Když chcete říci něco důležitého, nesnažte se být duchaplný nebo jemný. Použijte beranidlo. Udeřte jednou. Udeřte podruhé. Pak se vraťte a udeřte potřetí; ohromnou silou.
Winston Churchill
Tohle pravidlo nejvíc dodržuj vůči sobě samému, tam se to nejlíp naučíš (a nebudeš muset vyvracet předsudky druhých). Chceš začít běhat? Poprvé udeř jasnou odpovědí při které se oblékneš a půjdeš si koupit luxusní sportovní soupravu a kvalitní boty - to bude ten druhý úder (čím větší investice, tím menší šance, že ustoupíš). Pak se vrať, na nic nečekej, převlékni se do toho a rovnou vyraž běhat - to je ten třetí úder.
Možná to bude napoprvé spíš chůze a klus, ale to je začátek, hlavně se budeš cítit líp. Dokázal jsi to. Splnil jsi, co jsi slíbil sám sobě. Zítra to bude ještě lepší.
Tak co, uděláš to? Nebudeš už odkládat, že ne? Blahopřeji a držím palce…
Druhá třída po prázdninách.
Paní učitelka vítá děti ve škole a ptá se, co dělali o prázdninách.
Hlásí se Alenka: “Prosím, já jsem si hrála na písku.”
“Výborně, Alenko. A když napíšeš na tabuli bez chyby PÍSEK, dostaneš kousek koláče.”
Alenka se soustředí, napíše PÍSEK, a za chvilku si už pochutnává na velkém slaďoučkém kousku koláče.
Pak se hlásí Pepíček:
“Prosím, já jsem si hrál na písku s Alenkou!”
“No to je pěkné, Pepíčku. Teď napiš na tabuli HRA, a když to bude bez chyby, dostaneš také koláč.”
Pepíček na druhý pokus napíše třesoucí se rukou HRA a už cestou do lavice se zakusuje do koláče.
“A copak jsi dělal ty, Dežíku?", ptá se paní učitelka.
“Prosím, chtěl jsem si hrát s Alenkou a Pepíčkem, ale oni po mně házeli kamení!”
“No to se tedy opravdu zachovali nepěkně! Ale když napíšeš bez chyby BEZPRECEDENTNÍ DONEBEVOLAJÍCÍ RASOVÁ DISKRIMINACE ROMSKÉ MENŠINY,
dostaneš koláč i ty.”
od Toma
Nikdo tě nenutí přizpůsobit se změnám. Lepší prožitky nejsou povinné. Jde pouze o příležitost.
Zavádění novinek do života, jejich vylepšování, zavádění dalších novinek atd. se japonsky nazývá Kaizen. Všichni jsme už do života nějaké novinky zavedli a vylepšili a zavedli další… Někdo teda skončil u toho, že si koupil lepší televizi a teď u ní bude do smrti sedět, ale jiní z těch tisíců informací dokážou každý den něco aplikovat do života tak, aby nepřežívali ale aby prožívali. Zisk ze života se měří na prožitky.
Provozuješ Kaizen (nebo jak tomu budeš říkat ty)? A co teda příme dnes vylepšíš na svém životě? Napiš si to, ať to do večera nezapomeneš :-)
Sedí vám takhle kněz ve zpovědnici a poslouchá hlas z druhé strany:
“Otče, je mi dvaaosmdesát, jsem už padesát let se svojí ženou, vždycky jsem jí byl věrný. Ale včera jsem se tři hodiny vášnivě miloval s osmnáctiletými dvojčaty.”
“Wau", řekne kněz, “prosím vás a kdy jste byl naposledy u zpovědi?”
“Já? Já nikdy, já jsem Žid.”
“Aha, tak proč jste přišel dnes sem? A proč mi tady o tom vyprávíte?”
“No človíčku, protože já to od rána vyprávím každému.”
Kdykoliv jsi úspěšný, vyvoláš ve svém okolí emoce. Budeme hodnotit jen ty kladné, tedy budeš pro ostatní příkladem, vzorem, motivací. Budou chtít uspět tak jako ty. A ty jim můžeš pomoci povzbuzením, radou nebo jen tím, že budeš úspěšný víc a víc. Je jedno jestli pracovně nebo v osobních vztazích, nebo jako sportovec. Budeš příkladem. Nezapomeň, že moc se sdílí.
Koho dnes asi nakazíš dobrou náladou? A komu řekneš proč ji máš tak dobrou? A komu pomůžeš aby ji měl dobrou taky?
Sedí takhle židovský učitel a zasněně povídá své ženě:
“Ester, víš, že kdybych byl Rothschieldem, byl bych ještě bohatší než on?”
“Není možná Izák, jak by to chtěl dokázat?”
“Semtam bych dával kondice.”
Člověk, který není schopen přijmout krásu a možnosti budování vztahu atp., nikdy nerozpozná skutečnou příležitost.
Jdeš do nového vztahu s “batohem minulosti” z toho původního vztahu (který se nepovedl), nebo s batohem plným budoucnosti a odhodláním tvořit?
Lidé pořád s něčím začínají a pořád s tím samým přestávají. Cesta k úspěchu vede tak, že začneš a postupně zdokonaluješ (tedy pravý opak konce).
Tak co, začneš a už budeš jen zdokonalovat a upevňovat? A s čím že to začneš, nebo co začatého budeš zdokonalovat?
Svět tě vždycky odmění za tvou snahu fungovat pro něj naplno.
Představ si nejkrásnější den. Od rána svítí sluníčko, ty sedíš na terase a popíjíš první čaj nebo kávu, ptáci zpívají a ty se těšíš na to jak ten den bude úspěšný. A on úspěšný bude, jsi připraven uspět a uspěješ protože do toho jdeš naplno. A lidé milují ty, kteří fungují naplno. Oni se na tebe těší, na tvou dobrou náladu a na tvou službu. Oni se těší, že jim zpříjemníš život. A za to tě svět vždycky odmění.
Takže jsi připraven zpříjemnit celý svět. Jsi připraven zpříjemnit ho všem kolem?
Jedou tři jeptišky s biskupem v jednom vlakovém kupé a všichni luští stejnou křížovku.
Jedna z jeptišek se ptá druhé:
“Prosím tě, součást ženského těla na čtyři, začíná P a končí A.”
Ta druhá odpoví:
“No, mohla by to být pata.”
V tom sebou biskup cukne a zeptá se:
“Nemá tu někdo gumu?”
Čím pevnější a stálejší bude tvoje víra ve tvůj záměr, tím dříve a snadněji dosáhneš cíle.
Když víš co chceš a pevně tomu věříš, jsi odhodlán za tím jít. A pokud tomu věříš celým svým tělem i myslí, znamená to, že na to myslíš a zároveň na tom fyzicky pracuješ. Abys dosáhl cíle stačí ti jen málo: Vyhnout se zlodějům snů a strachu. Tyto dva faktory nikdy nepouštěj mezi sebe a svůj cíl. Výsledek tě nemine.
A zase pro někoho je všechno nemožné, protože si ten úspěch neumí představit. Jasně, že líp na tom je ten, kdo si to dovede představit, protože vidina úspěchu ti dává křídla. Odraž se a leť…
U zpovědi se chlap zpovídá ze svých hříchů:
“Víte, otče, ta moje tchýně, to je ale ženská. Chvílema uvažuju, že by stála za hřích!”
“Pamatuj synu, nesesmilníš!”
“Kdepak velebnosti, NEZABIJEŠ!”
od Jirky Pospíšila
Každý den udělej všechno, co ten den můžeš udělat a můžeš dodělat, abys začínal každý další den uvolněně.
Nedělej práci za celý týden dopředu, udělej vše co máš ale dokonale. Stres přichází z nedokončených věcí nebo z odkládaných. Když uděláš vše k dokonalosti anebo ještě lépe (vždy to můžeš být ty, kdo posune hranice ještě dál), budeš se také lépe cítit.
Ono je to trochu jinak. Ti slabí se na osud vymlouvají a ustupují, používají ho jako vlastní omluvenku neschopnosti nebo neochoty. Naproti tomu silní ví, že každým slovem, každým krokem i každou myšlenkou ten osud teprve tvoří. A to je ta vynikající zpráva.
A co ty? Používáš osud jako výmluvu? Nebo tvoříš vlastní osud? Ať tak nebo tak, co dnes uděláš pro svůj příští “osud"?
Stejně tak jako vždy uděláš první krok pokud někam jdeš, měl by jsi udělat první krok i když chceš něco změnit. Je jedno jestli je to malá změna nebo velká změna, ten první krok udělej ty. Nečekej, že ho bude za tebe dělat někdo jiný. udělej krok a urči tempo (a nešetři se když jdeš za lepší budoucností).
Ptá se jedna blondýna druhé:
“Prosím tě, píše se správně Irák nebo Irán?”
Úspěch nestojí na místě, může tě pouze provázet, jsi tedy připraven kráčet?
Je v tobě spousta energie, kterou využiješ (nebo nevyužiješ) ke zlepšení tvého kouzelného světa.
Využíváš možnosti volby a tak se rozhoduješ, že svůj čas a energii nepromrháš? A jakým směrem tu svou energii pouštíš?
Vyzkoušejte a uvěříte!
Uposlechl jsem jednoduché rady, kterou jsem našel v jednom článku a konečně jsem nalezl klid duše.
Stálo v něm: “Způsob, jak dosáhnouti vnitřního míru spočívá v tom, že dokončíte vše, co jste započali".
Tak jsem se doma rozhlédl kolem sebe - po tom, co jsem začal a v polovině opustil…
Než jsem vyrazil do práce, dopil jsem lahvinku červeného, pak jsem dorazil Bailey’s, Martini a broskvovou vodku, navrch čtyři gramečky hašiše a krabici čokoládových bonbónků.
Nedovedete si představit, jak je mi teď fajn ….
Předejte toto poselství všem, kdo touží po míru v duši…
Zbavili nás Mirka,
zůstal ale Jirka,
zbývá nám jen víra,
když v rozpočtu je díra.
Jirka velké plány má,
13. důchody vám dá,
už ví kde na to vzít,
všichni na to budem dřít.
Ta tvoje barva oranžovorudá jest,
budeme zase zdravit “Soudruhu čest"?
13. důchod, 13. mateřská,
kdo tomu proboha po volbách zatleská?
Jirka už se na Hrad těší,
půl národa se teď věší,
cyklisté anebo pěší,
budem to mít všichni těžší.
Ležím jak Marat ve vaně,
čekám na zvednutí daně,
tenhleten guláš z RaJe,
zarudlou barvou hraje.
Ale když vyhraje a splní slib,
na malou chvíli bude líp,
nebudu už dlouho IN,
pustím si levnější plyn.
Moje místo je tam, kde je můj sen. Navíc nikdy nedopustím, aby se mezi mne a můj sen postavil strach nebo zloději snů.
Víš co je tvůj sen? A znáš zloděje snů? Umíš je rozpoznat? A umíš je vyfiltrovat ze života?
Tetička přinesla Petrovi k svátku atlas a povídá:
„Toho si, Petříčku, važ. Je z doby mého mládí.“
„Teto a je v něm už Amerika?“
Jednoho dne přeruší 10tiletá dcerka ticho při večeři slovy: “Už nejsem Panna!”
Po těchto slovech se v domě rozhostilo nepříjemné ticho. Za chvíli se rozkřičí otec na matku:
“Marto, ty za to můžeš! Pořád se oblékáš tak vyzývavě a pleteš chlapům hlavy! A taky neuvěřitelně obscéně kleješ před malou!”
Potom se otec otočil k 20tileté starší sestře: “A ty, ty seš taky spoluvinná! Rozdáváš si to s každým na gauči v obýváku, jen co vytáhneme paty z domu! A to i před očima tvojí malé sestry!! A věř tomu, že vím, že máš vibrátor v nočním stolku!!!”
Matka zas křičí na otce: “Buď zticha! Právě ty se rozčiluješ?! Vždyť minimálně půlku výplaty dáš kurvám a od té doby co máme doma kabelovku, tak se pořád koukáš na nějaké porno, taky před malou! A to nemluvím ani o tvé sekretářce, která ti ho každou chvíli kouří…….!”
Rozpačitá a zoufalá matka se otočí k malé dcerce: “A maličká, jak se ti to stalo? Bylo to análně nebo vaginálně? Byla jsi znásilněná nebo se spolužákem?”
Malá holčička udiveně odpoví: “Ale né mami. Paní učitelka mi vyměnila roli ve vánočním divadle z Panny na pastýřku!
Zatímco strach je brzdící silou, odvaha je vždy tou silou, která ti pomáhá zrychlit tvůj cestu vpřed.
Na ranní procházce Paroubek náhle zakopl a upadl, ukázalo se, že to byla mrtvice a protože podle hesla “Zdraví není byznys” neměla blízká nemocnice dostatek personálu a tak zemřel. Záhy stál před nebeskou brano a Svatý Petr ho přivítal:
“Vítej na Nebesích, ale dříve, než se tu usadíš tak se zdá, že tu máme malý problém. Málokdy tu máme sociální demokraty a tak si nejsme tak úplně jistí, co s nimi.""To není žádný problém, prostě mě pusťte dál, jsem dobrý křesťan, jsem věřící.”
“Já bych tě rád pustil dál, ale mám pokyny přímo od Boha. Říká, že od zavedení nové politiky LEPŠÍ BUDOUCNOST PRO OBYČEJNÉ LIDI musíš strávit jeden den v Pekle a jeden den v Nebi. A potom si sám vybereš, kde chceš strávit Věčnost.
“Ale já už jsem se rozhodl. Chci do Nebe!”
“Lituji, ale taková jsou pravidla", odpověděl Petr.
Odvedl Paroubka k výtahu a jeli stále dolů, až do Pekla. Brána Pekel se otevřela a Paroubek se ocitl na krásné zelené louce. Připadal si tam jako v Ráji. Zelená tráva, slunce svítí, ale není moc horko. Vane mírný vlahý větřík. Všude jsou malé hospody s pivem, párky a ovarem stíněné šumícími stromy. Všude postávají slavní sociální demokraté, sám Willy Brandt ho vítá. Pod kaštanem diskutuje Lenin s Rozou Luxemburgovou. Všichni se volně procházejí, hrají kuželky a fotbálek.
K obědu si dávají bifteky,grilovaná prasátka, šampáňo a plzeň. Sám ďábel přinesl Paroubkovi sklenici oroseného piva a kotletku. “Dej si jedno, Jirko!” “Ne, slíbil jsem, že už nebudu pít a budu hubnout", odmítá Paroubek.
“Tohle je peklo, synku. Tady můžeš jíst a pít co chceš a neuškodí ti to, spíš prospěje.”
Jirka si tedy zavdá a zjistí, že se mu ďábel líbí, že je to fajn chlapík, který umí vyprávět peprné vtipy a provádět ostatním kanadské žertíky.¨ Prostě přesně to, co mají socani rádi. Jako jsou třeba jejich vtípky a sliby protikorupčního balíčku, výplata 2.400 Kč seniorům ze zisků ČEZ, zvýšení mateřské, zvýšení dostupnosti a kvality zdravotní péče zrušením poplatků,prosazení zdanění a transparentního odměňování ústavních zavedení majetkových přiznání pro majetky nad 10 milionů korun a tvrdý a důsledný boj s daňovými úniky a slib silného tlaku EU na zrušení daňových rájů. Všichni si to skvěle užívají a dřív než si to Paroubek uvědomí je den pryč.Všichni se s ním bouřlivě loučí a mávají mu, když nastupuje do výtahu.
Když se dveře výtahu znovu otevřou, je zase u bran Ráje a svatý Petr na něj čeká.
“Tak a teď je čas na návštěvu Ráje", a otvírá mu bránu. A dalších 24 hodin je Jirka donucen trávit čas s partou vzdělaných lidí, kteří mají rádi společnost, mluví o jiných věcech než jídle o penězích a chovají se k sobě slušně a uctivě. Žádné hrubé vtipy nebo kanadské žertíky..Nejsou tam ani žádné hospůdky a i když je jídlo dobré, bifteky a ovárek to není. A všichni jsou chudí. Není tam nikdo, koho by znal. A navíc se k němu nikdo nechová jako k důležité osobě."No tohle, na něco takového mě Fierlinger s Laušmanem nepřipravili. Ani Zeman se Špidlou se o tom nezmiňovali,” říká si Paroubek.
Den skončil a svatý Petr se vrátil. “Tak strávil jsi den v Pekle a den v Nebi. Teď si vyber, kde strávíš Věčnost.” Ale Jirka dlouho nepřemýšlí a rozhoduje se: ” Nikdy jsem si nemyslel, že tohle řeknu - víš Nebe bylo úžasné, a tak - ale já si opravdu myslím, že patřím k přátelům do Pekla.” Tak ho Petr odvede k výtahu a on jede stále dolů až do Pekla.
Dveře výtahu se otvírají a on se ocitá uprostřed pustiny pokryté odpadky a toxickým odpadem. Vypadá jako poušť, ale je to ještě horší. Asi jako doly pod Krušnými horami. Je vyděšen, když vidí své přátele, oblečené v cárech jak jsou přikováni k řetězu a sbírají do plastových pytlů odpadky při silnici. Sténají a vzdychají v bolestech, tváře a ruce zčernalé špínou.
Ďábel přijde k Paroubkovi a dá mu ruku kolem ramen, ten se otřese a říká: “Já tomu nerozumím, byl jsem tu včera, všude sluníčko, travička zelená, pivo teklo proudem. Jen jsme se tak poflakovali a bylo to skvělé.. A teď je tady pustina,všude jenom nepořádek a každý vypadá zbědovaně..”
Ďábel se na něj podívá, ďábelsky se zasměje a řekne: “Jo holenku, včera to byla volební kampaň, dnes už jsi nás zvolil!!”
je dnes od okamžiku, kdy jsem začal psát denní motivaci.
Pět let je dlouhá doba a musím uznat, že na začátku by mne ani nenapadlo, jakou to bude mít kladnou odezvu, že se napíše přes sedm a půl tisíce článků, že to pomůže tolika lidem.
Nejvíc to pomohlo mě. Naučil jsem se pravidelnosti, naučil jsem se stoprocentně myslet pozitivně, naučil jsem se tvořit vlastní budoucnost namísto plácání se v děsivé minulosti.
Tyto zkušenosti budu předávat dál, jen už to bude osobní formou. Za ta léta jsem se setkal se stovkami, možná tisícem lidí, kteří mne oslovili přes tento blog. Někteří už měli své skvělé dny den co den, někteří je chtěli mít. V praxi se ukázalo, že skutečné obohacení přináší výměna teprve myšlenek a jejich uvedení do praxe.
Teorie, že když si s někým vyměníte sto korun, tedy on je dá Vám a Vy jemu, tak na konci máte pořád oba stejně, zatímco když si s někým vyměníte myšlenky, obohatí to Vás oba, je nejlepší teorií. Pokud ji přivedete jako já do praxe, zjistíte, že život je to nejúžasnější co Vás mohlo potkat.
Přeji Vám spoustu úžasných setkání a přeji Vám aby každý Váš den byl SKVĚLÝ.
Zdeněk
(zdenek@skvelyden.cz)
P.S. Tento blog je nejen motivující, ale vypovídá o jednotlivých mých dnech za posledních pět let. Myšlenky, které obsahuje jsou k dispozici každému a je na každém z nás, které si vezmeme za vlastní a které odmítneme. To je vývoj.
Vědomosti jsou k ničemu dokud je neimplantuješ do života nebo do své práce.
Teprve až teorii protkneš praxí, dostáváš automaticky další informace a pochopíš i to, co ti doteď bylo nesrozumitelné.
Pak postupuješ do vyšších levelů.
Přežíváš nebo prožíváš?
Vylepšuješ teorii praxí? Svou vlastní zkušeností?
Jsou rodiče, kteří když uvidí své dítě s odřenou nohou, dávají přednášku o ušpiněném oblečení, o možnosti zmrzačení atd (live příběh z dneška). Jiní ale uvítají, že když to dítě poznalo bolest, tak naštěstí jen takovm způsobem. Ono bude opatrnější tak jako tak, ale upřímně, že je lepší když si zjistí jak to bolí při pádu v parku, než kdyby to zjišťovalo při nerozhlédnutí se u silnice?