ke změně. Pohnout se z místa.
Jak jednoduché - pokud se nerozhodneme, že to bude složité.

Obrazně řečeno housenka neví, že ji (i svět) čeká něco lepšího než bylo. Lidé to někdy taky neví. Brání se přiozenému růstu své osobnosti a zůstavají housenky.
Kdybychom ale položili otázku tak, že by si měli vybrat jestli chtějí být navždy housenkou, nebo se chtějí změnit v motýla, všichni by odpověděli stejně.

Radostná mysl a optimismus dokážou zázraky. Radost nám drží úsměv na rtu a optimismus úsměv na duši i mysli. A pak je ten život úžasný. Namísto hledání problémů hledáme cesty aby to bylo ještě lepší.
A když si mám vybrat jestli budu hledat cestu nebo hledat kudy cesta nevede, tak vždycky zvolím to první, protože cesta někam vede.

Kdykoliv se kolem nás něco nového děje, láká nás to. A my se buď zúčastníme nebo nezúčastníme. Záleží na informacích, které máme ale hlavně záleží na naší odvaze. Ta rozhoduje o našem přechodu z obecného do kouzelného světa. Kouzelný svět změn nás provází ať chceme nebo ne, jde jen o to si to vychutnat a nebýt brzdou pokroku, ale tahounem.

Když jdeš ke svému cíli, potkáváš cestou výzvy. A ty výzvy ti umožňují je překonat. A překonáš je tak, že dokážeš něco, co jsi doposud dokazát nemusel. Takže zvládneš něco nového. Možná tomu ani na začátku nerozuíš, ale krok za krokem se učíš chápeš víc a víc.
Když potom dojdeš do cíle, jsi někdo jiný. Tvoje schopnosti se znásobily, stejně tak jako tvá vnitřní síla. Cíl je odměna, odměna za to, že jsi na cestě vydržel. Je jedno jestli jsi se učil sám, nebo jsi si vzal na pomoc učitele, které ti náhodně (?) osud přivál do cesty. Důležité je, že jsi vykročil… a došel.

Elizabeth Blackwell byla první ženou na větě, která získala doktorát z medicíny. Do té doby bylo nemyslitelné aby doktorát získala žena.
A my někdy taky žijem v domnění, že je něco nemyslitelné. Ale opak je pravdou. Poučme se z historie, létat bylo nemyslitelné, svítit elektřinou bylo nemyslitelné…
Asi nemusím pokračovat, že?
Tedy, všechno je myslitelné, jen najít odvahu být první.

Setkání s druhými nás někdy dovede k zamyšlení. Buď máme proti sobě někoho, kdo nás něčím nadchne, nebo znechutí.
Když nás nadchne, je to jednoduché, zaujme nás to a my se snažíme být o fous lepší - řeskočit nastavenou laťku.
Kdy nás nenadchne ale znechutí, můžem se zamyslet zda něco podobného sami neděláme a můžem to napravit (v sobě, druhé nenapravujem, pokud to sami nechtějí a nepožádají o to).
A život je hned skvělejší pro nás i pro naše okolí.

Každého znás někdy potká den, kdy máme chuť se vším seknout. To je ale jen první pocit. Můžeme mu podlehnout nebo…
Nebo si uvědomit svou vlastní vnitřní sílu, své touhy a všechny situace kdy se ta síla dokázala projevit. Touha (je zázrak kámo , zázrak) ti dává sílu jít dál, dovybavit se podrobnější mapou, zamyslet se znova nad cílem kam kráčíš a přitom přijít na to, že podmínky jsou ve skutečnosti čím dál lepší. Ty situace, které už jsou za tebou ti umožní zjistit, že tvoje schopnosti narůstají, protože je používáš. A používáš je hlavně v situacích, kdy to 99% ostatních vzdává a zkouší novou cestu s jiným cílem, většinou menším. Ale tvoje vnitřní síla je ten motor, který použiješ. Někdo ho podtáčí, někdo drží otáčky v zeleném (ekonomickém) poli. Moje cíle mi umožňují točit ten motor pořád do červených otáček.
Jen připomínám, že vášeň je turbo toho toho motoru a přidáme-li vášeň, přestává být život jízdou a začíná to připomínat let. Dostáváš se kolama chvilku nad zem, pořád to kontroluješ, ale ta vášeň ti přináší adrenalin, a ten zvyšuje výkon ještě víc. Není nic úžasnějšího než točit motor života do červenýho pole, mít tam tu vášeň a prožívat to on-line.

Jsou lidé, kteří stokrát upadli a stokrát se zvedli - je jich spousta. Nikdy je nenapadlo zůstat ležet. A ti samí lidé, kteří když upadnou tak se zvednou, nejsou ochotni tuto schopnost přenést do dalších aktivit svého života.
Něco se jim nepodaří např v partnerském vztahu nebo v podnikání, a oni i když dokážou fyzicky vstát kdykoliv, tady psychicky podlehnou, uzavřou se, nevěří si.
Je tak jednoduché si vzpomenout jen na to, že když spadli, prostě vstali, změnili rozbitou cestu za krásnou pěšinku a šli dál. A ta krásná nová pěšinka jim dokonce navíc umožnila zapomenout na bolest, kterou si způsobili.

Největší tragédie je, když člověk abdikuje na snahu o lepší život. Vždycky je dobré mít se líp, líp vypadat, líp jíst, líp prožívat život. A samozřejmě on-line.
Dokonalý prožitek může být ještě dokonalejší.
Potkává nás úspěch i nezdar, ale záleží na nás jestli si v hlavě budem promítat možnost příštího úspěchu nebo poslední nezdary.
Takže vzhůru do nových lepších zítřků.

Lidé se podceňují. Většina těch, kterých se zeptáte jestli chtějí dosáhnout maximum jen díky svému potenciálu, odpoví ne. Někdy se nám něco nepodařilo,někdy opakovaně a my si přestáváme věřit. Namísto toho abychom si věřili právě proto, že máme více zkušeností. Každý den jsou k dispozici nové technologie, tedy každým dnem máme větší šanci uspět, protože situace a okolnosti se mění k lepšímu.
Pojďme snt a přát si na maximum, neslevujme.

Aniž bych to předem tušil, včera jsem dal životu nový smysl. Ani mne nenapadlo jak významný smysl a význam. Musel jsem se to dozvědět. Byl jsem překvapen těmi pozitivními reakcemi prvních lidí, kteří byli osloveni novým projektem. Byl jsem překvapen stoprocentní úspěšností. Byl jsem překvapen tím jak jsem se večer sám cítil.
Včera byl první den charitativního projektu. Nenáročného ale silně působícího.
Děkuji všem, kteří mi při přípravě pomáhali, nemohu je ani všechny jmenovat, ale velice si jich vážím. A po včerejšku vím, že nejen já.
Smysl projektu a jeho funkce vytvořili odlišnost. Odlišnost, která dává jiný význam životu.

Dnes je velký den. Pro děti i pro mne. Děti slaví svůj svátek, já budu slavit výročí začátku charitativního projektu pro děti s přidanou hodnotou.
Po měsících příprav jdu dnes naplno do projektu, který staví charaktery. Jako vedlejší efekt na něm hodně lidí morálně vyroste.
Tak já jdu taky růst…

Kdysi jsem psal, že není čas dělat malé věci. Život je krátký a je třeba dělat velké věci. Ty malé jsou zde pro ty, kteří si nevěří.
Nedávno jsem svým známým představil tři životaschopné projekty. Mí známí reagovali tak jak jsem předpokládal. Ti slabší říkali, že to nebude fungovat. Střední třída sebedůvěry říkala, ať jim to přijdu ukázat v plném běhu. Jen ti nejsilnější měli otázky proč, jak, kdy… a na závěr potvrdili, že to fungovat bude.
První projekt už běží a my nestíháme. Druhý projekt nabíhá zítra, podporuje první a připravuje půdu pro třetí. Vzájemně se budou doplňovat. Sám sobě jsem musel vysvětlit, že druhý projekt bude druhý a ne třetí. I ostatním. Projekt, který zítra nabíhá je totiž charitativní….

P.S. Mimochodem hledám lidi nadšené pro pomoc druhým.

Heslem sociální dmokracie je jistota. A lidi tomu věří. A říkají: stát se o mne postará.
Ale stát se nestará. Neumí se postarat o ty, kteří mu nosí největší daně a neumí se ostarat ani o ty, kteří to skutečně potřebují.
A je to správné, stát má jinou funkci. Je na nás, abychom se postarali o sebe sami. Příležitostí je kolem tolik, že je těžké si vybrat. Pokud nevíme co chceme. Pokud to víme, vybíráme. Vybíráme naději s možností rychlého malého výsledku nebo s možností pomalého velkého výsledku. Už toto rozhodování mluví o nás. Hledáme jistotu, nebo jsme ji našli v sobě a věříme si.
Nikdy není pozdě a teď je navíc ten správný čas.

Lidi se naučili potlačovat svá přání natolik, že už nevěří ani možnosti, že by se jim splnily. Osvěta (televize) to vydatně podporuje. Zkoušel jsem napočítat kolik je v jednom nejmenovaném seriálu úspěchů a neúspěchů. Zvítězily neúspěchy. Tak jsem pochopil, že když si člověk chce zchladit žal nad nějakým neúspěchem, stačí sednout k seriálu a on nám řekne, že být neúspěšný je vlastně normální. Nechce se mi platit koncesionářské poplatky na to, aby někdo v lidech utvrzoval vědomí, že je všechno k ho….
Bavme se spíše na jméno prosperita. Je spousta příležitostí jak uspět. Dnes stačí tak málo, aby člověk něco dokázal, že je ostuda se o nic nepokusit. Rozjeli jsme projekt www.navzdykrasna.cz a výsledek je ohromující.
Mám v hlavě víc takových projektů, nemá smysl je nechat ležet ladem, má-li někdo chuť uspět, napište mi – zdenek@skvelyden.cz

Nejhorší co se nám může stát je to, že necháme rozhodovat o své hodnot a schopnostech někoho druhého. Dřív to možná byli rodiče, teď je to možná náš partner.
Na našem podceňování máme svůj podíl i my. Je třeba si odpovědět, proč se dobrovolně vtěsnáváme do mylné představy, kterou si o nás udělal někdo jiný. Proč se neodvážíme vystoupit z prostoru, který nám vymezili jiní a rozhodovat o sobě sami.

Kdo ti může poskytnout větší rozkoš nad vykonaným dílem, než ty sám? Každý rozhovor, každé slovo, každý dotyk, každý výsledek – prostě všechno čeho dosáhneš, to ti udělá větší radost, než když toho dosáhne druhý. Víme to, dokonce je nám to tak blízké, že si přisvojujeme úspěchy druhých (jen u vlastních dětí to neděláme).
Pojďme si přisvojit povahové rysy, které nám umožní zářit štěstím z vlastního pocitu dokonalosti nebo cesty k dokonalosti.

Potkal jsem ženu a ta dělala osm druhů podnikání (bez zaměstnanců), tedy na vlastní bulvy jsem viděl, jak ten člověk lítá z místa na místo s osmi složkama. Každá z těch věcí se týkala jiného oboru a každá směřovala jinam. Ono není problém dělat víc věcí, které se vzájemně podporují (školíte, podporujete nové technologie, děláte servis klientům), ale v jednom oboru.
Položil jsem jí otázku, kdy je spokojená a s čím. Řekla mi, že spokojená je pouze o víkendu. Tedy když se věnuje sama sobě.
Pamatuj, že i tvá práce je věnování se sama sobě a to formou služby jiným. Tedy seberealizací v tom kterém oboru. Když tví koně táhnou jeden vůz zaráz do čtyř světových stran, nepohne se vůz nikam.
Buď tím kým jsi, kým chceš být. Spousta lidí má svou práci a odpoledne věnují třeba budováním sítí v multilevelu nebo dělají účetnictví, je důležité vědět, že obě práce musíš dělat soustředěně. Nejdřív dělej jednu a pak druhou. Ale obě naplno.

Spousta lidí, kteří chtějí něco dokázat má tendenci udělat obrovskou chybu. Poradit se s nezkušenými. Máš jasnou vizi, máš nějaké informace a věř mi, že pokud máš tohle, jsi na nejlepší cestě to dokázat.
Zkus si představit, že pěstuješ nádhernou orchidej. S kým se budeš radit o tom jak ji pěstovat? S člověkem, který je pěstuje léta nebo s člověkem, kterému uschnul i kaktus?
Chceš-li něco dokázat, a potřebuješ se poradit nebo potřebuješ povzbudit, jdi za tím, do už ve tvém oboru něco dokázal. Poradí ti z praxe. Nechceš přece zahodit svou životní příležitost jen proto, že se necháš odradit od člvěka, který tomu vůbec nerozumí.

Něco nás učili (známí nebo neznámí), učili nás to k našemu nebo něčí prospěchu. A my jsme to přijali nebo nepřijali. Někdy se nám to líbilo a někdy ne. Někdy jsme znali výsledek toho co nám to přinese a někdy neznali.
Je lehké přijmout cizí pravidla, pokud se nám to hodí. Je to jako zapnout autopilota. A přitom umíme řídit lépe než programátor, který nás nezná. Pojďme svůj život řídit tak, abychom opravdu byli spokojeni. Abychom když někomu pomůžeme byl vidět výsledek a aby i on věděl cenu výsledku. Abychom prožívali to co skutečně chceme prožívat a ne to co chtějí prožívat ti druzí. Ať si to prožívají, ale pokud chtějí naši účast ve hře, muí tam být pro nás odměna prožitků, které my chceme. Jinak nás ta hra nebaví.
Je jen na nás jestli vymyslíme jinou, atraktivnější pro všechny. Bez autopilota….

Někdy se nám zdává, že nás jakoby osvítil blesk z jasného nebe. Nápad nebo řešení. Ono to není z jasného nebe, ono je to výsledkem všech dosavadních našich životních akcí. Úplně jiné myšlenky má člověk, který na sobě pracuje, čte knihy osobního rozvoje, nebo se jen tak posunuje dopředu po jedné větě, po jedné myšlence, jko to dělám na Skvělém dnu, a úplně jiné myšlenky má člověk, který celé dny sedí u televize a hltá seriály.
Každým jídlem, každým dezertem taky rozhodujeme o našem zdraví nebo nadváze, kažým pohybem navíc podporujeme svou vitalitu atd atd.
Pojď se na to ale podívat jinak. To co děláš dnes a zítra a pozítří atd, to jsou ty základní kameny toho, jak budeš myslet a jak se budeš chovat a jak budeš vypadat za měsíc.

Někteří lidé o sobě říkají věci, které nejsou pravda. Například, já jsem rozený nešika, na co sáhnu to zkazím atd atd. Programují se a časem z nich ten opravdový nešika může být.
Já je učím zase zpět nebýt. A mám na to úžasnou větu. “Co bys řekl na to, kdybych o tobě říkal veřejně to, co mi tady teď tvrdíš? Líbilo by se ti to?” Jasně že nelíbilo a my máme první zamyšlení. Kdo jím projde, většinou jde rychle napravit v optimistu, už proto že chce aby se o něm veřejně říkalo něco jiného.
Skromnost stranou, co umíš, to dej světu vědět ať si tě zaškatulkuje správně.

Už dávno jsem se rozhodl zbavit pohodlnosti a negativních lidí kolem sebe. A pořád jsem dělal vyjímky. To ale jednou pro vždy skončilo. Bylo mi snad tisíckrát řečeno, že umím během pár vteřin namotivovat člověka k čemukoliv co sám dlouho odkládal.
Jediný okamžik, kde jsem já ztrácel energii byl ten, když jsem byl nucen poslouchat negativně smýšlející lidi. Samá stížnost na život a samé vzlyky, většinou sebou tahají minulost do přítomnost (tedy to nejhorší - fakt výběr). Od včerejška dávám negativně “nabitým” lidem jen minutu. Pak je upozorňuji, že mohou mluvit i pozitivně a s výhledem do budoucna. Když mi začnou vysvětlovat, že tak musí smýšlet, popřeji jim hodně štěstí a odcházím se věnovat těm, kteří to chtějí změnit.
A je to úžasné, Spát jsem šel naprosto šťastný, neztrácel jsem totiž čas tím, co mne brzdí a unavuje. Naopak zbylo mi víc času na namotivování těch, co to pro začátek potřebovali.
A dnes v tom budu pokračovat. Tenhle život je úžasný. Je to nakažlivé.

Chyby jsou naše poučení. Kdykoliv uděláme chybu a poučíme se, zamezíme tak možnosti aby se opakovala. Když se nepoučíme, opakujeme chybu pořád dokola. A pak nás ten život nebaví a nenaplňuje. Abychom to napravili, poučíme se. Nastupuje další level. Postupně se poučujeme a vstupujeme do dalších levelů. Stručně se tomu říká osobní rozvoj tou nejdramatičtější metodou.
Ta jednodušší je poučit se i z chyb, které dělají druzí, abychom je nemuseli opakovat také a nezdržovali se.

Proč se smát? Smích udržuje životní vyrovnanost a významně podporuje emocionální zdraví. V okamžiku kdy se směješ (ne vysmíváš) procvičuješ i bránici. Celý proces smíchu je úžasně nakažlivý (chřipka může takový přenos jen závidět) a ty se tak paradoxně staráš o emocionální zdraví i ostatním.

Správně postavený most musí mít pružnou konstrukci a pod těžkými auty se musí nepatrně prohnout. Neohebný materiál nevydrží tolik jako ohebný.
Být pružný, neznamená být nemastný, neslaný nebo nerozhodný. Člověk může být jak pružný tak důsledný, tolerantní k druhým, respektující názor. To co je neohebné, to se snadno zlomí.

Někdy se na svoje výzvy (problémy) díváme s odstupem a vidíme, že jsme na jejich řešení nepoužili ten nejlepší nástroj. Ale co už s časovým odstupem naděláme - nic.
Proto je tak dobré sem tam se podívat jakoby z jiné perspektivy a ještě před začátkem řešení problému. Já tomu říkám na seminářích “Výstup z lomu". Představ si, že pracuješ v kamenolomu. Jsi tam někde dole a vnímáš jen těch pár desítek metrů kolem sebe. Když ale vyjdeš nahoru na hranu lomu, vidíš vše pod sebou jako na dlani, tedy vidíš i to co jsi neviděl, a vidíš to s přehledem i s nadhledem. A vnímáš, že existuje více řešení.
Pak už jen stačí vybrat…

Všechno co v životě potkáváš buď přijmáš nebo míjíš nebo nepřijímáš. Když se ti něco líbí, přijmeš to. Když tě to neosloví, míjíš se s tím. Když se ti něco nelíbí, odmítneš to.
Mně se líbí usměvaví lidé, optimisté, příroda, mořský příboj atd.
Míjím spoustu věcí.
Nelíbí se mi lidé, co hledají problémy tam, kde žádné nejsou.

No čemu se dnes říká rozumné? Být průměrný, nevyčuhovat z davu, rozumně utrácet…
Dnešní motivační citát byl původně aforismus, ale lidé, právě lidé z něj udělali motivační výzvu. Já když vidím kdo všechno se dnes chová “rozumně” a k čemu to vede, tak už radím blízkým chovat se nerozumně.
Cesta k prosperitě vede cestou nerozumnou, tedy cestou která mění pravidla - ty pravidla, které vedly ke krizi. A měnit pravidla je nerozumné…. Jenže přinesou nový výsledek.
Zdravý nerozum nám umožní rychleji a lépe osedlat divoké mustangy a jet do dálky, až tam, kde se můžeme dotknout nebe.

Využívej příležitostí, které ti dává dnešní den. Zítra se nemusí opakovat. Všechno je to o tom, jak moc chceš změnit život k lepšímu. Nepromrhej žádný den, mohl by ti chybět.

Pouze skuteční mistři optimismu nemají žádné obavy. Všichni ostatní je sem tam, nebo více mají. Důležité je, jestli obavy nebo pochybnosti prožíváš nebo jestli hledáš řešení.
Srovnání je jednoduché, podívej na dnešní novináře. Kdo z nich píše o prosperitě (jakožto řešení krize) a kdo se jen koupe ve slovech krize a obtíže bez náznaku řešení. Jejich postoj k životu je jasný, umí jen omílat slova a ve skutečnosti tím, že neustále píší o krizi namísto aby psali o řešení, dělali rozhovory s těmi co si krizí firmy prošli a hledali řešení, podporují myšlení národa o hrozné krizi.
Krizi vyléčíš prosperitou, nenávist láskou, pochybnosti jistotou.

Optimisté mají obrovskou výhodu. Oni sice řeší všechno to co musí řešit každý člověk, ale řeší to v pohodě a v každém okamžiku vidí ten nejúžasnější možný výsledek. Když ho pak dosáhnou, jsou nadmíru spokojeni, zatímco pesimisté říkají, že je to náhoda, nebo že to stejně není možný.
Optimismus ti dává větší klid, a otevírá bránu tvořivosti.

Nejčastěji se vzdáváme svého pohodlí, abychom naštěstí zjistili, že jsme udělali něco pro ještě větší pohodlí.
Život je úžasný, něčeho se vzdáš a ono se to vrátí několikanásobně.
A nejlepší na tom je, že to platí i o čase.

Znáš to, ráno vstaneš a s radostí se těšíš na ten dnešní den. S radostí děláš svou práci, s radostí vítáš každého klienta (neboť je to každý klient, kdo ti umožňuje uspět a učit se ještě víc uspět), s radostí se pouštíš do oběda, s radostí si vychutnáváš odpolední kávu (radost z vůně, radost z chuti….), s radostí se vracíš k rodině, s radostí s ní podnikáš to, co vás naplňuje, s radostí vidíš každého, koho potkáš (protože ti zase dávají příležitost k radosti i do budoucna). Celý den jsi prožil s radostí a s radostí i uleháš, neboť se těšíš na tn úžasný spánek a hlavně, těšíš se na další úžasné ráno, protože s radostí přivítáš další den….
Mezitím vším tě všichni obdivují, protože pro ně je radost se na tebe dívat jak miluješ a prožíváš život. Nech je, ať se od tebe nakazí a přidávej víc a víc radosti, aby věděli i oni, že to může být ještě úžasnější.

Když jsem tuto větu pronesl na semináři, nikdo nechápal. Co má společného radost s prosperitou?
Každé ráno, když se probouzím, mám první právo volby. Budu mít buď skvělý den (a ten mám každý den), nebo něco opačného. Proč můžu a nemusím mít každý den prosperující den?
Už první věta startuje můj organismus a moje nálady. Můžu si říct, že prosperita se dnes dotkne mého života ve všech směrech - obchod, vztahy, zdraví atd. můžu z toho mít radost, protože na takový den se člověk opravdu těší s radostí. Když mám radost, tělo je v úplně jiné konstelaci než když je v depresi nebo smutku. S radostí dělám všechno co mi ten den přijde pod ruku. Lidé vidí to mé nadšení a nejen, že je to láká, oni ten úžasný způsob života začínají kopírovat. Tak jednoduše potom nastává ta situace, že jsou kolem mne jen pozitivně smýšlející lidé. Ti nenapravitelní pesimisté odcházejí, protože kdykoliv mne chtějí zásobovat “sračkama", přerušuji je a ukazuji jim na těch jejich problémech příležitosti. To málokdy unesou a hledají někoho, kdo bude jejich problémy, které sami odmítají řešit, donekonečna poslouchat. Oni také vytváří optimisty, protože jejich nekonečné stěžování si většinu lidí natolik unaví, že se jim začnou vyhýbat a hledají někoho kdo má aspoň trochu optimistický pohled na svět. A pak i oni prožívají radost. A jejich den se mění k lepšímu.
Jednou budou mít všichni od rána radost jako jejich vlastní psi…

Jak může vypadat taková neviditelná okázalá duševní příprava? Psal jsem o tom vícekrát, ale budu o tom ještě psát mockrát, protože nejčastější chybou naší duševní přípravy je … pochybování.
Okázalá duševní příprava spočívá v tom, že si dovedu úspěch prožít předem, představit si to a zažít ty pocity úspěchu už při přípravě. Když je dokážeš dokonale prožít aniž bys použil pochybnosti, zůstává ti zafixován ten pocit naplnění a tvoje podvědomí začíná pracoat na tom abys to prožíval naplno co nejčastěji a v reálu co nejdřív. Zeptej se těch, co je jim příjemné večer u televize chroupat něco slaného- sladkého. Zazdili to do hlavy jako příjemný pocit a NEZAPOMENOU to dokupovat…
Zafixuj si úspěch bez pochybností, prožívej ten stav dokončení a NEZAPOMENEŠ dělat to, co tě k tomu příjemnému pocitu vrací.

Odhoď černé brýle neúspěchu svých počátků a zbav se všech omezení, které pro tebe dodnes platily jen proto, že jsi je přijal za vlastní. Ode dneška je všechno jiné. A je to lepší. Každou vteřinou.
Ode dneška za vlastní přijímáš neomezenou svobodu. Veškerá omezení umíš přeměnit na příležitost a to ti dává ještě větší sílu.

Každý z nás někdy udělal špatné rozhodnutí. Možná to byla špatná volba zaměstnání, možná špatné rozhodnutí stran výběru partnera, možná jen rozhodnutí něco neudělat namísto udělat, což by pro nás dnes znamenalo příjemnější život.
Je důležité si uvědomit, všechny špatná rozhodnutí a postupně je vyměnit za lepší. Pokud to jde tak rovnou za nejlepší. Ale hlavně vyloučit ty špatná rozhodnutí - označit je a nahradit správným. Tužka a list papíru ti pomůže víc, než jen obyčejné přemýšlení.

Všichni to známe, okamžiky kdy se nedíváme napravo nalevo a jdeme bezhlavě za něčím co v nás už na dálku probouzí úžasný prožitek. Když jsme zamilovaní, tak máme chuť dělat šílené věci a děláme je. A máme plno úžasných prožitků. A dokud žijeme těmi prožitky, jsme navrcholu. Pokud do toho přidáme očekávání, dostaví se někdy zklamání. Většinou jen proto, že jsme to očekávání nezveřejnili i druhé straně a ta nám do hlavy neviděla, takže ani nemohla splnit nějaké konkrétní očekávání. Prožitek je i tady na naší straně. Přiznáme-li si chybu, příště to napravíme, nepřiznáme-li si chybu, nenapravíme to a kritizujeme. A máme prožitek další. Už se nám moc nelíbí a přitom opět provozujeme šílené věci.
Celý život je úžasný svými šílenými okamžiky, které nás vytrhují z “normality".
Záleží jen na nás jestli si tu “šílenost” budem řídit a mít dokonalé prožitky, nebo jestli to bude neřízená střela, která nám jen umožní život strávit.

Zkus si představit svůj život jako říši snů. Jako neomezenou říši s neomezenou mocí. Jediné co ti může zabránit v tom, abys dosáhl maxima je rozpolcenost tvé říše. Takže paradoxně jednotnost (tvoje soustředění se) je branou k naplnění.

Napíšu ti jen dvě důležité věci.
Máš právo volit - svoje rozhodnutí.
A ta důležitější, máš i schopnost volit.
Záleží jen na tobě jestli si uvědomíš, že i když nerozhoduješ sám a necháš rozhodnutí na druhých, rozhodl jsi. Rozhodl jsi, že rozhodovat budou druzí.
A to je nejnešťastnější využití svého práva volby rozhodnutí.
A to nejšťastnější je volit - intuitivně a správně pro plnohodnotný prožitek svého vlastního života.

Každý den podstupujeme riziko, že se něco v našem životě změní. Slovo riziko jsem napsal záměrně, proč to pochopíš na konci.
Každým nákupem podstupujeme riziko. Někdo to riziko vnímá jako riziko, že se bude mít líp, někdo hůř. Diabetik, který neumí zkrotit své chuťové vášně podstupuje riziko, že se mu stav zhorší, obézní člověk podstupuje riziko, že bude po čokoládě ještě silnější. Stejně tak při kvalitním nákupu (třeba zelenina) podstupuje obézní člověk riziko, že začne hubnout.
Někdo podstupuje riziko v zaměstnání. Někdo podstupuje riziko lepšího zaměstnání tím, že jej shání, připravuje se, učí se něco nového.
Co je konečným výslekem rizika? Změna. V karetních hrách mohou nastat dvě změny. Vsadil jsem a buď budu mít víc, nebo prohraji vloženou částku. Životní výsledek je ale jiný. Riziko se mění vždycky v zisk a my sami určujeme svou aktivitou jestli bude minimální nebo maximální.
Není na koho se vymlouvat, máme to ve svých rukou (a nohou, hlavě….)

Když máš vůli, děláš (cokoliv).
Když nemáš vůli, musíš mít neutále vysvětlováno proč máš někam jít, proč máš něco udělat (je to pro tvoje okolí docela náročné a nezáživné).
Když máš obrovskou vůli, letíš životem vpřed jako střela. Jako dobře řízená střela. Možná někteří budou tvrdit opak, ale to jsou právě ti, které nežene vpřed vůle, ale neustálé vysvětlování.

Týden je víc než dostatečná doba k tomu, abychom se uměli rozhodnout, jestli svůj osud změníme k lepšímu nebo ne.
Jsou lidé, kteří celý život váhají. A jsou lidé, kteří mění svůj život k lepšímu každou chvíli - malými krůčky. Někdy jen zkouší a neuvědomují si, že už kdyžzkouší naplno, najde o zkoušku ale o změnu. A někdy si ani neuvědomí, který ten krůček znamenal obrovskou změnu k životu. Ale tu změnu mají a prožívají lepší život.
A někteří celý život váhají.

Tvoje víra v budoucnost by měla být jistotou, kterou poporuje pocit vděčnosti za všechno co jsi mohl dokázat nebo prožít v minulosti.
Paměť ti slouží aby jsi mohl kdykoliv vzpomenout na všechno co jsi dokázal v díle zvaném život. To špatné mizí, pokud si to nebudeš neustále připomínat a tahat tak do přítomnosti a budoucnosti.
Jsi nepopsatelný originál. Život je učení se žít naplno..

Vitalitu, síu, lásku, odvahu, vášeň…
Všechno v sobě máš. Pokud jsi to někdy potlačil, nebo si to nechal potlačit, stačí to probudit. A spolu zvládneme hravě.
Když člověk chce, všechno je mu příznivě nakloněno. Taky když nechce, je mu všechno příznivě nakloněno.
Jsi ztělesním plnohodnotného života, tak se toho nezříkej a ten žvot prožívej.

Každý z nás je pro někoho vzorem, ať už si to uvědomuje nebo ne. Manželka, děti, kolegové, kamarádi…
Všechno co děláme, někdo jiný považuje za to nejsprávnější a dřív nebo později to bude napodobovat. Někdo zčásti, někdo na 100%.
A aby to nebylo tak jednoduché,tak pro někoho jsme kladným příkladem a pro někoho odstrašujícím. Ale můžeme být pro všechnykladným příkladem. Nebo pro všechny odstrašujícím. Volba je kupodivu opět na nás. Jsme vůdcem vlastního života a tak jak s ním nakládáme, stáváme se vůdcem i pro ostatní. Nebo uznáváme namísto sebe vůdcem někoho jiného a pak jdeme - je to zvláštní, ale v jeho stopách. Ty naše nejsou vidět.
Naše stopy by ale měly být vidět. A měly by být obdivovány.

Máš možnost být v souladu s každým okamžikem, který prožíváš. Ale ne každý a ne vždy toho využije.
Jeden z mých kamarádů - beznadějně zamilovaný do krásné ženy. Ještě ji neoslovil. Nejdřív jsme museli vyřešit, že je jí roven, zvedali jsme sebevědomí. Pak přišel, že by jí rád oslovil a neví jak. Hodinová lekce.
Výsledek? Neudělal nic. Včera mi došla trpělivost. Říkám tomu “umělé bouchnutí sazí", musel jsem ho hodit dopředu a tak jsem mu položil otázku, která je dnes otázkou dne. Mírné zvýšení hlasu a otázka. Dvě minuty ticho a odchod.
Za dvě hodiny volal: “Zdendo byl jsem tam a představ si, řekla mi, že už dlouho čeká, kdy na ni promluvím.”
A tak zase jednou přešla touha do reality.

Dnešek by pro tebe neměl znamenat strach ze zítřka, ale naopak víru v lepší zítřek. Cokoliv děláš, děláš proto, aby to zítra bylo lepší, lehčí, úžasnější, skvělejší….
Nepochybuj o tom, co děláš pro změnu. A svět tě odmění tou změnou.

Naopak, nejsi-li potřebný člověk, potřebuješ odbory. Sám si určuješ kam patříš. I vyučený soustružník se zápalem pro věc je mnohem vyhledávanější než o dvacet let starší soustružník, který do práce chodí jen proto, že potřebuje peníze. V obchodě to platí také. Zažil jsem spoustu lidí co chtěli obchodovat a nepochopili, že to je součást uměleckého světa - dodnes si myslí, že to je o penězích. Ale obchodník ten má ušlechtilé poslání - přichází jako poslední v řadě, po vývojářích, dělnících ve výrobě, prostě na konci. A je to on kdo mění lidem život k lepšímu. On má jedinečnou příležitost zjistit, co zákazník doopravdy potřebuje. A pokud to umí zpětnou vazbou přivést až do první řady, k vývojářům, je jeho práce dokonalým uměleckým dílem, které mění život i těm, kteří na to teprve čekají.

Neexistuje božstvo, které by chtělo, abys byť jen chvíli v životě trpěl. Pokud děláš vše o máš, netrpíš. Pokud nečekáš až co se stane, ale sám tvoříš, potom máš ze života jen příjemné pocity.
Tomu se potom opravdu říká život, pro tohle jsi byl stvořen.

Představ si svoje možnosti a podporu k práci, kterou děláš - ale před sto lety. Drsný co?
A teď před padesáti lety…
A dnes…
Zítra budou ještě lepší technologie a možnosti. A ještě přístupnější.
Vývoj je úžasná věc. Pokrok jako jeho bratr. A třetí bratr jsi ty. Tak co spolu dokážete? Budete jako Svatoplukovi synové? Držet spolu?

Vždycky jde o to umět si vybrat. Někteří si nevybírají a nechají se vláčet okolnostmi a následky. Ostatní si vybírají. Vybírají si příležitosti, a tím si vybírají i výsledky, pokud si ovšem do sého výběru nevloží i odkládání, omluy, výmluvy a nicnedělání.
Vždycky jde o to umět si vybrat.

Všichni toužíme po úspěchu. Jen se nám někdy nedaří ho dosáhnout. A když se nám to nepodaří jednou, dvakrát, tak máme tendenci omlouvat sami sebe. Ne tím, že známe chybu a omluvme se sami sobě za pochybení, které příště můžeme napravit, ale tím, že sami sobě začneme omlouvat/namlouvat, že po úspěchu netoužíme. Dostat se do fáze, kdy lžu sám sobě je největší brzdou vlastního života.
A přitom stačí tak málo. Přiznat si, že po úspěchu toužím a že pokud nevím jak se k němu dostat, budu se ptát a sbírat zkušenosti.

Danny DeVito je dnes jeden z nejlépe placených herců. Málokdo ale ví, jak musel překonávat sám sebe. Jeho malá výška byla problémem ani ne tak pro společnosti, které ho dnes excelentně platí, ale hlavně pro něj. On sám musel překonat sám sebe, svůj strach ze své malé výšky, která se nakonec ukázala předností.
Každý z nás máme z něčeho strach, něco považujem za hendikep a přitom bychom mohli přemýšlet jinak a podívat se taky jinak na celou věc.
Jiný pohled zbavuje strachu a obav.

Celý den jsme zásobováni zprávami a bohužel především negativními. Dokonce naši lídři –politické reprezentace sklouzávají k negativní propagandě. A pokud tomuhle nasloucháš, spadneš mezi ty, kteří už dávno tvrdí, že nic nefunguje. Pokud nasloucháš negativní propagandě, pak nemůžeš nic, protože jsi sám přesvědčen, že nemůžeš.
Jenomže ono všechno funguje. Je co vyrábět, je co prodávat, je jak se dostat do práce, je jak se dostat do obchodu. Až tohle nebude fungovat, pak bude krize. Teď jde jen o negativní propagandu, které by jsi neměl podlehnout a naopak využívat příležitostí.
Protože všechno funguje.

Každý problém, i finanční, ti má co říct. Dokonce ti chce něco říct. A ode dneška za pět let se možná ohlídneš a uvidíš, že to byla obrovská příležitost, která změnila tvůj život. Možná pochopíš, že musíš udělat změnu a po těch pěti letch budeš říkat: Jo, ještěže to přišlo zrovna době velkých příležitostí. Ty určitě nebudeš z těch, co se drží padající „jistoty“ a po těch pěti letech bys tvrdil, že jsi byl součástí krize. Takže využiješ příležitosti a naskočíš na vlak co jede do oblasti prosperity.

Někdy si to ani vůbec neuvědomíme, co všechno prožíváme. Jedeš po dálnici, v levém pruhu, udržuješ tam stočtyřicítku aby ses vlezl do měřené normy a najednou ti do pruhu vybočí někdo zprava, kdo dodržuje stotřicet. A ty si vybíráš mezi emocemi. Buď prožiješ v klidu to, že na chvíli sundáš nohu z plynu, nebo prožiješ emoce záporné a patřičně toho “šneka, co brzdí (tvůj) provoz” okomentuješ, případně zatroubíš, zablikáš…
V partnerských vztazích je to ještě lepší. Ale to ti nemusím psát, víš sám nejlíp kde emoce neudržíš na uzdě, kde je udržíš a kde to naopak emočně zvládneš do plusu, aby jsi tím zároveň ten vztah posílil. Tím se stáváš obdivuhodným mužem/obdivuhodnou ženou, a ten vztah graduje.

Dovedeš se radovat ze sluníčka? Jdeš na slunce a necháš si pár minut masírovat teplými paprsky tvář? Tohle je součást lásky k životu, stojíš a prožíváš to teplo. Tvoje tělo si to užívá. Někdy to zkus na dešti, nastavit tu tvář kapkám. Když zavřeš oči prožiješ neopakovatelný pocit.
Celý náš život je prostoupen okamžiky, které stojí za to prožít. Pak pochopíš, že láska není podstatné jméno, ale sloveso, tedy děj.

Přemýšlej jaké zvyky a návyky si zafixuješ do života.
Nemusím asi vysvětlovat, že je obrovský rozdíl mezi zvykem ráno cvičit a zvykem jít večer do hospody.
Jsou návyky i v mezilidských vztazích.
Jsou pracovní návyky.
Je toho spousta, co nedřív přijmeš a ono tě to pak po dlouhá léta formuje.

Všechno má svoje výsledky. Když jsi nastoupil do první třídy ani jsi netušil, jak celý život budeš používat minimálně ty základy jako psaní a počítání. Když jsi se zamiloval, netušil jsi jak velkou radost budeš mít jednou ze synovy první jedničky ve škole.
Proč máš ty znalosti písma, tu radost ze synova úspěchu? Protože jsi kdysi nevědomky vytrval v nějakém úsilí.
Co myslíš dovede dát na papír všechny situace, ve kterých jsi vytrval? Pomůže ti to vytrvat kdykoliv příště, možná zase ani nebudeš tušit co vše může být výsledkem.

Udělej si svůj vlastní, originální, pozitivní náhled na svět. Jen tvé myšlenky směřující k tvým tužbám.
Největší tragédií tohoto národa je převzetí myšlenky z hlavy člověka, který podlehl strachu. Ať už je to novinář, politik, prodavač, prostě měj svoje myšlenky. Neopakuj slovo krize, když se tě netýká. Podívej se kolem sebe, kolik lidí tomu podlehlo a jak změnili svoje chování. Tím vytvářejí skutečnou krizi. Ve svém životě.
Jediný lék na to je rozpumpovat ten život. Ve všech směrech, i v ekonomickém i ve směru myšlení.
Pozitivní myšlení má stejné výsledky jako negativní. Oboje se ti plní a tvůj život podle toho vypadá. Jen s tím rozdílem, že ta pozitivní stránka má pozitivní důsledky.

Vždycky je ten správný okamžik na to, abys naplnil své touhy. Takže neváhej ani vteřinu.

Akce!

Vytváříme příležitosti pro děti, partnerské, obchodní, prostě jakoukoliv příležitost.
Už to že je tvoříme, nás dostává do pole tvůrců. To je neomezené pole bez hranic, kde hranie nastavujeme jen my sami. Paradoxně právě tvůrci této příležitosti moc nevyužívají, překonávají hranice a představy všech kolem.Taky díky tomu se nám vleze telefon do kapsy, připojíme se s ním na internet, dovedeme létat (letci mají dokonce ocelové ptáky :-) - to je vzpomínka na jednu píseň).
Ve vztazích nám naše vytváření příležitostí vztahy upevňuje, v obchodě se díky novým příležitostem pro zákazníky rozšiřujeme atd atd.
Odpusť těm, co nevytvářejí příležitosti, nechají se jen táhnout a ještě to kritizují. Činí tak z nevědomosti. A ty jako vědomý… (zase to úžasné kouzlo tří teček -můžeš si tam doplnit cokoliv, co jsi už dokázal)

Kdysi jsem napsal, že nadšení je turbo motoru tvého života. Prostě tě to dostane rychleji do otáček.
Celý život se snažím mít kolem sebe lidi, kteří mají otáčky života “v červeném pásmu” Dokonce jsme dělali setkání pozitivně naladěných lidí plných nadšení do života. Asi se k tomu budu muset vrátit. Nějak pozoruji, že se objevuje čím dál tím víc pesimistů, co nám všem snižují (snaží se) otáčky motoru.
A vůbec, to je dobrý nápad. Navrhuji setkání v druhé polovině května - víkend - příroda, legrace, nadšení.
Kdo má zájem z těch nových dejte vědět na zdenek@skvelyden.cz. “Staré psy” obešlu mailem - pokud si myslíš, že nejsi mezi “starými pozitivními psy” raději napiš.
To je slovník, Zdeňku!!!
Já se polepším…

Když budeš neustále tvořit dobré věci, situace atd., budeš vnitřně šťastný. A všichni kolem tebe také. Když ale budeš tvořit špatné věci, samotného tě to nenaplní.
Mnohdy se nám stává, že chceme sklízet, aniž bychom zaseli. A mnohdy se nám to podaří. Jak to asi naplní? Nezískali jsme žádnou schopnost, neznáme v podstatě ani hodnotu sklizně a jaký bude výhled do budoucna?
Jak často bez schopností vypěstovat úrodu jsi schopen té úrody dosáhnout? Nebyl by to náhodou život na náhodu?

Chybovat je lidské, a druhou stranu stejnou chybu udělá jen ignorant. Uvědomění si vlastní chyby namísto hledání viníků je nejúžasnější postoj na světě. Tento postoj spolu s hledáním řešení (tedy nápravou či předcházením chyby) ti umožní prožívat skvělejší každý den.

Myslet pozitivně a ještě tvůrčím způsobem je stejně jednoduché jako myslet negativně a ještě destrukčním způsobem. Takže je to jen o výběru.
Pardon, ještě je to výsledku a o pocitech.
Výsledek je jasný - volba mezi kladným a záporným.
Pocity jsou také jasné - volba mezi naplňujícími a depresivními.

A ty v tom lepším potom žiješ. Jednoduše, geniálně.
Protipól znáš.
Takže zůstaňme raději u toho optimismu.

Zásada jsou pevné kořeny, někdo tomu říká víra v sebe podporovaná vzděláním, pak tě nic nepoloží. Jsi stabilní a samozřejmě úspěšný.

Mám jednu známou a ta vždycky řeší minulost. Tedy neustále si stěžuje na to co bylo, co kdo řekl, co kdo udělal nebo neudělal. Nikdy jsem ji neslyšel mluvit o tom co bude. Nikdy jsem ji neviděl plánovat. Jednou byla zvaná na grilování o víkendu a její odpověď byla: “Já ještě nevím co budu o víkendu dělat. Bylo to v pátek.
Tenhle typ lidí se nechá vláčet okolnostmi, neustále se jen přizpůsobuje, aniž by je aspoň to přizpůsobení se naplňovalo. Nic neočekávají a pak jsou přesto zklamáni.
Naproti tomu člověk, který ví co chce, si to aspoň lehce naplánuje a něco pro onu naplánovanou situaci udělá.
Je dobré žít pozitivní představou. A prožívat už tu představu.

Tak po včerejším aprílovém žertíčku, který teda měl ohlas, pokračujem v motivaci.
Dneska mám dobrou náladu. Svět je úžasný a když nic neodkládáš a využiješ příležitosti jak se realizovat pro blaho druhých, všechno jde samo. Je úplně úžasná souhra energií s tím prvotním nadšením a následnou realizací. Je to tak dokonalé, že jsem se musel zmyslet proč toho nevyužíváme pořád. Bylo to hodně sebekritické a tak jsem mohl najít chyby. První je odkládání, taková ta běžná chybička, která má za následek vyprchání té prvotní energie, té čisté, nezkažené. Druhá je tendence se svěřovat, což by ještě nebylo tak zlé, pokud by člověk neustále neposlouchal ty negativní názory slabých. Třetí chyba, nevyčkání výsledků, tedy když to nefuguje druhý den, vzdání se nadějí. Mezi náma, co dy fungovalo do druhého dne? Čtvrtá chyba, spokojení se s prvními výsledky a přestat “tlačit na pilu".
Recept na první chybu: žij tím nadšením a krm ho!!!
Recept na druhou chybu: hledej ty silnější a optimističtější jedince a nech se optimismem ještě víc nakazit!!!
Recept na třetí chybu: vzpomeň si vždycky na bambus, ten taky roky zapouští kořeny a pak, najednou, každý den metr nad zem.
Recept na čtvrtou chybu: musíš vidět pořád ten konečný výsledek, který jsi si naplánoval, to ti nedovolí popustit uzdu.
To se mě ulevilo…

Výhoda soustředění se na řešení spočívá v tom, že nemáš čas myslet na problém, ale naopak zdárně situaci napravíš. Myšlením na problém se nic nřeší, myšlením na řešení se to řeší. Napadá tě spousta nápadů a ty nejšílenější bývají nejrychlejším řešením. Stačí myslet pozitivně a nikoho nepoškodit. Je to jednoduché a účinné.
A na závěr, pojďme říkat problémům výzvy. Jsou to výzvy k řešení a i nálada i řešení je lepší.

Jeden člověk je ti maximálně blízko. Je ti vlastně nejblíž. A ještě pořád. Celý život je ti nejblíž. A pomáhá ti. A taky škodí. Všechno co umíš ti pomáhá. Všechno co lajdáš, ti škodí.
Tvoje myšlenky jsou toho všeho dokonce příčinou.
Teď jak to píšu mi přišla úžasná sms od kamarádky ze Slovenska, která na sobě těch změn udělala během roku tolik, co ostatní nezvládli za celý život:
“Prajem Ti perfektný nový týždeň a úžasný nový den, ja sa už neviem dočkať kedy vyjde slnko, viem, že bude všetko tak skvelé a plné života:-)”
Mám ještě něco dodávat? Měj myšlení jako Janka a nadchneš všechny tak, jak ona svým myšlením nadchla teď i mne.

Nadšení je úžasná věc, a když víš, co tě nadchlo a opravdu tím žiješ, nikdo ti nevstoupí do cesty. Nenecháš ho. Vezmu schválně šílený z nejšílenějších příkladů. Alkoholika. On ví, že musí vlítnout do stavu opilosti. Je mu v něm dobře. A udělá pro to všechno.
Ty nejsi alkoholik, ale existuje stav do kterého se chceš dostat. Tak pro to udělej všechno.

Jo jo, někdy jsme spokojeni s průměrem a je nám líto ten průměr vylepšit. Přitom po tom tolik toužíme.
Opravdu je to tak těžké? A proč to těžké považuje 95% lidí? Proč těch pět procent to nehodnotí a překonává dobré lepším? A proč se asi mají pořád líp? Že by to bylo tím, že nehodnotí, neanalyzují a prostě to mění k lepšímu?

Chodí kolem tebe každý den. Příležitosti.
Mockrát už jsi nad nimi přemýšlel a mockrát už jsi zpětně říkal: Kdybych já tenkrát…

Ale aby to bylo jinak než dnes, je třeba něco změnit. Ty víš co máš změnit, to co nefunguje, nebo funguje málo.
Jedině blázen očekává, že bude mít jiný výsledek, když stále dělá totéž a nic nemění k lepšímu.

Člověk má nespornou výhodu před vším ostatním. Dokáže ovládat své myšlenky. Někteří je ovládají k dobru světa a někteří opačně. Obě skupiny ale své myšlenky ovládají.
Tedy řídí svůj (a mnohdy nejen svůj) život. Ono by to šlo přirovnat k řízení auta. Někteří řídí precizně a dodržují pravidla, někteří špatně. Pak jsou ješě tací, co řídit nechtějí a nechají se odvézt tam co chtěli. A pak je ještě jedna skupina, ta se taky nechá odvézt, ale je jim jedno kam.
Kdyby každý z nás pochopil, že život je jako auto za několik milionů, řídil by ho precizněji. Nechtěl by nabourat. Někteří to ale opravdu neví a tak dělají pořád stejné chyby a pořád bourají (vztahy atd.).
Ale ty už to víš a budeš řídit precizně.

Měj svoje sny. Měl bys je vidět hodně reálně. Pak je jednoduché tomu uvěřit. Uvěřit, že to dokážeš. Že dosáhneš svých snů a život potom bude jako ve snu.
Jako ve snu je pohled dneška. Až to bude realita, nebude ti to připadat jako sen, budeš vědět, že jsi toho dosáhl a že dosáhneš na cokoliv dalšího.

Henry to věděl dobře. Měl tým lidí a věděl, že s nimi dokáže cokoliv. Klidně znova od nuly.
Tým je úžasná formace. Každ umí něco jiného, je odborníkem v něčem a dohromady to dává maginární obrovský mozek, obrovskou sílu. Znáš to i z hokeje, tým je složen z odborníků, brankáři, obránci, útočníci, maséři, trenéři… Jak by asi vypadal zápas kdyby na jedné straně hráli jen útočníci?

Život je úžasný. Tvoje myšlenky svou silou mění tvé představy a ty sebemenším kladným činem to uvádíš do chodu. A změny přicházejí s každou vteřinou.
Jak říkám, život je úžasný…

Někteří dělají protože musí. Někteří dělají, protože je to baví, tam je navíc nadšení.
Když ti ale záleží na tom co děláš, dokážeš vždycky víc a hlavně ten výsledek je větší. Je jedno jestli jde o práci nebo o osobní život. Obojí ti přináší dokonalý prožitek, neboli životní zisk.

Oslovuje mne spousta lidí a vždy chtějí podobnou věc. Chtějí změnit život. Změnit stereotyp a “jistoty” co se pomalu mění spíše v nejistoty. A ptají se, co mají udělat. A já jim říkám vždy jednu odpověď. Musí se rozhodnout, že dělají změnu. Dokud o tom jen mluví, nejsou tam činy a vesmír je spravedlivý. Nedá nic navíc, dokud neuděláš nic navíc.
A spousta z nich se rozhodne dál čekat a jen mluvit (o tom jak by to mělo být). A pár z nich se rozhodne. Hned. A ty potom vedu, protože to je jednoduché. Je spousta příležitostí jak uspět. Někdy stačí jen pár informací a lidé mění život k lepšímu úžasnou rychlostí. A uspějí.
Na začátku bylo rozhodnutí.

Čím víc se ti daří, tím méně myslíš na problémy. Naopak, myslíš na úspěch, protože ho prožíváš. A to je nakažlivé. Tvé děti se učí být také úspěšné, tví přátelé tě napodobují a všechno se to dostává do jiné, lepší, dimenze.
Najednou si všimneš, že nekritizuješ, přestaneš sledovat šílené zprávy, protože nezapadají svým obsahem do toho, co ty a tví blízcí prožíváte.
Život se změní. Mění se každým tvým úspěšným krokem nebo krůčkem.

Včera jsem viděl úžasnou reklamu. Postava vytvořená z cihel, která pracovala jako člověk. Na závěr k té postavě přišlo malé děvče a podalo jí sklenici vody. A z obrovské cihlové postavy se stal tatínek, který si tu sklenici vzal. Bylo to od Hornbachu a končilo to tou úžasnou větou, staň se součástí svého projektu.
Já nevím co je tvůj projekt, ale měl bys tím žít dokonale jako v té reklamě. Ve své projektu musíš mít hlavní roli. Je jedno jestli sloužíš lidem a bereš za to peníze, pořád jsi ta hlavní postava projektu. Je jedno jestli hraješ fotbal, pořád si ta hlavní postava projektu.
Kdo jiný by měl být hlavní postavou projektu zvaného Tvůj vlastní život?

Jsi součástí vesmíru, tedy jsi jeho středem. A nemáš omezující hranice.
Dost dobrá filozofie. Navíc je to realita. Samozřejmě pokud sám o sobě nerozhodneš jinak. Pokud jsi si ale jistý, že to tak je, máš opravdu neomezené možnosti a byla by škoda jich nevyužít.
V podstatě si středem i pro ty, kteří si to neuvědomují nebo to odmítají. Což tvou pozici ještě posiluje. Jsi schopen se naučit cokoliv. Jazyk, umění, sport prostě cokoliv. Nečekej že to budeš umět hned, ale čekej že to budeš umět brzo.
Jsi zrozen k dokonalosti.

Herec Josef Abrhám patří mezi moje nejoblíbenější. A když jsem slyšel tuhle větu, utvrdil jsem se ve správném rozhodnutí.
Každý z nás je tím správným nástrojem pro realizaci života svého i realizaci služby druhým. Ta služba nám umožňuje být užitečný a naplňovat nejen náš život.
A to je šance, kterou nesmíme promarnit, naše schopnosti tím ještě víc rostou.

Život je úžasný v jakémkoliv svém okamžiku. Je naprosto dokonalé, že to všechno ovlivňuješ (pokud používáš hlavu) a sám sobě jsi i učitelem (tedy na základě poučení).
Tomáš říká, že musíme dělat chyby, abychom se mohli poučit.
Já říkám abychom se poučili z chyb druhých, čímž se vyhneme tomu zklamání, který chybující prožili.

Doufám, že patříš mezi ty, kteří umí najít řešení. A doufám, že i mezi ty, kteří umí to řešení najít pro vlastní život.
Co by to mohlo být? Optimismus? Koukání do skvělé budoucnosti? Tak skvělé, že se nemůžeš dočkat?
Blahopřeji.

Včera jsme sedli s Honzíkem na minerálku (já s citronem, bo vitamínů není nikdy dost) a diskutovali. A já jsem během té diskuze třikrát Honzíka upozornil na jeho příležitosti těsné blízkosti, u těch nejbližších. A uvědomil jsem si, že nevnímáme ty nejbližší situace jako příležitosti k posunu vpřed, ale podléháme tam rutině.
Máme spoustu příležitostí ať už v osobním rozvoji nebo v byznysu, který děláme a přitom tento potenciál promrháváme a necháváme oči zavřené. To je škoda. Naše vlastní děti nás tlačí dopředu svými potřebami, svou láskou, svým nadšením, a my to mnohdy nevnímáme a stojíme na místě.
Naši kolegové pak dělají totéž. Říkají nám své nápady a my je necháme utopit ve slovech, která pro život nic neznamenají. Přitom dokážeme všechno. Pokud se nerozhodneme jinak.

Je zvláštní, že si člověk neuvědomí takovou samozřejmost sám. A přitom to můžeš kdykoliv zkusit. Já už jsem ten návod kdysi psal, ale opakování je matkou moudrosti.
Takže kdekoliv jsi, usmívej se. A všímej si. Lidé se začínají usmívat taky. Některým to jde hned a některým to chvilku trvá. Možná jim vysvětlíš, že úsměv nic nestojí a dělá je lepší.
Docela dobrá práce, naučit lidi usmívat se.

Není nic lepšího, než vdět co chceš mít, co chceš prožít. Protože když to víš, jdeš za tím, abys ty prožitky měl. Dovedeš rozpoznat co je v souladu s tvým plánem a držíš své cesty namísto toho, abys životem lítal ze strany na stranu jako hadr.
Všechny prožitky tě naplňují už cestou. A proto je ta cesta tolik příjemná. Tedy ten tvůj život.

Tvoje dny ubíhají. Někdy koukneš do kalendáře a říkáš, že jsi zase o rok starší. To jsou narozeniny.
Někdy koukneš do kalendáře a říkáš, že bude konečně výplata. To je každý měsíc.
Měl bys koukat do kalendáře, a vědět, že to je další den, co jsi něco dokázal. To by mělo být denně.

Dnešní motivační citát je odpovědí těm, kteří tvrdí, že minulostí se žít musí. Nemusí. Smiř se s ní, na rozdíl od budoucnosti ji nedokážeš změnit. Můžeš se poučit a můžeš si vybrat, jestli se poučíš pozitivně nebo negativně. Každá situace je totiž poučná. A vždycky si můžeš vybrat jestli se poučíš tak, aby to bylo příště lepší, příjemnější, obdivuhodnější.
A to příště, to bude zanedlouho přítomnost, kterou chceš prožívat těmi nejlepšími situacemi.

Kdyby bylo vše tak spravedlivé a dokonalé jako vesmírné zákony, to by byl život.
Ale lidé jsou teprve na cestě k dokonalosti. A já vím dokdy budou na cestě. Dokud nepochopí skutečný princip celého vesmíru. A až ho pochpí, nejen že budou na cestě, ale už po ní i půjdou. Jít a stát, to je rozdílné.
Je to složité? Nebo je to jednoduché? Obojí je správně. Pro toho, kdo se nechá ovládat strachem a pochybnostmi je to složité. Pro toho kdo si věří, je to jednoduché.
A pak je zde ještě něco, pomlouvačné živly, ti to mají jednoduše složité:-).
Miluj život a pochopíš ještě víc.

Jdi do všeho celým svým srdcem a vem si z něj příklad. Tvé srdce nezkouší dopravit krev do celého těla. Ono to prostě dělá a dělá to naplno. Když zrychlíš, nemusíš ho přemlouvat, zrychlí taky.
A pokud do všeho půjdeš stejně jako tvé srdce, bude to fungovat.

Jespousta důvodů proč žít a ještě k tomu naplno. Celý tvůj den ti musí přinášet příjemné prožitky. Máš odzbrojující úsměv a dokážeš svou dobrou náladou nakazit všechny kolem.
Tvá víra ve vlastní schopnosti ti otevírá dveře do úžasného světa příležitostí, prožitků a dalších, ještě úžasnějších představ o životě.

Je to jednoduché, včera jsi něco prožil, možná to blo dobré, možná špatné. Ale dnes máš o něco jiné možnosti ten den prožít jinak. Rozhodně lépe. Buď jsi měl včerejšek dobrý a to tě namotivuje mít dnešek ještě lepší, nebo byl včerejšek špatný a ty ses poučil jak nemít špatný dnešek.
Na přítomnosti i budoucnosti je úžasné to, že si můžem vybrat. Nenech se ovládat strachem a pamatuj si, že špatné časy už byly, tedy teď už to bude vždy jen lepší a lepší.

Kdykoliv se dostaneš “pod tlak", produkuješ zvýšené úsilí. Samozřejmě záleží jestli jsi se vymanil z role oběti nebo kata a jsi tvůrce. Pokud tomu tak je, pod tlakem se vyrovnáváš se svým úsilím velikánům jako Henry Ford, Thomas Edison a další. Tvoříš účinnější a přitom nové věci.
Tvoje sebevědomí vzroste a ty se nejen cítíš jako diamant, ty jím jsi.

Je dobré vědět co umíš perfektně, nebo blízko “perfekci". Pak znáš svoje schopnosti, svoje dovednosti, svou cenu. Tvoje sebevědomí bude automaticky odpovídat tomu, čeho jsi si vědom. Pak tomu přidáš všechno, co jsi kdy zvládl a tvoje sebevědomí vzroste ještě víc. Pokud se něčemu novému učíš (nebo “jen” pracuješ na sobě jako osobnosti), tvoje sebevědomí vzroste ještě víc. Pokud jsi schopen všechno toto kdykoliv použít pro blaho své nebo své a někoho dalšího (bez toho, že bys někoho jiného poškodil), tvoje sebevědomí se stabilizuje a bez výkyvů budeš mít každý den skvělý.
Jak jednoduché. A jak geniání…

Žijeme opravdově a žádná vteřina se nezkouší. To co v ní prožijeme, to zůstává. Proto moc nechápu když mi někdo říká: “Já to zkusím". Je jedno jestli chce zkusit se změnit, něco nového podniknout nebo dokonce zkoušet partnerský vztah.
Do všehoje třeba jít naplno a když to funguje svou roli ještě stupňovat. Ale něco jen zkoušet? To znamená, že do toho jdu s absolutní opatrností a neustále namísto prožívání jen kontrolovat symboly, náznaky atd.
Žij naplno, jen tak zjistíš, co je opravdu skvělé a dokážeš to prožít.

Každý z nás máme sny a každý z nás vychází z nějaké touhy. Jakmile máme sen, tedy představu, snažíme se ji prožít alespoň v mysli. Ono to jde samo. Určitě víš, že když ti někdo ublížil a ty jsi mu to chtěl vrátit, přemýšlel jsi o tom a už jen ta myšlenka ti vyhnala srdeční frekvenci do vyšších levelů. Prožil jsi představu a ve skutečnostitě už tohle mohlo naplnit a uklidnit.
To samé se děje s tvými sny. Prožívej už ty představy úspěchu a najednou mnohdy nevědomky, za tím úspěchem půjdeš. Ta budoucnost patří jen tobě.

Je až příliš mnoho lidí, kteří stále žijí minulostí. Ať už se snaží stále dokola ukázat, že něco udělali nebo neudělali, že někdo něco udělal nebo neudělal jim, zkrátka rýpou se v minulosti. Pak mají málo času na pánování budoucnosti a přítomnost prožívají hekticky. Ale není to jen krajina, kterou zmeškají, když příliš pospíchají kolem a žijí spíš minulostí než tím co se právě aktuálně děje, jsou to především prožitky, pocity, tedy úžasné pocity o které přicházejí. A prožitky, které tě uspokojí, nadchnou, to je právě to, co plánuješ v budoucnu zopakovat, nebo ještě lépe prožít znovu a ještě dokonaleji.
Smiř se s minulostí, žij přítomností a sni o budoucnosti.

To, jestli se budeš radovat nebo smutnit, záleží jen na tobě. Situace kolem tebe se odehrávají a ty na ně nějak reaguješ. To, jak na ně reaguješ určuješ ty. Ať už podle pravidel, nebo podle vlastního uvažování, vždycky jsi to ty, kdo rozhoduje jak.

Hledej lidi, kteří jsou nadšení, kteří dělají svou práci kvalitně, kteří táhnou namísto aby se jako většina táhnout nechali.
Je důležit být aktivní, tvoje sebevědomí se upevní, lidé tě obdivují a ty sám máš mnohem úžasnější život.

Reálný příklad. Ona něco prožila a nabyla dojmu, že ji někdo chce využít, že ji potřebuje aby se o něj starala. Byl to jen dojem, ve kutečnosti negativní představa nepodložená skutečnou realitou. Ale zafixovala si to. A navíc důležité body, které tomu předcházely. Například tričko místo košile atd. Zafixovala uložila. A pak potkala někoho jiného. A on byl v tričku. Ale byl úplně jiný. Jiný povahově, jiný svým životem. Ale představa v hlavě vznikla stejná. Takže to zase nedopadlo.
Je jedno jestli ona byla ona nebo on. Představy hlavě máme všichni. A všichni reálné i nereálné. Ty reálné podložné realitou měníme jinou realitou, ale ty nereálné, které nepodložíme realitou si v hlavě uchováváme. Přitom je mnohem jednodušší je změnit než ty reálné. Kdo asi tvoří naše myšlenky v naší hlavě? Odpověď je jednoduchá, ten komu ta hlava patří. A kdo je tedy může změnit? Odpověď je jasná. Zase majitel hlavy.
Tak když víš jak je to jednoduché, tak neváhej a vytvářej si lepší představy. Ty dokonalé. Bude se ti líp žít, budeš prožívat lepší situace, lepší vztahy, lepší chutě. A budeš veselejší.

Každý z nás žije představami. Někdo představami, že něco dokáže, někdo představami, že něco prožije, někdo zase že nedokáže, či neprožije. Ty představy tvoříme my, můžem se nechat ovlivnit, můžem si nechat poradit, můžem do nich vnést něco z minulosti ale také je můžeme vytvořit čisté. Tedy krásné bez podmínek, bez toho, že bychom něco brzdili, o něčem pochybovali.
Takže si vlastně můžeme vytvořit tu dokonalou představu o nejdokonalejším životě. A začít ji prožívat jako jsme to dělali doteď (jen s tím rozdílem, že už si hlídáme tu námi stanovenou dokonalost). A světe div se, naše pocity jsou okamžitě příjemné a hlavně, ono to funguje převést i do reality.

V hlavách se ti honí představy a ty je prožíváš. Někdy nejsou nejlepší a tak se zkus zamyslet, jestli náhodou některé představy nebude lepší zastavit už v jejich počátku. Co takhle mít jen představy, které tě dělají šťastným? A ono je to jednoduché. Stačí své myšlenky kontrolovat.

Programuješ do detailů svůj život. Je spousta věcí, které tě namotivují, je spousta lidí, kteří to nechápou, ale ty ano. Spousta lidí, kteří nedosahují tvé velikosti podlehnou mamonu, pravidlům atd. Ty ale víš co chceš a nemáš jen nadšení, ale i know-how. To znamená, že víš víc, a máš lepší technologii života. Dej příležitost komukoliv a nech ho ať se sám rozhodne, jestli jeho ego zvládne příležitost, nebo jestli zvítězí nad ním samým. Tu příležitost mu nesmíš brát, neboť bys poškodil v budoucnu sám sebe. Tím, že mu ji dáš, tě podpoří ve tvé vlastní aktivitě (nebude ti ubírat energii). Příležitostí tedy dávej co nejvíc a nech na lidech, ať se zachovají dle své úrovně. Dávaš-li někomu důvěru, musí ti umět splácet stejnou důvěrou. Pokud to nedokáže, přijmi jeho volbu a nerozmlouvej mu ji.

Jsi-li připraven, použiješ, vše a kohokoliv, kdo ti pomůže a komu pomůžeš ty. Pokud to nedokážeš, ztrácíš sílu, Pokud někoho zneužiješ, nebo nebo jen krátkodobě využiješ, padáš. Využij příležitosti, sklouznout se s někým schopným. Máš-li mu co dát, nebude řešit, že se přiživíš, přinese ti to tisíce kontaktů a spoustu peněz. Můžeš to kdykoliv budovat sám, ale je lepší se spojit a ušetřit si roky času. Ty roky, které už investoval někdo za tebe.

Vybral sis místo a vybral sis čas. Vybral sis realitu a vybral sis postavy.
Tak nějak stručně jde charakterizovat tvůj příchod na svět. Žádná náhoda.
A teď, když ž jsi tady, to rozhodně nepustíš z rukou. Nehraješ přece na náhodu.
Takže znova vybíráš místo, a už k tomu máš zařízenou dopravu, svou nebo veřejnou, aby volba bylaopravdu svobodná.
Vybíráš čas, protože správný okamžik se jmenuje TEĎ.
Vybíráš si realitu, protože tvoje myšlení ti to umožňuje.
A vybíráš si postavy, protože ty, co tě motivují miluješ a už se nenecháš brzdit těmi, co abdikovali na svůj vlastní život už v jeho průběhu.

Stará mariášnická průpovídka a kolik v sobě může obsahovat motivace.
Každý z nás rozdává karty života (nebo si je nechá rozdat). Každý z nás má k dispozici všechny karty, od nejmenší po esa. A každý z nás čím lepší má náladu, tím odvážněji hraje.
Najdi si písničku, která tě namotivuje kdykoliv. A tu se nauč. Protože budeš potom pořád v té nejlepší náladě. Plný odvahy, plný nadšení, plný vášně. Já sám mám takových písniček několik a většinu ponurých textů jsem předělal, nechal jen melodii a zpívám si.
Svět je nádherný když ho vnímáš v úžasné melodii.
Já s písničkou jdu jako ptáček….

Ty také nemáš omezení. Pokud se nenecháš dobrovolně omezit nebo pokud dokonce neomezuješ sám sebe.
Jsi schopen dokázat cokoliv, spousta věcí nejde hned, ale spousta věcí nebo činů má okamžitý výsledek.
Jágra znáš, že jo? Co myslíš jak se dostal do NHL nebo teď do kontinentální ligy? Myslíš že ráno vstal a rozhodl se, že bude hrát za Omsk a vzali ho? Nebo léta tvrdě trénoval aby dostal exkluzívní smlouvu na miliony měsíčně?
Ale omezení nemáš.

Hojnost je nevyčerpatelná (toto pravidlo platí i pro tebe, pokud jsi si se nerozhodl jinak).
Všeho je dostatek.
Vize?
Skutečnost.
Pokud ses ovšem opravdu nerozhodl jinak.

A je to úžasné. Je to jako nálož dynamitu. Děláš to, co kážeš. A navždy se to stane tvou součástí.
Tím, že naučíš druhé správnou věc dělat správně, dáš jim to know-how, tvoje velikost se násobí.
Úplně nejlepší je, když se takto obohacujete navzájem.
To je trochu k přemýšlení. Tak v klidu přemýšlej, já jako obyčejně šestnáctého, jdu slavit - miláčkové bohů se rodí vícekrát.

Mockrát jsi to zažil. Měl jsi příjemné nebo nepříjemné mrazení. Obojí svědčí o tom, co prožíváš a jak jsi naprogramován.Tvoje příjemn prožitky tě uspokojují a chceš v nich pokračovat. A to je ta úžasná situace, kdy jsi schopen něco udělat pro to, aby se objevily zase.
Je jedno jestli jde o pracovní úsilí nebo partnerský vztah. Vždycky tě to láká urychlit znovu vyvolání příjemných prožitků a jsi ochoten udělat i ten krok vpřed, který jsi za podobných situací odkládal nebo tě vůbec nenapadl.

Je velice důležité mít rád sám sebe, svoje myšlenky, svoje tělo, svoje úspěchy, svoje slova.
Je to tak jednoduché a tak úžasné. Máš tvůrčí myšlenky a užíváš si to. Cvičíš, aby se ti tvoje vlastní tělo zamlouvalo natolik, že se nebudeš stydět a tedy i stresovat. Všechno, co jsi dosáhl, aniž bys někoho poškodil, je natolik úžasné, že se musíš obdivovat a motivovat se tak zpětně nenásilnou formou k pokračování a dalším tvůrčím úspěchům. Tvoje slova jsou taky obdivhodná, samozřejmě pokud jsi schopen kontrolovat to, co ozvučuješ.

Ten poklad najdem v sobě. My víme co chceme. My určujeme jestli dáme přednost tomu co chceme před tím, co chce někdo jiný. Jsme natolikdokonalí, že si umíme prosadit to, co chceme a ještě tím naplnit druhé. Je o součást komunikace, kterou stejně provozujeme.
Já učím lidi na seminářích zvednout si sebedůvěru. A sebelásku. Je to na dlouhé vysvětlování, a je mi jasné, že takhle bez vysvětlení to bude ty slabší nutit chápat jako egoismus. Vymlouvat to nemá cenu, ale takový můj oblíbený příklad to více osvětlí. Když nastoupíš do letadla, jedna z pvních věcí je, že ti vsvětlí, že v případě nouze se objeví kyslíková maska. A ty ji nejdřív musíš nasadit sobě a pak teprve druhým. Protože pokud ty nebudeš dýchat nemůžeš pomoci druhým. taky to vypadá jako egoismus? Letušky mají největší problém s rodiči, neboť právě oni se snaží prosadit aby nasadili nejdříve masku dětem. Letušky mají na to jasnou odpověď. Buď z nich uděláte sirotky, nebo se nezachrání nikdo z Vás. Pak už nikdo o egoismu nepřemýšlí.
A teď si to zkus převést na život. Když budeš pomáhat nejdřív druhým a pak teprve sobě, jak to asi dopadne?

Dělat na změně s lehkostí sobě vlastní znamená prožívat změnu on-line. To je úžasný prožek, když začínáš cítít tu úlevu sesednutí z mrtvého koně a pak prožíváš to těšení se na jízdu na živém. A taky si z té úlevy uděláš radost oupíš nový jezdecký oblek a pak… Jasně, uvidíš ty divoké mustangy a vybereš.
A pak… (ale to ty už víš líp než já).

Prožíváme to čas od času všichni. Sedíme na koni a on nejede. Umřel. Ale my víme, že jezdil a tak čekáme, doufáme, vztekáme se, snažíme se ho ještě nakrmit.
Mezitím vyrostl pro nás nový kůň, a čeká. Čeká tak trpělivě, že když zaujati jízdou na mrtvém koni dlouho nejdeme, umírá taky. A my prohráváme double. A ještě aby nás jodostali, tak nám to řeknou až ten druhý kůň je pryč. A my říkáme, no spíš řveme: Proč??? A někde zdáli nám zní: “protože jsi seděl na mrtvém koni a dokud nesesedneš, nemůžeš sednout na živého".
Takže neváhej, a rozhlídni se okolo. Znáš přece moje heslo: Divocí mustangové nás dovezou až na kraj světa, abychom dosáhli k hvězdám.

Nikdo ti nebrání, abys ho nepoužil taky.

Někteří lidé říkají, že i prostě v životě nemůžeme dělat co chceme. A někteří, že můžeme.
Nikdo nemluví o tom abys porušoval pravidla, která by někoho poškodila, ale já říkám, porušuj pravidla, která nesmyslně omezují.
Dali ti do hlavy spoustu pravidel. Moje kamarádka říkala: “Máma mi vždycky říkala, ševče, drž se svého kopyta, to jako abych dělala to, co jsem studovala.” Studovala textilku. kdyby se toho pravidla dodnes držela, už by byla pět let nezaměstnaná. Ona naštěstí začala porušovat nemyslná pravidla a začala dělat to, co chtěla.
Začalo to tím, že si udělala rekvalifikační kurz na kosmetičku. Pak začala dělat. Ale vzdělávala se dál. Dnes je jednou z nejuznávanějších kapacit v oboru. A je spokojená. Celá její rodina je spokojená.
Jak je asi daleko od textilu ke kosmetice? Daleko, že? Já jsem se zkusil zeptat jí. A ona mi řekla jeden den a dvě noci. Přesně tak dlouho tehdy přemýšlela.
Dělej taky to, co tě baví.

Mám rád moudrá slova od Neala. Ten chlapík si prošel vším, včetně pozice bezdomovce. Dneska je to uznávaný filozof a i finančně je na topžebříčku. Prostě chlapík, který má co říct. Nezapomíná na to, čím si prošel, ale už tím nežije ani v myšlenkách.
Nedávno jsem měl hodně hektické období a byl jsem fakt přetaženej. A to je chvíle, kdy beru do rukou knihy mého přítele Neala. Jeho knihy mají úžasnou vlastnost, pořád se mění, vždycky tam najdu něco nového.
A tak jsem se zklidnil a zarelaxoval a dva dny mluvil jen s nadšenými lidmi. Oni mi vrátili nadšení (ani to neví) a já je za to na závěr namotivoval. Motivovat lidi pro jiný obor než ve kterém funguješ ty sám, je úžasná změna a vzpruha pro všechny. Zase jednou potvrzené pravidlo, že když s někým vyměníš myšlenky, zbohatnou myšlenkově všichni.

Já si myslím, že dnešní citát je natolik výstižný, že ho nemusím komentovat.
Mě osobně kdysi pomohl, když jsem upadal do toho klišé, jako že mi nic nevadí a kdy už jsem začínal kopírovat styl: Buď rád, že jsi rád.
Takže, díky paní Lessingová.

Spousta lidí stále něco odkládá. I takové věci jako jsou skvělé prožitky. Vyprávěl mi kamarád, jak už se dlouho chystá navštívit Indickou restauraci. Když jsem se ho ptal proč zrovna tuto restauraci, odpověděl mi, že o četl o jídlech i o obsluze a prostředí. A bylo vidět, že ho to láká. Takže následovala moje otázka, proč to odkládá. Nevěděl. Pak z něj vypadla omluvenka, protože ještě nebyla ta pravá příležitost. A já jsem člověk zvídavý (říkají taky, že lidi motivuji k činům a nedám pokoj až opravdu udělají to, co udělat chtějí) a tak jsem se ptal, jak vypadá ta pravá příležitost. Nevěděl. Řekl jsem mu tedy, že pravá příležitost je na jeho hodinkách. Koukl na ně a nechápal. Musel jsem mu vysvětlit, že jeho hodinky kdykoliv se na ně podívá ukazují TEĎ. A jeho pravá příležitost pro cokoliv a kdykoliv v životě se dá určit podle tohoto údaje. Pochopil.
A já jsem zajásal. Dvakrát. Jednak miluji, když lidé pochopí, že pro to chtějí, je pravý čas kdykoliv a pak taky proto, že jeho teď bylo opravdu v tu chvíli a já dostal pozvání.
Mirek si to užil, já taky (ještě jednou děkuji) a ještě jsme měli spoustu času na vyprávění.
Tvůj čas je taky TEĎ.

Jednotlivé obrazy života potkáváš denně. Některé tě zaujmou, některé ne. Některé tedy přijmeš do svého života a pak se rozehrává nová hra. Já dám takovej šílenej příklad na kterým si to ukážeme.
Jdeš po ulici, nejlépe stojíš na přechodu a koukáš na před sebou stojící kabriolet, krásná červená barva, vnitřek bílá kůže a na ní sedí on (pro ženy), tedy spíše ON. Nebo ona (pro muže) tedy spíše ONA. ON i ONA jsou natoik dokonalí, opálení, usměvaví, vysportovaná postava, že prostě do té tvé mysli vejdou. Vejdou tam jako obraz. Červené Porsche, bílá kůže, opálená blondýna nebo opálený brunet. A ty začínáš pracovat. Mozkovna roztáčí motory a přemýšlíš. A může tě napadnout cokoliv. Zde je několik příkladů:
- vytáhnu tu blbku za vlasy a sednu si vedle něj místo ní :-)
- vytáhnu toho blba… (opak pro muže)
- budu balit chlapy před prodejnou-servisem Porsche
- vydělám si na Porsche a budu si lehčeji vybírat koho usadím vedle sebe
Prostě miliony myšlenek, to nejpodstatnější ale je, jakmile se do té hry opravdu zapojíš. V tom případě začneš spojovat obrazce a jsi ve hře zvané Ještě krásnější život. A pak už moc nezáleží na tom jestli to kabrio bude nový Porsche nebo 205-ka od Peugeotu z roku 92. Úžasný jsou totiž ty prožitky.

Už nevím kdo, ale nkdo to byl, kdo řekl, že se musíš starat o svůj majetek. Někdo jiný řekl, že musš pečovat o své bohatství. A Karel Čapek řekl, že největší bohatství je vlastní osobnost. A já s ním souhlasím. Vlastní osobnost e něco, co ti nikdo nevezme. Ani komunisti, ani nenasytní příbuzní, ani zaměstnavatel.
Naopak, čím větší jsi osobnost, tím větší je tvůj život, tedy jeho naplnění. Kdykoliv budeš v životě něco potřebovat, řešit atd., kdo ti pomůže nejvíc? Vlastní osobnost.
Pěstuj si ji. Pracuj na obě a rozvíjej své schopnosti. Buduješ tím větší osobnost, svoji vlastní větší osobnost.

Všechno je o spolupráci. Spousta lidí se bojí požádat o pomoc, a raději ček až si jich někdo všimne. Já mám raději ty, kteří napíší a požádají o radu, případně o spolupráci, nebo koučování. Je to vlastně rozhodující chvíle pro každého. Nikdo z nás není natolik dokonalý aby zvládl všechno sám. Navíc někdy potřebujeme v životě změnit to nefunkční, ať už je to práce, partnerství, prostě cokoliv. A tam je toho na jednoho člověka moc. A pokud neumí požádat o pomoc, zůstává na všechno sám.
Pamatuj si, že nikdy nejsi sám.Všude jsou příležitosti, které ty možná nevidíš, nebo jim nerozumíš.
Spoj se s někým, kdo tomu rozumí a on ti to vysvětlí.
A neboj se, vítězové nezraňují, ve skutečnosti vždycky uslyšíš odpověď, která ti minimálně napoví.

Představivost se spouští jednoduše, je to intuitivně ovládaný superprogram nainstalovaný v mozku. V každém mozku, tedy i v základním modelu.
Spouští se automaticky. Jakmile se nenecháš pohltit problémem a začneš se ptát “jak", tedy začneš hledat deset neskutečných nebo šílených nebo fantastických řešení.
Tak to je teorie a praxi si vyzkoušej sám.

Ty víš co má být výsledkem tvého života a je jasné, že tady fráze neplatí. Spokojenost je slovo, být oblíbený je fráze. Spokojenost je měřitelná pouze důvodem spokojenosti, tedy výsledkem, konkrétním výsledkem. Oblíbenost z nějakého konkrétního důvodu, který je tvým vlastním výsledkem už také nebude frází.
Takže konkrétní cíl, co nejpřesnější, to je zároveň nejjednodušší cesta k němu.

Ono to není o měsíci, je to o tvém myšlení a přístupu k novým věcem. Víš sám, že kdybys pořád jen všechno odmítal a kritizoval, nic by se nezměnilo. A protože to víš, stáváš se otevřenější změnám a tím pádem i ten život nabírá úplně jiné obrátky.

Ty a tvoje myšlení určujete jak moc krásný svět kolem bude teď i v okamžicích příštích.
Je to úžasná souhra pozitivního a tvořivého myšlení.

Kdykoliv se zamyslíš nad tím, kdo vlastně jsi, uvědomíš si pravost svého života. Většina lidí se neustále přeměňuje z oběti na kata a obráceně, chvílemi menšina přejímá roli tvůrce. Úplná menšina pak rolí tvůrce žije.
Vždycky máš možnost se zamyslet jestli se chováš jako oběť, kat nebo tvůrce. A vždycky máš možnost si uvědomit, jstli tě ta současná role naplňuje. Naplňuje znamená, že jsi jednak šťastý a hlavně, že to je natolik příjemné, že bys tím chtěl strávit zbytek života. A tak si každý z nás vybírá. Ve skutečnosti si vědomě vybírají jen tvůrci. Oběť i kat jsou protipóly a je to o silných emocích, které tě pomalu stravují.
Tvůrci mají úžasnou výhodu. Jejich sebevědomí se neustále posiluje a oni zvládají i zdánlivě nepřekonatelné.

Už mne štvou rádobynovináři co píšou jak nás zasáhne krize. Z velké části stojí za strachem, který teď vládne společnosti. Ale ukázalo se, kdo se bojí.
To by byl dlouhý seznam. Takže spíš kdo se nebojí. Nebojí se ti, kteří věří sami sobě a jsou ochotni ze dne na den změnit místo, obor, a učit se něco úplně nového.
Kdykoliv se do něčeho vrhneš, uspěješ. Záleží jen na tobě jak moc do toho půjdeš s nadšením, jen na tobě, kolik vášně věnuješ tomu, co děláš.
Přeji ti vášnivé dny.

Kdysi někdo, kdo možná neměl na chleba a tak napsal knížku, přivedl na svět větu, že se nemáš otevírat všemu. Já říkám, že to je věta omezující a tudíž určená k zapomenutí. Jednak bys musel hodně švihat abys ochutnal všechny plody života a pak určitá skupina lidí tuto větu používá kdykoliv, když nemá odvahu do něčeho jít.
Taková věta, která tě motivuje ochutnat to, co tě láká je dnešním motivačním citátem. Neomezuje, nepřikazuje, jen připomíná. A mě se líbí.

Znáš to, nastoupíš na vysokou školu, a nemáš strach z promoce, vidíš pouze zkoušky na konci semestru. Ty neznáš termín promoce ani termín zkoušek druhého semestru, ale víš, že tam pak ten termín naskočí, hned jak dokončíš první atd.
Když jedeš autem, taky z Brna nevidíš Prahu, světla ti osvětlují těch 100 metrů před tebou ale ty jedeš naplno, protože víš, že pořád vidíš na sto metrů a jedeš a jedeš a “najednou (to je ale náhoda)” t světla osvětlí ceduli Praha.
Všechny naše cíle jsou o tom, že víme, že na konci jsou, i když je dnes nevidíme a tak makáme a vidíme těch sto metrů, ten náš semestr, a makáme na tom abychom viděli další, bližší kousek k cíli…
Nikdy to nevzdávej.

Čas od času nás někdo osloví. S nabídkou, se žádostí, s úsměvem. A my různě reagujeme. Ve skutečnosti jde o reakce.
Někdy nás rozesměje, když nám někdo nabízí řešení, které nefunguje - já v tom vždycky vidím zrcadlo toho, jak jsem se kdysi snažil každému poradit a přitom jsem se neuměl postarat sám o sebe - nebo, které jsme vyzkoušeli a na rozdíl od radílka známe skutečné výsledky.
Někdy nás to posune vpřed, to když jednoduchostí řešení odstraní naše zábrany k překážkám, které neexistují (pouze v naší hlavě).
Někdy se poučíme, to když připustíme, že ten kdo k nám mluví je kapacitou (alespoň znalostmi) v oboru.
A je dobré se učit, ať už od druhých, z knížek nebo vlastní praxí. Už jen proto, abychom pak dokázali rozpoznat příležitosti a nesmysly.

Když se zeptáš vrcholových sportovců jak končí jejich trénink, odpoví ti, že si přidají něco navíc.
Když se zeptáš nejúspěšnějších podnikatelů kdekoliv po světě, jak dosáhli úspěchu, odpoví ti, že dali tím, že dali něco navíc, jedno jestli službu, radu atp.
Když se zeptáš sám sebe…

Vždycky mne dokázalo rozesmát, když někdo mluvil o změně ale tvrdošíjně odmítal změnu připustit. Pamatuji si na mého kamaráda, který mi říkal, že už nemůže bydlet u tchýně a nemůže dál být bez auta. A dodal, že zůstane na pracáku dokud tohle nevyřeší. A já jsem se smál a on se se mnou týden nebavil.
Pak přišel a konečně promluvil jako zralý člověk. Otázkou. Skvělou otázkou. Co mám udělat, abych mohl žít jak opravdu chci. A z mé odpovědi byl znechucen. Zeptal jsem se ho totiž jestli si o tom chce povídat nebo jestli to hodlá okamžitě realizovat. A snad měsíc se neobjevil.
Po měsíci přišel a oznámil mi, že už takhle nemůže dál a chce tedy realizovat. Řekl jsem mu, že to je skvělý začátek. Zavedl jsem ho do papírnictví a řekl mu ať si koupí nějaký sešit. A s odpovědí, že nemá na vyhazování peněz jsme měli zase čtrnáct dnů klid.
Pak konečně nastal den D. Přišel už se sešitem. Začali jsme na něm dělat (účastníci kurzů znají ten postup do detailu) a za měsíc přišel první velký výsledek. Pak už to bylo o opravdové chuti. Nejvíc ho dnes mrzí jediná věc. Že je pořád dva měsíce dozadu. Až na základě vlastníhu úspěchu pochopil tu strašnou cenu odkládacího období.
Pokud myslíš na změnu, vrhni se do toho. Neboj se požádat o pomoc a neboj se výsledku. Bude to vždycky jen lepší.

Jací chceš aby byli lidé kolem tebe? Kdyby sis mohl vybrat, chtěl bys kolem sebe ty nespěšné, věčně si stěžující, nebo ty úspěšné, kteí vidí v sobě potenciál?
Já jsem si kdysi tuhle otázku sám položil a ta odpověď byla jasná.Ty úspěšné. Ale co s těmi neúspěšnými? Nějaká pouta z dětství, ze sousedství atd. tam byla. A tak jsem začal kolem sebe šířit nakažlivě optimismus a když jsem se něco naučil, rozdával jsem to bezhlavě kolem sebe. to je vynikající technika, jak si udržet všechny kolem na stejné úrovni. Bohužel do toho vstupuje jedna věc, lidský faktor. Všichni měli ode mne vše k dispozici, všichni relativně stejné podmínky, ale ne všichni toho chtěli využít. A nastala věc, kterou jsem nečekal. Ti, kteří nechtěli na sobě dělat se sami vyfiltrovali. Někteří navždy, někteří to jen časově potřebovali strávit a pak na sobě sami makali. A teprve po tomto filtru jsem zjistil, že mám najednou kolem sebe jen optimisty (vyjímky teda dodnes potvrzují pravidlo, ale ony se životem jen míhají) a lidi co v sobě chtějí objevovat potenciál.
A svět je krásný. Pomáhej i ty lidem kolem sebe, třeba jen motivací, a najednou zjistíš, že máš kolem sebe samé optimisty.

Mockrát se ti to stalo, vlastně pokaždé když se rozhoduješ, když probíráš své myšlenky.
Hlavou se ti honila myšlenka a tvoje tělo reagovalo. Ukřivdili ti a ty jsi řekl: “Počkej já to tak nenechám, já ti to oplatím.” A tvoje tělo oblila emoce zvaná hněv. A necítil ses dobře. A necítil ses dobře ani tehdy když jsi připravoval pomstu. A dokonce ses necítil dobře ani tehdy když se ta pomsta povedla. Oblila tě totiž další negativní emoce, pocit viny. A nedej bože že jsi rozpoutal další pomstu z té druhé strany.
Stejně tak když jsi měl úžasnou tvořivou myšlenku, například nový vztah. Malovalě si to růžově, stavěl jsi vzdušné zámky a oblila tě emoce zvaná láska. A ty ses cítil dobře. A cítil ses dobře když jsi toho partnera(partnerku) objal. A pak zase a zase. Tvořili jste společný život a prožívaly nádherné emoce.
Pokud jsi do toho nedal například pochyby, žárlivost a tak… Pak zase přišly negativní emoce… (ale tady už jsme byli).
Tvůj život se odehrává a emoce jsou tvým kontrolním mechanismem, kdykoliv se necítíš dobře ječas na okamžitou změnu. Ať už myšlenkově nebo reálně.
Pozitivní emoce jsou skvělý (proto se cítím tak skvěle).

Znám životní příběh Jima Rohna (klikni si pro rozhovor s Jimem Rohnem, který ten příběh obsahuje a dostaneš jej mailem), popisoval ten den, kdy se všechno změnilo - ten den kdy se rozhodl a už neustoupil.
Každý z nás by měl prožít takový den, na který nikdy nezapomene a který mu změní život navždy k lepšímu.
Je spousta cest, kterými to můžeš udělat a já Tě chci poprosit, máš-li ten den za sebou, napiš o tom, já to zveřejním a pomůžeš změnit život i jiným. Pošli to na tenden@skvelyden.cz.
Pokud ten den nemáš za sebou, teprve na něj čekáš, neznáš ještě tu pravou cestu, zkoušíš, prostě cokoliv, napiš na cekamtenden@skvelyden.cz. Zkus popsat svou situaci (i anonymně) a napiš kam by se to mělo obrátit (konkrétně - jsem jako vrba).

Takže jestli si stěžuješ, jak je něco špatné, vznikne z toho ještě horší.
Dobrá zpráva je, že to funuje i pozitivním směrem. Jakmile vytváříš ve svém mozku příjemné situace a věci, tvoříš taky a vznikne z toho příjemné naplnění života.

Uvedu dva naoko neslučitelné příklady. Olympijský vítěz a opilec-bezdomovec. Co mají společného? Chuť.
Jeden chuť vítězít a druhý chuť pít do bezvědomí.
A co mají ještě společného?
Před dosažením výsledku jedou naplno. Stoprocentní výkon.
Zábavné. Jak odlišné a přece jak stejné.
Každý z nás se rozhoduje. Nikdy bys netušil, kdo všechno je bezdomovec. Rozdíl je jen v tom, jestlito vzdal nebo nevzdal.
Opravdu každý z nás se rozhoduje. Nikdy bys nepoznal, kdo všechno je vítěz. Všichni chceme uspět, ale málokdo podá stoprocentní výkon.

Tvoje myšlenky jsou příprava. Tvé činy jsou příprava. Všechno je příprava.
A v každém okamžiku si na něco připraven. Na nějakou situaci, na nějakého člověka.
Jde jen o tu přípravu.
Zkus si to představit. Možnost setkat se s generálním ředitelem jakékoliv firmy tu je. Pokud jsi připraven, má to setkání smysl pro oba. Můžeš za ním třeba jít a říct co jsi schopen dokázat v jeho oboru. A vysvětlit mu jak to dokážeš. A on je připraven na nadané lidi. Oboustranně výhodné setkání.
Ta samá situace ovšem bez toho, že bys věděl něco z jeho oboru. Jak asi taková schůzka dopadne, o čem se s ním chceš bavit?
A teď partnerský život. Jsi připraven, dokážeš se postarat sám o sebe, zvládáš už předem hru s malými dětmi atd. Partneři se o tebe porvou.
A ta samá situace, jen s tím rozdílem že umíš např žít jen ze sociálních dávek. Koho asi k sobě získáš? Samostatného partnera určitě ne, neměli byste si co říct. Rvačka o tebe nebude.
Všechno co děláš je příprava.

Včera jsem psal o tom jak doba zavádění televize rozdělila divadelníky na dvě skupiny. A co myslíš poučili se z toho všichni pro vždy? Ne. V době kdyzačal elektrotechnický průmysl vyrábět videa, filmaři dostali zase strach. A zase se ukázalo, že ti, kteří to pochopili jako ještě větší příležitost měli pravdu. Filmový průmysl začal navíc prodávat své filmy na kazetách pro rodinné videotéky a pro půjčovny.
Prostě koláč se zvětšoval.
Já jsem to viděl na Prodermu. Dovezli jsme z USA analyzér pleti, který do tří minut dokázal zanalyzovat největší problémy pleti i s návrhem na řešení. Taky z toho byly obavy a ukázalo se, že se najde lepší a rychlejší řešení pro každého ať v prodeji kosmetiky nebo samotném zvýšení užívání výrobků a kvalitnější pleti.
A opět systé výhra-výhra-výhra. Čím byl každý úspěšnější, čím kvalitnější měli lidi servis, tím víc lidí tu práci začalo dělat.
Koláč se prostě rozrůstá do nekonečna…

Kdysi, když se zaváděla televize, rozdělili se filmaři i divadla na dvě skupiny. Ta první zastávala názor, že to je konec divadel a filmu. Ta druhá to vítala.
Čas ukázal, že ta druhá, ten větší koláč v mysli, měla pravdu. Filmaři dnes točí hlavně pro televizi a herci i z těch nejmenších divadel jsou známi po celé zemi a pro svoje kvalitnější hraní se dostávají do filmu a do televize.
Vždycky jde o to, jestli vidíš prohru nebo příležitost. Pokud uvidíš příležitost, musíš ji zvážit. Je to na tobě. Když jsme začali jako první vozit Galvanic Spa (žehlička na vrásky - www.galvanic.cz) do ČR, oslovovali jsme s tím obchodníky z kosmetickými produkty. Pamatuji, jak nám říkali, že oni mají své produkty. Jen málo z nich pochopilo sílu toho výrobku a to, že když svým klientům Galvanic neprodají oni, prodá jim ho někdo jiný.
A ti nejprozíravější se chopili… ano příležitosti. A dnes mají dál svoje klienty v těch Oriflamech, Avonech, Mary Kay atd. a zůstali jim jejich klienti, protože jim uměli dát na vybranou. Dali jim nadstandartní nabídku. Protože se nebáli té příležitosti.
A já jim i jejich klientům na oplátku dávám svou podporu, mají moje školení od prodejních technik přes komunikaci až po skutečný guerrilla marketing a to pouze za náklady. Tomu se říká výhra-výhra-výhra. Nikdo netratí. Všichni získávají.
Protože koláč je nekonečně velký…..

Dnes jsem si psal v oblíbené kavárně poznámky na Skvelyden.cz a přisedl ke mě kamarád. Ptal se co píšu a já jsem mu vysvětlil, že píšu motivační citáty ze kterých bude ponaučení Pro skvělý den a z toho plynoucí otázka na tělíčko jako pracovní a kontrolní mechanismus pro každého kdo to čte.
Zíral na mne. A zíral jak se rozhlížím po kavárně a píšu další citáty. Zeptal se mne, kde je čtu. Řekl jsem mu, že ve tvářích a chování lidí, v situacích, které vidím atd.
Podíval se na první citát (ten dnešní) a říká: “A to tady vidíš kde?”
Odpověděl jsem mu, že přímo u barového pultu. Koukal tam a povídá: “Já tam vidím jen dvě krásný ženský.”
Odpověděl jsem, že já taky, ale i dnešní citát. Díval se na mne jak na blázna.
Musel jsem mu vysvětlit, že ty ženy se baví dost nahlas a tak vím jaký je jejich sen. Bavily se o tom, že by chtěly být chytřejší, umět se chovat jako nóbl dáma a vypadat mladší aby si jich všiml nějaký bohatý pěkný čtyřicátník.
Můj kamarád pořád nechápal, kde tam vidím ten citát a co je na něm motivačního.
A v tu chvíli mi došlo, že bez pořádného vysvětlení je spousta citátů jen citátem. Říkám: “Podívej, za tu dobu co tady sedíme se objednaly už dvakrát další víno a pořád někoho pomlouvají. Chtějí vypadat líp od toho je na každém rohu kosmetička, ne kavárna s barem. Chtějí se líp chovat a přitom jen pijí a pomlouvají. Z vína jim chytrost do hlavy nepůjde a když chceš být chytřejší, za pár korun si koupíš knížku.” A měl jsem klid. Jirka pochopil a sám říká: “Už to chápu, čekají na loď, ale stojí na zastávce autobusu.”

Tvoje schopnosti se zvětšují, neboť se každý den naučíš něco nového. Myšlenkami na to, co jsi dokázal a co dokážeš, mobilizuješ síly.

Užít si zodpovědnosti sám za sebe je úžasná věc, která tě vždycky posílí. Zvláště pokud se jedná o zdraví. Napříkla obezita je příznak nadváhy, ne příčina. Příčina je v tom co jíš. A tak se taky cítíš. Pokud máš nadváhu, nech si dávat jen poloviční porce a pořádně jídlo zapij, v rozmezí pár týdnů uvidíš výsledek. To samédokáže dělená strava. To samé dokáže večer místo chipsů mrkev (není až tak dobrá, ale o to míň jí sníš).
Namísto přejídání se nebo večerních sexů s ledničkou se jdi projít (deset minut), osvěží tě to víc.
A ztratíš zlozvyk a získáš dobrý návyk.

Cvič, cvičení vytváří pocit výborného stavu.
Cvičit můžeš fyzicky nebo se můžeš cvičit v rozvoji atd. V každém případě ať už provádíš cvičení fyzické nebo duševní, provádíš něco, co zaměstnává tělo a mysl. Dr Sheenan to pociťuje dokonce jako čin, který spojuje práci,, hru, lásku a náboženství.
Když budeš ráno cvičit pět minut, v poledne pět minut a večer pět minut, tak nejen že získáš pozitivní návyk, ale máš jistotu, že ze měsíc shodíš 6kg nadváhy. Jen tak po pěti minutách.

Budem se teď nějakou dobu zbavovat špatných návyků a osvojovat si ty dobré. A aby to nebyl jen tak, budeme psát o konkrétních.
Napiš mi tedy (nebudu zveřejňovat jméno) jakých špatných návyků se chceš zbavit a které dobré návyky bys rád měl.
navyky@skvelyden.cz

Očekáváš hodně, dostaneš hodně. Oekáváš průšvih, dostaneš průšvih. Očekáváš lásku, dostaneš lásku.
Platí to úplně o všem. Ale ne vždycky, nebo ještě lépe vždycky ano, pokud ovšem nezačneš pochybovat.
Jeden z nejjednodušších principů světa.

Neexistuje nic, co bys nedokázal, pokud víš co chceš dokázat, proč to chceš dokázat a pokud je splněna podmínka prospěchu. Samozřejmě prospěchu všech, neboť oběť jediného člověka, který by měl být tvou volbou poškozen, by ti zmařila šanci na úspěch.
To je zákon neomezené tvořivosti.

To, co jsi, to je minulost. Každou vteřinou se ta minulost zvětšuje. Přítomnost je pořád stejná. A budoucnosti neubývá. Jak je to možné?
Je to jednoduché. To co jsi prožil, tu minulost, tu odkládáš. nekonečnou přítomnost neustále prožíváš. A budoucnost tvoříš. Záleží na tobě, jak velká ta budoucnost bude. Co všechno chceš prožít a jak se stavíš ke své mysli a ke svému tělu.
Jedna věc je jistá, teď (kdykoliv je teď) děláš něco, co děláš pro budoucnost. Herci se uí role, aby uspěli, pak hrají aby dostali ještě lepší role…. Ty připravuješ situace se zákazníkem, rodinou atd., tak abyste ty i oni přožili něco.
Tvoříš budoucnost ať chceš nebo nechceš. Pozitivní, negativní, bez emocí. A proto jsi to, po čem toužíš, protože na tom pracuješ. A tím se stáváš úspěšným hráčem své úspěšné hry (vynechal jsem negaci, protože předpokládám, že vědomě si neúspěšnou hru připravuje málokdo.

Nemožné je jen silné slovo, které kolem sebe rozhazují slabí lidé,kteří si myslí, že je snadnější žít ve světě, kde budou jenom dostávat, místo toho, aby obětovali sílu, která je dokáže změnit.
Nemožné není fakt, je to postoj, nemožné neexistuje.

od Marka

Včera jsem psal o mozkovém trustu, to je zrovna jedna z výhod znalosti kosmických zákonů. Žádné zákony nejsou tak dokonalé (nemusím ti to asi vysvětlovat, že na rozdíl od chování lidí, umíme vypočítat na vteřinu přesně průlet planet, případně nám známý raketoplán – jeho cestu i jeho přistání na vteřiny přesně), jako zákony kosmické.
A je jich jen pár, které potřebuješ znát, abys měl život opravdu on-line plný příjemných prožitků. Tak málo by stačilo, aby se ve tvém životě i okolí většina věcí změnila k lepšímu.
Jednou se to naučíš a…

Ne všechno zvládneš sám, umíš něco co druzí neumí a druzí umí něco co zase neumíš ty. Síla týmové práce spočívá v tom, že dáte svoje schopnosti dohromady. To znáš, ale musím ti připomenout, že to je zároveň obrovské násobení energií. Tvoje schopnosti jsou také násobeny, ať už se jen učíš, nebo jen spolupracuješ.
A u toho všeho navíc vzniká mozkový trust, my ho zažijem společně na semináři a ti, kteří tam jedou budou mít příležitost vidět jak to funguje v jakémkoliv tématu a on-line. ta síla je neuvěřitelná. Ti co to dávno pochopili postavili výzkumáky a soustředili nejlepší vědce aby měli nejsilnější mozkový trust a nejlepší výsledky.
Mozkový trust funguje všude ale pozor, funguje i v negativním směru. Snaž se jej využívat jen tam, kde je pozitivní atmosféra. Přinese ti to nečekané prožitky a hlavně – výsledky.

Tvůj jediný správný směr je to, co chceš skutečně prožít. Děláš pro to hodně nebo málo, vidíš to už podle nadšení, které to provází. Když víš, co chceš, tvůj směr je přímý, když nevíš co chceš, každou chvíli měníš směr. A když se zamyslíš, zjistíš, že tehdy v životě, když jsise držel správného směru, měl jsi nejlepší výsledky a byl jsi plný nadšení. Tvůj vlastní život měl „grády“ a tebe to úžasně bavilo.
Tak proč to nezopakovat.

Včera jsem psal o on-line představivosti a dnes to doplním. Velkým urychlovačem je plánování svého času v závislostech. Já dnes rozeberu stručně závislost času a peněz. Existuje spojitost jak na úrovni energií (to budem dělat až na semináři) tak na úrovni přítomnosti a budoucnosti toku času i peněz.
Peníze ani čas nestojí, obojí se hýbe - plyne (dnes je lehké si to představit díky digitálním formám). Peníze se hýbou v čase a je-li tvůj čas organizován, i tok peněz je organizován. Neboli, žiješ-li v chaosu, i tvůj tok peněz je chaotický. Je z toho jednoduchá cesta ven, někteří tomu říkají priority, někteří se naučili používat Parettovo pravidlo, někteří se dokonce naučili využívat energetických vln po kterých surfují hladce k úspěchu.
Harmonie vítězí.

Existuje říše fantazie a každý z nás ji má v sobě. Já miluji film Nekonečný příběh a už jsem zde o ně psal. Jediné co mrzí, že jsem ten návod nepochopil už v patnácti, kdy jsem to viděl poprvé. Existuje víc takových filmů a my si o nich a o tom „tajemství úspěchu“ budem povídat na semináři koncem ledna, který je exkluzívně pro čtenáře Skvělého dne. Tam nacvičíme tvořivou představivost tak, že se nepotkáš s neúspěchem.
Všichni tam ale nebudou, takže ve stručnosti i pro ostatní. Představivost je nedílnou součástí cesty k úspěchu, nikdy ji nepodceňuj a snaž se jí využívat v každé vteřině on-line.

Příliš mnoho lidí žije bez nadšení. Prochází životem, mnohdy už si ani nepostěžují (většinou ale nezapomenou). Naproti tomu je relativně málo lidí, kteří žijí nadšeně. Je to náš pozůstatek z dětství, kdy jsme byli stoprocentně spontánní.
Kdyby sis mohl vybrat, s kým bys žil? S člověkem, který neprojeví nadšení pro nic, nebo s člověkem, který projevuje nadšení pro všechno co patří k životu?

Znáš to, rád se stýkáš s lidmi, kteří jsou ti příjemní, vyhledáváš místa, kde jsi se cítil příjemně, jíš opakovaně jídla s příjemnou chutí.
A teď zrcadlo, sám sobě. Myslíš, že děláš vše co děláš s radostí a vyzařuješ příjemnou atmosféru, nebo vyzařuješ i nepříjemnou atmosféru? Někdy dáváme lidem najevo, jak jim opovrhujeme a to bez znalosti aktuální situace, mnohdy jimi opovrhujeme na základě pomluvy. A čí je to chyba? Naše! Je to nedostatek schopnosti komunikovat a ověřit si aktuální stav. Tváříme se nepříjemně a přitom ten člověk proti nám ani neví proč. Mnohdy pro nás dokonce něco udělal ale my to nechceme vidět.
Komunikace je základním nástrojem příjemné atmosféry, kterou vytváříme a nekomunikace je pravý opak.
Komuikace tě dovede k možnostem najít důvody, proč být vždy příjemný.

Když už něco děláš, měl bys věřit tomu co děláš i výsledku, který z toho vznikne. Tajemství šťastných lidí je i v tom, že vždycky bez pochybností dělají tu správnou věc. Mají-li pochybnosti, zjistí si víc informací a buď do věci nejdou nebo ty informace jejich pochybnosti zruší. A pak mohou zase dělat a vědět, že dělají správně.
Nejhorší co může být, když něco děláš a nevěříš tomu. To je největší ztráta energie.
Naopak spoustu energie ušetříš, jsi-li si vědom jistým výsledkem.

Na téma sebekázeň bylo napsáno víc omezujících vět než těch osvobozujících. A pitom právě sebekázeň tě osvobozuje od problémů. Nemám tedy na mysli to, aby ses choval tak, jak to vyžadují především nepsaná pravidla. Mám na mysli tvou vlastní sebekázeň k obě samému.
Sám jsi v životě zažil situace, kdy se ti extrémně dařilo. Pamatuji jak jsme dorostenci hrávali volejbal. Kdo chtěl něčeho dosáhnout pravidelně trénoval a před sobotním zápasem vynechal páteční zábavu do rána. Na hřišti jsme pak dokázali porazit kohokoliv, protože v sobotu ráno většina kluků z protějších družstev vypadalo spíš jako mátohy než jako hráči. Je teda pravda, že i našemu trenérovi to trvalo, než nám tu sebekázeň vpravil do žil, ale výsledky jeho práce sklízím po celý život.
Ty víš sám nejlíp, že pět minut cvičení ráno ti dá víc než cokoliv jiného. Stejně tak víš, že začít den čajem nebo čistou vodou má jiné výsledky než ta oblíbená káva. Všechno je to ale zábavné, osvěžující a hlavně neomezující ale naopak podporující tvůj vnitřní potenciál.

Většina lidí myslí obecně. Nekonkretizují, nepředstavují si výsledek a nevizualizují si výsledky toho o čem myslí.
Je to zábavné vědět, že něco zpracuješ a ono to někomu pomůže k úspěchu. Měl bys umět představit si ten úspěch toho člověka, on je totiž i tvůj úspěch byť jsi byl jen součástí jeho cesty. Navíc se ti bude lépe tvořit tu reálnou situaci, neboť budeš vědět jak velký výsledek přináší tvoje energie.

Málokdo si uvědomuje, jak málo někdy stačí k úspěchu. Lidé udělají to, co je zapotřebí a nic navíc. Přitom je to tak jednoduché. Když zvládneš nějakou cestu, nějaký trénink, není nic snazšího než udělat ještě krok navíc. Jsi rozjetý a ten krok navíc uděláš defacto setrvačnou silou. Ale ten krok navíc je krokem dopředu před ostatní. Každý den uděláš krok navíc a za pár týdnů s úžasem zjistíš jak jsi vepředu. Ten krok se totiž nezdá, ale v součtu je to potom velká vzdálenost.

Je spousta lidí, kteří žijí ze dne na den a jejich jediný cíl je příští výplata. A pak je spousta těch, kteří vidí ty výplaty jako cestu ke svému cíli. Tito lidé mají spokojených dnů více než jen dny výplatní. Mají úžasnou cestu. Žijí snem, jednoznačným, který nemění, pouze zdokonalují. A každým dnem se blíží blíž a blíž a pak jednoho dne … No jasně vychutnají si to obrovské vítězství.

Proč je zrovna pozitivní postoj ten nejdůležitější a proč by to měla být zrovna zásada? Protože to je neomezující a navíc tvůrčí zásada Spousta zásad tě nějak omezuje, ale tato zásada je neomezující. Vidět vše v dobrém j kouzelná životní cesta. A zpětně – optimistům všechno vychází – a už víme proč. Programují tak svoje podvědomí a to řídí jejich život.

A popravdě, vždycky jsi to tak dělal. Když jsi něco chtěl, opravdu jsi o to usiloval. V dětství naprosto spontánně. Jak jsi na tom teď? Snad to nezkazili tou větou: Co si pomyslí ostatní? Pokud ano, připomínám ti, že co si pomyslí je pouze jejich věc a jejich názor. Nezměníš ho, záleží jen na tobě jestli si víc chceš vážit toho, že budeš mít, nebo toho, co si myslí (nebo nemyslí) ostatní.

Nemůžeš být šťastný, když lidé kolem tebe jsou nešťastní. Máš příležitost je udělat šťastnými a měl bys na tom pracovat. Je to pro tebe ta největší příležitost jak si pomoci k úspěchu. Chceš-li je udělat nešťastnými, pak jim škodíš a to je zase jistá cesta k neúspěchu.
Každou vteřinou vybíráš, jestli je uděláš šťastnými nebo nešťastnými. Je to tvá svobodná volba mezi tím, zda budeš tvůrce nebo kat.

Když chceš pracovat s intuicí, musíš se předem zbavit některých zlozvyků. Abys měl čistou hlavu, měl bys spávat potmě a hlavně potichu. Až příliš mnoho lidí usíná u televize nebo u zapnutého CD. Tvoje hlava vnímá i když ty to netušíš a o to víc ukládá, když si je vědoma, že právě nejsi on-line. Vnímá informace a chce ti je dát k užitku, protože jsi nebyl při vědomí. Když pak chceš pracovat s intuicí, co se asi jako první informace zobrazí?
Nadruhou stranu tohoto ale můžeš také využít. Když si pustíš před spaním vzdělávací CD, podpoříš tím svoje uvažování a chování pro všechny dny příští. Budeš patřičně informován a veškeré tvé intuitivní myšlení bude pro tebe lépe pochopitelné a snáze převoditelné do praktického života.

Tvoje síla je síla celku, pokud v tom orchestru hraješ čistě. Na to hraní čistě je třeba si dávat pozor v každé situaci, některé situace jsou přímo stvořené k tomu aby člověk podlehl, pustil tvořivost a vstoupil do soupeření.
Ale ty se kontroluješ skvěle a tvoříš a tvoříš…

Když už se zastavíš, zapřemýšlej kde se stala chyba (a nehledej ji jinde než v sobě, tam kořeny vždycky najdeš), nelituj se, pouč se, začni myslet na to jak to příště zvládneš lépe. A zvládneš to lépe. Zvláště když namísto soupeření budeš tvořit.
Některým lidem to trvá dlouho než pochopí, že soupeření je nejvíce náročná metoda něco získat. Někteří to nepochopí za celý život. Ale většina to pochopí a čím dřív, tím jsou pak raději. Protože ta soupeřivá forma mimo velice malého zisku přináší hlavně velké ztráty.
Takže tvoř - je to tvůj život a přece nechceš celý život soupeřit.

Párkrát už jsem vypozoroval jaký je rozdíl ve výsledcích člověka, který slepě věří, člověka který věří ale pochybuje a člověka, který intrikuje.
Kdykoliv v něco slepě věříš bez pochybností, dokážeš mí vždy výsledek. Jakmile do svých snů vložíš pochybnosti, všechny se stanou překážkami. Intrikující člověk nikdy nedosahuje trvalých výsledků. Neboli po zjištění skutečností, se všechny jeho výsledky anulují.
Ať už vybíráš jakoukoliv z variant, vybíráš svobodně.

Muíš vědět proč děláš to, co děláš. Nejlepší pomůckou je představit si svůj výsledek. Pro ty co slepě napodobují nějaký uměle vzor, je to zároveň vynikající kontrolní mechanismus. Mnohdy by málokdo nenapodoboval kompletně chování někoho, kdyby znal jeho konečný výsledek. Konečný dobrý výsledek chce asi prožít každý, ale konečný špatný výsledek?
Představa výsledku posiluje tvoje proč a ono jak. Platí pro tvořivé jak, které se neobrátí proti tobě.

Sám sebe ujišťuješ, ostatní ujišťuješ. Co to vlastně děláš? Co se děje v tvé hlavě, když sám sebe ujišťuješ, že něco zvládneš? Posiluješ víruv to, že to zvládneš. pokud do toho nepustíš pochybnosti.
A když už víš, že něco zvládneš, je to ještě víra, nebo to je vyšší stupeň? Správně, je to vyšší stupeň Už jsi přešel od chtěl bych, přes věřím až po to úžasné vím.
A čím víc budeš vědět, tím víc budeš úspěšnější.
Jak triviální. A geniální.

Vždycky můžeš začít jako první. Už jsi určitě zažil, že jsi měl nápad, ale bál ses ho vyslovit. Možná aby se ti kolem nesmáli, nebo jsi měl jiný důvod. A pak najednou někdo ten samý nápad řekl. A dodneška se říká, to byl on, co měl ten geniální nápad. A ty jsi mockrát řekl, že jsi ho měl taky, ale stejně se mluví o někom jiném.
Ve vztazích je to úplně samé. Ona je krásná a on ji obdivuje. A ten první krok, to sladké přiznání a seznámení se oddaluje. A pak přijde někdo “kdo je mimo mísu” ale nebojí se dělat ten první krok a protože ona na lásku čekala dopadlo to pro něj překvapivě skvěle. A ten “on, který ji jen obdivoval” utřel. Protože neudělal ten první krok.
Málokdy jsme si schopni uvědomit, že na náš první krok čekají. Možná stojí vedle nás. Je jedno co je to za krok. tvá práce, tvůj život, tvoje láska…

To co teď děláš, rozhodue o tvé budoucnosti. Platí o čemkoliv co právě děláš.
Motivuješ se abys něčeho dosáhl? Dosáhneš toho.
Vaříš aby sis pochutnal? Pochutnáš si.
Sportuješ abys byl fit? Budeš fit.
Pracuješ abys příští víkend prožil o trochu líp než minulý? Prožiješ ho.
Jak geniální.

Jsou dva důvody, které ti mohou bránit v tom, abys dokázal víc. Ten první jsi ty a tvoje součást odvaha. Je jen věc změy myšlenky, tedy přepnutí ze strachu na vír, že něco dokážeš (nečekej úspěchy první den - neplatí pro ty, kteří znají “tajemství").
Ten druhý jsi ty a tvá součást přejímání cizích zkušeností. Pokud neznáš všechny podmínky za kterých někdo došel k neúspěchu, nepřebírej myšlenky ani slova neúspěchu. A když všechny ty detaily poznáš, pak to porovnej se svými podmínkami. Uklidní tě, že tvé podmínky za kterých jdeš za úspěchem jsou vždycky jiné. Je jedno jestli lepší nebo horší, každému pomáhá něco jiného.
Úspěch je zde pro všechny, jen ti nejslabší říkají něco jiného (ani u těch se mi ale nezdá, že by ani jednou vživotě nezažili žádný ani malý úspěch - spíš se rozhodli předem omlouvat nebo vymlouvat).

Naše myšlení jede podle programu, který mu dáme. Když se rozhodneme, že nějaké slovo nás pohoršuje, je-li sděleno veřejně, jsme opravdu pohoršeni pokud se tak stane. Ale pokud se tak nestane veřejně, to samé slovo nás nepohorší. Nejčastěji jsme to používali, když se někdo odvážil nám říci pravdu. Protože my jsme ji veřejě slyšet nechtěli. Zato od kamaráda/kamarádky mezi čtyřma očima jsme pohoršeni nebyli, naopak jsme byli schopni zpytovat svědomí.
Každou vteřinou měníme nebo udržujeme programy v hlavě. Někdo vědomě, někdo nevědomě. My určujeme předem jak se zachováme. Jak se k situaci postavíme.
Pokud jsi on-line, víš že nemusíš nic brát osobně, protože máloco je skutečně osobně podáváno. A když si to nebereš osobně, ale vnímáš realitu, nemáš čas se urážet, protože svůj čas věnuješ změně reality svého života k lepšímu.

Jakmile si uvědomíš co chceš a zanalyzuješ co potřebuješ změnit, začneš sám dělat malé krůčky vpřed. A každý takový krůček vpřed tě posune dál a dál. Tvoje sebevědomí už nikdy nedovolí strachu přikovat tě na místo. A vzhledem k pocitům, které prožiješ už ani nebudeš potřebovat tolik motivace zvenčí. Bude v tobě.
Chce tedy jen vědět co chceš změnit, a kam vlastně míříš.

Určitě už jsi v životě něco hledal. Možná to byly klíče, možná nějaký důležitý papír a možná už jsi doše tak daleko, že jsizačal hledat smysl svého života.
Pakliže jsi opravdu došel tak daleko, prošel sis minimálně třemi fázemi. Fází tvůrce, fází kata a fází oběti. Možná tě některá minula, možná je to dobře a možná je to škda. Jistá je jedna věc. Jakmile přijdeš na to, žejedině fáze tvůrčí naplňuje tebe i druhé dlouhodobě, našel jsi smysl života. Možná je tvoříš skvělé rodinné zázemí, možná tvoříš i vztahy a pocit mimo rodinu. Důležité je že tvoříš. Odtud užje jen krok pochopit, že tvoříš veškerou realitu, kterou procházíš. Počínaje spánkem, tedy klidovou fází a konče vášní, tedy nejvyšším stupněm. Dokážeš-li pozitivně tvořit s vášní, jsi vítěz.
A vítězové neodkládají, protože ví, že tvoří v nekonečné přítomnsti nekonečné pozitivní klima (říkej tomu klidně prožitky neboli nejvyšší zisk života.

Jedna z nejčastějších otázek, které dostávám na seminářích zní:
Jak docílit toho, aby se změnil svět ve kterém žijem?
Souvisí s dnešním citátem, nemůžeme totiž mít lepší svět ve kterém žijem, dokud obhajujeme ten současný, který nám v mnoha směrech nevyhovuje. My chceme proměnit svět kolem nás, ale nechceme proměnit náš vnitřní svět. A je to stejný nesmysl jako když řidič osobního auta chce řídit kamion ale odmítá jít do autoškoly. Rozdíl mezi řízením osobáku a kamionu je v mnoha směrech veliký. Stejně tak rozdíl v tom jak prožíváme život teď a jak bychom ho mohli prožívat v tom lepším plánu, po kterém toužíme.
Změna je život. Říkáme to a změně se bráníme.
Mnohdy je to proto, že neznáme největší tajemství života. Vidím to denně na lidech, je obrovský rozdíl, když ho znají a praktikují a když ho neznají nebo nepraktikují.

Mimochodem slíbil jsem, že přidám semináře, které lidi namotivují a které jim pomohou s cestou vpřed, z místa neboli ze “zamotaného kruhu".
Slib plním, kdo čte pravidelně Skvělý den, má šanci i když kapacita je omezená abychom došli ve 100% k výsledku. Na druhou stranu nikdo jiný, než čtenář Skvělého dne tuto nabídku neuvidí. GM1 - Marketing života + tajemství úspěchu života, budou formou víkendových seminářů navíc ve dnech 24.-25.1.2009 a 21.-22.2.2009. Budou v okolí Brna (část kurzu se odehrává v přírodě Moravského krasu) a opět jsou cenově dostupné každému. Takže pokud máš zájem napiš na 0109@skvelyden.cz (lednový kurz) nebo 0209@skvelyden.cz (únorový kurz). V odpovědi dostaneš všechny potřebné informace. Nadstavby základního kurzu jsou určeny pouze pro ty, kteří absolvují základní kurz, proto tyto termíny nezveřejňuji, jako účastník kurzu je dostaneš osobně.

Snít umíme, ale umíme si i představit, že vše, co si vysníme můžeme realizovat?
A je to tak snadné, Carnegie říká Vstaň a čiň se, vnímáš tu sílu toho slovního spojení propojenou s tvými sny?
Zamysli se, a přijdeš na to jak málo stačí…

Zažeň obavy a tvoř. Svůj svět si vytvoříš podle svých představ a čím dokonalejší bude, tím víc tě budou napodobovat, namísto toho aby ti to rozmlouvali.

Neale Donald Walsch mi kdysi změnil život a také on byl jedním z nejdůležitějších impulzů ke vzniku Skvělého dne jako webu.
Když jsem byl tehdy na jeho semináři, naučil jsem se ovládat život a rušit bariéry v hlavě. Došlo tam také k okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že už to nikdy nebude jako dřív. Že to prostě bude jiné a hlavně, já, jen já ovlivňuji, jestli a o kolik to bude lepší. žádná závislost, žádná podmíněnost, prostě čistota.
Ať je ten citát k užitku i tobě.

To bylo naše společné heslo s Natali.
Vova nám připomínal, abychom žili on-line a my jsme žili on-line a ještě k tomu naplno. Dnes je to rok, co jsme se s Natali rozloučili ale já mám pořád v uších to její O.M. (já jsem jí říkal obdivuhodná ženo a ona mě obdivuhodný muži - O.M.). Měl jsem to v každé smsce a byla to jedna z nejlepších motivací. Prakticky vzato jen díky její motivaci jsem odevzdával články do redakce včas.
Musím poděkovat, funguje to dodnes.
Stejně jako motivační citát.
Natali, ty jsi ještě on-line?

Sny jsou to, co nás tlačí dopředu.
Každý nesplněný sen v tobě totiž vytváří touhu a ta je tak silná, jak moc toužíš.
Když nahradíš sen nějakým jiným, nic se neděje, pořád tě to tlačí dopředu. Špatné je pouze vzdát se všech snů. Tam teprve končí legrace.
Ale poslední dvě věty určitě nejsou o tobě.

Mockrát jsem zažil, že lidé chtěli něco nového umět. A drtivá většina to vzdala, protože v jejich mysli se objevila hrozba. A aniž bych ji viděl, oni na ni sami i odpověděli: To se nikdy nenaučím.
Když pominu, že to skvělý program pro podvědomí se skrytým názvem Zůstaň jaký si, nemohu si odpustit poznámku o začátku života. Každý jsme na začátku neuměli chodit, mluvit, psát, jíst příborem…. A jak šel čas, všechno jsme si osvojili. Jako malí jsme neznali pojem, nenaučím se to. Prostě jsme to tak dlouho zkoušeli až jsme to dokázali.
Druhá skupina lidí, tedy drtivá menšina, když něco chce, uvědomuje si, že bude muset probudit nové schopnosti. Také znají slova jako nedokážu, ale oni si je nepřipouští. Hnáni motory jménem něco nového umět, mít život jednodušší, mít se lépe, zvládnout něco navíc, jdou a objevují schopnosti, které jsou v nich.
Ve skutečnosti totiž cokoliv se děláš nového, neučíš se, jen zdokonaluješ své schopnosti.

Nezáleží na tom, co jsi říkal dodnes, a možná jsi říkal, že až tak na vítězství nehraješ.
Důležité je, že ode dneška můžeš svoje podvědomí cvičit na “vyhrát… “
Protože proto se účastníš…
Nebo jsi už někde viděl sportovce, co trénuje na druhé místo?

Pokud jdeš životem vpřed, nebojíš se jít do neznáma a prožíváš naplňování svých snů, víš že máš to nekonečné “štěstí", které vždycky přálo a vždycky bude přát připraveným.

Někteří z nás nepochopili, že že když postoupí o level výš, není to konečná. A to je škoda. Ve skutečnosti můžeš každý jednotlivý den prožít líp a líp a líp a…. pokud se nezastavíš a neuspokojíš s málem.
Ono je to někdy lákavé, prožívat “level navíc", ale měl bys mít na paměti, že hranice neexistují (pokud si je sám nepostavíš).
Tak kupředu ( a hlavně ne levá)…

Každý malý krok tě vede k cíli. Každý velký krok tě vede k cíli. K cíli se neposunuješ jedině, když neděláš žádné kroky. Říká se tomu stát na místě.
Měl bys vědět, že každý krok ti navíc dává zkušenosti, nové prožitky a hlavně, rozvíjí tvé schopnosti.

Tak ony i ty záporné emoce napovídají, pro změnu zase to, že to co prožíváš, ve skutečnosti prožívat nechceš. Je to jednoduché, znáš to - pocit zamilování - prožiješ ho, když ti to chybí, nebo jen něco z toho plnohodnotného vztahu. A ty máš informaci, že to chceš prožít. Azáleží na tobě, jesli si to vykomunikuješ s partnerem a on ti tu emoci nechá prožít s ním, nebo si to nevykomunikuješ a musíš to prožívat jinde s tím, že přijdou i záporné emoce jak pocit viny atd. A tam to zase dá příležitost zapřemýšlet, jestli to fak chceš takhle prožívat nebo ne. Tak bych mohl pokračovat do nekonečna.
Zásadní informace je, že prožitek je zisk ze života a ty ve skutečnosti děláš vše pro to, abys ty prožitky měl. Tvoje myšlenky to řídí a ta jsi to vlastně ty, kdo určuje jaké prožiješ emoce.

Zákon přitažlivosti funguje dokonale. Krásní lidé přitahují krásné lidi, moudří lidé přitahují moudré lidi, usměvaví lidé přitahují usměvavé lidi, podnikaví lidé přitahují podnikavé lidi. Mohl bych pokrčovat donekonečna. Znáš to ze svého života.
Ale všechno jde změnit. Nejsnáze změníš sebe. Když se zkrásníš, zčne si tě všímat skuina lidí, které jsi ještě včera nezajímal. Když budeš pracovat na sobě, začnou si toho všímat nejdřív ti, kteří také na sobě pracují. Když začneš ráno běhat, začnou tě zdravit ti co běhají také (že tě včera ti samí nezdravili - nediv se, nepatřil jsi k nim)…
Zákon přitažlivosti - magnety - jak šílené - ale jak geniální.

Až příliš často jednáme podle programů, kterým nerozumíme do detailu a které nás ve skutečnosti brzdí. Nás jako osobnost v pohledu k sobě samému.
Řekli nám, že máme pomáhat nezištně druhým a my to děláme a pak jsme ve stresu, protože musíme řešit vlastní finanční otázku. Zatímco ti, kterým jsme tak nezištně pomohli jsou nás schopni za rohem pomluvit a neřeší takové problémy jako my. Kdo za to může? My. Ti, kterým pomáháme jsou zvyklí za všechno platit. A zanjí tudíž hodnotu toho, co si zaplatili. Zatímco my jsme jim svou nezištnou pomocí dali najevo, že tato služba je bez hodnoty. Nedokázali jsme říct, ok, tak já ti pomůžu a ty za mě půjdeš domů navařit a uklidit. A někdy to zkus říct, protože ti to přinese tři úžasné věci.
Zaprvé zjistíš, že když mají ti potřební oplatit tím, co mají, čím bez mrknutí oka můžou, neudělají to a tak tě o pomoc přestanou žádat. Zadruhé zjistíš jak si vlastně váží tvé pomoci (nejsou ochotni ji oplatit, jsou ochotni jen “nezištně brát, využívat nebo zneužívat). A za třetí si raději pomohou sami, což je tvůj úspěch, protože oni “najednou” nabydou schopnosti.
Tvoje největší vítězství ale bude v tom, že si uděláš čas na pořádek v hlavě, a čas na svůj vnitřní monolog.

Svět vždycky posuzuješ ze stupně svého vývoje. Těch stupňů je spousta a většina lidí dříve či později zvládá náročnější stupeň, já tomu říkám, postoupit o level výš. Jen málo lidí sestupuje, je to většinou spojeno s abdikací na život ve společnosti nebo život vlastní.
Ti, co postupují se vlastně zdokonalují. Postoupit můžeš jakoukoliv formou vzdělání, která je spojena s rozpoznáváním sebe, svého chování, službě druhým (ne vnucené nebo na úkor sebe, případně zneužitím někoho jiného) atd.
A vždycky když zvládneš pomyslný “level vejš", začneš se dívat na svět jinak. Postupuješ a postupuješ a zjišťuješ, že svět je čím dál kouzelnější. Není rozhodující co jsi dokázal, ale co to s tebou udělalo. Kdo z tebe vyrostl.
A pak se jednoho dne octneš na vrcholu a tvoříš. V každé vteřině a hlavně on-line. A pak zjsitíš, že řídíš svůj život. A řídíš ho pečlivě, na rozdíl od druhých se tomu řízení věnuješ. A tvůj život je čím dál tím víc jednodušší a hlavně úžasnější. A t prožíváš “orgasmy” - od těch kávových přes zvukov až po ty myšlenkové. A to je jeden ze stupňů, kterému se říká TOP, protože jsi osvobozen. Jednou k tomu přijdeš a pak to prožiješ. Stačí chvíle a už nikdy nedopustíš, aby tvůj život byl jiný než skvělý.
Svoboda mysli je to nejcennější co můžeš mít. Určuje všechno.

Spousta lidí nejde dopředu jednoduše proto, že neumí dávat a přijímat současně. Oni to umí v obchodě, nakoupí a zaplatí, ale v reálném životě pořád na něco čekají.
Já n partnerských vztazích přednáším, že když partnera byť jen pohladíš a on ti to jen vrátí, tak ta energie se tam nevyrovnává, ale násobí. Roztáčí se tam spirála energie, která se nezmenšuje, ale zvětšuje. On ji, ona jeho, on ji, ona jeho … a nzůstane u pohlazení. Ale to znáš, jen to většinou využíváš jen když jde o jedno. Zkus to i bez toho.
A v jakékoliv oblasti života to platí stejně. Když ti já dám svou myšlenku a ty mi poskytneš svou, tak se vědomosti zvětšují. Princip je v tom, že musíš umět dávat i přijímat. A hlavně, nečekat, že ten druhý začne. Nauč se začínat.

Něco se stane, nastane situace, která je příjemná nebo nepříjemná. Někteří lidé tomu říkají štěstí nebo neštěstí, někteří náhoda, někteří osud. Jen ti připravení jsou schopni to rozpoznat jako indicii, která je vede dál.
Jak jinak vysvětlit, že stejná situace vyvolává v lidech odlišné reakce? Něco se ti stalo a ty jsi mohl říct, že to byl osud. Ale stejně tak jsi mohl zapřemýšlet a přijít na to, že jsi měl získat zkušenost, která tě povede dál. Mnohdy ti maličkost a její vyřešení pomůžou vyřešit velké věci.
Jsi-li připraven. Ale na přípravu není čas až se něco stane. Být připraven na život ti přinese příležitost pochopit každou situaci a dostat se dál.

Je to stará známá věc, že lidé s malým cílem mnohdy nedosáhnou ani na něj. Naproti tomu lidi s velkými cíli dosahují spousty malých cílů při postupném plnění velkého cíle. A ty spousty malých splněných cílů cestou k velkému jim dodávají sebedůvěru a posilují jejich vlastní schopnosti.

Žijeme v reálném světě. To je ta dobrá zpráva.
Neprožíváme realitu všemi smysly. To je ta špatná zpráva.
Ale zpátky k dobrým zprávám. Dokážeš-li prožívat všechno příjemné, dovedeš to vyhledávat a dokonce pro to něco udělat. Takže například káva, slyšíš jak se zalévá a už v tom okamžiku cítíš tu chuť na jazyku (pokus od Matrixu - ve skutečnosti pravou chuť poznáš až na jazyku). Cítíš jak to voní, tvé dlaně se prohřívají, když ji držíš v ruce a tvoje oči dokreslí dokonalý obraz, který přečtou z pěny nahoře. To je prožitek.
Zkus takhle prožívat celý život.

Všechno co ti připadá neměnné je možné změnit. Mockrát jsem už slyšel věty typu: “Když já to mám v osudu…” nebo ještě lépe “To je osud.”
Pamatuj si,že tohle jsou výmluvy těch nejslabších. Potřebuješ je znát jen proto, abys rozpoznal, kdo neumí vést vlastní život a každej průšvih svádí na někoho jiného a když už není na koho, tak aspoň na osud.
Stejně tak jako se rozhoduješ co budeš obědvat, se rozhoduješ ve všem.
Není průšvih udělat chybu, průšvih je, když ji nenapravíš a smíříš se s ní jako s osudem.

Pokud dokážeš své schopnosti využít tak, abys prospěl všem zúčastněným bez vyjímky, stane se několik věcí.
Za prvé budeš úspěšný.
Za druhé budeš považován za úspěšného.
Za třetí budeš spokojen.
Za čtvrté budou spokojeni všichni kolem tebe a všichni zúčastnění.
Za páté objevíš novou dimenzi světa.
Za šesté ji díky tobě objeví i ostatní.
Nikdy nezapomeň, že zlo může zvítězit jedině tam, kde dobro poleví.

Dnešní citát je motivační. Jen ti, kteří si umí představit svůj život jako nekonečně trvající příjemnou přítomnost, si takový život zaslouží. Ostatní to můžou prožít u čtení milostných románů a u filmu.
Ti první mají jednu obrovskou výhodu. Na rozdíl od knihy nebo od filmu, jejich nekonečnápřítomnost příjemných pocitů nikdy neskončí.
Zkus zapřemýšlet jak přemýšlíš o svém životě. Jestli je to film úžasných událostí nebo spíše katastrofický film.
Zkus přemýšlet jen o pohodě a příjemných prožitcích, brzy přijdeš na to, jak to dokázat i reálně.
Pokud se zase nerozhodneš jinak.

V podstatě máš tři základní možnosti jak žít v této společnosti.
První je, že budeš dělat míň než musíš. Můžeš cokoliv udělat napůl, žádné nervy. Můžeš si chodit pro příspěvky od státu, a máš spoustu volna. No ono to není od státu, to tě prostě jen ostatní potáhnou jako mrtvou zátěž.
Pak můžeš dělat tak, že splníš všechno to, co se po tobě chce a co tě dostatečně zajistí. Budeš spadat do skupiny, která nikomu nevadí, protože plníš svou funkci (sice z tvých daní jsou vydržovány ty mrtvé zátěže, ale dokud tu budou a dokud nikomu nebude vadit, že pracující platí daně, zatímco ten kdo nedělá nemusí nic platit, nic s tím nenaděláš) a zajišťuješ služby nebo výrobky, které ostatní potřebují k tomu aby fungovali. Můžeš být i oblíben.
A pak je třetí skupina, to je ta, která dělá vše co má a ještě udělá vždy něco navíc. Vezmeme příklad ze života. Jel jsi někdy autobusem? Aby ne, všichni jsme to zkusili. V této zemi jezdí přes 20000 autobusů. Průměrné stáří dvanáct let (můžeš jet novým, nebo dvacet let starým). Jen půl procenta z nich má ale na palubě stewardku, která ti dá nápoj, časopisy na čtení atd. To je něco navíc. To je ten pokrok. A průměrné stáří těchto autobusů? Pod tři roky, nejstarší z nich má čtyři. Takže to jde. A půlprocentní podíl v autobusech dokáže přilákat čtyři miliony cestujících. A to už je jiné procento.
Přál bych ti, abys ve svém oboru světu určoval tempo (zvedal laťku), jako to dělá pan Radim Jančura se Student Agency.

Pokud víš, že to co začínáš, nehodláš dotáhnout do konce, nemrhej energií svou ani energií ostatních.
Dobře si promysli, co vlastně chceš, co jsi ochoten pro to udělat a jak to dokončíš. Mysli na to, že všichni, které vtáhneš do své hry, do toho jdou pro to, že očekávají výsledek.

Cokoliv chceš dokázat, dokážeš rychleji a hlavně jistě tím, že budeš tvořit. Každý člověk, který se bude podílet na tom aby ty jsi měl co chceš mít, musí být obohacen. tvoje tvořivá síla ti umožní obohatit všechny kolem tebe, ne jen ty zainteresované.
Destrukcí získáš jen hněv a nenávist, zatímco tvořit cokoliv, včetně vztahů, ti přináší úspěch a oblibu.

Je to jen na tobě. Můžeš se rozhodnout, že budeš do smrti finančně nezávislý, že budeš mít dům, že budeš mít luxusní auto, prostě to co sis vytýčil (platí i rodinné cíle). A pak na tom začneš dělat a protože už víme, že začátky nejsou lehké, máš chuť to mnohdy vzdát. Ale ty to nevzdáš, protože vidíš ten cíl před očima.
A tak makáš. A koupíš malý byt a malé auto a ještě pořád žiješ z měsíce na měsíc. Ti kolem s radostí sobě vlastní pronášejí poznámky o tom, že se dřeš a máš zatím jen to, co mají všichni. Ale ty na to nehledíš, protože víš, že byt mají v drtivé většině ti, co ho dostali, zatímco ty sis na něj vydělal. A z měsíce na měsíc sice ještě žiješ, ale už to není tak hrozné jako dřív. Spousta lidí to ale tady zase má chuť vzdát. Ale ty ne, ty víš, že v porovnání s cílem jsi na třetině cesty a co je podstatné, byla to ta nejtěžší třetina. A tak makáš dál. Najednou vidíš, že je to s čím dál větší lehkostí a tak tě to víc baví.
A najednou se to všechno plní. Promiň, píšu najednou a přitom vím, že “najednou” to připadá jen těm okolo. Ty znáš tu hodnotu, makal jsi především na sobě, naučil ses spoustu věcí, protože to co byly pro ostatní problémy, pro tebe bylo jen výzvou k řešení…
Nemusím pokračovat, že ne? Poznal ses a to je to nejdůležitější.

Znáš svoje schopnosti a navíc jsi schopen své schopnosti analyzovat. Najít místo, kde jsi jednička, ale také najítmísto, kde se potřebuješ zdokonalit. A jsi-li schopný a ještě schopen ty schopnosti hodnotit, jsi připraven se zdokonalovat soustavně.
V mládí jsi to dělal, protože tě k tomu vedli. Naučil ses abecedu, naučil ses počítat, naučil ses číst a naučil ses řešit rovnice. Pak jsi se naučil psát tak, aby to mělo smysl a formu a zvládl jsi i integrály. Nevedli tě úplně svobodně, byla nad tebou hrozba vysvědčení, hrozba maturity, hrozba zápočtu…
A najednou jsi svobodný, hrozby nejsou a ty jsi zapoměl, že jsi se naučil soustavně se zdokonalovat. Jsi třída a tak to děláš sám od sebe, nečekáš na hrozbu být bez práce atd.
A to je velikost osobnosti, jít dopředu sám od sebe, nečekat. A neplýtvat čas dokazováním. Jsi-li přesvědčen, pak věř, že tvoje přesvědčení je ta největší síla. A tvoje schopnosti jsou na očích. Stejně jako předtím byly na očích některé neschopnosti. Ale to bylo…

Vždycky bys měl jednat tak, jako by příležitost, kterou dostáváš, byla tou poslední.
To tě donutí pracovat naplno. Tvůj nový projekt je něco, co tě vždycky posune dál. Možná jednou zjistíš, že už tě nenaplňuje, ale nic ti pak nebrání využít nové příležitosti. A budeš ještě lépe připraven.
Na začátku je důležité věřit.
Jestliže jen doufáš, namísto abys věřil, nejsi to ty, kdo rozhoduje o vítězství ve hře zvané Tvůj vlastní život.

Až příliš mnoho lidí bojuje namísto toho, aby spolupracovali. Je to v rodinách, je to i v pracovních týmech, je o všude. Bež se někdy kouknout na pískoviště, jestli to tam uvidíš. Neuvidíš. Staví tam hrady a každý dělá něco. Nikdo jim to neurčuje. Oni si hrají.
A budou si hrát, než jim nějaký hlupák vysvětlí, že život není hra ale boj.
Šťastny ty děti, které budou i jako dospělé vědět, že život je hra. A pravidla jsou nastavena směrem k úspěchu.

Ty sám se musíš rozhodnout kde je tvé místo a jaký tvůj krok nebo čin má následovat. K tomu jsou ti nápomocny oči, sluch, hmat a čich. Uši používáš i když nasloucháš manipulátorům. Tedy jsou ti k dispozici všechny tvoje smysly. Pokud jim nevěříš, proč je používáš? Zavři oči, přestaň poslouchat … a zajistíš si mimosmyslové vnímání. A to už je jiné kafe.
Máš rozum a ten ti velí mít informace z více stran, to ti pomůže abys nebyl vmanipulován do hry prohnaného jedince, který chce jen svůj prospěch.
Máš-li všechny informace, svobodně se rozhoduješ. Možná, že zjistíš, že uděláš právě to, co ti radili, ale ve více případech obrazně “otevřeš oči” a vidíš víc.
Za jakýkoliv svůj čin jsi zodpovědný, tedy i za následky z toho plynoucí. Používej všechny svoje smysly a nebudeš se bát zodpovědnosti, protože budeš reagovat v pravý čas na aktuální stav. Pak se ti nikdy nestane, že tě budou mít za hlupáka jen proto, že léta opakuješ neověřenou naučenou frázi, informaci nebo pomluvu, která je aktuálně jiná.

Vlastními silami = práce na sobě.
V tom ti přátelé pomohou. Nastaví ti zrcadlo a řeknou ti pravdu. Musíš pochopit, že když ti někdo konečně říká pravdu, nechce ti ublížit, ale chce ti pomoci. Ta pravda ti ukáže realitu, kterou nevidíš, nebo dokonce nechceš vidět.
Nenech se pláct po rameni a neposlouchej pochlebování.
Práce na sobě ti umožní pochopit, že všechn v životě je výhra, neexistuje prohra, pokud se nerozhodneš jinak.

Když se rozhodneš jaký bude mít tvůj život smysl (a doporučuji ti nemyslet přitom na minulost aby tě neovlivnila), zjistíš, že by tě naplnilo možná něco úplně jiného než teď máš, nebo děláš.
To něco jiného je to, po čem skutečně toužíš, to co tě skutečně láká. A nic mimo tvé myšlení ti nestojí v cestě změnit se a tvořit to, co je pro tebe přijatelnější.
Musíš vědět, čeho se vzdáš, abys mohl dosáhnout toho, v čem spatřuješ nový smysl života. Do plných rukou už nic nedáš, musíš je uvolnit. Budeš hodnotit jestli je to společensky přijatelné, ale jak jistě víš, dnes už je společensky přijatelné všechno. Tví vůdcové, politici i náboženští představitelé umí omluvit všechny nepsané (někdy i psané) zákony. Ty se omlouvat nebudeš, neboť duševně zdravý člověk omluvu nevyžaduje a nikdo se nepřizná, že by nebyl duševně zdráv. Nikdo po tobě nemůže chtít omluvu. Jeden jediný, který byl natolik čistý aby mohl omluvy žádat (a přesto nežádal), byl ukřižován a od té doby takový nepřišel.
Otevírá se ti brána k naplněnému životu. Naplněnému nádivkou dle vlastního výběru a to kdykoliv a kdekoliv.

Lidé mají plány jak se budou mít líp. A to je správné. Jen pořád dokola odkládají prvníkroky k tomu aby se skutečně lépe mít mohli. A to už správné není.
Typický příklad (já se s tím potkávám už léta ve svém okolí). Od prvního hubnu. První chyba je, že až od prvního. Budu držet hladovku, protože diety nezabírají. Druhá chyba, nemám nic proti jednodennímu půstu strávenému popíjením lahodné čisté vody. Ale hladovka? Od čeho má asi ten název - hladovka? Opravdu chceš mít hlad?
Přitom stačí malý krůček. Při večerním vydělávání u televize (tím že tam sedíš televize vydělává) vynech svou oblíbenou dobrůtku… a nahraď ji mrkví. Syrovou. Vcelku. Čokoládovou chuť to na jazyku neudělá, ale když to zvládneš, nepřidáš tělu ten hrozný cukr. Když to nezvládneš (znám ten rozdíl mezi čokoládou a mrkví), nedáš si ani tu mrkev. A uděláš první malý krok. Ten večer si organismus odpočine.
Ráno si dáš jablko a tělo dostane, co potřebuje. Druhý malý krok. Už nestojíš ani jednou nohou tam, kde včera.
Ranní káva. Miluješ ji? Nebo ten cukr v ní? Jestli opravdu nemůžeš být bez kávy, zvládneš ji i bez cukru. Jestli nemůžeš být bez cukru, nemíchej ho s kávou. Čaj s medem je stejně lepší. Časem zjistíš, že ti lhali. Můžeš žít bez kávy i bez cukru. Kdože ti to lhal? Jo ty jsi to byl kdo říkal, že nemůže bez kávy být. Třetí krok a navíc čisté svědomí - už nelžeš sám sobě…
Takových kroků se dá popsat spousta. Jsou malé. Opakují se. Jenže jednou přijde den…
…a oblečení je ti velké!!!
Sakra, já jsem zhubnul. Myslíš že je to průšvih, když si nepamatuješ kdy jsi začal s hubnutím?
Myslíš, že tě vůbec tahle otázka napadne?
Kdy tě asi ta napadne? Až si budeš zkoušet nové šaty, nebo až když si uvědomíš, že nefuníš při chůzi do schodů?

Budeš-li neustále myslet na odvahu, podvědomí přenese tvou odvahu do tvého jednání. Stejně tak když budeš myslet na obavy, přenese podvědomí do tvého jednání strach.
Konečný úspěch je obrazem tvé mysli.

Dnešní citát není nic víc a nic míň, než to co z něj uděláš. Je to prostě věta, která ti dává na srozuměnou, že umíš napsat svůj vlastní jízdní řád do stanice, která tě udělá nekonečně šťastným.
Ten dnešní citát ti nic neslibuje a zároveň tě k ničemu nezavazuje. Je na tobě jak nad ním popřemýšlíš, nebo jestli ho jen přečteš jako spoustu jiných citátů.
Jedno ti ale dává. Dává ti možnost zapřemýšlet nad vlastním životem. Nad tím, co chceš prožít ty, ne někdo jiný. Každý z nás nějak orientuje svůj život. Někteří jej ale orientují výhradně podle příkazů a zákazů druhých. A tímto se pohybují ve vybrané společnosti, kterou si nevybrali sami.
Někteří ve snaze pomoci poslouchají bezmyšlenkovitě aniž by chtěli vidět druhou stranu mince.
Nedopusť jedinou věc, a to abys jednou zjistil, že jsi měl možnost tu druhou stranu vidět ale nechtěl jsi, a abys až tehdy pochopil, že všechno bylo jinak. Zbyl by ti prázdný život, kdybys veškerou svou energii hnal nesprávným směrem jen proto, že si to někdo ve své prohnanosti přál.

Smysl tvé práce nespočívá v tom, udělat ji aby se neřeklo, ale v tom, že uspokojíš potřebu někoho jiného a tím i potřebu svou. Tvá potřeba je být nezávislý na cizí pomoci a tvá kvalitní práce ti to umožní.
Až příliš mnoho lidí spoléhá na pomoc státu, na pomoc příbuzných, na pomoc těch co vtáhli do své manipulační hry. Ale to, že všichni bez rozmyslu pomáhají všem bez toho, že by za to ti, kterým je pomoženo něco vrátili, to není cesta k úspěchu. My nemáme problém v tom, že bychom nemohli uspět. Každý může v něčem uspět. Problém téhle generace je, že neumožňujeme slabým prohrávat. Jedině to by je postavilo znova na nohy. Obrovské procento se dnes spoléhá na solidaritu, ať už od státu nebo od někoho jiného. A největší průšvih je, že oni už na to opravdu spoléhají a část z nich se s tím dokonce smířila tak, že už nemají potřebu pracovat, vytvářet.
Zkus si představit, že by tohle fungovalo mezi všemi pekárnami na světě. Když bude nějaká pekárna vyrábět nekvalitní zboží, které se nekupuje nebo přestane péct úplně, ostatní by ji solidárně držely nad vodou. Brzo by peklo jen pár pekáren, ostatní by žily z nich a nás by stál chleba minimálně osm stovek. V praxi to ale funguje tak, že i slabé pekárny uspějí když se snaží, přinesou kvalitní sortiment, lepší suroviny atd. Neboli tím, že pod nimi není sociální síť, musí zkvalitňovat, učit se a to jim umožňuje být v reálném čase nezávislé a umožňuje jim to uspět.

Abys mohl poznat celek, neulpívej na detailu.
Jestliže vidíš a slyšíš jen to, co chceš sám vidět a slyšet, stáváš se zajatcem omezení a nejsi svobodný.
Udělej něco pro svou svobodu a figuruješ-li v něčem, pak chtěj poznat všechno.

Bojuješ-li o svou hrdost, dobrou pověst nebo čest, prohrál jsi svůj boj, dřív než si začal. Pak jsou pro tebe různá omezení důležitější než tvá svoboda.
Ve hře života nejde o to být lepší než ostatní, ale vlastní silou být tak dobrý, jak to jen jde. Prohraješ-li hru, poučíš se z porážky. poučit se z porážky namísto toho, aby sis zoufal nebo abys hledal výmluvy – to je součást vítězství nad sebou samým.

Boj je součástí manipulační hry, v níž prohnaní jedinci profitují z toho, že za ně vedou zápas hlupáci.
Přání zvítězit bojem začíná agresí proti ostatním lidem nebo jednotlivci. Avšak každá agrese proti ostatním je zároveň agresí proti sobě samému. Agrese začíná neschopností vyřešit vlastní problémy.
Buď v harmonii s tím co je v tobě, řeš své problémy klidem a rozvahou a nemusíš nikoho ponižovat, aby ses sám povýšil.
To je pravé umění vítězit bez boje.

Lidé se cítí vini. Zvláště pak když jednají dle vlastní intuice a pak zjistí, že porušili nějaká (mnohdy dokonce ani nepsaná) pravidla. Konformita v tomto směru napáchala a ještě napáchá spoustu škod, ponejvíce na pocitu viny a následné psychice jedince.
Jakmile se vydáš vlastní cestou, vlastním poznáním, rozpoznáváním stavu věcí ve stavu on-line (tzn. že dokážeš hodnotit skutečně reálnou situaci a skutečné podmínky v ní), budeš jednat podle svého nejlepšího vědomí* a budeš jednat ku prospěchu všech. Tedy nikoho nepotřebuješ poškodit, nikoho nepotřebuješ pošpinit, abys sám uspěl. To je zákon vesmíru a není k němu prováděcí vyhláška, protože by nikdy nemohla vzít v potaz všechny situace ve kterých se ocitneš a všechen prospěch, který můžeš vytvořit (kéž by tohle pochopili i naši zákonodárci).

*všimni si, že vynechávám svědomí - když totiž tvoříš realitu čistě, nikdo o tvém svědomí mluvit nebude, ty sám si pak uvědomíš, že svědomí je téma pro ty, kteří toto nedodržují, vědomí je prostě ta realita bez výčitek, kterým ty nedáš svým čistým jednáním příležitost.

Víš jak chceš žít a věříš si. Proto jsi svobodný ve svých rozhodnutích, zvláště pak v tom, jestli budeš se životem bojovat, nebo přistoupíš na hru.

Poslouchej hlas ve svém nitru a nemusíš klást kolem sebe tolik otázek, které se týkají tebe a tvé budoucnosti.
Lidi zapoměli používat svou intuici, místo ní většinou převzali program (Matrix), a řídí se pravidly neznámého s většinou neznámými konečnými výsledky. Pravidla nejsou od toho, aby byla peně daná, jsou k tomu, abyses lépe v životě orientoval, jsou jen základem pro tvou tvůrčí mysl. Ne každá křižovatka má omezenou rychlost a značení, ne každý toust se přiravuje stejně dlouho. Ty to víš. Takže je potom pro tebe hračkou krativně tvořit tvé životní situace za různých okolností.

Tvoje svobada a štěstí, stejně jako úspěch jsou formovány tvou přípravou, tvou praí nebo službou, kterou děláš. Je to o tom, že čím spokojenější jsou zákazníci nebo ti, kteří jsou na tvé práci závislí, tím svobodnější budeš. Víc spokojených lidí znamená vždy lepší práci a větší odměnu.
Zkus si někdy všimnout těch, kteří toto nepochopili nebo to vůbec neví a svou neochotou tě spíše odradili než navnadili.

Jsi takový, jaký jsi. Nic na tobě není dobré ani špatné. všechno má svůj smysl a příčinu. Když je odhalíš, rozpoznáš, co je pro tebe správné.
Přídavná jména dáváme žioty my lidé. A podle svého názoru. Pro někoho je dobré vydělávat spoustu peněz. A někdo kdo je nevydělává, to považuje za špatné. A teď si vezmem jeden příklad ze života. Kinematograf bratří Čadíků vydělává peníze. A bratři Čadíkové z každého představení část peněz dávají bokem. A tak se mohlo stát, že věnovali přes 700.000,- Kč na nadaci. A může teď někdo říct, že je něco špatného na tom, že někdo pobaví lidi, vydělá peníze, dá práci lidem kolem a ještě dá velkou část zisku na charitu? A kdo to řekne?
Najdeš v tom smysl nebo špatnost?

Pokud věříš v sebe, dosáhneš všeho, co chceš. Pokud věříš víc než v sebe v něco nebo někoho jiného, dáváš tím sám sobě i druhým najevo, že sobě věříš míň. V tom okamžiku se také stáváš závislým. Na tom v co nebo komu věříš, a tvoje schopnosti se zmenšují a ve skutečnosti přijímáš možnost neuspět, neobhájit a stát se závislým.

Potřebuješ životního partnera? Potřebuješ se najíst? Potřebuješ se napít? Máš chuť si něco přečíst? Takových otázek si můžeš položit milion.
V praxi, když nm něco chybí, hledáme kde a jak to co nejrychleji mít. Jenže mnohdy na díky tomu nejrychleji, hledáme vlastně jen náhradu. Čteš dobře - náhradu. Schází nám trpělivost. Máme hlad a protože se chceme najíst rychle, zamíříme do nějakého fastfoodu, protože se najíme rychle. ndové říkají o západním světě, že se tam rychle jí a tudíž i rychle žije. Je to správně? Spousta lidí se honí u oběda, aby pak večer seděli v klidu u televize. Co myslš potřebuješ větší klid na jídlo, ze kterého vlastně žiješ, nebo na televizi?
V partnerských vztazích je úvodní spěch téma na dvě knížky. Takže to tady ani rozebírat nebudu. Vrátím se k citátu. Z toho co je nezbytné, potřebuješ jenom to nejlepší. Žiješ z toho co jíš a piješ, cítíš se jak přemýšlíš, prožíváš život tak jak naplno vstupuješ do té hry zvané Život.

Každý z nás má nějakou vizi, někdo příliš obecnou na to, aby vůbec rozpoznal, že se naplnila, někdo žádnou (bývají nespokojeni ať se děje co se děje) a ti úspěšní mají přesnou vizi toho, co chtějí prožít, co chtějí mít, co chtějí udělat. Jsou tím pádem nejen úspěšní, ale téměř neustále šťastní pocitem zdolávané cesty.
V realitě překonáváš překážky, které stojí v cestě naplňování tvé vize. Neustále se učíš něco nového a tím vzrůstá tvůj potenciál. Už po kousku cesty, kterou jsi urazil jsi schopen všechen svůj potenciál pravidelně a naplno využívat. Tvoje strategie vyplývá z požadavků na překonání překážek, ale je to pouze ta strategie. Tvá pevná vize je neměnná, nebo ještě lépe, každým dnem dokonalejší.

Co je to za dnešní motivační citát? Co to znamená? (takovéhle otázky dostávám, když tuto větu říkám na semináři).
Každá pomoc je cestou k dosažení samostatnosti. Jsou lidé, kteří potřebují pomoci, protože se dostali do svízelné situace. Ale… jední chodí, naříkají a čekají kdo to za ně vyřeší (umí hrát výborně na city). Druzí přemýšlí proč ta situace nastala a co musí změnit aby už nikdy nenastala. Zároveň jsou většinou schopni po této analýze najít řešení a s tím potom teprve žádají o pomoc. Jaký je mezi nimi rozdíl? Obrovský. Ti první jsou schopni se do té situace dostávat znovu a znovu a tvoje dobrodinní chtějí opakovat (určitě si vzpomeneš na pár lidí co řeší už léta dokola stejný problém). Ti druzí umí říct nejen co mají za problém, ale umí i říct jak vznikl, tedy odhalili příčinu a ještě mají řešení, které je důkazem toho, že minimalizují do budoucna vznik stejného problému, protože o tom řešení umí otevřeně mluvit a nebojí se ho s tebou konzultovat.
Potom je na tobě, jestli zvážíš, zda zvolili nejlepší řešení a hlavně zda toto řešení povede k jejich samostatnosti. Potom můžeš pomáhat, neboť pomáháš přinášet dlouhodobé řešení.
Spousta lidí si totiž zvykla, že za ně druzí vyřeší jejich problémy. Typická ukázka je jedna menšina u nás, stát je tak vydatně podporuje, že se jim nevyplatí pracovat. Chybí tam účinný mechanismus vyrovnané bilance. Kdyby tam byl, nedostávali by někteří ani korunu a co by udělali v dnešní době účinných alarmů? Museli by začít pracovat. Nám by to přineslo klid v ulicích, provozovatelům automatů by to snížilo tržby, státu HDP atd…
Ale není to jen o menšině, určitě znáš pár lidí co se motá v kruhu stále stejného problému, měsíc co měsíc. Dokud je bude někdo znovu a znovu vytahovat z bláta, ani je nenapadne, aby si zvýšili kvalifikaci a dělali líp placenou práci atd.
Poslední věc, kterou zde chci zmínit je velice podstatná. Nevím už kdo to vymyslel, ale není pravda, že bys měl někdy někomu pomáhat na svůj úkor. Teprve až ty a tvoje rodina budete zajištěni, pak teprve máš čas někomu pomáhat. Do té doby je to na tvůj úkor a úkor tvé rodiny. Těm jsi zodpovědný, ne nikomu jinému.

Nauč se říkat pravdu do očí, nauč se říkat ne, nauč se ptát, zda jsi správně porozuměl. Zbavíš se tím možnosti zničujícího sebelitování v případě nedorozumnění či nedodržení slibu.
Život je úžasná věc, která má ve skutečnosti velice jednoduchá pravidla. Při jejich návrhu a uplatňování se můžeš skvěle bavit. Tak proč to nedělat stále.

To jak myslíš od rána do večera určuje tvůj náhled na svět. Když se ráno rozhodneš, že budeš mít skvělý a úspěšný den, budeš se celý den dívat na svět optimisticky a dokážeš co dokázat chceš. Když se rozhodneš, že “to zas bude den", dopředu zaséváš do svého podvědomí, že to bude hrozný den, a tvoje reakce, tvoje bezprostřední reakce se řídí z podvědomí…
Je to na tobě.

Co se od nás očekává? Co očekává tvé okolí? Očekávají, že budeš úspěšný? Že budeš zdravý? Že budeš pozorný? Že budeš hodný, milující? Že budeš pracovitý?
Zeptal ses někdy co tvoje okolí od tebe očekává? Zeptej se. Možná se i zasměješ, někteří mají protichůdné požadavky. Hlavně se ale dozvíš co chtějí. Pak si to srovnej s tím, co chceš ty. Je to stejné? Je to možné?
Budeš s tím něco dělat?
Tvoje okolí jsi především ty a tvoje vůle, vytváříš to stále dokola znovu…

Každý úspěšný člověk používá nějaký systém. Ten nám ale nezaručuje, že přemýšlíme dopředu, víme co chceme a víme co jsme ochotni pro to udělat. Spousta lidí používá jako systém Matrix a čeká co situace přinese. To je hra na náhodu.
A ty nechceš hrát na náhodu. Není ti jedno co budeš dělat, ani proč to budeš dělat. A tam začíná hra na jistotu, na vlastní jistotu, na jistotu toho, co sám dokážeš. Kdo jiný by ti měl víc věřit, než ty sám sobě?

Včera přijel Tom. Rok a půl jsme se neviděli a musel jsem uznat, že ten člověk na sobě tak zapracoval, že bylo o čem si povídat o tří do rána.
Tom byl vždycky plný snahy na sobě dělat, jenže ve své době řešil víc problémy než sebe. Pak všechno překonal a začal jeho raketový růst. Já jsem ho poznal před třema rokama a zrovna na něm jsem včera mohl vidět, kam se někdo může dostat když každý den udělá, byť sebemenší krok.
Dnešní motivační citát je z jeho hlavy a musím uznat, že je to i o něm.
Každý z nás řeší jestli se má pustit tou či onou cestou, každý z nás má na té cestě překážky, ale málokdo si uvědomuje, že právě odvaha je tím spouštěcím mechanismem, který nás pouští dál.

Pamatuji si, jak mi Natali vyprávěla, že její dceři chtějí dát ve škole sníženou známku z chování. Kvůli neomluveným hodinám. Její dcera byla nemocná a Natali to omlouvala ústně. Jenže nařízení školy bylo, že hodina musí být omluvena do tří dnů. Bylo z toho setkání ve škole a její vysvětlování, že dítě nemůže být trestáno za opoždění rodiče. Po tomto vysvětlení škola ustoupila a vznikl dnešní motivační citát.
Žijeme v době pravidel a nařízení. Při svém vzniku možná měly svůj důvod. Ale ten kdo je vymyslel nemohl počítat do budoucna s jakoukoliv realitou, neboť každý jsme jiný a každý máme kolem sebe jiné prostředí. A proto se nebojme pravidla měnit. Měnit k lepšímu, realističtějšímu a krásnějšímu obrazu světa. Všechno se vyvíjí a tudíž mění. Spousta pravidel byla napsána od stolu, bez znalosti praxe. Spousta jich je přežitých, ale my je dodržujem. Ačkoliv nám berou půvab života, ačkoliv jsou absurdní.
Měň pravidla ku prospěchu všech. A až je změníš, vysvětli všem, co jsi jim přinesl.

Základní rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným je v tom startu. Ti úspěšnější prostě začnou, a stačí jim většinou krátká příprava nebo impulz. Ti méně úspěšní mají tendenci vyčkávat (až bude vhodná konstelace, až budou mít víc peněz, až…). Už jsem zde psal, že vhodná konstelace nastává kdykoliv se rozhodneš. A jakmile jednou začneš, zjistíš, že vesmír ti jde naproti. Najednou potkáváš lidi, kteří ti pomohou, něco tě naučí, ale to není náhoda. Potkal bys je stejně, jen tím, že nezačneš, nejsi vtažen do hry a nejsi schopen rozpoznat příležitost a ideální okolnosti.
Jakmile jednou začneš, nestačíš se divit.

Všechno co dokážeš vytvořit, každou kladnou situaci, každý tvůrčí moment existence, to všechno nesmírně posiluje tvé schopnosti, tvou energii, tvou sílu a tvou velikost.

Reaguji na to, že nás mnohdy napadá (a podléháme tomu), že až jednou … tak my…
Je to nesmysl, jak by to asi dopadlo, kdyby si Edison řekl, že až někdo vynalezne žárovku, tak on se přidá a bude ji vynalézat. On věřil tomu, že to dokáže, měl nějakou představu a tou žil tak dokonale, že neustále vymýšlel jak by to mohlo jít. A pak to jednou šlo. Tedy uvěřil a pak uviděl (a nejen on).
Stejně tak ty, chceš-li něco dokázat, věř tomu, žij tím a zkoušej jak to dokázat. Ono je to blíž než si myslíš.

Všichni jsme dostali do života základní vybavení, tj.možnost myslet, tvořit, učit se, učit jiné. Každý to praktikuje jinak, někdo učí teorii, někdo praxi, někdo zkloubí obojí a někdo ani neví, že je někomu příkladem a že se podle něj učí (kolik fotbalistů ovlivňují ligoví hráči aniž by je znali).
Praxe života ti ukáže pro co máš vrozené nadání, tedy co ti jde lehce a na co se musíš připravit. Ve skutečnosti jsi ale schopen se naučit cokoliv. Strašně rád vzpomínám na lidi, kteří mi před třinácti lety říkali, že počítač nikdy nezvládnou - zvládli. To samé práce s mobilem. Jazyky - kolik lidí říkalo, že na to nemá hlavu a dnes skvěle “šprechtí” protože je k tomu dohnal trh práce. K většině schopností nás něco dožene, ať už to je vlastní iniciativa, nebo tlak okolí nebo…
Nebo kolik toho dokážeme kvůli svým dětem nebo kvůli svému partnerovi. Kolik lidí běhá aby si udrželo atraktivní postavu, kolik lidí se učí, aby jim vlastní děti pořád neříkali: “Ty to neznáš?".
Všechno nás může namotivovat. Pokud se nerozhodneme jinak.

Moje výhoda je, že jsem za všech okolností tvůrčí a za žádných okolností destruktivní. Je dobré si uvědomit, že rozdíl mezi tvořivostí a destrukcí je stejně propastný jako rozdíl mezi motivací a manipulací. A není náhodou, že tvořiví lidé jsou pli motivace a destruktivní lidé naopak plni manipulace.
Když tvoříš, je to ke prospěchu všech (tedy na úkor nikoho). A tam je nevyčerpatelný zdroj energie.

Je to už víc než rok, když jsme s Natali seděli na náměstí v Bratislavě a připravovali slovenský program seminářů. Jedli jsme u toho halušky s bryndzou a zapíjeli to Modranským vínem. Byla to dokonalá idyla a dnešní motivační citát vznikl právě tam. Nevím, kdo z nás dvou na něj přišel, ale našel jsem ho včera v poznámkách k projektu, který jsme s Natali připravovali. Autorství připisuji jí, protože si to zaslouží a nakonec se to stalo naším oblíbeným heslem, kterým jsme nakazili spoustu pozemšťanů.
Život nám nakonec ukázal, jak moc pravdivý je tento citát. Nepoužil jsem jej ale jen proto, že jsem včera pročítal svoje poznámky, napsal jsem jej dnes hlavně proto, že až příliš mnoho lidí odkládá použití svých schopností na “lepší časy". A včera jsem si právě uvědomil ten rozdíl mezi těmi, co čekají a mezi Natali, která uměla žít naplno.
Takže sečteno a podtrženo, lepší časy jsou zde. Nešetři svůj potenciál.

Znáš tu knížku Kam se poděl můj sýr? Kdysi mi ji doporučil Tomáš Šklíba a tím se jen potvrzuje, že co doporučí Tom, je prostě skvělé. V té knížce se popisuje úžasný příběh, kdy imaginární postavičky (vlastnostmi podobné lidem) žijí v bludišti a živí se „sýrem“.
Skutečnost je ale stejná. Když dali vědci krysám sýr do čtvrtého tunelu ve složitém bludišti, krysy šly druhý den do čtvrtého tunelu automaticky. I další den. Každý den tam chodily, až jednou jim dali sýr do tunelu jiného. Krysy nejdřív šly do čtyřky, ale když zjistily, že tam není sýr, okamžitě jej začaly hledat v celém labyrintu. To člověk takhle nefunguje. Když nenajde „sýr“ tam co býval, sedne si a čeká, že tam zase jednou bude. Přece tam vždycky byl. A tak tam musí být zase. A úplně nejlepší je, když člověk sedne a vymyslí teorii proč tam ten „sýr“ byl, proč už tam není a kdy se dá předpokládat, že tam zase bude. A když se do toho vloží sociální cítění… Zkrátka jsou schopni najít viníka i tam kde viník nebyl a není. A když se to dobře pojme, a ještě líp podá, vznikne pravidlo, které praxe neznalí lidé přijmou a začnou dodržovat. Taky se už preventivně hledá viník. A vůbec nejlepší je, že když se pak „sýr“ objeví jinde, jsou schopni jej přenášet denně na původní místo, protože tradice a pravidla…
Vytvoř si vlastní tradice a pravidla. Kdykoliv a kdekoliv.

Stává se to, že ustrneme na místě. Splnili jsme si nějaké očekávání a už nezvyšujeme naše standarty. Někdy si myslíme, že už není kam jít, někdy máme pocit, že je pro zvýšení mnoho překážek…
A celý organismus se zklidní, odpočívá, pak začne lenivět (hlava vždycky začíná)…
A stačí tak málo. Posunout laťku o něco výš. A nastane neuvěřitelná věc. Toužíme a touha je zázrak kámo, Nevíme kde, ale objeví se v nás energie, která tam nebyla a my… jdeme vzhůru ke hvězdám.

Znáš nějakého sportovce, který měl to “štěstí” a zvítězil v nějakém závodě? Že se ptám, znáš.
A víš co tomu předcházelo? Jasně, příprava. Přece kdyby nikdy netrénoval a neznal pravidla, tak by nevyhrál.
A víš co ještě tomu vítězství předcházelo? Samotný závod, tedy ta příležitost. K čemu by mu byl trénink, kdyby se nepokusil zúčastnit závodu? Vítězství by nedosáhl.
A co myslíš, už byl někdo mistr světa po prvním závodě, nebo to po tom prvním závodě dokázal párkrát zopakovat?

Včera jsem náhodně objevil nový pořad Veroniky Žilkové a ona mne opět nezklamala. Nevím jestli jste to postřehli, ale to byla nabíječka pozitivní energie. Já jsem teda chytil jen ten konec, toho čecho-japonce, ale i tak klobouk dolů. Mělo to spád, mělo to smysl, člověk se pobavil, něco dozvěděl, zkrátka velice příjmný pocit.
Tak jsem si říkal, že tu její poslední větu dnes dám jako motivační citát (i když dala přednost Martinu Stropnickému přede mnou - což vím ovšem jen já a ty, ona ne) a zkus přitom zapřemýšlet, jestli dáváš světu to co ona. Vtip, energii, smysl a optimismus.

Odvaha začít a chuť tvořit něco smysluplného jsou vznešené vlastnosti. Každý máme potenciál, který využíváme nebo nevyužíváme. Rozhodnutí je na tobě. Sám za sebe a přitom ku prospěchu všem. Jak jednoduché.
Jak funkční.

Neusměrňuj se příliš, potřebuješ se pořád rozvíjet a k tomu je nutný obzvlášť velký prostor. Tvoje místo se jmenuje Výsluní.
Život je skvělá hra. A protože to řídíš, tak tě to čím dál tím víc baví.

Nejen že jsi ztělesněním síly, ale jako ty, i tvá síla ještě vzrůstá. Měl bys mít na paměti, že nejvyhledávánější síla je klidná síla. To je neagresivní jednání za všech okolností, tedy i projevem. Silný člověk nemusí nic diktovat, strhne ostatní svým nadšením a svým vlastním výsledkem. I kdyby se ti do včerejška nedařilo, ode dneška můžeš klidnou silou udělat ze svého života úspěšný život.
Slabí se pokouší jen o diktát. Ty jsi silný a tak diskutuješ. Tvá síla se tím násobí, protože i od toho nejslabšího se máš co učit (minimálně zopakovat si, co nechceš). Tvá síla je tvořivá (slabí ji mají destruktivní a proto jsou slabí).

Buď termostatem, řiď svůj život, svoje emoce a pocity, a sleduj podmínky za kterých tvoje zažitky probíhají.
Budeš-li k prosperitě otevřen, budou na tebe útočit příležitosti. Některé budeš odhánět, záleží na tvém stupni otevřenosti, ale ty které přijmeš…
Mockrát jsem slyšel větu: Bohatí bohatnou.
Abys mezi ně patřil, stačí myslet jako bohatý.

Nejlepší při použití mysli správným způsobem je to, že dokážeme pozitivním myšlením vyzkratovat všechny ty omluvy, které nám náš strach klade do cesty.
Když myslíš tvořivě a optimisticky tak nevadí co jsi neudělal, kde jsi nebyl, co jsi neřekl. Jde jenom o to jak zapojit mysl tak, že vědomí řekneš, co chceš udělat.

Když jsme chodili do školy, systém nás naučil, jak používat mozek. Učil nás, jak zaznamenávat do paměti, počítat atd. Ale nedotkl se mysli. Mysl dokáže přemýšlet a dostat se všude kam chce. Mysl umí i zjistit , kde jste a umí vás přenést tam, kde chcete být.
Sám vyzbrojuješ mysl silou, jedině veliká a čistá myšlenka přitahuje velké výsledky, nesmíš se cestou zpronevěřit, tady neexistují výmluvy, jakmile někoho poškodíš, přestáváš používat tento systém a jsi v úplně jiné dimenzi. V dimenzi bez nároku na dlouhodobý úspěch. Tvoje zdroje myšlení vnímají vše.
Mysli a jednej tak, abys měl život jednoduchý. Tím ho budou mít jednodušší i ti kolem tebe. A pro tyhle dva důvody se o všechno snažíš.

Ta schopnost je ti vlastní, jen si připomeneme postup. Vybav si situaci, kdy ti obrazně celý svět ležel u nohou. Olympiáda úspěchů, maturita, první stotisícová výplata… Cokoliv. Vybav si ten okamžik do všech podrobností (měl by se ti opět zrychlit tep, stejně jako tehdy). Cítíš jak ti pumpje žilou to nadšení? Ta radost?
Jsi tam bráško, to je pozitivní emoční koupel.
Koupej se v ní tak často, jak ty sám chceš.

Zaslouží-li si někdo být mým bratrem, pak je to Dan Nekonečný za svou neutuchající energii, vášeň pro život a neskonalý optimismus. Včera jsem se s ním zase po třech letech viděl a opět to stálo za to. A na závěr úžasná motivující a ujišťující věta do života. Co víc si může člověk přát než být adoptován optimistou.

Určitě znáš lidi, kteří se v restauraci ze všeho nejdřív zeptají: “co si dnes dáš?” a pak řeknou: No, to si dám taky.”
Jsou to lidé, pro které je těžké rozhodnout i takovou maličkost, co vlastně budou jíst. Všimni si pak na jejich životě, že se podřizují všemu, neumí se rozhodovat a tak vítají rozhodnutí druhých.
Ono není vždy jednoduché se rozhodnout, natož pak správně a ještě rychle. Pomáhá k tomu intuice, čím víc jsi on-line při prožívání života, tím líp se rozhoduješ. Ale intuici ovlivňuješ svým pozitivním nebo negativním myšlením. Z toho tedy vyplývá, že chceš-li se naučit rychle a správně rozhodovat, potřebuješ k tomu taky myslet pozitivně.
Matrix nás obklopuje a zásobuje přes TV, internet atd., ale jsi to ty, kdo se rozhoduje co budeš sledovat, co číst atd.
Ti, kdo podlehnou a odevzdají se, ti to mají jednodušší Rozhodují za ně druzí, nemají žádnou zodpovědnost, minimum on-line prožívání…
Ty jsi se rozhodl mít to akčnější a ještě to řídit. Nezbývá než ti poblahopřát.

To, co tě nejvíc brzdí je negativní záchytný bod v mysli. Vysvětlím blíž, když sjíždíš na lyžích kopec, jsi schopen jej sjet jen když natočíš lyže do jakéhokoliv úhlu směrem dolů. Dokud totiž stojíš kolmo ke svahu, budeš stát. Ničeho se nedržíš a přece stojíš. Je to takový negativní záchytný bod ve vztahu ke tvému sjezdu z kopce. Jakmile ale začneš měnit úhel lyží pomalu se začneš rozjíždět. Není důvod se bát, víš přece, že můžeš kdykoliv nastavit opět hrany kolmo ke svahu.
V životě je to stejné. Můžeš hodiny stát a můžeš během pár minut zdolat “černou sjezdovku". Výsledek je ten, co jsi chtěl, buď stojíš, nebo si užíváš té jízdy. Jsi-li zbaven strachu jedeš rychle (víš že ten záchytný bod můžeš kdykoliv použít). Pokud ti ale tvoje negativní myšlenky zaberou operační paměť, stojíš s lyžemi kolmo ke svahu života…
Stejně sjedeš, tak proč se neuvolníš a neužiješ si to s tím nejlepším náhledem?

Každý okamžik našeho života je nový. Jen my rozhodujeme jestli ho prožijeme stejně jako dřívější okamžik, nebo jestli tomu dáme “větší šťávu". Zkušenosti získáváme každou vteřinou a tudíž by náš život měl gradovat. De facto máme příležitost pracovat neustále na lepších vteřinách a dnech příštích.
Je na nás jestli toho využijeme…

Prožitek je zisk ve firmě zvané život. Klasická firma jako největší hodnotu zisku používá peněžní zisk, člověk jako samostatná osobnost to povýšil. Vydělá peníze ale největší zisk je prožitek. Ti moudřejší vyhledávají jen pozitivní prožitky.

Co se asi stane, když umíme žít on-line a prožívat každou vteřinu? Získá ten život větší smysl? Ano a navíc pak nebude tolik záležet na počtu neúspěchů. Prožitek je to nejlepší, co si můžeš ze života odnést.

Vova kdysi říkal, že když už jsi v totálním stereotypu, dělej všechno jinak. Ráno vstaneš a jdeš pozpátku do koupelny (a začíná dobrodružství), zuby si čistíš levou rukou (a dobrodružství pokračuje), jdeš do kuchyně pozpátku (cesta není tak stereotypní, už začínáš opravdu prožívat každý opatrný krok) a tam přichází adrenalin. Všechno co jsi dělal doteď pravou děláš levou (adrenalin s příborovým nožem, to zde ještě nebylo…). Zapomeň na ostatní, nech auto doma a jdi pěšky do práce, samozřejmě obráceně (všimne si toho jen asi pět lidí ze sta - je to vyzkoušené, mimochodem pošli číslo které napočítáš ty). To je úplně jiná cesta (doporučuji neměnit zvyk chodit na zelenou). Práci u počítače si zpestříš tak, že si otočíš klávesnici (ale to je nových písmenek…). Prostě nic neděláš automaticky jak jsi se naučil, všechno obráceně. Rozpumpuješ mozek a ještě si užíváš. Voloďa tomu říkal “ulítne ti střecha". Samozřejmě, když to umíš prožít. Je to relax za pochodu, úžasná legrace a spousta zážitků, které ti doteď unikaly.

Ve skutečnosti problémy neboli výzvy jsou užitečné, pokud jim nepodlehnem. Takový problém/výzva určitým způsobem způsobí napětí našeho duševního i fyzického potenciálu, který bychom předtím nevyužili a možná se tak ani nikdy nedověděli, že jej vlastníme.

Zkus si vzpomenout kolik věcí už jsi dokázal překonat, co tomu předcházelo (nebyly to ty problémy?), kolik vítěství jsi díky nim dodnes prožil?

Jsi příkladem. Ať chceš nebo nechceš. Svým dětem, svým kolegům, svým přátelům.

A teď co jsi schopen ovlivnit. Jednak ten základ, jestli jsi obdivuhodným příkladem nebo odstrašujícím. Pak jestli to, čím jsi příkladem dáváš dalším k dispozici, neboli můžeš být úspěšný, můžeš znát know-how které tě k úspěchu dovedlo, můžeš mít informace, které jiní nemají. A ty jim to k dispozici můžeš dát (prodat) a nemusíš. Jedna pravda je jistá. Ty, pro které jsi skutečným příkladem, namotivuješ svou osobností tak, že budou chtít být tak dobří jako ty. Měl bys vědět, že ti skutečně namotivovaní tvoje know-how potřebují a buď jim ho dáš (a staneš se v jejich životě nesmazatelnou ikonou) nebo jim ho nedáš (a oni se ho budou léta učit z knížek a stanou se dobrými - jen tebe už nebudou potřebovat a hvězda pohasne).

Poslední věc, kterou bys měl vědět, jestliže jim to svoje know-how dáš (prodáš), urychlíš tím celý vývoj - i svůj.

Vším co jsme prožili, jsme získali nějaké informace. Ale teprve to, jak s těmi informacemi zacházíme nás formuje o dalších dnů. Zkrátka jestliže něco víme nebo umíme a nepoužíváme to, je to stejné jako bychom to nevěděli nebo neuměli. A nastává zvláštní otázka: “Nebylo to jen marnění času, to naše sbírání zkušeností, které nepoužijeme dál k tvoření?”

V každé vteřině se můžeš rozhodnout jestli máš v hlavě sjednocenou Evropu nebo Berlínskou zeď. Měl bys vědět, že ta pomyslná evropa je svoboda a ta berlínská zeď to je blok, který tě stojí spoustu energie. Je jedno, kdo ti ho tam vytvořil, jestli jsi to byl ty sám, nebo sis ho tam nechal zanést jako virus ze seriálu apod. Není ale jedno, jestli ti tam zůstane.

Každý člověk v každém okamžiku jedná v dobré vůli (ve své dobré vůli – Al Capone to taky nemyslel špatně) a jedná na základě toho, co si v hlavě představuje a co si tam nechá přiživovat. Je to vlastně zahrádka, zasadil jsi a to co jsi zasadil si taky sklidíš, neboli nenajdeš tam okurky pokud jsi je tam nezasadil. Najdeš tam ale blín, když jsi se nestaral vůbec.

Co dneska sklízíš? A co budeš sázet pro sklizeň příští?

Představ si předminulé století. Ne všichni měli koně, ale všichni věděli, že kůň má sílu a může vozit lidi, tahat náklad atd.
A do toho přijde fantasta a řekne, že vytvoří povoz bez koní. No neměl to jednoduché, chtěli ho dokonce zbavit svéprávnosti a to v okamžiku, kdy to dokázal a auta už se i vyráběla.
A dnešní den. Všude auta. V garáži, před domem, před kanceláří, u stadionu. Kohože to tehdy měli zbavit svéprávnosti?
A co ty? Podporuješ lidi co přinášejí něco nového nebo jsi z těch co říkají, že “tohle je nemožné"?

Už víš, co tě žene dopředu. Jsou to tvoje dobré vlastnosti a víra v ně. Tvůj pozitivní nadhled je mostem přes všechny překážky. Mnohdy je ani nevnímáš, neuvědomuješ si jejich velikost pro svou vlastní velikost, pro svoje vlastnosti, které jsi už tolikrát použil.
Nauč se používat svoje vlastnosti vědomě, abys mohl zažívat ty stavy, kdy si neuvědomuješ obtížnost situace, protože víš, že řešení je v tobě.
Jak skvělé…

Jakýkoliv pohyb ti zvyšuje vnitřní vibrace, proto je na tobě jestli s tím něco uděláš nebo ne. Každodenní půlhodinová procházka z tebe do roka udělá jiného člověka. Když budeš mít štěstí, tak tu procházku uděláš na úkor televizních novin a budeš mít tu hlavu čistější dřív.
Nepočítej dobíhání na vlak, autobus, metro atd. To běžíš ve stresu a upřímně, to ti spíš ubírá…

Nejenže se někdo musel pokoušet něco sestrojit, něco uvést do života, ještě k tomu musel poslouchat ty kecy nevěřících Tomášů jako že to nepůjde atd.
Tímto bych chtěl požádat všechny neschopné (nemohoucí), přibližte se schopným (mohoucím) minimálně tím, že nebudete otravovat těma řečma o tom, že něco nepůjde. Ono to prostě půjde, nezabráníte tomu, ale dokážete ty mohoucí ušetřit vašich neoprávněných pochybností.
Za všechny mohoucí předem děkuji.

Když se v životě objeví něco, co nás brzdí, co nám způsobuje vysílení, ochablost atd. musíme to umět správně pojmenovat a hlavně odstranit.
Odstranění je řešení. Je to nejrychlejší řešení. Ale je definitivní, je třeba vědět, jestli chceme definitivně odstranit nebo jen dočasně odstranit (léčit).
A pak musíme vědět jestli jsme schopni odstraňovat radikálně nebo ne. Radikálnost bolí míň.
Poslední stádium je “nevracet se". Jakmile jednou problém vyřešíme, už se k němu nevracejme, protože jediné co tím dosáhneme je opětné programování našeho podvědomí.
A to potom bezchybně pracuje na návratu.

Kdykoliv vidíš svůj cíl, každou svou činnost s ním spojíš a nastává ten efekt, že přestáváš vidět problémy. Všechno co bys jinak nazval problémem a jako o problému bys o tom mluvil bereš jako výzvu k dokončení. Jako součást cesty o které ani nemluvíš, jen přemýšlíš jak to udělat a jak to udělat co nejlíp, protože to vede k cíli.
Tvá vizualizace je úžasný a nenahraditelný nástroj.

Co je to všechno a co je to odpovídající cena.
Všechno je opravdu všechno, od malé čokolády až po post premiéra. Všechno můžeš mít. Pokud zaplatíš odpovídající cenu.
Vezmu ten příklad a vysvětlím na něm. Chceš čokoládu. Máš několik možností zaplatit odpovídající cenu.
Jdeš do obchodu a zaplatíš v penězích. Tvá odpovídající cena je část pracovní doby strávená za účelem výdělku na čokoládu (která část to byla – ta namáhavá? Stálo to za tu čokoládu nebo za víc?). Pro obchodníka je odpovídající cena ta, kterou ti namarkoval, přináší mu peníze na nákup zboží, skladování, plat prodavačky a zisk.
Nebo navštívíš svou babičku a ona ti dá čokoládu na cestu. Tvá odpovídající cena je, že jsi ji navštívil s něčím pomohl nebo nepomohl, vyslechl její trápení (stálo to za čokoládu nebo za víc?). Její odpovídající cena je, že nebyla chvíli sama, mohla se vypovídat a ještě tě viděla.
Byl to úmyslně jednoduchý příklad, aby se dalo ukázat, že odpovídající cena je ta, kterou jsi ty ochoten zaplatit (a přitom nemusíš platit penězi) a na druhé straně je odpovídající cena ta, za kterou jsou ochotni prodat (a nemusí zrovna prodávat). Mezi těmito cenami musí být shoda.
Takže to co chceš (mít, prožít atd) má pro tebe i pro svět odpovídající cenu.
Jsi schopen ji tvořit. Jsi tvůrce.

Ráno odcházíš z domu a máš v hlavě nějaké informace. Celý den se pohybuješ mezi lidmi a sbíráš další informace. Je na tobě, jestli je použiješ a začleníš do svého života.
Svět se mění a to, v čem jsi měl pravdu dopoledne, může být odpoledne dokonalejší. A ty také, pokud jsi schopen přijímat pravdu on-line.

Existuje nesmírné množství variant jak v životě uspět. Jedna z nejjednodušších je využívat energie, která proudí.
Je to jednoduché, jsi v nějakém kolektivu a ten něco vytváří (může to být pracovní kolektiv, sportovní, sousedé apod.). Pomalu roztáčejí tu spirálu dění a je jen na tobě, jestli se přidáš a celé to ještě urychlíš, nebo se budeš těm vlnám bránit. To první tě stojí míň energie a jistý výsledek, to druhé tě stojí víc energie a …. dál to asi znáš, každý jsme si tím prošli, abycho pak položili sami sobě otázku: “proč jsem toho nevyužil, proč dnes nemám ten výsledek co ostatní?”

Včera v noci mne vzbudil telefon. Moje kamarádka měla splín a zcela podle instrukcí zavolala. Neviděl jsem ji skoro rok, jednou za měsíc brnkne co je nového a nic víc. Je to člověk, který na sobě maká. Pochopila, že nemůže být ve stádu, když chce mít lepší prostředí i život.
A včera to přišlo. Po půlroce se vrátila v rámci dovolené do domácího prostředí a … oni jí to dali vychutnat. Stává se to každému, kdo přestane být ovce a začne být tvůrce vlastního života. I já jsem to zažil. Proto to řešení píšu sem.
Je to přesně jako když jsi byl neplavec a najednou jsi se naučil plavat. Baví tě to, protože ti to dává lepší možnosti, lepší prožitky, lepší figuru…
A pak navštívíš ty svoje “starý kámoše” neplavce. Obdiv se nenosí, takže si vyslechneš, jak moc je to nebezpečné, můžeš se utopit, v bazénu chytit infekci, v řece chytit křeč. Nemá smysl jim říkat, jak úžasně je to osvěžující, jak krásný je svět pod mořskou hladinou… Oni se totiž bojí.
A tak ti poskytnou tu nejlepší službu jakou bys sám udělat nedokázal. Oni se vyfiltrují. Vyřadí tě z toho “rádobykolektivu” a dají ti svobodu získat lepší přátele, novou rodinu atd. Sám bys nedokázal je opustit, protože je máš rád. A tak tu službu udělají za tebe.
Díky Bohu (jenže tohle ti dojde až časem).
Zůstáváš světlem ve tmě. Kdo se bojí, zavře oči, otočí záda …

Každý máme své sny a každý si přejeme aby se nám splnily.
Jak je tedy možné, že ne každému se sny plní?
Ta odpověď je velice jednoduchá.
Ti, kteří si své sny plní, ti na nich trvají, neustupují, nemění je.
Ti, kterým se sny neplní, mají každý den naprosto odlišná přání, mají obavy, doopravdy si nevědí rady s tím, co si přát dřív.
A když to neví oni…

Někteří jsou odvážní je u piva. Některým chybí odvaha něco dokázat vytvořit sami (zatímco ničit a pomlouvat ostatní jim jde).
Soustřeď se na sebe. Dokážeš to co jsi dodnes nedokázal?
A dokážeš to rychle?
Bezodkladně?

Každý sebemenší úspěch zvyšuje tvou vnitřní hodnotu vůči tobě samému.
Stojí za to vydržet a vytvořit i ten sebemenší úspěch. Každý další tvůj krok je o to jednodušší. Už to nikdy nebude tak “těžké” jako na začátku.
A ty prožitky cestou…

Tvořivost je to, co nám nejen dává křídla, ale učí nás do budoucnosti a posiluje naše kladné stránky, tedy hodnotu našeho života.
Lidé si neumí říct o to, co chtějí. Oni většinou doufají. Nebo očekávají. Ale upřímně, podívej se kolem sebe, vidíš snad někomu do hlavy? Víš jak ti lidé od tebe dostanou to co chtějí? Jedině, že si o to řeknou, nabídnou protihodnotu abys jim to opravdu dal. Pokud budou jen očekávat, to se asi načekají, že? Nebo snad celé hodiny sedíš a přemýšlíš, co by po tobě ti lidé kolem mohli chtít?
Stejně je to s tebou, oni ti taky do hlavy nevidí, dokud si neřekneš co chceš, nikdo to neví.

Dostal jsem včera úžasný mail od Pavla Šmacha, a nedalo mi to a ústřední myšlenku jsem zvolil za motivační citát dnešního dne.
Zveřejňuji od něj také foto slunečních hodin z Německa (Oberstaufen), na nichž ho i mne zaujal nápis: “Mach es wie die Sonnenuhr – zähl die heitren Stunden nur” - což v překladu znamená: “Dělej to jako sluneční hodiny – počítej pouze jasné hodiny".
Nebylo by to hezké, dokázat počítat jen “jasné” hodiny a na ty “temné” raději ihned zapomenout?
To by byl opravdu každý den skvělý…

Lidé často říkají, že až budou mít příležitost, teprve ukážou co v nich je. Znamená to snad, že teď se nacházejí v časovém mimoprostoru? Nebo jsou na úplně odlehlém místě mimo jakoukoliv možnost komunikace? Ne. Jsou líní a jsou to profesionální odkladači.
Nejlepší příležitost pro tuto chvíli dostáváš tam kde jsi. Nikde jinde bys v tuto chvíli ani jednat nemohl, protože tam prostě nejsi.
A to úžasný kouzlo vycházející z tvého jednání? Ten výsledek tě dostane jinam, z místa kde jsi na místo lepší a k lepší příležitosti k dalšímu tvému jednání.

Všechno, co děláš je buď efektivní nebo neefektivní, tedy účinné nebo neúčinné.
Je to buď výhra pro všechny, nebo jen pro tebe (nedej bože vůbec pro nikoho).
Tím se vytváří tvůj svět. Čím účinnější bude tvůj život, tvoje práce, tvá služba, tím úžasnější budeš ten život mít - a všichni kolem tebe jako bonus navrch.
Každá neefektivní činnost je prohra. Kdyby se celý tvůj život měl skládat z neefektivity byl by neúspěšný. Takový součet na konec přece nechceš.
Takže, tvoje efektivita? Nesmíš být spokojen jen ty. Měli by to být všichni zainteresovaní.

Rozhoduješ se předem, kdy budeš úspěšný a kdy ne. V tvé hlavě se rozvine realita a pokud zapomeneš, že jsi se rozhodl mít každý den úspěšný, můžeš plánovat i neúspěch. Pokud ale nezapomeneš, budeš plánvat úspěch. A prožívat taky úspěch.

Každý dělá nejraději práci, která mu sedne ze všeho nejlíp. Na to aby ji každý mohl dělat dle svého opravdu svobodného výběru, na to stačí být připravený.
Ve škole nás připravili teoreticky a i trochu praxe nám ukázali. A co dál? U mnohých je dál … nic.
Praxi máme v malíčku, ale není to jednostranné, jen ta praxe? Neměli bychom se připravovat dál? Trochu víc jít naproti příležitostem, které nás mohou potkat? Co jazyky? Neotevřely by nám trochu víc naše šance? Co naše koníčky? Nemohlo by z nich být lepší zaměstnání než to, co máme?
Konec otázek, jdeme na odpovědi, každý se zodpovídá sám sobě.

Touha je základem toho, že dojdeš k cíli. A silná vůle zajišťuje, aby ses od cíle nevzdaloval lákavými pokušeními. Je to jako bratr a sestra, kteří se vzájemně podporují, jeden bez druhého jsou slabší, ale spolu, spolu jsou nepřemožitelní.
Stejně jako ty a tvé kladné vlastnosti.

Víš kolik lidí by se chtělo stát takovou osobností jako ty? Oni tě neznají, oni ani neznají tvé kvality. Naplánovali si ale, že by chtěli být jako ty. Kreativní, motivující, veselí…
Ty už ty vlastnosti máš a můžeš je zlepšovat, přidávat další.
Tvůj potenciál je neomezený.

Už ses někdy zamyslel nad tím, kolik dobrých zvyků jsi v životě nasbíral? A zkus se taky kriticky podívat kolik jsi jich ztratil, kolik jsi jich vzdal. Asi jsi dnes mohl být úplně někde jinde, šťastnější, spokojenější, úspěšnější…
Co není dnes, může být za měsíc. Napiš si ty dobré zvyky (i z mládí). Chodil jsi ráno běhat nebo jsi jen cvičil? Četl jsi každý den večer (nevítězí dnes televize?).
Zvládneš to, za měsíc bude mít spoustu dobrých zvyků navíc.
A budeš někdo úplně jiný.

Pamatuješ, jak jsi se poprvé pokoušel rozjet do kopce? To auto tehdy chudák dostalo zabrat, že? A dnes? Dnes se rozjíždíš, ladíš u toho rádio (možná u toho ještě vyřizuješ telefon….). To poprvé jsi sbíral zkušenosti.
Tak je to vždycky, než si něco nacvičíš, může to připadat těžké. Ale zkus se zamyslet, jestli to na začátku není spíš zábavné. Znáš se. Víš že za čas budeš opět šampion a tak si tu legraci na začátku spíš užívej.
Teď už víš, že se nemusíš bát něčeho nového, ale že se na vše nové máš spíš těšit.

Zvykni si na to, že budeš používat kladné emoce. Pokud to zvládneš (a stačí ti na to pevné zakořenění 21 dnů), tvou mysl vyplní tak dokonale, že do ní ty záporné nebudou moci nikdy vstoupit.
Tím, že budeš používat sedm základních kladných emocí (touha, víra, láska, sex, našení, romantika a naděje) a nebudeš používat záporné emoce (hněv, pověrčivost, žárlivost, nenávist, pomstychtivost, chamtivost, strach atd.), tím dokážeš získat kontrolu nad tvým podvědomím.
Když zvládneš sedm základních kladných emocí, ostatní emoce se lehce podřídí.
Je to tak jednoduché.
Nejlíp to dokážeš, když si ty emoce dáš na papír, na který často pohlédneš. Je to jednak osvojení si zvyku a hlavně trénink na skvělý život.

Seděl jsi už v zubařském křesle? A rozhodl jsi se, že to nebude bolet? A fungovalo to? Pokud to bylo bez pochybnosti, tak ano.
Stejně tak funguje bezchybně plán tvých reakcí na vnější podněty, plán tvých nálad, plán tvých plánů, plán tvých úspěchů, plán tvých zážitků.
Máš to prostě všechno v hlavě, ve svých myšlenkách, tedy i ve svých rukách.
Rozhodni se, jaké budou tvé zážitky.

Svobodu máš ve všem. Ty určuješ, jestli ji ohraničíš, nebo jestli sám pochopíš, že principem svobody je neomezování. Jakékoliv omezení svobody totiž svobodu jako takovou potlačí.
Slyšel jsem výrok: “Tvoje svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného.” Kdopak ho asi vymyslel? A proč? A hlavně, proč někdo tuto větu používá? Nepochopil slovo svoboda?
Je tvoje svobodná volba, jestli svou svobodu omezíš, tedy částečně se jí zbavíš a přijmeš nesvobodu. A ta svobodná volba je zrovna vysvětlujícím prvkem svobody jako takové. Protože kdyby jsi se nemohl rozhodnout svobodně, nerozhoduješ se už o své svobodě.
Snad to není pojato moc filozoficky, ta svoboda slova je úžasná…

Ať chceš nebo nechceš, všechno co prožiješ ti formuje příští dny. A vyvolává to mnohdy otázky vůči sobě samému. Potkáš někoho a on prošel podobnou cestou jako ty. A můžeš najednou porovnat, kdo z vás z ní vyšel lépe. Ať to porovnáváš jak to porovnáváš, máš jednu jistotu, všechno je mnohem krásnější. Mnohem příjemnější. Díky zkušenostem. A díky odhodlání.
Nikdy si nenech vzít chuť do života, tu šťávu. A neboj se tu chuť prezentovat ostatním.

Doporučuji to druhé. Sny se opouštět nemají a schopnosti se s praxí násobí. Navíc jdou využít i při dalších a větších snech.
Když už musíš opustit své sny, měl bys je nahradit většími, vznešenějšími a dosáhnout jich.

Zapojit obrazotvornost je vlastností géniů. Někteří velikáni naší doby i doby předcházející strávili hodiny a dny tím, že si představovali své dílo nejprve v hlavě.
Zkoušel jsi to někdy?
A dnes?

Abys uspěl v prodeji, tak jednoduše mluv každý den s mnoha lidmi. Na tom jsou vzrušující dvě věci. Jedna je to samotné seznamování s různými typy. A druhá, ještě vzrušivější věc, je že na světě jsou miliony lidí, co na tebe čekají. Na tvou službu, na tvůj výrobek, na tvoje povzbuzení, na tvůj úsměv, na tvou profesionalitu.
Obchodníci jsou nejlépe placení lidi na světě, pokud pochopili tu obrovskou příležitost sloužit. Jejich ohodnocení nemá strop. Strop je nebe.
A nejlepší na tom je, že každý z nás je obchodník. Jen si to někteří neuvědomují.
A ty?

Největší dar, který můžeš někomu dát, je tvůj vlastní osobní rozvoj.
Ukážu dvě věty:
Když se postaráš ty o mne, já se postarám o tebe.
Jak se ti ta věta líbí? Co si pod ní představuješ?
Postarám se o sebe pro tebe, když se ty postaráš o sebe pro mne.
A co tahle věta, líbí se ti? Co si představuješ teď?
Která z těch dvou vět se líp poslouchá a která z nich je slovem člověka, který se dovede postarat sám o sebe aby tím mohl ukázat cestu druhým. Abys mohl někomu pomoci, musíš sám pochopit, jestli opravdu pomáháš. Jestli tvoje pomoc náhodou někoho neoslabuje, protože kdybys mu nepomohl, musel by si pomoci sám a on by se naučil, nebo zdokonalil.
Mám kamarádku, ta pořád někomu pomáhala. Na úkor sebe, na úkor vlastní rodiny. A zapojila do toho i děti. „Já teď musím pomoci tetě, tak vy mi musíte pomoci s tímhle, jste moje děti…“ To slovo musím (ne pro ale na úkor vlastní rodiny) je největší lež, kterou jsme schopni říct. A ještě horší je žít tím.
Jste zodpovědní pouze sami za sebe, do určitého věku i za děti. Ale pak ne. A oni nikdy nemohou být zodpovědni za vás. Největší nesmysl, který můžete říct svým dětem je: „Až budu starý a nemohoucí, budete se o mne starat.“ Proč je to nesmysl? Protože na ně přenášíte odpovědnost za svůj život! Za život, kde pouze vy určujete jestli se o své tělo a mysl dobře staráte a kde pouze vy jste v důsledku zodpovědni za to, jestli budete mohoucí nebo nemohoucí. Dnes, když je tolik potravinových doplňků (mluvím o přírodních), tolik možností protáhnout si tělo při nějakém sportu, je pouze na vás jestli budete aktivní do konce života nebo cukrovkáři od čtyřicítky. Všechno co se svým tělem děláme, co do něj cpeme, naléváme, má nějaký výsledek. A protože informací je dost, známe ten výsledek předem. A jestli se někdo rozhodne o sebe nedbat a celou tu svoji nezodpovědnost přenese jako zodpovědnost na své děti, je chudák a nemá své děti doopravdy rád. Dokonce si troufám říci, že si je pěstuje proto, aby se o něj měl jednou kdo postarat. Nevěří sám sobě. Proto od mládí děti straší tím, co je čeká (a přitom by nemuselo).
Vím, že něco takového jste zde asi nečekali, ale upřímně, co chcete aby měly vaše děti za život? Co asi budou říkat svým dětem a na co asi budou sami spoléhat, když budou od malička masírováni tréninkem na závěrečnou zodpovědnost za někoho dospělého?
Přísahám, že moje děti ode mne nikdy takové hlouposti neuslyší, protože jsem si vědom odpovědnosti za svoje stáří, a nehodlám tu zodpovědnost na někoho přenášet.
A co ty? Už chápeš dnešní motivační citát?

Z vlastních seminářů vím, že tohle je téma na vášnivou diskusi. Mám ji raději v kruhu, mezi všemi, ale protože nejbližší veřejné semináře jsou vyprodány a na další teď moc čas není, pojďme do toho mailem (zdenek@skvelyden.cz). Jsem zvědavý na tvůj názor.

Vždycky byly a vždycky budou nejlepším měřítkem výsledky. Nikdy vysvětlování a nikdy obhajování. Prostě výsledky. A když jsou naše výsledky menší než náš potenciál, znamená to, že dnes musíme udělat víc a líp než včera.
Nezapomeň, že největší odměny jsou zarezervovány pro ty, kteří přináší hodnoty sobě a světu kolem sebe jakožto výsledek toho, kým se sami stali.

Každý z nás má dvě základní volby toho, co může udělat se svým životem.
První volba je být míň než je tvá kapacita, tvé možnosti. To znamená vydělávat míň, mít míň, míň číst, míň myslet, míň zkoušet. Tohle je cesta k prázdnému životu.
Druhá volba se čte líp. Můžeš se stát vším, čím můžeš. Můžeš číst každou knížku, můžeš vydělávat kolik chceš, víc se snažit, víc vyprodukovat, víc dokončovat…
Každý z nás má ty volby. Dělat nebo nedělat, být nebo nebýt, být vším, být něčím míň nebo nebýt vůbec ničím. Dělím to na tvůrce a konzumenty, tedy aktivní a pasivní.
Kam patříš ty?

Máme k dispozici svět, který by nám naši předkové záviděli. Vymoženosti jako auta, internet, telefony atd atd, za ty by zaplatili naši předkové cokoliv. Vždycky když tohle přednáším, s úsměvem dodávám, aby se zkusili ostatní zamyslet, co by takový Ludvík XIV. dal za Mercedes, telefon a internet. Byl by to jeden zámek? Dva? Co myslíš ty?
A teď zase vážně, je trestuhodné, jakým způsobem s našimi výhodami nakládáme. Jak je nevyužíváme, nebo zneužíváme…
Mnohdy navíc neděláme věci, které bychom měli udělat. A víme, že bychom je měli udělat. A pak z toho přichází pocit viny. A to vede ke snížení sebevědomí.
Takže odteď budeme využívat všeho, co je nám k službám, abychom poskytli ještě lepší službu ostatním. Tím roztočíme spirálu úspěchu a ta, naštěstí, nabírá čím dál větší rychlost.

Dávám na svých seminářích otázku, čeho je na světě nejvíc. A jen polovina lidí zná správnou odpověď. Než budeš číst dál, zkus se zamyslet…
Pokud jsi odpověděl, že příležitostí a peněz, odpověděl jsi správně. Příležitostí i peněz, je víc než lidí, víc než čehokoliv. Je vždycky jen na nás, jestli se rozhodnem příležitost vidět, potom uchopit a za to dostat odměnu. Ne vždy je to snadné, ale s odstupem času vždycky přijdeš na to, že to snadné bylo, pokud jsi se zapojil naplno, bez pochybností, bez naslouchání těm neúspěšným a věčně vzdávajícím.
Úplně největší příležitost je tvůj život. Ty pak rozhoduješ o těch dalších příležitostech.

Kdysi jsem četl rozhovor s Jimem Rohnem. Toho chlapíka jsem neznal, ale jeho rozhovor byl natolik úžasný, že mi pomohl až k tomu, že jsem začal měnit život tím, že jsem začal měnit sebe a skutky.
Četl jsem knížky a učil se vytyčovat cíle, které mi změnily život a umožňují mi to dodnes. Bylo to snadné. Pro většinu lidí, které jsem ve svém životě poznal, to bylo nesnadné.
Chodil jsem na semináře, začal pořádat vlastní. A bylo to zase snadné. Teda pro někoho nesnadné. I na svých kurzech, když popisuji svůj životní příběh, je vidět pro kolik lidí by to ještě pořád bylo nesnadné.
Ten dnešní citát je tak trochu od Jima Rohna ale hlavně (a to díky němu) ze života. Z vlastního života.
A co ty budeš považovat za snadné?

Vždycky když budeš pracovat na sobě, zbohatneš.
Je to úžasná věta, která má takovou hloubku, že ji napoprvé málokdo umí změřit. Když jsem tuhle větu slyšel poprvé před čtyřmi roky, pamatuji si jak mne nadchla. Po čtyřech letech a dalších zkušenostech musím uznat, že jsem tehdy ani nedokázal docenit tu váhu.
Když budeš pracovat na sobě, zbohatneš. Vím kolik lidí si dokáže tu větu přeložit špatně. A vím, že strašně moc lidí řekne, že bohatství není dobrá věc. Protože jim to kdosi kdysi dal do hlavy jako pravidlo. Většina z nich stejně touží po bohatství a jen na veřejnost pokrytecky hlásí pravidla neznámého.
Bohatství nejsou peníze.

Sám sebe dostaneš k úspěchu rychleji, když si budeš klást kontruktivní otázky. A co teprve když konstruktivní otázky svým blízkým, to je pak šupec, to ty vztahy dostávají takovou kvalitu….
Takže už nikdy vyčítací otázky, úhybné otázky atd.
Konstruktivně se ptát, znamená stavět vše nové i staré na lepší základy.

Princip ke jednoduchý, zvládneš ohodnotit sám sebe, svoje schopnosti, dovednosti a hlavně potenciál. V těch slovech je trochu rozdíl.
Když se dvou lidí zeptáš jestli umí hrát na kytaru, jeden ti odpoví že ne a druhý, že to ještě nezkoušel. Ten druhý bere v potaz svůj potenciál. Neodpoví, že něco neumí, a v té odpovědi je naděje do budoucna. Jeho podvědomí navíc nemusí registrovat zápornou bilanci.

Jednoduchý plán. Každých 14 dnů přečteš jednu knížku (zapomeň na milostný romány, ty se nečtou, ty se prožívají). To znamená 25 knížek ročně. Mimochodem to je víc než za celý život přečte většina lidí.
Dvacet pět odborných publikací a setřídění informací z nich tě staví do role odborníka (i když zatím teoretika). Jakmile začneš ty informace už používat, stáváš se i praktikem. Otevírá se ti nový svět. Osobní i pracovní.
Přemýšlíš dnes o budoucnosti?

Každého z nás v životě potkal nějaký neúspěch. A každý z nás se s tím nějak vyrovnal nebo nevyrovnal.
Ti co s tím nevyrovnali, dodnes někoho z neúspěchu obviňují (málokdy sebe) nebo si to dodnes vyčítají a tím pádem to ve své mysli neustále přikrmují.
Ti, co se s tím vyrovnali, mohli také použít několik cest. Jedna je poučení. Co tomu předcházelo? Čím jsem to mohl změnit? Další cestou je cesta zavržení. Další zapomnění. A další a další…
Která z nich je nejlepší? Nebo to bude kombinace?
Ale to ty víš milánku líp než já…

Udělej pro své sny všechno, co můžeš, a budeš překvapen, kolik v sobě máš energie.
Nikdy nedopusť abys dobrovolně vzdal to, pro co doopravdy žiješ. Okolí tě může zrazovat, může ti házet i klacky pod nohy, ale to chceš skutečně svým srdcem, to mít budeš. Pokud se nerozhodneš jinak.

Arthur Rubinstein, světoznámý pianista, popisoval jak za ním jednou po koncertu přišla dáma z vyšší společnosti a plna obdivu mu řekla:
“Celý svůj život bych dala za to, kdybych uměla hrát na klavír jako Vy.”
A Rubinstein jí odpověděl: “Já ho dal”
Je to markantní rozdíl mezi někým kdo pro svůj úspěch dokázal obětovat svůj čas a mezi někým, kdo chce dosáhnout úspěchu, ale nechce se ani namáhat, ani snažit, natož aby musel něco obětovat nebo zaplatit.
Kam patříš ty? Co je to ta cesta k úspěchu?

Vytrvalost je pilíř na kterém můžeš stavět vždycky a všude. To je ale jen první část kouzla. Ta druhá podstatná část je vzdělávání se. Neříkám, že se máš přihlásit do školy. Nejlepší vzdělání je praxe.
Když učím obchodníky, říkám jim aby si psali každou neúspěšnou schůzku. Proč? Protože najdou chybu, kterou udělali. A kdykoliv najdeš chybu, jsi schopen se jí příště vyhnout. V tom okamžiku se z tvé neúspěšné schůzky stane úspěšná. Protože jsi nastudoval kudy cesta nevede.
Edison udělal stovky pokusů aby se dostal k fungující žárovce. Pak už jen zdokonaloval svoje dílo.
Až budeš mít sto “neúspěšných” obchodních schůzek, stane se úžasná věc. Budeš profík. A pak můžeš z toho obchodu odejít (jenže pak už to neuděláš). Ale vzpomeneš si, že jsi chtěl z obchodu kdysi odejít. A budeš smát.

Miluju ten film. Je to úžasná ukázka toho, že kdokoliv může být součástí největších situací světa. Spousta filmů je vymyšlených a je o ničem. Tenhle film je taky vymyšlený, ale nádherně vymyšlený.
Největší Forrestova přednost byl běh. Uměl rychle utíkat a vlastně celý život proutíkal. Ale proutíkal úspěšně. Měl stejné příležitosti jako miliony lidí kolem něj, on díky své jednoduchosti nehledal problémy a prostě těch příležitostí využil. Vždycky mu všechno nevycházelo (Jeanny), ale on se nevzdával. A tak došel k cíli.
Jak úžasný příběh.
Oč úžasnější, když si uvědomíš, že bonbóny z bonboniery života si sám vybíráš.

Být sám znamená pro naprostou většinu lidí nacházet se v té nejhorší společnosti. Naštěstí jen pro většinu :-)
Každý den se s někým stýkáš, něco můžeš pochytit, něco se naučit a změnit na svém chování, když dostaneš odezvu, něco se můžeš naučit úplně sám.
Všechno by to mělo směrovat k tomu, že se z tebe stane úžasná osobnost, která se může radovat ze své samotné přítomnosti zde. Ale nejen zde. A nejen ty se můžeš radovat.
Ideální by byl takový výsledek, že z toho všem ostatním “ulítne střecha".

Většina lidí je přesvědčena, že ostatní mají více štěstí než oni. Život není o štěstí. Život je o tom, co si připravíš, zaseješ a pak sklidíš.
Ten trávník za plotem se taky musí sekat a udržovat. Všechny obchodní i životní příležitosti jsou na dosah všem. Záleží jen na tobě, kdy si to uvědomíš a začneš je vnímat. Pak je teprve můžeš využít.
Jsi chytrý a tak si uvědomíš i zpětně na co ses vědomě nebo nevědomky připravil. Chceš mít lepší život a proto se budeš muset zachovat lépe než doteď. Beze změny není jiný výsledek.

Tři sta největších géniů světa mělo jednu věc společnou. Psali si zápisky o svých úspěších, o nových poznatcích a o skvělých nápadech.
Kolik si myslíš, že to dnes dělá lidí na celém světě? Statistika je tvrdá, je to necelé jedno procento. Patříš mezi ně? Pokud ano, blahopřeji ti. Zařadil ses mezi procento úspěšných a nejúspěšnějších na celém světě.
Teď už ta statistika vypadá líp, když je i o tobě, že?

Je spousta věcí, které nás přes den mohou rozhodit. Ale nemusí. Přes den můžeme myslet na to, co nás čeká večer. Je to ideální řešení pro ty, kteří se s nepříjemnou situací neumí vyrovnat jinak.
A co teprve když svoje očekávání vylepšíš pár skvělejma nápadama na víkend.

Představ si krásnou ženu, která má nádhernou postavu a 52 kg. Sen mnoha mužů. Ale ona je nešťastná. Necítí se dobře. A ten důvod je šílený. Ona se sama rozhodla, že vše nad 50kg je je sádlo, odporný tuk, který jí kazí postavu.
Všichni muži slintají, většina žen jí závidí a ona je nešťastná. Cítí se špatně, namlouvá si, že dokud nezhubne, nikdo ji nebude chtít, nedej bože dokonce se jí asi všichni smějí.
Je to v hlavě. Kdyby si dala do hlavy, že vše do 52kg je nejúžasnější postava na světě, cítila by se jako hvězda.
A co sis dal do hlavy ty, že se necítíš jako král?

Když si chcete vychutnat úspěch, nemusíte myslet hned na oslavu. Oslava je úžasná věc, ale zamyšlení se přináší víc.
Už jsem tady psal jak jsem si po jednom vystoupení vychutnával třiapůlminutový potlesk. V první minutě to zvedalo ego. Pak už to byla euforie při které mi běželo hlavou, co jsem pro takový úspěch musel všechno udělat. A přitom jsem si uvědomoval, že když jsem to dokázal jednou, dokážu to kdykoliv. Protože jsem si uvědomoval, že vím jak na to.
Připrav se na tvoje vlastní vychutnávání úspěchu na základě vlastních schopností.

Jakmile si rozšíříš horizont zkušeností, rozšíříš si i svůj život. Existuje zavedený pojem „aktivní sběratel zkušeností“ a „pasivní sběratel zkušeností“. Jaký je mezi nimi rozdíl? Asi jako mezi hercem na plátně, který svou roli prožívá a mezi divákem, který jeho roli přijímá s krabicí popcornu a Pepsi-Colou v ruce.
A co ty? Sbíráš zkušenosti nebo je jen obdivuješ?

Každý umí být šťastný když vyhraje ve sportce, když se mu narodí dítě, když se žení/vdává atd. Ve skutečnosti všechny dny jsou stejné. My se rozhodujeme jestli budeme šťastní. Pravda je taková. Ne každá nevěsta a ne každý ženich je šťastný, ne každý člověk, který najednou bez práce přijde k penězům je šťastný. A ne každý otec a ne každá matka jsou šťastni po porodu. Drsná realita.
Takže pocit štěstí ovládáme. Někdo hůř a někdo líp.
Je třeba trénovat. Pokud nejsi i teď šťastný.

Kvůli odstrašujícím případům nesouladu slov a skutků u lidí jako jsou politici, získávají lidé, jejichž slova i skutky jsou v souladu, stále více na významu.
Všichni respektujeme muže a ženy, kteří zaujímají jasné stanovisko k tomu, čemu věří.
Jsi mezi nimi? To je skvělá cesta k úspěchu.

Každý den je tvůj velký den. Pokud se nerozhodneš jinak.
A každý velký den je plný prožitků a uspokojení. Ty víš nejlíp co tě o prožitky připravuje. Vyruš to ze svého života a užívej si úplně každý velký den svého úžasného života.

Používám rád příběh kdy se setkal moudrý a úspěšný s neúspěšným hlupákem. Kdo si z takového setkání víc odnese?
Většina lidí si myslí, že ten hlupák, protože co by mohl hloupý naučit úspěšného, tedy může-li někdo ze setkání profitovat pak hloupý ze znalostí a porozumění moudrého. Ale tak to ve skutečnosti není. Není náhodou hlupák hlupákem proto, že dosud nijak nevyužil šancí, které mu umožňovaly se něčemu naučit?
Schválně si zkus napsat seznam deseti lidí, se kterýma se stýkáš. Práce, osobní život, prostě odkudkoliv.Vedle toho si napiš, co se od koho z nich můžeš naučit ty a kdo se má co naučit od tebe (snaž se, protože kdyby bylo evidentní, že se víc lidi můžou učit od tebe než ty od nich, byl bys na dobré cestě stát se hlupákem).

Včera jsem psal jak si plnit své sny dřív, zvýšenou aktivitou. A dnes dodávám, svůj úspěšně naplánovaný velký den si promítej v hlavě jako film.
Tohle když se naučíš, velice rychle zjistíš, žetím vyfiltruješ ze svého života negativní podněty a tím pasivitu a negativní myšlení.
Ale to přece víš stejně dobře jako já, že všechno dobře dopadne.

Chceš zvládnout až o 40% víc práce? Nebo jinak, chceš si čekání na sen zkrátit o 40% času? Plánuj si svůj zítejší den. Uzavř ho na papíře dřív než ho začneš.
Je to nejednodušší metoda jak dřív uspět. A naučí tě to …
Život je škola…
Úžasná škola…

Co je to lepší rozhodnutí? Jak vzniká?
Celý den si klademe otázky, sami si na ně v duchu odpovídáme a na základě toho se rozhodujeme.
Na první pohled to vypadá, že stačí zlepšit naše odpovědi, ale já říkám, že musíme jít dál. Musíme se naučit klást sami sobě lepší otázky.
Nejlepší otázky začínají: “jak dokážu…?”

To, co ti nejvíc brání v novém a větším úspěchu je připoutanost k tomu, co máš. Jsou to rádobyjistoty, minulost, disharmonické vztahy, které chceš mermomocí udržet atd.
Jakmile si uvědomíš, že jsi to a tvé myšlenky, kdo tvoří vlastní svět, uvolníš se. Víš, že to bude vždycky jen lepší. Pokud se nerozhodneš jinak. Ty sám.
Jsi tvůrce, odpoutej se od toho, co jsi už dokončil…

Máš spoustu schopností a je jen na tobě jestli je použiješ.
Zatím víc lidí svůj talent zahazuje než by ho použili.
Doufám, že patříš k menšině.
K těm úspěšným.
Sám víš, jestli je tvůj život výhra -> výhra -> výhra…

Je úplně jedno, jestli jste selhali, jednali špatně nebo byli odevzdaní (pasívní). Je dokonce jedno jestli to bylo včera, před týdnem nebo před deseti lety.
Je to prostě minulost. Je to pryč.
Jestliže dnes uděláš rozhodnutí, že svoje jednání, chování, skuty atd. změníš, nahradíš lepšími, tvá budoucnost nebude ovlivněna minulostí, ale tvým dnešním rozhodnutím.
Každé ráno vím, že mám skvělý den.
Každý večer to mohu zhodnotit a udělat ještě lepší rozhodnutí…

Nejlepším přítelem v životě jsme si my sami (pokud se nerozhodneš jinak). Zároveň se ale vlastní nezodpovědností můžeme stát svým největším nepřítelem.
Ty sám se rozhoduješ, jestli si budeš stát v cestě nebo jestli si na ní sám pomůžeš.

Představ si svůj život a své okolí. Nikdo v něm nefiguruje celých 24 hodin denně. Všichni, i ti nejbližší odcházejí a přicházejí. Střídají se.
A přesto jeden člověk se tě drží 24hodin denně - nonstop.
Nechtěl bys náhodou, aby to byl člověk plný vitality, nadšení, skvělý charakter, prostě někdo kdo tě bude stále podporovat?
Je to jenom na tobě, jaký je ten co s tebou je pořád.
Bude ještě lepší, že jo?
Jasně že jo, když jsi to ty…

Pokud ti plánování života doteď nestálo za námahu, pak bys měl vědět, že i datel vděčí za svůj úspěch skutečnosti, že používá hlavu.
Pokud si umíš naplánovat dovolenou, umíš si naplánovat celý život.
Úžasný život.

Jakmile za své jednání převezmeš 100% zodpovědnost, staneš se duševně dospělým. Přestaneš používat výmluvy a začneš věcem ve svém životě dávat jednoznačné priority (ne ty falešné, v rámci “nepsaných pravidel” - proč jsou asi nepsaná).
Přestaň říkat “je mi líto nemám čas", protože to je nejhloupější výmluva (všichni mají stejně času). Nauč se říkat jasně “na tohle si čas neudělám” nebo “na tohle si čas udělám".
Zpovídat se ikomu nemusíš. Sobě ano.

Nikdo jsme se nenarodili se 120kg živé váhy.
Nikdo se nerozvedl ze dne na den po dvaceti letech úžasného vztahu.
Dva příklady, které stačí.
Nic není ze dne na den. Každý výsledek se skládá z desítek, stovek, tisíců nepatrných příčin, které jednoho dne vyvolají velký třesk.
Zaměř se na ty malé příčiny. Vždycky se můžeš rozhodnout jestli povedou k úspěchu nebo neúspěchu.
Úžasná svobodá volba.

Jenom ten, kdo se chopí iniciativy, může mít také úspěch.
Napiš si do diáře v čem chceš uspět a kdy. Pak se vracej den po dn až k dnešnímu datumu a piš si, co jsi pro svůj úspěch udělat a který den.
To je nejjednodušší cesta k úspěchu.

Pokud se ti podaří vytlačit z myšlenek minulost a frustraci, máš úžasnou příležitost pochopit, že ode dneška je všechno jinak.
Dnešek je prvním dnem tvé budoucnosti. Co chceš prožít zítra? Co pro to musíš udělat dneska?
Těšíš se? Teď když víš, že je to tak jednoduché?
Posuň to všechno dopředu.

Pokud chceš rozšířit svůj život, musíš rozšířit svoje myšlenky o něm a o sobě.
Vytvoř svůj vlastní ideál.
Drž ten ideál v sobě navždy, stále ho měj ve své mysli.

Co znamená pevný bod pro tebe?
Dnešek.
Dnešek je ten den, kdy můžeš otřást světem.

Nejlepší zpráva je, že v rozhodování nálady jste sami sobě šéfem. Nejdůležitější je obsah myšlenek.
Otázky typu “Co mne zase dnes asi potká?” apod., předurčují tvůj postoj.
Tady je dobrý si vzpomenout na dovolenou. Tam si dáváme jiný otázky: “Co dnes udělat, aby to byl opravdu úžasný den? apod.
Zkus přemýšlet jako by celý tvůj život byla dovolená a ty jsi mohl prožívat každý den on-line a se vší parádou.

Co je to ta síla zvyku, na kterou se tolik vymlouváme? To jsou jen věci a události, které jsme přijmuli jako automatické opakování řešení problémů nebo situací.
Vede to ale často ke křivdám a to především na sobě samých.
Příklad: ona chce zhubnout, zlepšit pleť, být atraktivnější, a spoustu dalších věcí. Dostane první radu. Ráno místo kávy dej tělu nejdřív vodu. A následuje odpověď: “Já jsem na to kafe ráno zvyklá, to já měnit nebudu.”
Fajn, je to její rozhodnutí, a její zvyk, ale jaký je ve skutečnosti? No jeden z nejhloupějších zvyků a ještě ho obhajuje.
Co si takhle tu kávu dát až po té sklence vody, než po té vodě a ještě nějaké šťávě (přírodní)? To by byl zvyk…
Je dokázáno, že na to abys něco v životě přijal (změnil), stačí to dělat 21 dnů po sobě - pak se z toho stane zvyk.
Jak jednoduché…
…a dokonalé…

Ovládá-li nás strach (třeba jen chvílemi), nemůžeme prožít dokonalý pocit svobody. Jsme totiž svázáni s pocitem, že něco nevyjde nebo vyjde jinak. Jde pouze o myšlenkový pochod, takže jde změnit stejně rychle od pozitivního k negativnímu jako od negativního k pozitivnímu myšlení.
Zbavit se strachu je úkol na pár vteřin, musí se chtít…

Rozdíl mezi tebou a ostatními celebritami je pouze v tom, že oni už se té své příležitosti chytly.
Na co ještě čekáš? Celebrity nejsou jen showbyznys…

Máme jednu úžasnou schopnost. Ke všemu co nás potká umíme zaujmout postoj. A vybíráme ještě jaký. Většinou volíme mezi konstruktivním a destruktivním.
Víc ti asi vysvětlovat nemusím. Snad jen otázku-nápovědu na závěr:
Co ti zítra pomůže vytvořit tvůj dnešní konstruktivní postoj?

Když se rozhodneš nikdy se nevzdát dosáhnout něčeho, co je ku prospěchu všem, všechno se změní. Někdy ta změna probíhá pomalu, někdy rychleji.
Ono to funguje i obráceně. Když se rozhodneš vzdát se, taky se všechno změní.
Rozhoduješ se v každé vteřině.

Představ si, že každý den se naučíš nějakou vlastnost - schopnost. Celý den ji cvičíš a další den další. Jednou za týden všechny nové znova procvičíš.
Za měsíc jsi bezkonkurenční typ, kterého bude chtít každý.
Jak prosté, jeden den za druhým neztratit rutinou, ale cestou k úspěchu.

Opravdu vidíme to, co vidět chceme, říká se tomu fenomén zájmového vnímání.
Nevíte kolik je v ulici Octávií, dokud ji nechcete také, nebo dokud si ji nekoupíte.
Procházíte denně stejnou ulicí a vidíte denně stejné domy, ale až zatoužíte po domě s velkou zahradou, začnete si prohlížet domy i jejich zahrady.
Co dnes uvidíš?

Vyber si směr, vyber si řešení, vybíráš si vlastní osobnost. Tak jednoduché to je. Znáš to, někteří kritizují (cokoliv), někteří tvoří. Jejich energie je rozdílná, náhled optimismus-pesimismus je taky rozdílný. Při setkání s některými se ti vše hroutí (podle nich nic nefunguje a ještě ti to tlačí do hlavy), sekání s druhými ti otevírá pohled i náhled.
A ty budeš jaká osobnost?

Myšlení typu “kdyby” je mlácení prázdné slámy.
Sám víš nejlíp, jestli to používáš nebo ne. Zhodnoť zrovna jak často přemýšlíš “jak” (něco dokázat).
To je pro život i pro byznys. Na obou frontách je tolik váhavců, že nemáš jinou šanci než uspět.

Naše slova by měla být jako úžasná malá stříbrná krabička převázaná mašlí. Tak by je měl vnímat každý, kdo je od nás slyší.
Já vím, že s každým nejde takhle jednat, ale co ti brání v tom, abys ty, na který vlídný slovo neplatí a žijí jen v maximálním sobectví typu “nejdřív co za to", “slabším se musím pomáhat i když nejsou v právu, protože jsou slabší", vyfiltroval ze svého života? Ti nejslabší se vyfiltrují sami i když jim uděláš ústupky. Neznají jejich hodnotu, neznají hodnotu sami sebe, znáš to, když nevíš kam jdeš, jak tam chceš dojít?
Naštěstí si kolem sebe můžeš vytvořit armádu schopných lidí, lidí kterým složit uznání nebude problém, protože si ho sami zaslouží.
Život je tak úžasný…

Příležitost přichází každý den. Co každý den, prostě pořád máš k něčemu příležitost. Naučit se komunikovat, projevit kreativitu. Nejhorší totiž je, když se necháš jenom táhnout. Bez toho, že bys přinášel užitek, bez toho, že by tobě zůstala jen nedodělaná práce.
Tak co, chopíš se dnes příležitostí?
Kolika?

Život, když jej pochopíš, je praktickou ukázkou “perpetuum mobile". Čím silněji žiješ, tím více energie máš.
A nejen energie. Život je neskutečně dokonalý obchod, a ty jsi měl to štěstí a zúčastňuješ se jako prodavač i nakupující.
Prodáváš a za to dostáváš svou mzdu. Nakupuješ a za to platíš. Nejsou to jen peníze, je více úrovní odměňování, ale je to především ten pocit, který budeš mít, až si za svoje odměny budeš plnit svá přání.

Největším nepřítelem člověka samého je konformita. Brání nám vidět nové cesty, zlepšovat originalitu našeho myšlení protože…
…protože takhle to ostatní nedělají
…takhle ostatní nemluví
…ostatní to taky nepotřebují
…všichni říkají, že je to blbost
…to je nepsaný pravidlo (proč je asi nepsaný?)
Doplň si sám co používáš, vzal jsem ty věty co slýchávám, ale určitě znáš lepší “pecky". Taky jsem je měl v hlavě, ale díkybohu už uvolnily místo lepším myšlenkám.

Ten dnešní citát je hlavně pro ty, kteří ještě nepochopili, že osud mají ve svých rukou.
Moje kamarádka už celá léta životem proplouvá s odřenýma ušima a komentuje to slovy: “To je osud". Jistě, ona to tak nazvala, ona to tak vytvořila, smířila se s tím, plán to tak i dál, tudíž je to osud. Přitom by stačilo tak málo změnit a osud by byl jiný.
Uděláš i ty dnes malou změnu?

Otevři oči. Ven i dovnitř. Koukej na svět a nechej svou fantazii pracovat. Pracovat naplno. Všechno je reálný. Na některý nápady se budeš muset spojit s ostatními, ale všechno je reálný.
A ta úžasná realita bude tvůj život.
Úžasný život.

Co brání většině lidí, aby dostali, co chtějí?
Jejich přesvědčení, že to mít nemohou.
Lidé jsou tedy tím, co si o sobě myslí.
Pro někoho krutá pravda, pro ostatní úžasná pravda.

Hojnost všeho. Dovedeš si to představit? Všechno pozitivní a příjemné v nekonečné hojnosti.
Už sis to představil? Zkus to. Zamysli se, ta minuta ti přinese víc než čekáš.
Co všechno je tvoje současná a co všechno tvoje budoucí hojnost?
Co pro to uděláš? Začni tím, že si zapamatuješ ten pocit a tu představu. Začni v ní žít. Jsi-li připraven pochopil jsi.

Asi je ti jasný, že všechno co si dovedeš představit, to dokážeš. Ale rád bych tě upozornil, že dokážeš i to, co si dnes neumíš představit. Promítáš si v hlavě třeba dům. Vlastní dům. A vidíš malý. A ještě máš tendenci pochybovat. Pak se ujistíš. prostě přijde pár úspěchů v práci a ty víš, že ten malý dům mít budeš.
A pak se to jednou přehoupne do jiné dimenze. Najednou si uvědomíš, že můžeš -li mít malý dům, můžeš mít i velký. A pak se začnou dít zázraky. Zázraky vzhledem k té původní pochybovačné představě. Ale vzhledem k situaci, ve které už budeš, to bude jen přirozený vývoj.
Má rada ale zní, věř na zázraky. Nejdřív ty malé a pak…

Tvoje každodenní realita je obrazem toho, co jsi uložil do podvědomí. Ti co tam ukládají sračky, prožívají ten život přesně tak.
Jsi na druhé straně a tudíž z vlastní zkušenosti víš, že když jsi tam uložil pozitiva a smělé plány, prožíváš ty pozitiva a uskutečňuješ ty smělé plány.
Podvědomí je vynikající computer, který pracuje jen s programem, který mu dáš. Žádné viry, jen čistá práce a výsledky dle tvé představivosti.

Ty sám nejlíp znáš své schopnosti. Je zapotřebí si je uvědomovat on-line, to ti umožní vybírat si lehčí cestu k tvému vlastnímu vítězství.
Nechláchol se falešně, dívej se na své výsledky z minula.
Umíš to zopakovat …

Profesionální odkladači jsou téma na celou knihu. Nikdy k nim nechtěj patřit. Neznají celkový pocit vítězstí, protože díky neustálému odkládání jednají jen nárazově a tudíž jedou jen na procenta z celku.
Jak k nim nepatřit:
1) znát svoje priority a uvědomovat si je on-line
2) rychle vyhodnocovat situace a příležitosti, rozpoznat co mne k cíli vede a co mne od něj odvádí
3) vychutnávat si každou vteřinu - to ti pomůže v rozhodování
Ono je toho víc, ale to je na celý seminář.

Určitě si vzpomeš, že to znáš. Kdykoliv jsi něco potřeboval, našel jsi způsob jak potřebu naplnit. Pokud jsi se nenaučil vzdávat se. Tam se pak musíš naučit zase “dokázat to".
Jestliže to fungovalo v minulosti, proč by to nemělo fungovat v budoucnosti?
Zářivá budoucnost…

Kdysi jsem četl Minutového manažera a byl to ten jeden ze zlomů, který mne posunul dopředu a ještě zklidnil navždy moje pracovní stresy.
O co jde. Problémy jsou, bez diskuzí. Ale pojď se podívat jak se mění ve výzvy:
Máš tužku a papír a dáváš všechno na ten papír. Máš výzvu, japončíci říkají “Kolik třešní, tolik višní", já jsem si to přeložil jako “Kolik problémů, tolik řešení". Ta výzva má tedy několik řešení. Abys našel správné, musíš najít důvod, který přinesl výzvu. Když ho najdeš, můžeš hledat řešení (odstranění důvodu, prevence atd). Pak už jen z toho co si napíšeš vybereš to nejoptimálnější řešení.
Naučíš se u toho taky některý lidi vyslechnout (mají svoje způsoby řešení - někdy jsou hodně crazy, ale kdo tvrdí, že to není zrovna to, co potřebuješ?
Jsi bez stresu a to od první chvíle, protože víš, že kolik třešní…

Tohle je jeden z citátu, který mne nakopává, když upadám do myšlenek, které nejsou tvůrčí. Na téhle zemi máme k dispozici několik desítek let a proto nemá smysl ztrácet minuty nebo hodiny tím, že přemýšlíme nad nespravedlností, ústrky atd. Stejně si na to za rok nikdo nevzpomene (mimo ty, co tím žijí). Je lepší si uvědomit, že život je tak velký jak si umíme představit.
Miluju ty velký představy. Jednak dávají sílu a hlavně vedou k výsledku. Proto se pozná optimista už tím, že myslí dál než ostatní.

Ze všeho nejdřív se musíš naučit důvěřovat sám sobě.
Budeš si jist, že neselžeš.
Budeš si jist, že to neděláš jen pro vlastní zisk (ale tvůj vlastní zisk může pomoci druhým - ale to už není jen tvůj vlastní zisk).
Prostě si musíš být jist, že to co děláš je k užitku, neděláš to proti nikomu, nikoho nepoškodíš, chtějí to i ostatní a přinese ti to obdiv. Protože po obdivu toužíš. Každý po něm touží (ti co to definitivně vzdali, tohle nečtou).
Být si jistý a být i schopen veřejně obhájit, že ti jde o obdiv. Vím, že to jsou silná slova, zvlášť pro někoho, kdo má nízké sebevědomí.
Ale to ty nejsi. Tvoje sebevědomí je zdravé…
Jsi obdivuhodný…

Pozitivní myšlení přitahuje pozitivní věci.
Kdo produkuje negativní myšlenky, musí vycházet z toho, že se také realizují. Negativní myšlenky by neměly být namířeny ani proti druhým, ani proti vám samotným.
Pozitivně smýšlející člověk se neptá, co ještě může očekávat od života, ale jaké nároky klade na život a na sebe osobně.

Někdy se nám nechce. Dokonce si říkáme, kde jsou ty výsledky, kde jsou ty příjemné pocity? Přemýšlíme jestli ten život je opravdu takový jaký jsme chtěli.
Je ale jednodušší otázka. Mám důvod?
Pokud na tuhle otázku máš kladnou odpověď, dovedeš si představit ten důvod i to co tvoje aktivita přinese, máš vyhráno.
A žiješ on-line…

Mnohdy nás od nejdůležitějších rozhodnutí odradili ti, kteří nic nedokázali - mimo přesvědčivé nicnetvořící kritiky). A já říkám jednoznačně:
NENASLOUCHEJ TĚMHLE LIDEM!!!
Jejich veškerý životní výsledek je kritika. Nemají už ani schopnost rozlišit jestli je oprávněná. Nemají světu co dát a tak kritizují.
Ty jsi ale člověk tvořivý, víš, že konstruktivní kritika obsahuje nové tvořivé řešení a proto jsi schopen ji odlišit od prázdných slov.
Tvořivé lidi, kreativní, hledá každý (to mi připomíná, že i já hledám dalších 220 lidí ze všech okresů pro rozšíření služeb, které nabízíme - pokud se cítíš tak napiš na maxitip@skvelyden.cz) a každý s nimi rád dělá, nebo se jen stýká, protože taková setkání jsou oboustranně povzbuzující a motivující.
Přemýšlej s kým se stýkáš a s kým se chceš stýkat.

Svět se mění, dosáhli jsme mnoha úspěchů, změnili jsme spoustu systémů k funkčnějším a k příznivějším. Kolem nás mezitím chodili ti, co jen kritizovali. To staré i to nové. A my jsme mnohdy nechali nakazit. Ale už víme, že ta cesta nikam nevede.
A tak jsme se stali tvůrčí…

…navždy!!!

Záleží jen na tobě, jak se na svět podíváš. Každý den nesvítí slunce, ale každý také neprší. Mnoho lidí se naučilo kritizovat všechno. Slunce, déšť, vítr. Ale všechno se dá využít ku prospěchu a mít ze všeho dobrou náladu.
Tak jako každé počasí skýtá k něčemu příležitost, tak i každá situace ve tvém životě skýtá příležitosti. Je na každém z nás, jak budeme ty situace hodnotit a jak moc chceme hledat příležitost.

Vybíráš si. V každém okamžiku každým svým činem, slovem, myšlenkou, gestem… Prostě vším.
Pokud jsi milován, je to proto, že sis to vybral. Jsi-li ignorován, je to zase proto, že sis to vybral. Žiješ-li zraňováním, pak proto, že sis to vybral. Žiješ-li moudře, pak proto, že sis to vybral.
Co si vybereš pro dny příští? Pro zbytek života…

Dole u žebříku je obrovská tlačenice. Tam nahoře se lidi netlačí. Chce to jen vědět, že chceš jít ještě o kousek dál.
Někdy je to o jeden úsměv navíc, někdy je to o tom neodložit něco na druhý den ale udělat to hned.
Být kdykoliv na cestě dál neznamená nic dramatického, někdy jsou to opravdu maličkosti, které nás katapultují vpřed.

Když už do něčeho pouštíš svou energii, věř tomu na sto procent. Čistota a prospěšnost tvého díla ti dá sílu ještě větší.
Pochybnosti jsou to, co tě brzdí.

Tvoje první myšlenky (ale také všechny ostatní po celý den), určují zabarvení toho, co budeš prožívat odteď do nekonečné budoucnosti.
Záleží je na tobě, jestli ty myšlenky budou pozitivní.
Záleží na tobě jestli budou šťastné.
Nikdo jiný do toho nemá právo mluvit.

Když tvoříš svoje představy zaměstnej všech pět smyslů. Každý jednotlivě. Čich, zrak, chuť, hmat i sluch. Každý jednotlivě také dokáže povzbudit tvou touhu. Znáš to, už jen ta představa tě nahodí do stavu jako by to nebyla představa ale realita.
Zkus se dotknout vodopádu. Ta energií nabitá voda, ten osvěžující chlad, do toho ti vstupuje ta vlhká vůně, a ty slyšíš ten užasný hukot, a vidíš jak se v tom proudu vody odráží slunce. A ochutnáváš tu ledovou vodu. A cítíš to osvěžení.
Takhle si můžeš představit cokoliv, i tvůj nový dům, i tvé nové auto i tvou luxusní dovolenou…
Zapoj těch pět smyslů…

Uzavíráme se svým myšlením neustále dohody.
Dohodli jsme se, že jsme buď úspěšní nebo neúspěšní. Ale ať tak či tak, dohodli jsme se.
Dohodli jsme se, že si budem tolerovat životní styl, nebo jsme se dohodli, že ten životní styl budete dodržovat tak aby naše myšlení i tělo bylo in. Ať tak či tak dohodli jsme se.
Dohodli jsme se, že budeme v roli kata nebo oběti, nebo jsme se dohodli že budeme tvůrčí typ. Ať tak či tak, dohodli jsme se.
Naše dohody ovlivňují lidé kolem nás, ale s naším myšlením jsme se opět dohodli, jestli na to budem brát ohled.
Co se takhle dohodnout na něčem opravdu originálním, krásném, úžasném. Například na našem úžasnějším životem plným těch nejlepších prožitků?

Všichni mají potřeby. Všichni čekají kdo jim nabídne řešení toho, co sami buď vůbec neumí řešit, nebo to řeší s velkými obtížemi.
Všechny asi nestihneš obsloužit. Ale z tvého pohledu na tebe a tvou službu čekají tisíce lidí, kteří jsou ochotni ti nějakou formou zaplatit.
Je to jen tvá váhavost, že je necháš pořád čekat. Umožňuješ tak sice realizovat se druhým, ale je tohle cíl tvého života? S tím potenciálem co máš?

V životě nastávají chvíle, kdy si říkáme, že to už snad ani není možný. Někdy jsou to záměrné křivdy, někdy jen následky vlastní nedůslednosti nebo vlastních činů, někdy vůbec nechápem o co jde, někdy se necháme strhnout někým aniž bychom si ověřili realitu. Vždycky ale existuje řešení. Japonci říkají “kolik třešní, tolik višní", já říkám “kolik situací, tolik řešení".
Jen je třeba se podívat s nadhledem a mnohdy se sebekritičností. Udělali jsme vše tak, abychom se neocitli v situaci, která se nám nelíbí? Je ta situace vyústěním našich předchozích činů? Není to jen zkouška naší morálky?
Ať tak či tak, jedno je jisté, člověk, který neumí povznést své vědomí nad úroveň pomsty, který neumí rozlišit příčinu a následek, takový člověk není nikdy šťastný. A nebude dokud nepochopí.
Zkus se zamyslet, jestli tvoje vědomí je povzneseno a jsi schopen rozlišit pravou příčinu a její následek, jsi-li schopen zachovat se “nad věcí", a hlavně, jsi-li schopen to praktikovat ve svém životě on-line.

To, v čem chceš uspět i to, jakým způsobem to dokážeš, formuje tvůj život.
Dokážeš-li to kouzelným způsobem (s laskavostí a čistotou sobě vlastní), tvůj život bude stejně kouzelný.

Čím víc budeš ujišťovat sám sebe, že na něco máš, tím dřív zapojíš podvědomí do práce a dosáhneš výsledky.
Pozor na čistotu myšlenek v tomto praktikování. Tady je nutné zahnat nečisté myšlenky, protože to už zničilo nemálo lidí. Hra s podvědomím je úžasná, když jsi schopen se kontrolovat. Pokud ne, může být sebezničující.
Takže čistota myšlenek a dobro pro všechny, bez vyjímky!

Hodně lidí marní čas a energii tím, že obviňují za chyby světa někoho jiného, aniž by si uvědomili, že je můžou sami změnit, když začnou sami u sebe.
Ty jsi na tom jak? Jdeš tvořit?

Ve tvém životě vznikají neustále výsledky na základě tvých voleb. Tvoje volby způsobují různé kombinace a ty přinášejí adekvátně různé výsledky.
Co stojí za těmi různými výsledky? Jaké kombinace vytváříš?
Dobré myšlenky a špatné skutky, špatné skutky a dobré pocity z nich…
Nebudu tě trápi všemi kombinacemi. Ta vždy vítězná je:
Dobré myšlenky, dobré činy, dobrá slova a dobré pocity (ať už tvoje nebo ty, které vytvoříš těm okolo).

Víš, že stačí vykročit s důvěrou v sebe sama, v to, že to nemůže dopadnout jinak než dobře a hlavně s jasnou představou co to vlastně všechno přinese.
Je úplně jedno, co je vlastně ono “to". Je důležité, abys tím žil od první chvíle a nenechal se rušit. Může to být nový vztah, může to být nová práce, nový vynález, nová služba, tvá nová schopnost… Prostě cokoliv.
Cokoliv kde abys uspěl musíš na začátku něco zkusit.
Jak jednoduché.
Varuji tě před jednou věcí a ukážu ti ji na příkladu. Netáhni sebou minulost a jdi do “toho” naplno. Jak asi dopadne nový vztah, kam si přenášíš negativní zkušenost z minula natolik, že do toho vztahu nejdeš naplno, ale opatrně a s podezřením?

Každé semínko v sobě nese velikost celé rostliny. Žalud v sobě má velikost celého stromu. A ty v sobě máš velikost celého světa.
Dokážeš všechno, k čemu se skutečně odhodláš. V mládí tě možná někdo brzdil, le teď jsi zodpovědný sám za sebe.
Tvá síla je nekonečná.
Pokud se nerozhodneš jinak.

Dnes začíná jaro a je nejlepší den zasít své myšlenky do půdy zvané praxe.
Na každém semináři osobního rozvoje to řeším jako odpověď na otázku: Jak mám upevnit víru v sebe sama? Je to jednoduché. Věřit si budeš, když budeš mít výsledky. Malé, velké, rychlé atd atd. To podstatné je na tom slovo “výsledky". Tedy “tvoje výsledky". Jakmile i jednou v životě dosáhneš jakéhokoliv výsledku, vždycky, tedy na věky už víš, že jsi schopen ho dosáhnout znovu. A to je trvalá víra.
A protože jsi zasel, teď budeš ty výsledky sklízet.
Šťastný to člověče…

Nic není náhoda. Někdy se ti dějí divné věci, ale když si uděláš čas a zapřemýšlíš, zjistíš, že všechno má svou příčinu. V tom je síla velkých a silných osobností.
Ti slabí neustále řeší následky aniž by vůbec zauvažovali a změnili příčinu. Vstupují do manipulační hry a snaží se změnit následek. Ale manipulace to změní (změní-li to kdy) jen dočasně. Tude cesta nevede.
Tvá cesta vede myšlenkou a hledáním příčin.
A je to cesta nejlepší.
Je to cesta úspěchu.

Život není namáhavý, pokud se nerozhodneš jinak.
Je jednoduché žít naplno a uplatňovat všechny tvé schopnosti, když jsi si jich vědom. Ve skutečnosti ta úžasná hra jménem život vede vždy k vítězství (pokud se zase nerozhodneš jinak). Tvoje malá vítězství jsou vítězství pro všechny kolem tebe. Někdy se tvé okolí brání tvým vítězstvím, protože v nejjednodušším stylu sobectví se cítí ohroženi, připadá jim, že o tebe přicházejí. Ale je to jen v jejich hlavě a komunikaci s tebou. Každý se chce mít líp a většina pro to je ochotna i něco udělat. Tito se nebudou bránit tvým malým a velkým vítězstvím, protože vědí, že to je i vítězství pro ně, pro rodinu atd.
Vyvaruj se těch, co brání tvému vítězství, mají úžasnou schopnost brzdit aniž by tušili, že navždy to stejně neubrzí.
A ty jsi frajer. A frajeři nebrzdí.

Nemůžeš žít ve dvou světech najednou.
Volba je na tobě.
Ta cesta vpřed může být někdy hodně drsná (ono ti to tak připadá na začátku, později se těm zkušenostem už jen směješ a jdeš nekompromisně dál). Pak to svádí vrátit se do “starých dobrých časů". Ve skutečnosti ale není cesta zpět. Všechno se mění každou vteřinou. Mockrát zjistíš, že jít vpřed byla jediná rozumná volba, aby jsi nakonec nezůstal osamocen vzadu.
Šťastný krok…

Když se probudíš, buď bdělý.
Když usneš, spi.
Když děláš jedno, nemysli na druhé, tedy na nic jiného.
Ta kde máš myšlenky, měj i ruce, tam kde máš ruce, měj i myšlenky.
A nepochybuj…

Vše, co se naučím, mne vede k něčemu dalšímu, co neznám. Každý den se učím. Je dobré si přiznat, že se musím neustále něco učit. Připravuje t moje podvědomí na to, aby hlava přijímala a hlavně, znamená to otevřené dveře ke mně.
Naopak rádobyvševědoucnost to je ztělesnění zavřených dveří.
V praxi to moje uení znamená, že si také vyslechnu každého, kdo je schopen srozumitelně mluvit. Někteří mi nemají co říct, to jsou vteřinové rozhovory. Ale ta nejzajímavější skupina říká něco, co má hlavu a patu, nejlíp vlastní poznatky.
A to je nejlepší škola.

Všechny nápady, které kdy vznikly, vznikly v hlavě. Byla to pouhá myšlenka. Teprve ingredience, nákresy, zkoušky a všechny pokusy tomu daly konečnou podobu.
Co tím chce básník říct, cokoliv tě napadne jsi schopen zrealizovat aniž bys komukoliv bral. Naopak čím víc to lidem dá, tím líp. Potom bude mít tvůj život šťávu a tvoje prožitky, tedy zisk života, budou na top úrovni.

Jakýkoliv sebemenší úspěch tě motivuje k větším činům.
Když to přeženu (zdánlivě přeženu, neboť dokážeš všechno), tak na to abys udělal nejlpší byznys svého života, ti stačí ráno prodat krabičku sponek. Celý den se pak motivuješ víc a víc každým dalším úspěchem.
A o tom to je.

Mnoho lidí říká, že se nevyhnutelně musí stát… Ale je to nesmysl. Nic není nevyhnutelné. Máme to ve svých rukách. Nikdo nám to nemůže vzít. Můžeme tu naši snahu pouze vzdát, odevzdat naše plány do rukou pesimistů, aby pak mohli říci, že měli pravdu.
Cíl je jednoduchý, stačí si představit čemu můžem napomoci.

Držet se své cesty znamená neustupovat rádobyrádcům. Mnoho lidí si myslí, že má pravdu a tím pádem i právo ti mluvit do života.
Než si necháš mluvit do života, podívej se, jaké výsledky přinesly něčí rady samotnému raditeli. Pokud dobré, zkus zauvažovat, co si z jeho rad vezmeš. Ale většina radílků je sama nespokojených se sebou a pouze se snaží komandovat druhé.
V takových chvílích se zuby nehty drž své cesty, najdeš na ní víc ovoce a hlavně bude to sklizeň podle tvých představ.

Vím, že když si odpočinu, načerpám novou energii.
Mohu odpočívat kdykoliv se unavím.
Tedy mohu kdykoliv načerpat energii.
Moje energie je nevyčerpatelný oceán.
A jak mi slouží?

Vědět sám o sobě v čem potřebuji zlepšit je první krok k novému úspěchu.
Druhý krok je ujasnit si, proč se chci zlepšit.
Třetí krok je požádat svého mentora, aby mne i na tomto kroku vedl.
Čtvrtý krok je mé zlepšení, zvětšení dynamiky pro příště a oslava.
Pokud něco dokážu, zasloužím si oslavu - je jedno jestli je to něco nového do šatníku, návštěva kadeřnice nebo mejdan. Je to zasloužené.
Jak bude vypadat tvá příští oslava?
A co že to dokážeš změnit?
A prosímtě, co pro to uděláš už dnes?

Jinak to ani nejde. Když vím, co chci a když pro to něco dělám, úspěch se dostaví. Dostaví se navíc tím rychleji, čím čistější jsou mé metody práce.
A tím získávám náskok přede všemi, kteří nehrají čistě.
Proto je ten úspěch tak jednoduchý.

Podporuji každého, kdo projeví svůj zájem a chce na sobě dělat. Každý kdo byl na mém kurzu (jakémkoliv), má na mne telefon a může mi kdykoliv zavolat. Kdysi jsem se rozhodl, že dokážu namotivovat kohokoliv a kdykoliv.
Sítem seminářů prošlo mnoho lidí, někteří nebyli připraveni a vzdali to už v průběhu semináře. Někteří se báli změnit věci, které je táhly ke dnu a jejich nadšení skončilo brzy po semináři. Ale většina lidí je se mnou dodnes v kontaktu. Nevoláme si denně, ale oni ví, že je kdykoliv podpořím. Pokud se sami nerozhodnou jinak.
Ve skutečnosti i ti, co se vzdali, podpořili ostatní, nastavili jim totiž neúprosné zrcadlo toho, co dělali doteď sami.
Z toho plyne úžasné ponaučení: nikdy se nevzdávej, vždycky existuje někdo, kdo tě podpoří. Z toho samého důvodu máš i sílu kdykoliv začít. S čímkoliv.

To, čeho jsem schopen, určuje mou příští sílu. Není problém začít s malými úkoly a postupně svou výkonnost zvyšovat. Potřebuji jen vědět, že to co dělám není rutina, ale používání mých schopností. Když to vím a v kterémkoliv okamžiku si to uvědomuji, roste má síla i moje schopnosti.
Tím se vyrovnávám těm nejlepším. Je docela úžasné, jaký druh lidí mne při tom opuští a jak úžasní lidé vstupují do hry zvané můj život.
Nikdy se už nebudu bát, že mne někdo opustí, neboť vím, že uvolňuje místo někomu jinému, kdo mne povede dál. Ať už jako vzor, nebo jako moje vlastní zrcadlo.

Moje předsevzetí je mapou mého života. A podle této mapy vždy dojdu k cíli. K cíli, který jsem si dobře promyslel a který jsem už realizoval ve svých myšlenkách.
Proto je pro mne tak jednoduché dokázat cokoliv dříve nemyslitelného.

Všichni chceme dostat víc než dostáváme a přitom málokdo je ochoten dělat víc, než je nutné. Tudy cesta nevede.
Zkus chtít z krbu teplo, aniž bys mu dal předem dřevo. Nejde to. Život je podobný.
Slabí lidé používají výmluvy (např. až se stane to a to, já přidám úsměv apod.), úspěšní vědí, že stačí začít (já začnu úsměvem a ono se stane…).
A co ty? Začínáš jako první, nebo čekáš až se něco stane?

Každý z nás má přirozenou schopnost zapojit se do hry. Ne každý z nás ji využívá.
Ti, kteří to dokážou okusí sladké plody své lužby druhým. Ta hra se jmenuje život. V překladu vlastní realizace. Realizovat se bez druhých nejde. Nejlehčí je realizace přes službu světu, tedy druhým.
Nejtěžší je realizovat se sám vůči sobě.
Zlatá střední cesta je v důvtipu. Musíš se dovtípit, jak se realizuješ vůči druhým a přitom sám na sobě.
Proto udělám a proto dokážu.

Jelikož vím, že než něco začnu musím popřemýšlet o tom, k čemu má práce vlastně povede, mohu si dovolit při začátku práce použít veškerou energii.
Tím, že se nenechám vědomě ani podvědomě brzdit, překonám tu hranici k prvnímu dílčímu úspěchu. Ten mne natolik posílí, že ve skutečnosti pokračování mé práce je ještě energičtější než vlastní začátek.
A to miluju, tu šťávu - to je právě ten skvělý život, ta úžasná hra.

Neustále se připravuješ na lepší a lepší výsledky. Každý tvůj čin je trénink na tvoje činy další.
Dávej pozor v čem se zdokonaluješ.

Dokážeš se kdykoliv soustředit na jakékoliv téma. Vždycky totiž pracuješ na věcech a službách, které jsou důležité.
A důležité věci, na ty se soustředíš. Plně soustředíš.
To je velice jednoduchá cesta k úspěchu.

Než jsem něco začal, věděl jsem, co tím dosáhnu. Navíc každým výsledkem zhodnocuji (násobím) svou sílu.
Když už jsem začal, musel jsem vědět, že tomu věřím a že to dokážu.
Není důvod ke vzdávání se.
Už vůbec ne sám sobě.
Natož jiným.

Jde o to být naprosto uvolněný v jistotě vůči sobě samému.
Když si uvědomíš své schopnosti, jsi oproštěn od napětí, neboť víš, že všechno nemůže skončit jinak než dobře.

Odvaha je jako pára u parního stroje. Nemáš dost páry, nerozjedeš se.
Kdekdo ví, že posílení odvahy u sebe sama je základ rozjezdu všeho.
To na co těšíme, na to odvahu máme. Přichází společně s nápadem.
Dávej jen pozor, aby ti odvahu nebrali ti, co ji sami nemají.

Nevím jestli jsi se s tím setkal, ale já ano. Nadějná slečna, nejproduktivnější věk a ona se rozhodla jít studovat. To mne vždycky nadchlo, když si někdo i po třicítce troufl na školu. Tak jsem se poptal co studuje a jak to uplatní.
Odpovědí mi byl všeobecný obor, ale hlavně ta druhá část mne překvapila. Rozhodla se studovat něco mimo její obor a hlavně nevěděla jestli a jak to bude mít příležitost použít. Co horšího, ani to neplánovala.
Přitom ve svém oboru je jednička. Co mne na tom tak zarazilo? Investice pěti let, když nemá ani slabou představu o tom, co to přinese, v oboru, ke kterému nemá žádný vztah.
Každý z nás někam kráčí, ale měli bychom vědět kam, co bude cestou, co bude na konci a co to nám nebo okolí přinese. Čím barvitěji si tu budoucnost namaluješ, tím barvitější a úspěšnější bude.
Jdu barvit…

Co je to dostatečná představa sebe sama? Zkus se zamyslet než budeš číst dál.
Je to představa toho jak dokážeš využít svoje schopnosti. Uvědomíš-li si své schopnosti, uvědomíš si i situace, kdy jsi je použil. A uvědomíš-li si situace, dokážeš si představit jak jsi je schopen zdokonalovat, duplikovat, zkrátka tvůj tvůrčí potenciál.
Není nic úžasnějšího než si být vědom sám sebe. Ta představa je fascinující a posilující zároveň.
Skvělý den ti přeji, skvělý den plný skvělých představ o tak skvělém člověku, jako jsi ty.

Všimni si, že v motivačním citátu je napsáno, že můžeš získat “všechno", ne “něco". A v tom je obrovský rozdíl.
Mít všechno je neomezený slib. Je důležité se zbavit omezení, vlastního limitovaného myšlení.
Pravidelně na seminářích lidi učím uvědomit si vlastní schopnosti, je na to takový trik aby si to vybavili, a potom se teprve zbavují limitů ve vlastní hlavě. Stejné je to s námi se všemi. Limity máme tam, je jedno kdo nám je přikrmuje, my jsme vlastníci.
Chovej se ke své hlavě jako k té nejkrásnější zahradě. Sám tam odpadky házet nebudeš a pohlídáš si, aby to nedělal ani nikdo jiný.

Dokazovat sobě i jiným, že jsi tvůrce je jednodušší, než by se na první pohled zdálo.
Malá nápověda: Buď budoucnost tvoříš, nebo ji netvoříš.
Větší nápověda: Buď podporuješ zkvalitnění současnosti, nebo ji obhajuješ.
Ještě větší nápověda: Buď zlepšuješ, nebo poškozuješ. Je jedno koho a je jedno co.

Budeš sám se sebou v souladu, budeš-li se k sobě znát a nebudeš se sám před sebou zapírat, ledaže bys chtěl tímto postojem v manipulační hře někoho oklamat ve svůj prospěch.

S každou ukončenou prací, ale i s každou ukončenou spoluprací, a dokonce i s každým ukončeným vztahem přichází možnost vubudovat něco nového a ještě lepšího.
Chce to protřít si oči a neopakovat chyby.
A vidět ne to minulé, ale představit si to nové.
Protože jsi tvůrce.

Sám o sobě rozhoduj vždy bez výhrad. Pokud použiješ výhradu, ztrácíš polovinu nadšení a tím i energie k uskutečnění záměru.
Je lepší se při rozhodování zmýlit, než se vůbec nerozhodnout. Ale ty se rozhoduješ a to je známka toho, že i kdyby se stala chyba, jsi schopen se rozhodnout se znova a poučit se z chyby.

Odvaha, slovo nabité energií. A ten pocit, který prožíváte když jste odvážní.
Na každám začátku je odvaha s vámi. Odvážit se znamená víc než jen chtít.
Dnešní citát mi poslala Peggy a já nikdy nezapomenu s jakou odvahou se sama pouští do všeho, co jí život předkládá jako příležitosti. A o tom to je, pozitivní přístup a chuť do života je s odvahou propojen.

V sobotu byl takový soukromý seminář, říkám tomu mozkový trust. A jedna slečna tam celý den na každou mou otázku, kdy bude realizovat co se rozhodla změnit, odpovídala 18.2. A já jsem jí pořád dokola opakoval, že zrovna to co ona chce změnit, může změnit v několika minutách. A ona pořád dokola navrhovala to odkládání.
Neodkládejte. Opravdu každý den se počítá. Je jedno co chcete změnit, ale vyžaduje-li něco změnu, udělejte to hned.

Asi jsme to zažili už všichni (aspoň jednou). Upínáme se k něčemu, co nám bylo přiděleno, nebo jsme to sbalili, nebo jsme byli sbaleni, nebo jsme si něco koupili a nechceme se toho vzdát i když víme, že nám to bere čas i energii (třeba televize).
Zjistíme, že to není ono pravé, ale většinou jedeme v těch vyjetých kolejích dál. Pro jistotu, nebo s přetrvávající jistotou… Luboš říkal, že rozdíl mezi hrobem a vyjetýma kolejema je pouze v hloubce.
A pak se stane něco, co to změní. Prostě už je to dál opravdu neudržitelné, nebo se třeba ta televize pokazí nebo…
A my jsme tváří v tvář nové situaci. Situaci, kdy najednou se musíme postavit jinak. A zjišťujeme, že to jde líp. Rovněji. Svobodněji.
A to je výhra.
A svoboda.
A s tím přichází pocit štěstí.

Každý máme své plány a ať už chceme nebo nechceme na základě našich výsledků vtahujeme do hry i druhé. Samozřejmě ty, kteří chtějí.
A to je ten důležitý faktor - chtít, po něm následuje ještě důležitější - rozhodnout se pro něco.
Ty mluvíš o svém snu, svém Citroenu C6 atd. A mnozí ti to nevěří. Nediv se jim. Oni neví, co jsi všechno pro to už udělal a ani neví co ještě uděláš. Ani netuší jak jsi blízko. Neumí si to představit. Jsou před faktorem chtění. Jsou ve stádiu reality, která je již vytvořena. Netvoří dál. Ty ovšem ano. Tvůj život je zajímavější, pestřejší, má šťávu. Tvoje výhoda je, že ti nemůže dojít dech. Protože až ti jednou opravdu ten dech dojde, tak to bude úplně jedno.
Proto jsi pořád na tvůrčím vrcholu, tak si nezapomeň zopakovat, čemu věříš.

Velkorysost se projevuje mnoha směry. O tom ale nechci psát. Každý na to má svůj pohled. A každý ho bude obhajovat.
Chci psát o tom, jak měříme naši velkorysost. A asi o tom nebudu psát, je mnohem jednodušší to položit jako otázku. To ti pomůže víc.
Jsi velkorysý? Jak moc? Jde to změřit? Pomáhá ta tvoje velkorysost někomu k vzestupu?
Přemýšlej.
Odpověď mi psát nemusíš (i když bych ji rád četl).

Pokud budeš mít pořád na mysli, že všechno jde změnit k lepšímu, tvá mysl nebude mít čas vímat skutečnosti jako problém, ale naopak jako další výzvu ke změnám k lepšímu.
A ten život pak za to opravdu stojí.

Tím, že jednáš, platíš životu cenu za svůj úspěch (pro ty, co zažívali neúspěchy je to stejné, jednali jste špatně).
Je mnoho věcí, které určují náš život, ale realitu tvoříš myšlenkou a pak jednáním. Přemýšlej pozitivně a jednej jen tak, abys byl prospěšný. Úspěch je velice jednoduchá záležitost a je dokonce jednoduší než neúspěch.
Teď víš, že stačí zapalatit vlastním činem. Vlastním činem, který tvoří úspěchy.

Všechno co děláš, tedy i myšlení určuje tvoje pocity.
Málokdo si uvědomuje, že každá negativní myšlenka snižuje úroveň pocitů. Naopak pozitivní myšlenka tě nabíjí. Vzpomeň si, jak se cítíš, když se ti daří. Stejně tak se můžeš cítit i když se ti nedaří, to kouzlo je v myšlence, že se ti bude dařit, že něco zlepšíš, že prokážeš svoje schopnosti, že naplníš svůj život.
Je to jednoduché a je to ve tvých rukou (pardon, v hlavě).

Kdykoliv se obrazně vynoříš z neřešitelné situace, pozice nadhledu ti umožní vidět i souvislosti, které nebyly vidět. Je to známá věc, ponořen do vody nevidíš cestu na břehu.
Zkus to praktikovat na jednoduchých věcech, tak to dostaneš do krve a kdybys někdy spadl náhodou do opravdového problému, zareaguješ automaticky.

Když jsem byl malý kluk, chodil jsem dědečkovi pro pivo do džbánku. To se tak dřív dělávalo. Stáli jsme tam my kluci po nedělním obědě u výčepu se džbánky a čekali až hospodský natočil piva a přelil do džbánků. My jsme zatím pili limonády a čekali, kdo bude mít větší pěnu.
S hlavou je to jako se džbánem. Každý mohl nabrat jen tolik, kolik byl objem džbánku. My určujeme, jaký je objem toho, co si vezmem. Do džbánku i do hlavy.
S hlavou je to jednodušší. Kapacita je neomezená. Pokud ji sám neomezíš.
Ty určuješ vše.

Nejen ty jsi tvůrcem svého komiksu. Každý je tvůrce. Jen někteří pozapomněli na roli tvůrce a hrají roli oběti nebo kata. Většinou se několikrát za den převtělí do jedné ze dvou náhradních rolí.
Čteš dobře, tvůrčí role je ta hlavní. Ty ostatní jsou vedlejší.
Vyber si jestli budeš hrát hlavní roli ve svém příběhu, nebo vedlejší v příběhu někoho jiného.

To byl můj problém, nedokončování. Musel jsem si dokonce zavést speciální sešit. Bylo to o tom, že mne dost rozlaďovala (ale uvědomil jsem si to až zpětně) spousta nedokončené práce. Když jsem si ale její seznam fakt napsal, ulevilo se mi už tím, že to bylo uspořádané na papíře.
Další úlevy přicházely s postupným dokončováním toho, co nebylo dokončené. Dokonce mne to dokončení vždycky tak namotivovalo, že jsem pochopil další úžasnou sílu.

Řekli nám, že existují normy.
Normy chování, normy práce, normy…
Kdykoliv vybočíš, jsi nenormální. Je jedno jestli vybočíš k lepšímu nebo k horšímu. Desetiletí se zde učilo, že máš být průměrný. A oni to vzali za bernou minci. Za normu.
Neboj se vymykat se normálu. Když se vymkneš k lepšímu, budeš se mít líp.

Každý den může být tvořivý.
Každý tvůj den.
Svět se hne dopředu s tebou i bez tebe.
Je jen na tobě jestli u toho budeš.

Všechno jde změnit. Spousta věcí nám přirostla k srdci ve stavu, který jsme si až nezdravě oblíbili. Ale vše prochází vývojem. Vše a všichni.
Dnes když chceš držet krok, už nestačí jen jít.

Jdeš dopředu, víš kam a víš proč.
Na téhle cestě tě posílí všechno. Přátelské povzbuzení, jakékoliv setkání, selhání druhých vůči tobě… Cokoliv ti totiž ukáže, že jsi zase udělal krok vpřed.
Nemá cenu se příliš ohlížet, zmátlo by to tvou mysl, soustřeď se spíš na tu úžasnou realitu. Ale co úžasnou, úžasnější a úžasnější okamžiky, které sis vytvořil.

Zklamání předchází očekávání, spousta lidí má očekávání, dokonce drtivá většina. Pokud o svých očekáváních komunikují otevřeně, mají možnost doladit jejich detaily v závislosti na situaci.
Pokud o nich nekomunikují, mnohdy se stává, že očekávání neodpovídají realitě. Ani nemohou když jejich partneři ani neví co se od nich očekává. Ta komunikace je tam základ, stavební kámen vztahu.
Je mnohem jednodušší věřit sám sobě, protože tvoje vlastní očekávání odpovídají realitě. Tvoje schopnosti jsou dokonalé (pokud se nerozhodneš jinak).

Proč by ses s někým srovnával když jen ty nejlíp (do všech detailů) víš co doopravdy chceš.
Srovnání s ostatními by tě mohlo svést z cesty, mohlo by ti zmenšit cíle a co nejhorší, mohlo by ti utlumit žár tvé vášně, kterou žiješ.
A ty vášnivě žiješ pro svůj život a proto se budeš srovnávat jen s tím, co doopravdy dokážeš.

Jako optimista můžeš očekávat jen to nejlepší a to nejlepší se také stane.
Můžou ti házet klacky pod nohy, můžou tě pomlouvat, můžou ti škodit - ale to je jejich ztracená energie. Nenech se vtáhnout do hry, jdi si za svým cílem.
Tvořivost vždycky překonala zášť, nenávist, pomluvy, prostě všechno. A to není z pohádek, to je ze života. Učí se snad někde o lidech, kteří házeli Fordovi nebo Edisonovi nebo Gatesovi klacky pod nohy? Neučí. Zapadli v zapomnění.
Tvořivá síla ti byla dána pro pobyt na Zemi a využiješ-li jí kladně, staneš se nezávislým, obdivuhodným a úspěšným.

Tvoje myšlení určuje kam až vystoupáš a kam až klesneš. Nikdo jiný to neovlivňuje, jsi to ty, držíš uzdu a určuješ směr.
Kdykoliv se necháš ovlivnit druhými, měl bys vědět proč tě vůbec ovlivňují. Je rozdíl mezi příležitostí prospět a návodem k ničemu (natožpak k ničemnosti).
Je tedy na tobě jestli vystoupáš na pomyslný Olymp, nebo jestli se skutálíš domů mezi ty, kteří nepomysleli nad tím jak vystoupat také, ale naopak ztrácejí energii rozmlouváním cesty ostatním.
Nahoru se dá jít jen s těmi, kteří se nebojí a také sám se sebou.

Musím se smát, když si vzpomenu jak jsem přebíral pravidla neznámých s neznámými výsledky použití právě oněch pravidel.
Moje matka mne učila, že peníze nejsou zapotřebí, že není dobré je mít atd atd. No Bůh jí to odpusť, neměla ty znalosti, co máme dnes. Dřív je to učili možná i trochu správně, vlády a nadvládí se tu střídaly různé a ne vždy bylo možné v klidu žít z výnosů toho, co jste investovali.
Pamatuj že peníze jsou jako krev, když jí máš málo, živoříš. Nejlepší způsob jak mít dost krve, je posílit krvetvorbu.
Nejlepší způsob jak mít dost peněz, je posílit… tvujnazor@skvelyden.cz (těším se na vaše odpovědi - zpět odpovím svým názorem - odpovědi vám přijdou až zítra, abyste ještě měli čas přemýšlet).

Mnozí lidé nevidí nic jiného než sami sebe či skupinu případně společnost, v níž žijí. Tím se stávají závislí na malicherných věcech a mají potíže jakkoliv se rozvinout.
Pokud nedojde k zásadní změně (a pokud možno rychle) budou nespokojeni s čímkoliv, čemu nerozumí a to aniž by se zeptali, případně přes to, že je jim vysvětleno.
Je opravdu zapotřebí napínat své schopnosti a přijmout zdánlivě nemožné za výzvu jít dál. Vždycky žiješ na pokraji něčeho nového (kolem sebe to neumíš zastavit, máš schopnost zastavit jen sám sebe), neboj se toho, to nové a neznámé vede vždy dál.
Je to o důvěře. Když nebudeš věřit sám sobě, nebudeš věřit druhým.

Lidé mnohdy ví co chtějí, ale už neví proč to chtějí. Co jim to vlastně přinese, na jak dlouho a co bude skutečný výsledek onoho chtění.
Jsi úspěch ztělesněný do života, takže musíš vědět vše a s předstihem.
Co by se stalo, kdyby jsi skutečně mohl mít všechny informace důležité k tomučím žiješ? A kdybys je měl včas? Dřív než ostatní? Víš že to je technologie dnes normálně přístupná?

Jedna z hlavních lidských slabostí spočívá v důvěrném obcování průměrného člověka se slovem “nemožné".
Jakmile ale pochopíš, že možné je všechno, co si umíš představit, začneš sahat na úspěch. Dosáhneš-li na něj záleží na tvém odhodlání a vytrvalosti.

Silný člověk to má na první pohled jednoduché. Trénoval každý den aby tu sílu měl a jeho velikost je nepřehlédnutelná (je jedno v čem trénuješ, není jedno jestli je to negativní nebo pozitivní směr).
Slabý člověk to nemá tak jednoduché, musí kolem sebe kopat aby si druzí jeho malost vůbec uvědomili. Sám si neuvědomuje, že tím zvýrazní jen tu “nesílu". Mnohdy lidé kolem ani netuší, co to ten človíček má za Matrix v hlavě a tak zůstává nepochopen, případně pochopen jen stejně malými.
Přeji ti sílu trénovat tak, abys byl vždy silný.

Proč musíš být šťastný a svobodný vlastní silou?
Protože jinou silou by to nebylo on-line a nonstop.
Nebo snad máš vedle sebe někoho, kdo se bude starat celý život abys byl šťastnější v každém okamžiku života?

Venus to řekla jasně. Je extrémně jednoduché vítězit mezi lidmi, kteří sami sobě nevěří.
Ona to tak jednoduché ve skutečnosti neměla. Černoška v oboru, kde si všichni úspěšní už věří. Tam je to víc než o tréninku, než v našem okolí.
Trénuj a máš jistotu dvojnásobnou.
Trénuj sebe.

Když máš někoho rád, stejná síla lásky jde k tobě (nemluvím o jedné osobě).
Když někomu posloužíš, stejná síla jde k tobě (nemluvím o jedné situaci).
Když někoho podpoříš, stejná síla jde k tobě (nemluvím o jednom okamžiku).
Jestli jsi to přebral, jdeš dál.
Přemýšlet můžeš jak dlouho chceš.
Žít taky?

Soustředění - to je tvé heslo každého dne.
Soustředění se na cíl - na tvůj cíl, to je super heslo.
Co je teda vlastně tvůj cíl?

Určitě už to víš, všechno se točí kolem tebe, máš to v režii a jsi tvůrce.
Jsi na to sice připraven, ale přesto - stále se učíš.
Jestli ti někdy řekli, že je to jinak, tak ti lhali, jsi středobod vesmíru.

V poslední době jsem se mockrát setkal s tím jak lidi někomu škodí jen aby získali malý prospěch pro sebe. Na to abys získal prospěch nemusíš škodit, to je právě chyba.
Když chceš získat prospěch musíš dávat, neumíš-li to, odsuzuješ sám sebe k doživotnímu paběrkování. Když dáváš, stále více dostáváš, je to spirála která se roztáčí do neuvěřitelných rozměrů. Jediné co ti může bránit v představě jsou hranice. Hranice, které jsi postavil ve své mysli.
Snad to není o tobě, je to jen varování - před sebepotácením.

Nechci ti lichotit, ale tvé kvality předurčují budoucnost.
Koukni se za sebe a uvidíš. Chce to fakt odstup, aby bylo vidět, že o tebe a tvé know-how je zájem. Je to dobré zvláště v případě, kdy se věnuješ někomu, kdo si toho neváží a nevrací ti stejným dílem.
Uděláš krok zpět a uvidíš příležitosti, které dřív vidět nebylo.
Je to tak, přes psa nevidíš na tramvaj, jak říkala má kamarádka, ale z tramvaje vidíš všechno.
Sedni do pomyslné tramvaje a koukni z okna co se změnilo a kdo čeká.

Posílit si sebevědomí je otázkou jedné vteřiny, pokud víš jak na to. Těch technik je více.
Vzpomenout si na něco, co jsi dokázal (kdy jsi evidentně překonal sám sebe a své myšlení), je ale technika nejjednodušší a přitom jedna z těch hodně účinných.
Jsi dokonalost sama a tak sobě připomeň to nejlepší ze sebe.

Když se budeš chválit za něco co sám děláš dobře, nabudeš postupně obrovské jistoty v sebe sama.
Přitom si zafixuješ ten pocit “co je od tebe dobré” a ten pocit dvě, tedy prožitek jak je to dobré pro tebe.
Dávej pozor ať se nezačneš porovnávat s někým extrémně silnějším nebo s někým slabším. Jedno ti hodí sebevědomí dolů a druhé tě ukolébá (a ty pak zapomínáš na další zlepšování).

Dnes je poslední den a poslední možnost se přihlásit a zúčastnit únorového guerrillového semináře (viz neděle 13.1.).
Komunikace je součástí řešení. Je to klíč ke dveřím od všeho.
Když se naučíš bezchybně komunikovat, naučíš se otevřít všechny dveře světa.

Pořád je kam jít. Život je stejný jako nové technologie. Každý den tě posunuje dál a dál.
Když si věříš, jdeš mílovými kroky, když si nejsi jist sám sebou, jdeš pomalu. Dalo by se říci, hlavně, že nestojíme. Je ale doba plná příležitostí, když zastavíš, málokdo bude stát s tebou (o těch nejslabších nemluvím).
Ty jsi ten, kdo utváří dokonalejší a dokonalejší. Je jedno jestli život nebo technologii.
Na semináři (viz informace dva dny zpět) budu předávat jednu z technologií, která usnadňuje život, technologii řešení.

Vždycky jde o to, co jsi schopen si uvědomit. Tvoje vědomí možností tě přesune do sféry kdy tvoříš a tvoje vzdělání přitom nebude rozhodující.
Znáš ty lidi, co nedochodili střední školu nebo vysokou školu a změnili svět? Edison, Ford, Gates…
A znáš sebe. Svoje možnosti a schopnosti si můžeš kdykoliv ověřit a posílit (kvůli tomu dělám i ty semináře, aby tahle technologie byla dostupná opravdu pro každého). Stejně tak se můžeš rozhodovat o jakémkoliv úspěchu a neúspěchu. Svoje schopnosti můžeš posilovat jako svaly.

Ty seš ten, který určuje do jaké míry bude tvůj život krásný a do jaké míry bude smysluplný. Hranice neexistují. Ti slabší vymýšlejí polehčující okolnosti proč něco nejde, ti silnější vymýšlejí proč to půjde bez polehčujících okolností.
Záleží na tobě, kam sebe a svůj život zařadíš.
Pokud jsi nebo chceš být silnější, napiš mi na mail, já tě pozvu na jeden neveřejný seminář guerrilla marketingu života a ty uvidíš svoji sílu a svoje příležitosti. Tato nabídka platí pouze do středy 16.1.2008. Seminář se uskuteční začátkem února.

Rozhodne-li se někdo žít tak aby nevyčuhoval, přijmi to, je to jeho současná vůle.
Pokud někdo lpí na bezvýznamných věcech a o těch významných ani nezačal uvožovat, nech ho, každý lpí na věcech do své velikosti.
Když se někdo dotýká citů, nech ho, je to jeho cesta životem.
Pokud někdo nechává svou budoucnost v rukách jiných, vzdává se kritiky a reklamace, jeho přání bylo ať to někdo vymyslí atd.
Jsem tak rád, že jsem mohl popsat věci, které ty zvládáš s takovou bravurou. A jsem rád, že si uvědomuješ svou velikost v porovnání s tou minulou velikostí.

Jsou lidé, kteří přijímají vše jak to život přináší, říkají “je to jedno, to je osud".
Jsou lidé, kteří s životem bojují. Většinou proti někomu nebo ještě hůř, sami se sebou.
A jsou lidé, kteří ten život pochopili. Tvoří řešení (většinou přinášející službu všem), jsou inspirací pro všechny a to co dělají lze snadno kopírovat.
Cokoliv tvoříš s představou prospěchu tě posiluje.

On ten dnešní motivační citát neříká, že se nemáme měnit, on to naopak významně podporuje. Jde o to, zjistit co nefunguje. Ve vztahu, v životě, v práci…
A na základě zjištění co nefunguje, upravit systém tak aby fungoval. Změnit od základu to, co nás přivedlo do nefungujícího stavu. Tam je jádro pudla, takže zdůrazňuji “od základu” - kosmetické změny přinášejí kosmetický výsledek.
Ale to ty víš a tak jsi dál a dál a dál až….

Strom musí přiměřeně rychle růst, musí být snadno udržovatelný a musí dávat pravidelně úrodu. Toto říkal Ed Fackler z Harrison County v Indianě.
A měl pravdu. Mu tedy šlo jen o jablka (měl úžasný sen a pěstoval 800 druhů jabloní, aby z nich 370 nejhorších vyřadil), ale nám všem jde o úžasný život kdy příležitosti (pro nezasvěcené rozuměj problémy) jsou tou správnou cestou k růstu, vyřazení nefungujících cest a sebezdokonalování sebe i světa kolem sebe.
Dělej to, co tě baví a co ostatním přináší užitek a pochopíš o čem se mluví, když se používá slovo ráj.
Tvůj ráj.
Na zemi.

Příležitost, tak dokonalé slovo, tak dokonalá životní situace.
Kdo by ji nechtěl prožívat.
Kdo by jí nechtěl využít.
Příležitost je chvíle, kdy můžeš prospět ostatním a stvrdit tak své místo neobyčejné osobnosti na této zemi.

Všichni něco děláme. Ale ne všichni máme výsledek. A už vůbec ne všichni máme ten maximální výsledek.
Co stojí v cestě maximálnímu výsledku znáš, možná si to nepřipouštíš, ale znáš to. Psát to sem nejde, je to práce na půl dne na semináři gmarketingu života.
Můžu ti ale poradit co máš dělat. Když něco děláš, dělej to naplno, jako bys měl výsldek jistý. Ale naplno, protože výsledek máš jistý a musí být uděláno vše pro to aby to byl ten maximální výsledek. Nemusím ti říkat, že to musíš udělat čistě, protože víš, že všechno, co uděláš tak, že to poškodí někoho druhého, ti vezme sílu i výsledek.
Skvělý výsledek ti přeji.

Ty máš svůj sen a průměrnej člověk ti řekne, že jsi blázen. Někdy si to jen myslí, ti horší ti to říkají.
Legrace je, že když ty máš úspěch, oni si myslí, že jsi nenasytný.
Ale buď v klidu, průměrný člověk tě nemůže pochopit, vymykáš se průměrnosti.
Nech jim ty jejich názory a drž si svoje.

Zbavíš se nenávisti a pak teprve pochopíš, co je volnost. Tvořivá mysl, tedy ty, vede svět ku předu a ku prospěchu.
Mockrát když mne chtěli dostat do hry, většinou do bojové hry (protože ještě nepochopili, že život není boj ale hra), pomohla mi vzpomínka na Gerlach. Já jsem až tam nahoře pochopil, že když prší pod vrcholem, nemohou kapky dopadnout na vrchol.
Tohle když si uvědomíš taky, zjistíš, že na tvém levelu je život mnohem zábavnější a úžasnější než na levelech odkud jsi postoupil. A budeš se smát. Tomu jak jsi žil. A tomu jak někteří opakují tvé chyby, které ty už jsi napravil.

Lidi žijí na jistotu. Chtějí mít jistou práci - namísto aby chtěli nejistou práci. Chtějí jistý vztah - namísto toho aby chtěli nejistý. Chtějí mít jisté peníze - namísto aby chtěli nejisté.
Když jsem tohle na semináři řekl poprvé, pamatuji si, jak ti lidi poprvé maximálně vyvalili oči. Až mne to zarazilo. Ty vyvalený oči jsem pak viděl mockrát, takže si dovedu představit, jak teď koukáš ty. Tak já to vysvětlím.
Když má někdo jistou práci, většinou ji dělá s rutinou (a to je pravý opak úspěchu), a ještě tak, aby se neřeklo. Když ji má někdo nejistou, dělá jako za nároďák, protože ta nejistota mu velí pracovat kvalitně, tak aby přesvědčil.
Když má někdo jistý vztah, tak časem zevšední, on si stěžuje na partnera, partner na něj, oba to ale raději polykají, protože nejistota nevztahu by je zabila. A tak nám v tom jistým vztahu jistě umírají emoce, doteky, vášeň a spousta dalších věcí, kterým ani smuteční obřad nevystrojíme, protože vlastně ani nevíme kdy umřeli. Zatímco když máme vztah nejistý snažíme se, dotýkáme se, hladíme, laškujeme, vášníme atd atd.
Stejně tak, když chce někdo jisté peníze, stanoví strop. Zatímco kdyby chtěl nejisté peníze, znamená to, že bude hledat nové a nové možnosti.
Tak co, ještě chceš jistotu?
Přeji ti skvělý den.

Práce na sobě je to, proč sis tady ten pobyt vlastně vybral. Každou vteřinou, každým setkáním s někým se formuješ (ty sám určuješ směr kam), každým krokem se dostáváš dál a dál a poznáváš nové cesty, každým dnem zjišťuješ příčiny, souvislosti a nacházíš řešení, které když složíš do technologie a předáš ji dalším, jsi na vrcholu.
Jsi tvůrce (pokud se nerozhodneš být destruktivní prvek) a tvoříš pro ty, kteří tvou pomoc potřebují, protože ty tu sílu na rozdíl od nich máš. A tvoje tvůrčí síla pomáhá všem, ne jednomu proti všem, ale opravdu všem.
Protože jsi se rozhodl být tvůrce, protože jsi se rozhodl žít.

Spousta lidí chce ovládat druhé a neovládají sami sebe. Ať už to je v hlídání si slov, činů, ale i ovládání chutí atd. Nejvíc tohle znají zkušení dietáři, oni se umí ovládt jen podle programu – diety, a jen několik předem stanovených dnů.
Je to jednoduché jako vždy, tedy krok po kroku měnit své návyky, svá slova, nahrazovat jedno či druhé něčím užitečnějším, něčím tvořivým.
Krok po kroku, slovo po slově a tvé konečné umění, umění ovládat sám sebe je zde.
Nezapomeň se odměňovat a chválit, nikdo tě tak nepochválí jako ty sám sebe za opravdu dosažený postup.

Tvoje představivost ti umožňuje naplánovat svůj vlastní život. Dnes je zrovna den, kdy má spousta lidí svá novoroční předsevzetí a dnes je pro většinu den, kdy to myslí vážně.
Přitom by stačilo tak málo, to svoje předsevzetí hodit do obrazu i s konečným výsledkem. Tedy představit si to, co ti tvoje splněné předsevzetí přinese.
Musím se smát, ale tenhle příklad vám musím dát. Já jsem za loňský rok zhubl přes dvacet kilo. Bez jakýchkoliv přípravků, jen se svým vedením. A teď přijde to legrační. Na začátku byla vidina. Pavlínka mi řekla, že jsem atraktivní chlap a že když zhubnu deset kilo, že mi dá. A já jsem tedy začal chodit pěšky (běhat s tou váhou nešlo) a pak už to šlo jako po másle…
Zkus si představit to, co tebe udrží na rok u novoročního předsevzetí.
Přeji ti ten úspěch.

Příliš mnoho lidí si neuvědomuje, co všechno nechává proudit do své hlavy a už vůbec se pak nekontroluje, jak s těmi informacemi pracuje.
Já miluji své pracovní dny, protože to je ve skutečnosti setkávání mozků, výměna myšlenek, pořád v řadě za sebou. Je jedno jestli jsem na obchodním jednání, nebo školím, mám prostě to štěstí (nebo ten program) na potkávání se s lidmi, se kterými se vzájemně pořád obohacujeme.
Myšlenkové proudy jsou nezadržitelnou vlnou, která spláchne ty staré a nefungující věci z hlavy, a zanechává jen ty nové a ty svěží a fungující.
Vyhledávej setkání s lidmi, kteří tě taky obohatí a neber informace, které tě oslabují.

Tvá mysl je nejúžasnější síň na líhnutí nápadů na světě.
Kdykoliv se rozhodneš uspořádat poradu, uspořádáš ji. Máš k dispozici všechny myšlenky světa (pokud je neodmítáš) a s jejich pomocí se dostáváš významně dopředu ve vývoji sebe i lidstva (i když mnohdy se zdá, že jen toho nejbližšího kolem sebe, ale ono se to šíří dál a dál, takže neboj…).
Kdykoliv se rozhodneš…

Každý z nás se rozhoduje jak moc velké budou jeho cíle, vlastně celý jeho život.
Pro jednoho je něco maximum, zatímco pro druhého je ta samá meta teprve odrazovým můstkem.
Tímto kolotočem procházíme celý život, neboť to co pro nás bylo před deseti lety nepředstavitelné, to je dnes dávno za námi a jen s úsměvem na ty “trampoty” a “cíle” vzpomínáme.
Co tím chce básník říci: Básník tím chce říci, že jsme všichni byli jednou v životě na bodu nula a malými kroky se dostáváme k dalším a dalším krokům. A hlavně tím chce básník říci, že ta cesta je úžasná a nikdy není nudná.

Každý den nás život staví před něco v čem musíme uspět.
Někteří nás jdou do té hry s vášní a někteří bez vášně. Ti, kteří to vzdávají předem si tyhle řádky nečtou.
Ti s vášní, hrají vášnivou hru toho svého života a za pomocí malých či velkých výher, místy i za pomoci malých či velkých proher, míří neúprosně k tomu jednomu velkému konečnému vítězství.
Já nevím jak úspěšná je ta tvá dnešní cesta, ale vím stejně dobře jako ty, že vyhraješ.

Co si asi představuje člověk, který dokola říká: „Já nemusím vyhrát“?
No určitě ne, jak jej lidi obdivují za vítězství. Taky si nepředstavuje jak stojí na stupni vítězů. Prostě jen dopředu omlouvá neschopnost, lenost nebo prostě svůj důvod proč nebýt lepší.
Na druhou stranu, čím žije člověk, který trénuje na vítězství?
No jasně, že tím vítězstvím. Proto ho taky může dosáhnout. Ono to není jen o tom vítězství, ono je to taky o tom, co se z člověka cestou tréninku stane.
To lepší…

Když jdeš na cestě vpřed za svým cílem, máš náklady a později zisky (v životě jsou to prožitky). Když nejdešza svým cílem, máš jen náklady. Nákldy vždycky stoupají s časem. Pokud je tedy nemáš vyváženy novými prožitky, je tvůj život nákladnější a nákladnější za stejných podmínek.
V každé vteřině se rozhoduješ, jestli budeš dál snít.
To je tvůj růst. tam to prostě začíná.

Kdykoliv bys chtěl tvoje pomyslné schody úspěchu zašpinit nicneděláním, měl bys vědět, že tě pak bude stát spoustu času a energie ten úklid, tedy uvedení do původního stavu.
Raději ten čas věnuj svým následovníkům. Budou ti vděční dvakrát. Poprvé proto, že budeš nahoře dřív, podruhé proto, že tě napodobí se vším všudy.

Když se rozhodneš pro úspěch (v lásce, v životě, ve firmě), musíš vědět co chceš dokázat, jak to chceš dokázat a proč to chceš dokázat.
Tedy nejdůležitější aspekty formování tvé energie.
Když už se rozhodneš, nepodmiňuj to ničím.
Prostě to dokážeš bez jakéhokoliv „až“, bez jakéholiv „když“, bez jakékoliv podmínky.
To je tvá čistá tvořivá síla.

Něco se naučit, něco dokázat realizovat… a uspět.
Jak jednoduché. Ale hra nekončí.
Učíš se dál, dokazuješ dál.
A mezitím to co umíš bys měl učit ostatní, ty kteří po tom touží.
Ne ty, kterým to chceš dát. Ty, kteří si o to řeknou, mají zájem a právo na dosažený úspěch.
Nezapomeň jim ukázat i konečný výsledek (každá tvá aktivita má smysl, učiníli tě šťastným).

Kdykoliv pochopíš své možnosti, tedy tvořit a vytvářet, jak situace, tak hmotné statky, jsi na vrcholu vědomí.
A kdykoliv jsi na vrcholu vědomí, máš úžasnou možnost tvořit prožíváním.
A ta možnost, to je síla, která se ti násobí každým výsledkem.

Nevím kolik z nás si uvědomuje prožitky každé vteřiny svého života. Každý si musí sáhnout do svědomí, kolik vteřin je bez prožitku, kolik je strávených u televize, kolik nesmyslným tlacháním s prožitkem nula až mínus.
Být on-line je jednoduché a je úžasné sledovat kolik věcí jsme předtím nevnímali.
Buď dnes on-line (zkus třeba krájet druhou rukou, nebo jdi kousek se zavřenýma očima – uvidíš jak najednou začneš tu realitu vnímat.

Co určuje vlastně velikost tvého světa? Náš svět je svět možného a nemožného. Jeden z popisů světa mluvící jasnou řečí.
Takže víš-li, že je něco nemožné, ohraničuješ svůj svět. V první fázi svět fantazie, v druhé části svůj reálný svět. Jsi na to sám, necháš-li si do toho někoho mluvit, je to tvá věc. Ty sám rozhoduješ o velikosti tvého světa.
Neomezuj se…

Asi všichni známe příběh zloděje, který ukradl nádherný plášť a prodal jej za sto rupií.
Jeho kamarádi se jej ptali, proč jen za sto rupií. A on jim odpověděl:
“Cožpak existuje něco více než sto rupií?”

Ujišťuji tě, že vždycky existuje více…
Strop je nebe ( a ani tím si nejsem moc jist)…

Nikdy nezapomeň, že tvoje myšlenky jsou tvé přání.
Plní se. Vždycky. Je to systém nabídky a poptávky.
Ty jsi součástí.
Zvládáš to dokonale.

Věci jsou od toho aby se používaly, tedy máš-li to štěstí a dostaneš k životu nějaký nástroj, používej ho naplno. Dostal-li jsi ten nástroj jednou, dostaneš ho kdykoliv znova, nový, lepší, dokonalejší. Protože jsi ho použil ku prospěchu někoho, nemusáš se obávat. Prostě ta poptávka po tobě a tvé službě už navždy bude (pokud se nezpronevěříš).
Tvůj pohled dopředu musí být ostrý, musíš vidět co všechno dokážeš. To je ta věc, která zdokonaluje postupně tvé schopnosti.

A jsme bohatí, protože jsme se narodili s obrovským potenciálem myšlení.
Potenciál miliardy mozkových buněk.
Které stačí nasměrovat.
Bez výmluv.
Bez omluv.
A bez chudoby.

Logicky: Chceš něco nového, budeš dělat vše po staru - asi toho nového nedosáhneš, že?
Intuitivně: Chceš něco nového, láká tě něco nového - chceš opustit to staré, láká tě to nové.
Kde je ta logika a intuice z tvého života?
Baví tě poslouchat pravidla, co nemají výsledek, který by tě uspokojil?

Kdykoliv budeš budovat a stmelovat úspěšné komponenty - tedy i lidi - práce se ti bude dařit.
Je to jeden z nejvznešenějších principů světa.
Kdykoliv totiž budeš tohoto schopen, budeš tvořit násobky.

Kdo by nechtěl plat Jaromíra Jágra? Napiš mi, že to nechceš.
Je to zasloužená odměna za každodenní píli.
Víš kolik dává gólů? Míň než vystřelí střel.
A o tom to je. On ví, že každá střela není gól. Ale taky ví, že když nebude střílet, nemá šanci ten gól dát.
Jsi extraligový specialista ve svém oboru. A víš, že nemá cenu čekat, všechno je trénink.
Miluju toho Jágrovic kluka, je to skvělý vzor.
A ty? Seš taky vzor? Budeš?

Tvoje tělo ti slouží tak dokonale, jaké podmínky mu k tomu dáváš.
Tvoje mysl slouží tak dokonale, jaký směr myšlení jí umožníš.
Ale tvoje energie, tvoje nenahraditelná a zároveň nevyčerpatelná studnice tvůrčího potenciálu, ta je použita v souladu s tvým tělem a myšlením.
Zvládneš to prostě vždycky ještě líp.

Jsi-li online, umíš prožít situaci.
Umíš-li prožít situaci, jsi schopen ji fixovat do podvědomí, jde to i automaticky.
Tvoje podvědomí na tvůj příkaz vyhledíví situace, které vrcholí podobným prožitkem.
Tvoje pozitivní myšlení určuje tvoje prožitky.
Přeji ti tedy skvělý den.

Je fakt jedno čím jsi, ale není jedno jestli budeš aktivní nebo ne.
Lidé si myslí, že je důležité se za něčím honit, ale honit se za něčím není to samé jako běžet vpřed.
A ty nejlepší věci se rodí za pochodu.
Tohle je téma části guerrillového semináře, nejde to sem napsat všechno, jde se ale nad vším zamyslet.
To je začátek běhu…

Včera jsme se loučili s Natali.
Klasický obřad, ovšem pouze do chvíle, kdy naučené řeči faráře a smutečního řečníka vystřídal neohlášeně Vova.
Všechny ty fráze ztratily smysl, když Vova řekl:
“Já vím, že se nikdy nenarodila a nikdy nezemřela. Letí vesmírem a na chvíli nás oblažila svou přítomností. Všechny které zde potkala změnila. Nikdo už nebude stejný jako dřív. A nikdo na ni nezapomene.”
Já to sem píšu proto, že i ty můžeš změnit vše kolem sebe. A všechny.
Kdykoliv se rozhodneš.
A kdykoliv se rozhodneš neodkládat to.

Dnes se máš přesně tak jsi se rozhodl mít. Tedy jak ses rozhodl mít a jak jsi to podpořil svými činy.
Je to úžasný jak je to jednoduchý. Je to úžasný jak dokonale to funguje (v kladném i záporném).
Život je úžasný a jednoduchý.
A tím úžasnější.
A tím jednodušší.
A on-line…

Do minulosti se vrátit nedá. Do budoucnosti dojdeš. Přítomnost máš na prožívání, máš ji na vytváření budoucnosti, máš k užitku sobě i druhým.
Co uděláš s nejbližším okamžikem záleží jen na tobě.
Jaké budou ty vzdálenější okamžiky, záleží na tom, jak využiješ ty nejbližší.

Kterýkoliv okamžik tvého života je tím nejdokonalejším obrazem co svět stvořil. Pokud se nerozhodneš jinak.
Ale tvoje okamžiky jsou nejkouzelnější, tak proč bys to sám dělal jiné než lepší a lepší?

Jak je možné, že člověk dosáhne víc než mu dovolují okolnosti?
Jednoduše. Jakmile se rozhodneš pro něco vyvinout energii, prostě se do něčeho zapojíš, měníš tím stávájící okolnosti. Už to nikdy nebude takové jaké to bylo doteď. Bude to lepší nebo…
Lepší. Protože tvá energie je tvořivá.

Ív to říká dobře. Já to říkám tak, že jen úplný blb udělá stejnou chybu dvakrát.
Ale to ty nejsi, takže budeš zkoušet nové a nové alternativy, což není chyba, ale vylučovací proces, při kterém se ještě vzděláváš.
Tak chutě do toho…

Mysli sám k sobě pozitivně, věř, že všechno co si představíš dobře dopadne a svět ti dá tento výsledek zhmotnit.
Jsi to ty, kdo určuje pozitivní náboj a jeho sílu.
A ty si toho výsledku taky nejlíp užiješ.

Já budu mít v Bratislavě takovou excelentní přednášku-seminář na objednávku jedné firmy, která si přeje posunout myšlení svých lidí za horizont průměrnosti. A dnešní motivační citát bude heslem této přednášky.
Proč to tady píšu? Protože na tu přednášku nejdete a přitom můžete taky chtít posunout myšlení. Kdo to zvládne sám, klobouk dolů, kdo ne a chtěl by se na začátek někam posunout v myšlení, napište mi prosím mail se jménem a telefonem na vás + nejbližší město od vás (abych věděl, kde tento seminář udělat veřejný) - jakaproc@skvelyden.cz

Hladký a harmonický cyklus - života, práce, prostě úžasná pohoda produkující výsledky. To je zároveň výsledek semináře Guerrilla marketingu I (leden 2008).
Každý z nás by měl vědět a umět kdykoliv zanalyzovat, jestli vše co je okolo naší osobnosti prospívá té naší osobnosti. Stejně tak je důležité, aby každý uměl vyřadit to nežádoucí, i když to klame tím, že to vypadá jako žádoucí.
A to nejlepší, umět přitáhnout a udržet to, co ti ze života může udělat ráj.
Hladký a harmonický proces.

Pořád něco děláš.
Takže pořád něco tvoříš.
Jsou lidé, kteří musí dělat něco, co nechtějí. Musí - oni s tím souhlasí, takže nemusí, v každém z nás je síla něco změnit, ale to je na dlouhou diskusi nebo dvacet minut motivace a změna je zde.
Ty jsi člověk, který může měnit svět. Vymýšlíš co pomůže lidem a nepřemýšlíš moc o prospěchu pro sebe, víš, že když pomůžeš lidem, vesmír ti zaplatí.
A jsi úžasný, protože tvoříš to, co chceš.

Kdykoliv před někým zaplaneš optimismem, dáš mu něco do života. Něco, co ho trochu šokuje, co ho povzbudí, co mu ukáže, že cesta je funkční.
Já jsem se nedávno měl možnost zamyslet nad úžasnou otázkou:
“Jak to děláš, že jsi pořád tak optimistický?”
Musel jsem se smát, ta otázka mi umožnila uvědomit si, že jsem ušel tak velký kus cesty - po malých krůčcích - že si vlastně už neuvědomuji, že jsem optimista, prostě se kolem mne vyfiltrovali pesimisti někam pryč a já mám kolem sebe samé skvělé lidi.
A už je to tak zažité, že jen taková otázka mi umožňuje konfrontovat minulost a současnost.
A to ti přeji taky prožít.
To si zasloužíš!!!

Kdykoliv budeš tvořit a určovat pravidla, tehdy bude tvoje prostředí tvým produktem.
A naopak, kdykoliv se vzdáš tvůrcovství a necháš se ovládat Matrixem, budeš jeho produktem.

Kdykoliv děláš to, co všichni ostatní, upadáš do průměru. Dělíš se o své zisky i prožitky.
Kdykoliv ale děláš něco jiného, děláš něco navíc, nebo nadstandartně, vyvýšíš se nad průměr. A nadprůměrn je i tvá odměna i tvoje prožitky.
A žít se má naplno.

Všechno je to změně. Překonáš jednou pohodlnost a máš se líp. Překonáš pohodlnost i předsudky a ten prožitek už je takový, že o něm i vyprávíš.
Překonáš všechny své špatné vlastnosti a nemusíš to ani vyprávět, budou to o tobě šířit sami. Připrav se na to. Zkus si představit ten okamžik, když víš, že na tebe jsou všichni hrdí a všichni tě chválí.
A ten okamžik si prožij.Trénuj to už teď, protože ten život bude stát za to.

Ten citát je vynikající, ale já musím upřesnit, že Ivetka je absolvent kurzu Guerrilla marketingu pro život a tudíž to používá v souvislosti se znalostí změny.
Abych to vysvětlil, změníte lidi tím, že změníte sebe. Neboť tvůj vnitřní postoj předurčuje postoj lidí k tobě (samozřejmě se můžeš setkat s šílencem, který ačkoliv si ho nevšímáš, on se může snažit dělat ti peklo na zemi - ale myslím, že jsem si to vybral za vás za všechny, takže přemýšlej v klidu jen o pozitivní alternativě).
Příklad ze života: ty se rozhodneš, že začneš sloužit světu jako první (v klidu, protože víš, že svět ti vždycky zaplatí - říkej tom třeba boží mlýny…) a svět je nadšen z toho jak perfektně odvádíš svoji práci “bezplatnými” ukázkami. Ty těm lidem pomůžeš a oni to prožijí - a následně ti dají zakázky, které by tě na začátku ani nenapadly. Ale je taky ne. Takže jsi jim udělal službu dvakrát (ta druhá je, že jsi jim otevřel oči).

Lidé potřebují slyšet pravdu. Jsem jeden z těch, kteří by mohli napsat knížku o tom, jak tu parvdu lidé přijímají. jak diskutují o významu každého slova, protože mají v hlavě pravidla, které použil neznámý a oni si neuvědomují, že ty pravidla platily za určitých okolností a nejde je přenést obecně do všech okolností.
Ale když překonáš předsudky a budeš lidem říkat to co ve skutečnosti chtějí, tedy pravdu, pomůžeš jim. Mockrát se staneš neoblíbeným, ale stejně početně se staneš oblíbeným.
Nepropásni tu šanci začít s pravdou jako první. Je úžasná.
Jednou takoví budou všichni.

Říkám tomu Dokonalý způsob myšlení. Včera jsem naznačil to setkávání a dnes doplním tu úžasnou myšlenku k tomu.
Každý z nás se mění. I když tvrdíme, že se neměníme, i když bychom se opravdu neměnili, i když už nás kolikrát rozhodí i taková blbost, že musíme zaparkovat na jém místě než našem.
Tak jako prvňáčci se měníme. Oni v té první třídě neznají skoro nic. Najednou se naučí první písmenko, první číslici a … jsou navždy jiní. Mám doma ty úžasné prvňáčky a můžu říct, že svět se změnil. Už vědí, že se dá všechno změřit a tak všechno měříme…
My se taky měníme den co den, protže n co den se něco naučíme. A u nikdy nebudem stejní, je to úžasné.
Vytrénovat mysl je záležitost jednoho kurzu, začínáme tvrdou sebeanalýzou.

Spojit se s někým, to je násobení síly. Znáš to z partnerských vztahů, znáš to z kolektivních sportů a tvůj život by tudíž neměl být vědomě o násobení síly ochuzen.
Vždycky jsem učil lidi pravidelně se scházet a vyměňovat si zkušenosti. A vždycky se scházeli a vyměňovali si zkušenosti a jejich síla se násobila. Než jim někdo nakukal něco jiného.
Nedávno jsem se setkal s lidmi, kteří upustili od úspěšných zkušeností a dali na rady dobrodruha. Šťastní nebyli a navíc trpěli pocitem, že nemohou vše vrátit do původních kolejí.
Každý z nás se může vrátit tam, kde to mělo smysl. A každý by se tam měl vracet, kdykoliv zjistí, že nová cesta nefunguje.
Nikdy se toho neboj. Spoj své síly tam kde se síla násobí, ne tam kde se síla dělí.

Že je to v tvých rukách, to už víš.
Že to nejvíc ovlivníš ty, to už víš taky.
Že se můžeš zbavit naoko odpovědnosti tím, že za tebe necháš rozhodnout druhý, to víš taky.
Je něco co nevíš?
Že nemáš ten seznam na dnešek? Ale to ti zabere pět minut. Zbytek dne bude stát za to.
A zbytek života teprve…

Na guerrilla marketingu I. se každý dozví, že jeho hodnota je násobkem toho co zná teoreticky a toho, co z toho uvedl do praxe.
Ještě na té jedničce to lidé vesměs špatně chápou. Na dvojce jim to dochází a na trojce to lehce praktikují do života. Kéž už bych měl všechny své absolventy za trojkou kurzem.
Kéž už by všichni pochopili, že teorie zůstane teorií.
Těším se na další kurz, budu tam zase muset vysvětlovat, že to co říkám funguje. A oni se budou muset zamýšlet a já budu muset dokazovat oni budou chtít to dokázat taky…

Život je beze smyslu, a to je pro nás ten největší dar.
Je úžasné pozorovat, jak mu jednotliví lidé dávají smysl.
Někdy je zábavné pozorovat, jak ti, kteří nepochopili, že ,mu můžou dát vlastní smysl, přejímají pravdla. Pravidla, která neslouží jim, ale někomu jinému. Ale oni je hltají, protože jim to bylo “vysvětleno".
Vysvětleno v souvislostech prospěšných jiným.
Ale dnes máš opět skvělý den a tentokrát budeš nekompromisně tvořit ty.

Soustředěná mysl, jediná myšlenka rozplétající se pouze ve směru uskutečnění nebo zdokonalení tvůrčí myšlenky. Ta úžasná tvořivá síla, kterou můžeš prožít on-line.
Když se rozhodneš.
Je to pravý opak toho, jak nás pořád někdo chce někam vtlačit, v lepším případě jen vést podle svých nedokonalých map.

Miluji tenhle citát. Je úžasný v mnoha směrech.
Tedy nejdříve ta prostá pravda. Málokdo si ji uvědomuje, ale konec naší kariéry je dnem zúčtování, a účtuje se na našich následovnících, tedy na účtu jsou ti, kterým jsi pomohl k úspěchu tím, že jsi je naučil.
Potom ta motivace. kolikrát už se mi nechtělo dělat semináře, ale vždycky jsem měl před sebou tento citát a udělal jsem dalšíseminář.
Potom kvůli té energii. Kdykoliv jsem viděl po semináři menší nebo větší pokrok u mých absolventů, dodalo mi to víc síly, než jsem měl na počátku.
A nakonec ta životní pravda. Kdykoliv jsem něco učil já, bu´d jsem se něco doučil, nebo si uvědomil další souvislosti.
Příští víkend školím prodejní techniky (so-ne), a protože pravidelný čtenář má být čas od času odměněn, prvních pět, kteří se přihlásí (zdenek@skvelyden.cz) mají příležitost se jich zdarma zúčastnit. Bude tak odměněn váš zájem začít ráno čtením skvělého dne.

Posedlost znamená, že nepřestaneš ani bezdůvodně ani z lenosti. A to taky znamená, že budeš úspěšný.
Budeš přesně to, co chceš být.

Vytvořit nebo přetvořit. Někdy nejsme až tak spokojeni s tím co děláme, co máme, kde žijeme…
Je jen zapotřebí položit si otázky:
„Co vlastně chceme ze svého života kdykoliv zopakovat? Co můžeme chtít opakovat každý den? A co nechceme opakovat každý den? A co už nechceme opakovat nikdy?
Tahle malá sebeanalýza nám pomůže zjistit jestli jsme opravdu spokojení a s čím. Taky nám pomůže zjistit, jestli se „něčeho“ nedržíme jen tak ze zvyku.
Na semináři guerrilla marketingu I, dělám s lidmi podrobnou analýzu firmy nebo osobního života. Lidi se tam zbavují šablon a pravidel, která jim nefungují. Z každého kurzu někdo odjede dřív, aby začal řešit to, co doteď přehlížel. Je to tvrdá analýza, ale usnadní rozhodování a přináší okamžité výsledky.
Vytvářej, přetvářej, jsi tvůrce.
Neměníš svět, měníš jen sebe.
Změníš-li sebe, změní se svět kolem tebe.
A protože jsi tvůrce, tak vždycky k lepšímu.

Dokončili jsme první sérii seminářů guerrilla marketingu života i firmy na Slovensku. Bylo to úžasný, minimální odpad, naopak bylo úžasné sledovat ten úžasný posun v myšlení. Ta energie, která se měnila od prvního semináře až do trojky byla úžasná.
Tahle strategie na úspěch je dobrá pro každého, ale ta slovenská síla mne prostě překvapila.
Když poznáš jak docílíš výsledků a ještě ti to skupinová práce schválí a zdokonalí, jsi připraven využít jakékoliv příležitosti, která půjde kolem tebe.
Musím je pochválit, ta síla myšlenek byla úžasná.
(informace o seminářích guerrilla marketingu získáš, když pošleš prázdný mail na seminare@gmarketing.cz)

Stalo se nám to někdy všem. Říkali nám o různých hodnotách života a dávali nám na první místo lásku. Což o to, s tím prvním místě měli pravdu, jen nám to většinou vysvětlili po svém.
Takže všichni víme, že máme milovat druhé a chovat se k nim s láskou, jen nevíme, že každý to chce od nás jinak. Někdo drsně, někdo chce objímat, někdo chce abychom mu pomáhali…
A co takhle mít rád ty druhé tím, že začnu mít rád sebe? Že udělám ze sebe úspěšného člověka, že tím pádem budu vzorem i návodem pro ty, kteří to (zatím) nedokázali…
To je téma na dnešní zamyšlení na cestě k úspěchu. Kolika lidem pomůžeš, když budeš silnější, tvrdší k sobě, úspěšnější…?

Vždycky máš možnost posuzovat svůj život z hlediska jiného.
Vždycky můžeš změnit názor - a měl bys to udělat kdykoliv dostaneš víc informací, než kolik jsi měl, když jsi názor přebíral nebo sis jej utvářel.
Vždycky můžeš být úspěšný…

Terry Fox, hrdina, který nevzdal boj s rakovinou, který dokázal s jednou nohou rozběhnout hnutí v celém světě, měl za sebou i před sebou dost negativních zážitků. Když musel ve 21 letech podepsat, že souhlasí s amputací nohy, rozhodl se, že poběží maraton a že jeho běh vydělá 24,1 miliónu kanadských dolarů pro výzkum nemoci, která ho dostala. Od každého kanaďana dolar, tj. 24,1 miliónu.
Odletěl do Newfoundlandu, tam hodil berludo Atlantiku a … Běžel z jednoho konce Kanady na druhý. Strhl všechny. Wayne Gretzky ho nesl na ramenou přes ledovou plochu když před zápasem vybrali vědra peněz. Kanadský premiér po setkání s ním promluvil k národu tak, že Terryho běh chodili podpořit všichni.
Terryho lékař mu zakázal běhat, a Terry mu řekl: “Nevíte s kým mluvíte, na začátku mi moje rodina říkala, že to nemohu dělat, a já jsem si přesto vybral cestu vpřed. Společnost zabývající se problémem rakoviny mi řekla ne a já se rozhodl dál jít. Místní úřady mne chtěly zastavit, protože jsem ucpal dálnice. Rozhodl jsem se jít dál. Premiér mne nechtěl podpořit ale nakonec změnil své rozhodnutí a místo stotisíců už vybíráme miliony. Až odejdu z vaší ordinace budu pokračovat.”
Terry svou cestu nedoběhl…
Když jej převáželi do nemocnice, byly u toho všechny televize. A Terry v přímém přenosu položil jen dvě otázky:
“Vy opravdu ukončíte můj běh? Opravdu se běh skončí?”

Troufám si tvrdit, že Terry nejen že to dokázal, ale dokázal všechny předběhnout. Nedožil se okamžiku, kdy pro jeho fond bylo vybráno 24,1 milionu dolarů, ale vítězem pro mne bude vždycky on. Tím největším vítězem, protože umožnil zvítězit těm, co přišli po něm.

Jsou lidé, kteří potřebují jistotu. A je dobré jim ji dát.
A pak jsou ti zvláštní, ti co chtějí příležitost (aby mohli splnit velký sen - třeba i sobě, aby mohli víc milovat, aby mohli víc život prožívat atd.).
Já tu druhou skupinu miluju. Ne každý je úplně připraven, ale každý je tak nadšen, že se někam pohnou všichni kolem něj. Je to úplně úžasné sledovat ty toužící, když se přehupují z “jistot” do “větších jistot", když je n nich vidět, jak je to jejich okolí zrazuje, jak jim připomínají neúspěchy (zapomínajíc přitom na vlastní), jak ti toužící krok po kroku získávají větší a větší sebedůvěru.
Miluju ty okamžiky strávené s těmito lidmi.
Nedávno jsem dokonce na jednom kurzu prohlásil, že každý kdo bude se mnou na něčem spolupracovat, bude mít všechny moje semináře zdarma. Chci mít ty lidi kolem sebe, protože jejich vůle uspět je stejně nakažlivá jako jejich upřímnost a čistota.
Slibuji, že vytvořím do konce roku další příležitosti, aby bylo ještě víc těch, co jsou tak nádherně nadšení.

Představivost je nahlížení do vlastní mysli. Představujeme si na základě informací, které “hltáme” (proto je tak nebezpečné poslouchat každou hodinu negativní zprávy, tělo je pořád přijímá - i ta sebehorší hudba je lepší než negativní senzace).
Dobrý příklad se kdysi odehrál v New Yorku. Starosta Abe Beame zbankrotoval. Ten den na základě této zprávy byly propuštěny tisíce lidí z různých firem. On dokonce veřejně prohlásil, že město New Your taky zbankrotuje. Takové vyjádření samo o sobě odhání prosperitu. A taky k tomu téměř došlo. Ale město naštěstí dostalo nového starostu - Kocha. Ten prohlásil, že město prosperuje skvěle. On to tak “viděl". Tím bylo předurčeno jeho pozitivní jednání a do New Yourku se vrátila prosperita.
Pozitivní atmosféra i myšlení je velice důežitý faktor tvého života. Ovlivňuje i tvé okolí.

O Disneyovi se říkalo, že požadoval od svých zaměstnanců, aby byli každý den ráno v 7.30 ve studiích Burbank a prováděli rituál, kdy ukazovali na svůj spánek a řekli: “Moje představa vytvoří moji skutečnost.”
Jakou měl ten chlap úžasnou pravdu! Celý svět, ve kterém žijeme se skládá z představ všech našich lidských myslí.
Proč bychom jinak měli každý jiný dům, jiné auto, jinou…
Nejprve jsme si je představili a pak jsme vše skutečně uskutečnili.
Pokud bychom přestali věřit, že všechny tyto věci existují, potom pro nás skutečně přestanou existovat.

Představa krásného života je lákavá, představa krásného života úplně podle tvých představ je ještě lákavější.
A je to jednoduché. Cokoliv, co nezapadá do tvého velkého plánu, ti zmizí z cesty - pokud se toho nebudeš zuby nehty držet.
Cokoliv co zapadá do tvého velkého plánu ti vstoupí do cesty, aby ti to pomohlo, nebo aby tě to udělalo šťastným.
Cokoliv co budeš chtít si udržíš u sebe.
Cokoliv, co nebudeš chtít, si dáš dál od těla.
Život je samý skvělý prožitek.

Nejjednodušší jak změnit život je realizovat své sny.
Proč to píšu?
Protože spousta lidí dnes říká, že je třeba přestat snít. Ale to není třeba. Naopak, každý další sen ti pomáhá jít dál a dál.
Takže… pěkné sny ti přeji.

Těžké je rozhodnout se opustit krásné snění a vstoupit do skutečnosti. Vyžaduje to úžasnou sílu vůle a je to tím těžší, čím míň jsi toho doteď realizoval.
Ale zase z toho vyplývá to úžasné posilení pokaždé, když to dokážeš.

Zahradník má úrodu jednou dvakrát do roka. Ty máš úrodu každý den, pokud tedy nezapomeneš zasít.
Ale ty nezapomeneš.
Ty jsi ztělesněním úspěchu.

Kdykoliv zanalyzuješ dosavadní život, zjistíš že sem tam někdo z tvého okolí má vlastnosti “brzdy".
Na tobě je najít ty brzdy a nahradit je ve svém, jinak tak úžasném, životě.
Neboj se toho, nejlíp a nejvíc bezbolestněji to dokážeš, když to zanalyzuješ na protikladu své úžasné budoucnosti.

Umíš-li použít úsměv, máš neustále nabitou nejlepší zbraň. Tuto zbraň nepoužíváš k útoku, ale k odzbrojení.
Proto budeš vždy tolik oblíben.

Je jedno jestli to zažíváš v partnerském vztahu, nebo v práci.
Prostě někteří lidé jsou brzdou. Oni se tak rozhodli a jejich rozhodnutí je pevné. Není někdy lehké se s nimi rozloučit. Vážou nás k nim vazby, pohodlí atd.
Ale pokud si člověk představí, kde může být za pět let se současným partnerem nebo zaměstnancem, a kde by byl bez něj, připočítá k tomu, kolik úžasných prožitků by ho čekalo na nové cestě, rozhoduje se líp.
A líp se dává odstupné, líp se odchází, když člověk ví, že možnosti jsou větší než současná situace.
Je jen třeba vědět, co chceš…

Tvoje nejkrásnější já ti umožní vždycky plnou realizaci toho, co jsi schopen si představit. pokud si to opravdu představíš silně (online samozřejmě), dokážeš víc a rychleji, než je dnes měřitelno.
95% lidí kolem tebe, měří jen tím, co už zažilo, teprve až si novou věc, schopnost atd. vyzkouší, ohmatají, případně zažijí na vlastní kůži, teprve pak připouštějí novou měřitelnost.

Tvoje víra v sebe je nejvíc, co existuje. Je to nepopiratelný zdroj síly a možností.
Kdykoliv se obrátíš sám na sebe s vírou DOKÁŽU TO! - dokážeš to.
O tuto víru tě nikdo nepřipraví, dokud si budeš věřit. Tím, že si věříš se také vyhýbáš naslouchání těch, kteří si nevěří.
Jsi nejvíc.

Já jsem Evu Mihaličkovou poznal díky Ince.
Byly spolu na Vovově kursu a to je o dokonalých ženách. Když přišly na to, že potřebují i dokonalé muže, Inka mi volala, jestli může dát moje číslo na flipchart - tedy veřejně. Já jsem tehdy zrovna seděl s Terezkou v zámecké restauraci v Mělníku a tak jsem odsouhlasil všechno.
Následně mi Eva volala, že by chtěla ode mne soupis vlastností, které podle mého názoru musí mít dokonalá žena. J jsem jí je ale neposlal, a tak se jsme se už nespojili. Až jsme se potkali na kurzu u Vovy ale tam jsme nevěděli, že ta naproti mne je ta co se odvážila zavolat a ten naproti ní je deklarovaný “dokonalý muž z flipchartu".
Den po skončení jsem měl od Evy telefon, protože se dověděla kdo jsem byl. A tak jsme se setkali a dali dlouhou řeč. A vznikla z toho spolupráce.
Eva se mnou školí a je to jedna z nejlepších lektorek.
A dnešní citát od ní to potvrzuje.

Pokud chceš poslat informace o Eviných kurzech (řešení partnerské krize apod.) pošli mail se jménem a telefonem na sebe na eva@skvelyden.cz (něco mi říká, že vás pár půjde na kurz zdarma…)

Kdykoliv říkám na semináři o tuto větu, vždycky nechávám uvádět příklady svoje posluchače. Je to úžasné téma na opravdové „vtáhnutí do hry“.
A lidi se činí, rázem si vzpomenou, co měli jen v myšlence a co měli opravdu jako čin. A taky si hned vzpomenou a komentují oba výsledky.
A co ty? Kde zůstala jen myšlenka a kde jsi dal čin?
A jak úžasný byl výsledek?
Tak úžasný, že si jej pamatuješ?
Že by stálo za to udělat ještě větší výsledek?

Když víš, že jsi odpovědný sám za sebe, určuješ každý okamžik svého života, každou volbu. Ti, co odpovědnost za sebe předali druhým, se nechávají vláčet nápady jiných, ať už jsou si to schopni přiznat nebo ne.
Pokud si to přiznají, stačí jim zvolit si odpovědnost sám za sebe a mohou se stát v té vteřině tvůrci.
O tom se učíme na semináři guerrilla marketingu života, a je pravda, že to je takový filtr, že jsem překonal i Vovu.
Lidé jsou schopni se živit sami, ale nejsou schopni si přiznat, že mohou tvořit kdykoliv pravidla. Viděl jsem, že se toho až bojí.
Mít odpovědnost sám za sebe není tak lehké jako ji někomu cizímu přenechat, ale je to život plný prožitků, úžasná směs těch nejlepších zážitků o kterých ti druzí mohou jen číst.

Říká se tomu věřit si. My jsme to povýšili na “vědět, že to dokážu". Co dokážu? Jen pro zopakování: dokážu všechno, co si dovedu představit.
Dovedeš si představit svůj úspěch?
Jak vypadá?
Popiš to (a ten papír si schovej).

Udělat chybu je dobré pokud se z ní sám seš schopen poučit, tedy nezopakovat ji dvakrát.
Výmluvy jsou brzdy a brzdy používají jen srabi.
Frajeři nebrzdí.

Zpětnou vazbou se pomocí svých lepších výsledků všeobecně zlepší tvůj postoj a budoucí nové výsledky.
Ale nejdřív musíš věřit.
V sebe, ve svoje cíle, ve svoje schopnosti, v cokoliv chceš věřit.
Ta víra to všechno určuje, pokud do toho nevložíš pochybnosti.
Ale ty věříš, tedy ještě lépe, víš.

Některé hovory nikam nevedou, těch se zásadně nezúčastňuj.
Některé vedou někam, kam možná nechceš (ani být vtáhnut).
Některé vedou ku prospěchu všem. Pokud takové téma není, zvol ho ty, máš na to.

Štvou mne lidi, co říkají, že život je krátký. Tak jsem si vzpomněl na větu od Petra Novotného, který jim to dává pořádně vychutnat.
Jasně, že jde o výmluvu. Prostě se někomu něco nechce a tak se vymluví, že život je krátký a všechno se stihnout nedá.
Ono se sice opravdu stihnout nedá všechno, ale to velké, co můžem dokázat, to se stihnout dá.
Takže se nezdržuj malýma věcma a jdi dělat ty velký.

Nástrojem pro programování podvědomí je součinnost mezi tvým vědomým myšlením a tvým podvědomím.
Je-li tato činnost harmonická, jednáš podle svých představ. Není-li harmonická, narušují tvůj život neustálé konflikty. Ty vznikají tehdy, když své potřeby a přání nerealizuješ, nýbrž skrýváš a potlačuješ.
Všechno co potlačuješ, se vymyká tvé vědomé kontrole. Tak vzniká nevyřešený konflikt, který z podvědomí překáží tvému myšlení a jednání.

Dokážeš být čímkoliv, čím opravdu chceš být. A jak se budeš měnit, změní se i lidi kolem tebe.
Když chceš někoho učit milovat, musíš mu dát lásku, když chceš aby měl někdo sebedůvěru, povzbuď ho. Když chceš aby byl pravdomluvný, říkej pravdu. Když chceš aby byl velkomyslný, děl se. Když chceš aby byl trpělivý, buď k němu tolerantní. A jestli chceš aby byl šťastný, dej mu porozumění.
Vždycky mu ale ukaž na příkladu, jaký rozdíl nabízíš. Příklad je všechno, co děláš.
Každá vteřina tvého života je příklad.
Byli jsme chudí i bohatí, co se nám víc líbilo?
Byli jsme úspěšní i na dně, a co se nám víc líbilo.
Byli jsme zamilovaní i plní nenávisti, a co se nám víc líbilo?

Být tak dobrý, že se až ostatní bojí. Jejich strach tě nezajímá, protože se bojí oni a to ještě toho, abys je nezastínil.
Léta po tvém boku jim ale umožní pochopit, že kdyby jsi měl odejít, mohlo by to pro ně být stejně nepředstavitelné jako konec světa.
Naštěstí tvá velkorysost jim umožní učit se a dosáhnout tak tvé velikosti a tvých schopností dřív, než by jim bez tebe záře života pohasla.

Tvoje myšlenky určují tvou náladu i oblíbenost, tvé cíle určují tvou velikost i rozhled a tvoje činy jsou odrazem nejkrásnějšího možného stvoření ve své velikosti a úžasnosti.
Čím větší velikost a úžas tě pojí, tím více svobody a štěstí prožíváš.

Začal by jsi kopat základy pro dům, kdyby jsi nevěděl jak ten dům má přesně vypadat?
Myslíš, že bys ten dům dokázal postavit, aniž bys věděl jak vysoké mají být stěny a kde mají být dveře a okna?
A myslíš, že ve tvém domě by tekla voda, kdyby jsi ji tam nepřivedl?
Lidi mne fascinují jak bezhlavě jdou do nového dne a přitom jejich jedné heslo je: Přežít. Oni neví jak, jen vědí, že chtějí přežít. Jejich první ranní mail kolegovi je: Z dnešního dne bude nejlepší oběd. Copak má asi taková “oběť” v hlavě za sračky, když si ráno naplánuje, že to nejlepší na jeho pracovním dni bude oběd? Máš možnost, jako kdokoliv jiný, předem rozhodnout v čem bude tvůj den úspěšný a čím posuneš dopředu celou společnost. Měl bys vědět co budeš dělat a co to bude za oslavu, ta večerní - na počest tvého úspěšného dne…
Úspěšného v čem?